Muzikál SIX: Královský mejdan v divadle

Foto: Martina Root (DJKT)

Jak už jste asi pochopili, muzikál SIX je moje velká srdcová záležitost. V minulosti už jste si tu mohli přečíst můj názor na jedno zahraniční uvedení a také jsme s panem kolegou Marťou společně vytvářeli dreamcast k SIX ještě předtím, než královny přijely i k nám do Česka. Je jasné, že jsem se tedy na návštěvu plzeňského uvedení velmi těšila, ale zároveň jsem měla i obavy. A výsledek? V mnoha ohledech úplně opačný, než jaký jsem původně čekala. Kde jsem se trochu obávala (překlad a obsazení), dopadlo to výborně. Naopak, kde jsem nejdřív strach neměla, jsem narazila na něco, co už se mi moc nelíbilo.

Začněme tím pozitivním. Tím, že jsem dopředu SIX znala a věděla jsem, že je plné vtipů specifických pro anglicky mluvící společnost, přebásnění jsem se bála. Nakonec jsem ale asi nenarazila na nic, co by mě tahalo za uši. Musím říct, že se česká verze Lumíra Olšovského a Pavla Bára fakt povedla.

Ohledně obsazení jsem měla samozřejmě také jasnou představu a překvapilo mě, že řada jmen z našeho dreamcastu se skutečně v plzeňském castu objevila, ovšem u jiných rolí. Trochu jsem si proto dělala starosti, že dámám jejich úlohy nesednou stoprocentně. Ovšem naštěstí se to nepotvrdilo, holky se do toho krásně vžily. Tady musím uznat, že tvůrci měli lepší oko než já. 😊

U čeho mě nenapadlo se strachovat, ale možná jsem měla? Vizuální stránka díla (kostýmy + scéna). Zaprvé jsem vlastně vůbec nečekala, že se Plzeň tak moc odchýlí od originální verze, kde sice jednotlivé královny mají své kostýmy něčím specifické a přizpůsobené charakteru jejich rolí (ať už je to overal, sukýnka, apod.), ale celkově mají všechny společný a jednotný styl, díky němuž je poznat, že patří k sobě. Kromě toho v původní verzi jsou královny barevně odlišené a dané barvy nejsou vybrány bezdůvodně, ale každá z nich má své opodstatnění. U českého uvedení, kdy se o kostýmy postarala Linda Boráros, neplatí ani jeden z těchto dvou bodů. Oddělení pomocí barev tu sice také je, ale zřejmě úplně podle jiného klíče. A navíc jsou u nás jednotlivé modely natolik rozdílné, že platí rčení: „Každej pes, jiná ves“. Každopádně ani jedno z toho by mi až tak nevadilo, kdyby se mi výsledné kostýmy líbily. Asi bych to zkrátka překousla, bohužel na mě ale modely působily hodně lacině. Je to právě tenhle aspekt, který se v mých očích absolutně nepovedl.

Další věc, která mě překvapila, jsou určité rekvizity či kulisy. V londýnské verzi vlastně scéna vůbec není, pozornost je soustředěna pouze na šestici hlavních hrdinek. Co se rekvizit týče, byly použity sluneční brýle (o čemž jsem psala už ve svém předchozím článku o SIX) a tím to haslo. V Plzni přidali kadeřnická křesla a také obraz samotného Jindřicha VIII. Jak se asi většina Statečných shodla, obojí je vlastně postradatelné. Za mě minimálně v té podobě, jaká byla v představení k vidění. Použito to vše bylo jen asi ve dvou písničkách. Můj názor je, že zde tvůrčí tým nedomyslel funkci a využití těchto věcí. Pokud už chci něco v muzikálu využít, zapracovala bych to zkrátka víc. Kadeřnická křesla bych klidně zakomponovala už do samotného úvodu, dámy by na nich mohly na začátku sedět a poté se teprve zvednout a přijít k nám. Co se týče obrazu, tak mi připadá dost nahodilé, že s ním pracuje na pozadí nejprve jen část dam, zatímco ostatní v popředí ještě zpívají či hrají. Představovala bych si spíš, že když se rozhodnou, že je to celé jejich show a lidé by si měli začít pamatovat právě jich šest a ne jejich manžela, mohly by se holky společnými silami vydat obraz zničit.

Než přejdu k obsazení, zmínila bych ještě další takovou změnu v mém vnímání SIX. Plzeňské uvedení mi totiž promíchalo preference ohledně jednotlivých královen, v originále je moje jasná favoritka Anna Boleynová, která mi bohužel u nás v podání Soni Hanzlíčkové připadala nejnudnější. Vždycky jsem měla ale raději první tři manželky, zatímco v Plzni mě naopak více oslnily ty další tři. Po návštěvě Plzně je moje aktuální favoritka Kateřina Howardová, kterou ztvárnila Natálie Grossová. Z obsazení bych tedy chtěla vypíchnout především tři dámy, které to rozsvítily. Eva Staškovičová jako Anna Klevská, již zmíněná Natálie Grossová jako Howardová a Ivana Korolová coby Kateřina Parrová. Výkony těchto tří dam pro mě byly skutečným highlightem večera.

I když jsem se tedy, jak už jsem uvedla, trochu bála, jak bude v Plzni SIX vypadat, můžu říct, že se představení skutečně povedlo. Našly se sice jisté aspekty, které se mi nelíbily, ovšem celkově převládají hlavně pozitivní pocity.