Muzikál SIX: Plzeňský trůn pro šest královen

Foto: Martina Root (DJKT)

„Divorced, beheaded and died, divorced, beheaded, survived“ (Rozvést, dát setnout, umřít, rozvést, dát setnout, přežít) – stačí těchto pár slov a už vím, o kom mluvíme. Anglický král Jindřich VIII. měnil manželky častěji než ponožky a díky tomu patří k velmi poutavým příběhům z historie. V Británii to samozřejmě patří k naprosto základním znalostem (my máme zase Karla IV. a jeho čtyři chotě), ale troufám si říct, že i v Česku máme o Jindrovi a jeho ženách docela dobrý přehled. Minimálně díky filmu Králova přízeň a seriálu Tudorovci. Já sice nejsem cílovým divákem, ovšem na střední škole jsem měla na téma Jindřichových chotí referát a od té doby si ještě leccos pamatuji, jak jsem zjistila ve vlaku cestou do Plzně 😂. Akorát se mi tedy pletly poslední dvě Kateřiny. Pokud nejste zrovna milovníci historie, ve výsledku to vaší návštěvě muzikálu SIX nebrání. I když předem třeba nic nevíte, vše snadno pochopíte.

Toto dílo Tobyho Marlowa a Lucy Moss nám v rámci děje totiž poměrně dost odhalí, a to velmi hravou formou, jelikož vše je vyprávěno z pohledu právě oněch šesti královen. Navíc pomocí skutečně energických pěveckých čísel. Dámy totiž opustily svou tudorovskou éru a přiblížily se nám, skoro jako by se z nich staly (nejen) popové hvězdy, které mají společnou show, s níž objíždějí celý svět. Přiznám se, že když jsem o SIX slyšela poprvé, říkala jsem si, že je to pěkně šílený nápad. Kolikrát se ještě dají tyto příběhy z historie komerčně vytěžit? Nebude to pořád dokola to samé? Ale postupně se ke mně dostávaly nějaké písničky v originále a já z nich padla na zadek. Taková jízda by snad probudila i mrtvého! Navíc už tehdy jsem si všimla, že texty chytlavé a navíc skutečně chytře vymyšlené, plné vtipných narážek.

Nepatřím sice k těm fanouškům, co SIX viděli v zahraničí, případně co znají originál pomalu i pozpátku, přesto jsem se na uvedení v Plzni moc těšila, i když jsem se trochu obávala, jak to dopadne. Povede se překlad natolik, aby z díla nevymizel jedinečný humor? Poperou se s tím »naše« muzikálové holky? A přijmou vůbec toto dílo diváci? Trochu mě znervózňovaly i řeči o tom, že SIX zatím není tak beznadějně vyprodaný, jako bývají jiné tituly v DJKT. Naštěstí jsme dostali pozvání přímo na premiéru (za což samozřejmě moc děkujeme 😊), takže jsem měla záhy možnost zjistit, že moje obavy byly zbytečné. SIX se jednoznačně povedlo a div, že jsme to Velké divadlo nezbourali. Celé hlediště tančilo, vlnilo se, jásalo a řičelo. A ne, není to jako pověstné prohlášení „smála se celá tramvaj“, vůbec totiž nepřeháním 😊. Na druhou stranu bylo vidět, že se v divadle sešli především muzikáloví fanoušci, kteří většinou už tušili, co je SIX zač a co od toho čekat. Rozhodující bude, jak to přijmou diváci na dalších reprízách, ovšem vypadá to dobře, šuškanda o tom, jak je to boží muzikál, už vesele pracuje, takže sehnat lístky už je zase, jako v Plzni klasicky, úkol hodný bájného Herkula.

Nejdůležitější pro mě bylo, aby SIX zůstalo i u nás boží – základní kameny toho jsou překlad, obsazení a energie, která z písní musí vyzařovat. Co se týče překladu, byla jsem velmi mile překvapená. Lumír Olšovský a Pavel Bár se s tímto těžkým úkolem vypořádali skvěle. Někde sice nějaká narážka přeložit nešla, ve většině případů však zůstal humor na svém místě, takže paráda. K obsazení se dostanu až na konci, ale abych vás dlouho nenapínala, tak můžu říct, že i tento aspekt představení se povedl. A energie, jak už jsem naznačovala, rozhodně nechyběla. Začátek i konec byly úplné ohňostroje, stejně tak se mi líbila skladba Kateřiny Aragonské „Mám dost“, která je neskutečně chytlavá, díky čemuž máme s kamarády zase o hlášku navíc 😂. Bavilo mě i číslo Anny Boleynové, i když představovala bych si ho o malinko rozjetější. Stejně tak mě zatím pořádně nepraštil do nosu ani Haus of Holbein. Třeba až si to všechno ještě trochu sedne, bude to perfektní. Za mě tím pádem spokojenost, můžete klidně přestat číst 😂. Ještě bych ovšem měla něco říct k vizuální stránce českého SIX, přičemž to je asi jediná oblast, kde bude můj článek asi vyznívat do jisté míry kriticky.

Začněme tím jednodušším – scénou, kterou vytvořil Marek Cpin. Je minimalistická, což zde vůbec nevadí, protože nejdůležitější je, aby měly dámy na jevišti dostatek prostoru a mohly tam tančit a vesele blbnout. V podstatě jsme si zde tak vystačili s oponou a cedulkou EXIT, zřejmě abychom si připadali jako někde v O2 areně. Bohužel jsem celou dobu ale měla vzadu v hlavě pocit, že jsme spíš někde na letišti. Panečku, jen při čekání na let nebývá takovýhle program, to je zase fakt 😂. Naopak se mi docela líbil nápad, kdy se jména dam a názvy jejich čísla objevovaly na úzkém LED panelu nad jejich hlavami. Připadalo mi to docela logické, přehledné a za mě to prodalo ten nápad s koncertní halou líp než zmíněná tabulka EXIT 😊.

Než přejdeme ke kostýmům, na programu máme ještě dvě věci k rekvizitám. V jistém momentu se nám královny předvedou v křeslech jako vystřižených z moderních kadeřnictví. To mi připadalo vtipné a neotřelé a těšila jsem se, jak budou tato křesílka využita. Nakonec dostala ale prostor jen asi v jedné scéně a vlastně ani nevím, proč zrovna v té. Holky prostě potřebovaly na něčem sedět… asi 😂. Zkrátka jsem od toho čekala malinko víc. Podobně nevyužitý byl obraz samotného Jindřicha VIII., kdy se zničehonic některé z hereček »seberou« a jdou dozadu na scénu, aniž by bylo pořádně vidět co tam dělají. Trvalo mi, než jsem pochopila, že si hrají na vandaly a ničí obraz svého muže. Což o to, že mají na Jindru pifku a potřebují se vybít, to bych jim nevyčítala. Jenže nepochopila jsem, proč ho šly ničit zrovna v ten moment. Za mě to bylo rušivé a také zcela zbytečné. Obešla bych se bez toho. Tím pádem ve zkratce – křesla využít klidně víc, na obraz bych se vyprdla.

A teď k těm kostýmům (Linda Boráros), o nichž už se dávno píší eposy. Co ještě říct, když už jistě bylo všechno řečeno. Ano, mrzí mě, že nebyl zachován ten barevný mustr z originální verze, i když přesně nevím, jak je to s právy a zda to nebylo třeba součástí dohody. Nejtěžší je zvyknout si u Anny Boleynové, která je spojená se zelenou barvou, ale v Plzni má na sobě žluté kombiné, které mi připomíná jednodílné plavky. A k tomu síťované punčocháče a obří límec, takže je těžké ji vnímat jako krásnou ženu, protože tahle hořčičná žlutá podle mě sedne jen málokomu. U Jany Seymourové bych si též představovala něco jemnějšího než křiklavou červenou barvu. Každopádně asi jsem si na to už pomalu zvykla, protože tahle Jana také není žádné ořezávátko. Kdybych měla mezi kostýmy volit vizuálně nejzdařilejší, byl by to ten, který má na sobě Kateřina Parrová, i když stylově je od SIX možná vůbec nejdál. Naopak od začátku pro mě bylo utrpení sledovat růžový bonbonek, který vyfasovala Kateřina Howardová. Připadá mi, jako by si Glinda z Čarodějky půjčila boty z Kinky Boots (samozřejmě v jiné barvě 😂) a vyrazila na mejdan.

Každopádně si myslím, že na kostýmech ve výsledku zas tolik nezáleží. Pokud se v nich herečky zvládnou bez problémů hýbat a pokud se v nich cítí dobře, tak mi to stačí. Podrobnější barevný rozbor vám beztak jistě poskytnou Marťa či Nikča, naši odborníci na SIX 😂. Nikča už ostatně leccos naznačila i ve svém textu.

Teď už ale konečně k jednotlivým královnám, stejně se na to těším už od začátku! 😊 Večerní premiérové obsazení bylo podle mě naprosto luxusní a neměnila bych, i když samozřejmě už člověk pokukuje, koho by mohl mít zase příště. Rozhodně se totiž na další návštěvu chystám a budu ráda, když natrefím i na další alternace. A teď už pojďme na to… Plzeň, jedeme!

Michaela Nosková má v sobě zcela přirozeně skvěle drzou energii, která mi ke Kateřině Aragonské dokonale sedla. Kdyby ji někdo chtěl vyměnit? Nevzdala by se bez boje, naopak by se za sebe i své dítě bila jako lvice!

Přiznám se, že v případě Soni Hanzlíčkové jsem se trochu bála, že Anna Boleynová nebude úplně její styl. Nakonec myslím, že se s tím poprala skutečně se ctí. Proměnila se nám tady v pořádně nebezpečnou holčinu, která jde do všeho po hlavě 😂 (pun intended!). Přiznám se, že by mě ale zajímala i alternace Felicita Victoria Prokešová, u níž mi přijde, že má Annu dávno v krvi. Takže by to mohl být docela dobrej vodvaz, co myslíte?

Charlotte Režná coby Jana Seymourová nám zpívá, že je skálou. A já souhlasím, právě Charlotte je v SIX ten nejpevněji ukotvený »šutrák«. I kdyby se zbortilo všechno okolo, tak jí to prostě skvěle sedlo. Kdo ví, jaký by měla Jana osud, kdyby nezemřela po porodu, ovšem jedno je jisté – Charlotte z ní udělala hrdinku, která by hravě přeskočila všechny klacky pod nohama a ještě by u toho vypadala, že tančí.

Co se týče životních osudů, mám dojem, že bych měnila leda s Annou Klevskou, protože i když musela čelit velkému ponížení, přineslo jí to jisté výhody a hlavně s Jindrou nemusela sdílet stůl a lože, což je prostě výhra samo o sobě. Chtěla bych tedy vidět týpka, co by si dovolil říct, že snad Andrea Holá není krásná… Každopádně Andrejka je zásobárna energie, což se v druhé polovině představení, kdy už netrpělivější diváci poposedávají, sakra hodí.

Další nálož přijde s Kateřinou Howardovou v podání Natálie Grossové. Nejdříve si myslíte, že tahle postava je jenom »tuctová Káča«, jak vystřižená z dnešní doby – drzá, vyzývavá, pěkná, jen ne zrovna dvakrát chytrá. Pak vám ale vyrazí dech. Ve vteřině se z jejího sexy songu stává drsná pravda o zneužívání a pod růžovým nánosem se skrývá ošklivé trauma. Natálie se zde tedy blýskla jak pěvecky, tak především herecky, kdy mi její stupňující se hysterie vyrazila dech. Mrazilo mě z toho, bylo mi Kateřiny líto a člověk by si strašně moc přál, aby tyto typy příběhů zůstaly jen v éře Tudorovců a dnes už se neopakovaly.

Kostým Kateřiny Parrové se třpytí tak, že ji na jevišti rozhodně nepřehlédnete. Lucie Pragerová jí dodala energii a klid, díky čemuž mi tato Kateřina připadá jako maják v rozbouřeném moři. Její příběh už možná není natolik výbušný jako jiné, ale na druhou stranu je to právě ona, kdo přijde s tím skvělým nápadem, že je vlastně hloupost, aby jednotlivé dámy soupeřily o to, která z nich je nejlepší a která z nich dopadla nejhůř. Nelze než souhlasit, ani já zde nechci říkat, že byla některá z hereček lepší či horší – tento muzikál je především o jejich souhře a spolupráci. Myslím, že to se v Plzni povedlo, a proto hlásím, že všechny Jindřichovy ženy a jejich představitelky jsou zkrátka KRÁLOVNY! Pokud jim chcete vzdát hold, zajeďte do Plzně na SIX a pořádně to tam rozjeďte, díky čemuž bude jejich show ještě lepší. Snad pak jejich vláda potrvá co nejdéle – God Save the Queens!