Muzikál Snowboarďáci: Prkna sjezdová na prknech divadelních

Jedna z legendárních komedií pro teenagery dorazila na divadelní prkna, a rovnou v muzikálové podobě. Mě osobně tohle uvedení potěšilo zejména tím, že se jedná o prostředí, o kterém tolik děl napsáno nebylo, takže takový svěží (horský) vítr v pražských muzikálových vodách.

Na představení jsme vyrazili ve skupině a byla jsem poměrně překvapena faktem, že spousta lidí tuhle zimní komedii nezná, nebo ji viděli pouze jednou – pro mě jsou Snowboarďáci a Rafťáci snímky, na kterých vyrůstaly generace. Příběh mlaďochů na horách, co se snaží naučit na snowboardu a balí při tom holky, zatímco otročí u bratrance na chatě, kde bydlí v jakémsi kumbálu, je zárukou legrace. Problém ale může nastat, pokud o tom nemáte ani ponětí – já Snowboarďáky viděla nesčetněkrát, tudíž se mi to špatně hodnotí. V divadle ale padlo od několika lidí i mimo naši skupinu, že muzikálové provedení hodně na znalost filmu spoléhá a v určitých momentech působí nedovysvětleně.

Hudební stránka díla nevynechává písně, které jsou obsaženy ve filmu, přidává ale i kousky nové. Z mého úhlu pohledu bych hodnotila průměrně – nezklamala, zároveň nemohu říct, že bych odcházela z divadla s tím, že jsem si některou píseň vyloženě oblíbila. Scénu a kostýmy hodnotím podobně.

Specifikum muzikálové verze spočívá v určitých změnách v příběhu. Některé mě bavily více, některé méně, cením ale snahu alespoň trochu muzikál odlišit od filmové předlohy. Asi nejzásadnější změnou je charakter postavy Marty, která je ve filmu otravná, dělá klukům naschvály a oni zase jí. Zde je naopak milá, protože je do jednoho z nich zamilovaná. Provedení zamilované holky mě sice svým způsobem i bavilo, zároveň si myslím, že konkrétně touhle změnou diváky ochudili o dost vtipných momentů (jakože kdo by nechtěl vidět Martu s polévkou na hlavě?). Navíc mi přijde, že z ní v tomhle pojetí dělají až zbytečně na sílu chudinku, protože za Rendym běhá jako pejsek, i když jí dal jasně najevo, že zájem nemá. Takže i přesto, že mi jí bylo líto, chvílemi jsem jí měla opravdu plné zuby.

Trojice dívek je zde zastoupena pouze postavou Lucky, která je uchopena velmi zajímavě. Stejně jako kluci se snaží někoho si najít, aby „to“ již měla za sebou, vše ale přehnaně analyzuje a promýšlí, což přináší nemalé komplikace. Někdy se prostě vyplatí být víc Alča z Biografu láska. 🤣

Nejdiskutovanější změnou je ale postava Mazlíka – ve filmové verzi pes, na divadle senilní dědeček, který si pouze myslí, že je psem. Byť mně osobně lidský Mazlík nevadil, je samozřejmě k uvážení, jak moc důstojné to je (a od ostatních jsem slýchala i negativní názory, že jim to připadá již přes čáru).

K obsazení nemám jedinou výtku, ba naopak – jsem moc ráda, že do rolí mladých lidí jsou obsazeni skutečně mladí herci. Myslím si, že je skvělé, že dostali šanci i interpreti, které jsme předtím ve větších rolích nevídali, např. Natálie Němcová. Nejvíce mě ale asi zaujala Vanda Károlyi v roli nymfomanky.

Když to vezmu kolem a kolem, muzikál Snowboarďáci jsem si užila především díky energii všech, zároveň z něj nestane mé top představení (a upřímně podruhé asi nevyrazím). Začátek představení nastolil laťku příliš vysoko a z mého úhlu pohledu se v průběhu posouvala spíše níž. Vypozorovala jsem také, že z muzikálu byli nadšení spíše diváci, kteří filmovou verzi buď neznají, nebo ji nemusí, zatímco fanoušci neskrývali zklamání a názor, že se z toho dalo vytřískat mnohem víc. Samozřejmě to nelze úplně srovnávat s filmem, ale když máte nějaké oblíbené hlášky a v muzikálu se poté neobjeví, prostě vás to zamrzí. Já osobně nejvíc postrádám zápletku s chůvičkou a hlášku o štípačkách na lístky na motorce.

Muzikál Snowboarďáci bych určitě doporučila, pokud chcete vypnout hlavu, podpořit mladé umělce a nad ničím nepřemýšlet, podobný hype jako kolem filmu ale neočekávejte.