Muzikál Srdcový král: Láska v rytmu rock ‚n‘ rollu

Bylo nebylo jedno malé ospalé americké městečko. Vládne v něm přísná a upjatá paní starostka, která klade důraz na morálku a zakazuje nejen jakékoliv projevy lásky na veřejnosti, ale také rock ‚n‘ roll. Jednoho dne sem přijíždí tajemný cizinec na motorce, který se nebojí starostce postavit, obrátit místní život vzhůru nohama a vše zde znovu rozsvítit. Přinese nejen nálož „zakázané“ hudby, ale především nový svěží vítr, ale též štěstí a lásku nejednomu zamilovanému páru. Nic však nepadá přímo z nebe, a tak si nejprve musíme, spolu s hrdiny muzikálu Srdcový král (který po dlouhé pauze můžeme znovu vidět na prknech Divadla Kalich) projít celou řadou nedorozumění, záměn či citů věnovaných nesprávnému protějšku, než se dočkáme zaslouženého happy endu vlastně úplně pro všechny. 😊

Na Srdcového krále, tedy hit muzikál tvořený z písní Elvise Presleyho, jsem se vypravila letos v dubnu a byla to již moje čtvrtá návštěva tohoto titulu. Předchozí tři proběhly ale už v letech 2016-2017, kdy byla tato romantická komedie uvedena poprvé. Z jejího návratu do Divadla Kalich jsem měla ohromnou radost. Pořád se mi ale nedařilo sladit se termínově a už jsem skoro ani nedoufala, že některou z repríz ještě stihnu. Nakonec jsem se ale do Kalichu přece jen se dostala, i když už téměř na poslední chvíli. Příští týden (18.5.) nás totiž bohužel čeká derniéra…

Už původní uvedení mě strašně bavilo. A ač jsem si z něj dost pamatovala (a měla i naposloucháno), zjevně jsem pozapomněla, jakou nesmírnou energetickou nálož tento titul na diváky přenáší. Když jsem totiž po celém pracovním týdnu dorazila v pátek večer do divadla, zavalila mě ohromná dávka elánu, až jsem měla pocit, že bych si v danou chvíli zvládla poradit úplně s čímkoliv. 😊 Ostatně představení v Kalichu přinášejí podobnou energii poměrně často, ale večer po Srdcovém králi byl pro mě i tak skutečně mimořádný.

Velmi povedená je scéna Šimona Cabana (též režisér představení), u které se podařilo efektně vyřešit častý nešvar v podobě nekonečných přeměn plných zatmívaček či oslepovaček. Zde se vše vyřešilo točnou, jejímž středem po celé její délce procházela konstrukce – zeď se třemi průchody s dveřmi. Tím bylo jeviště opticky rozpůleno a příprava nové scény tak mohla probíhat za tímto předělem. Nová scéna se pak divákům odhalila pouze otočením dosud ukryté části. Toto řešení jsem rozhodně vítala, protože lokalit je v Srdcovém králi poměrně dost, jelikož sledujeme souběžně osudy hned několika obyvatel městečka. Povedené jsou i pestré a barevné kostýmy Zuzany Strakové, kterými se krásně daří odlišit charaktery a postavení jednotlivých postav. Úsměvný mi připadal jedině závěr, v němž proběhne hromadná svatba. U té jsou všechny dámy oblečené do svatebního, ale pánové zůstali ve svém původním oblečení, tedy např. ve flanelové košili či montérkách. 😊 Pestrost kostýmů vyniká i při celé řadě náročných tanečních čísel v choreografii Petry Parvoničové, v nichž dostává svůj prostor početná company. Milovníci rozjetých tanečních čísel v rytmu rock ‚n‘ rollu si zde rozhodně přijdou na své.

Co se týče obsazení, obnovené uvedení přineslo několik změn. Ovšem vzhledem k tomu, že původní inscenaci jsem naposledy viděla před více než 7 lety, příliš se již k němu ve svém článku nechci podrobně vracet a raději bych se zaměřila na dojmy čerstvé. V několika případech se ale ke srovnání alternací přece jenom dostaneme.

Beze změn zůstala role Chada, tedy onoho tajemného cizince, s jehož příchodem se městečko začne proměňovat. Proměnami ale prochází i on sám, jelikož se zde, ač se tomu z počátku brání, zamiluje také. Jako Chada můžeme vidět Jana Kříže či Přemysla Pálka a oba pánové se na tuto roli skvěle hodí. Během své poslední návštěvy jsem viděla druhého jmenovaného a Chad v jeho podání mě nesmírně bavil. Je to přesně ten typ hrdiny, který vás sice ohromí svým charismatem, ale zároveň vám bude jeho chování připadat i trochu úsměvné, protože je plný stereotypních představ, jak by se chovat měl, aby si udržel zájem a obdiv ostatních. 😊 Přemyslovi se krásně podařilo propojit tyto dvě stránky a ukázat nám Chada v takovém světle, že si ho spolehlivě oblíbíte. A vlastně i přes všechny jeho nedostatky dokážete pochopit, co na něm ta Natalie vidí. 😊

Největších změn se dočkalo obsazení Natalie, místní dívky, s poněkud pro dívku netypickými zájmy. Obě alternace, tedy Michaela Tomešová a Nina Horáková, jsou totiž nové. Mně udělalo velikou radost, když jsem na fermanu uviděla právě Ninu, protože ji považuju za mimořádně talentovanou herečku i zpěvačku a v divadle ji bohužel nevídám tak často, jak bych si přála. Samozřejmě ani v Srdcovém králi mě nezklamala a ukázala nám Natalii nejen jako nešťastně zamilovanou mladou slečnu, ale přesvědčila nás též o komediálním talentu. Chemie mezi Chadem a Natalií navíc výborně fungovala a byla radost je vidět na scéně společně.

Aby příběh byl dostatečně zamotaný, tak i Natalie má svého ctitele, o něhož ovšem ona zájem neprojevuje. Tím nešťastným je Dennis, jehož nyní bez alterace hraje Jan Tenkrát a jedná se přesně o ten typ role, v nichž ho vídáme nejčastěji. Hodný kluk, který prostě nemá štěstí, přestože bychom mu ho všichni hrozně přáli. Natalii upřímně miluje a je pro ni proto ochoten obětovat opravdu hodně, třeba se i vzdát ve prospěch svého rivala. Každopádně v Srdcovém králi se nakonec štěstí usměje i na Dennise. 😊

Jedinou dvojicí, která se již od počátku zamilovala „správně“, jsou Lorraine a Dean, tedy Genny Ciatti a Tomáš Löbl. Jedná se jednoznačně o nejmladší pár, má jim být sotva nějakých 16 a jejich hlavním úkolem je prosadit si svůj vztah ve svých rodinách. Dean je totiž z prominentní rodiny paní starostky, zatímco Lorraine je dcerou svobodné barmanky Sylvie. Je tedy jasné, že jejich rodiče tuto lásku zrovna s nadšením nepodporují. Osobně mám tuto dvojici moc ráda a dokáží mě vždy znovu odzbrojit svojí bezprostředností a naivitou. Zejména Dean, který studuje na vojenské škole a v životě evidentně ještě nic moc zábavného nezažil, se postupně krásně uvolňuje a nachází po boku své lásky sílu se vzepřít panovačné matce a prosadit si své. Musím ale přiznat, že ač Tomášovu výkonu v této roli nemůžu nic vytknout, nemohla jsem se zbavit pocitu, že by se na Deana už přece jen hodil herec o něco mladší, aby byl pro mě uvěřitelnější. V minulosti jsem viděla také alternujícího Romana Tomeše, který mi naopak přišel typově naprosto přesný. Na druhou stranu nedovedu posoudit, jak bych to vnímala nyní, s časovým odstupem tolika let.

Barmanka Sylvia je, dle mého názoru, asi nejzajímavější postavou z celého muzikálu. Jedná se o nesmírně silnou osobnost, s níž se život příliš nemazlil. Když se jí v 16 letech narodila Lorraine, musela se zjevně rychle postavit na vlastní nohy. Není tedy divu, že nešetří sarkastickými hláškami a celkově je hodně rázná. Když jsem v minulosti vzpomínala na Srdcového krále, pokaždé se mi jako první vybavila Marie Křížová jako Sylvia a píseň Vždyť jsem tu já (There’s Always Me), která byla v jejím podání naprosto fantastická. Jedná se též asi o jedinou scénu v jinak vysloveně pozitivním a optimistickém představení, která mě dokázala rozplakat. Také Marie tuto roli nadále hraje, já však tentokrát v divadle měla příležitost vidět Kateřinu Bohatovou, jejíž obsazení je zajímavé tím, že dříve vystupovala v roli „své“ dcery. 😊 A musím říct, ať už jako Lorraine, nebo jako Sylvia, Kateřina se mi nesmírně líbila a přenesla na mě stejnou dávku emocí, jakou jsem si pamatovala z dřívějška.

Rovněž Sylvia prožívá svou nešťastnou lásku. Do koho je zamilovaná? Do Jima, Nataliina otce. Jim je typickým příkladem muže, který již dlouho žije sám. Je hodný, ale trochu nevšímavý a v praktickém životě poněkud ztracený. V podání Zbyňka Frice je naprosto uvěřitelný, zkrátka takové zlatíčko. 😊 Člověk by mu strašně chtěl pomoct, jen kdyby věděl jak. 😊 Soužití s praktickou Sylvií by mu tedy rozhodně prospělo. Ale co čert nechtěl, i Jim se zamiloval do dámy, která jeho city neopětuje.

Tou je slečna Sandra (Markéta Martiníková), vzdělaná dáma pracující v místní knihovně a muzeu. Sice též touží po lásce, ale od někoho, kdo by byl, dle jejích představ, „intelektuálně na výši“ (rozuměj, recituje Shakespeara). A přestože na ni před muzeem čekají zástupy zájemců, její city se upínají opět někam úplně jinam a další katastrofa je na světě. 😊 Ve spojitosti se slečnou Sandrou musím vypíchnout jeden velmi povedený duet s jedním z jejích ctitelů. V něm jsou propojeny dvě písně Méďa plyšovej (Teddy Bear) a Slídící pes (Hound Dog) a toto propojení dvou melodií se mi neuvěřitelně líbí, nemluvě o tom, jakým způsobem jsou do děje zakomponovány. 😂

Své štěstí však v Srdcovém králi najde rovněž nesnesitelná starostka, skvěle ztvárněná Alžbětou Vomáčkovou, ale i místní šerif Earl (Martin Bačkovský), který všechny své problémy řeší konzumací alkoholu. Když je ale třeba, dokáže ovšem velmi mile překvapit.

Zmínku si ale zaslouží i výborná company, bez které by Srdcový král snad ani nemohl existovat. Právě energické melodie a dynamická taneční čísla totiž dotvářejí celkový zážitek z tohoto představení.

Pokud tedy potřebujete načerpat síly, elán a energii a zajímají vás Elvisovy písně v překvapivých aranžích a ve zcela jiném kontextu, tak se neváhejte vypravit do Divadla Kalich, a to příští pátek a sobotu na poslední dvě reprízy. Pár lístků je ještě volných a tento titul si rozhodně zaslouží, aby bylo vyprodáno. 😊

C‘mon Everybody, rychle nadechnout a jak já zpívej dál:
Miluju lásku, já miluju lásku a ona zas mě.