Muzikál Sugar: Oživlý černobílý komiks plný swingu

Slavnou filmovou komedii Někdo to rád horké zná snad téměř každý a její muzikálová adaptace s názvem Sugar! zdobí nejednu divadelní scénu. V Městském divadle Brno byla tato oblíbená převleková komedie poprvé uvedena už v roce 2011. V minulém roce se na tamější jeviště vrátila v obnovené premiéře a ukázala, proč se těší takové divácké oblibě. Brněnská Sugar! totiž překypuje nejen skvělou jazzovou hudbou, ale především originálními nápady a fantastickými výkony.

Už jen výtvarné pojetí scény (Jaroslav Milfajt a Petr Hloušek) slibuje nevšední zážitek. Přenese nás totiž do oživlého černobílého komiksu. Veškeré kulisy jsou malované v komiksovém stylu včetně obligátní „bubliny“ s názvem muzikálu v horní části. Jako celek to pak působí nesmírně hravě a (s ohledem na černobílé zpracování) překvapivě živě. Ostatně, příběh dvojice hudebníků, kteří se stanou nepohodlnými svědky, a utíkají proto před mafií převlečení za ženy z dívčí kapely, si o komiksové zpracování vysloveně říká.

Třešinkou na dortu jsou pak kostýmy Andrey Kučerové, které dokonale ctí prostředí Ameriky 30. let minulého století. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že i kostýmy se drží černobílého ladění a jejich pestrost je založena pouze na různých potiscích v kombinaci těchto dvou barev. Vypadalo to naprosto přirozeně. Ohromně působivým detailem pak byl jediný barevně kontrastní prvek – rudá růže, s níž tančí vášnivé tango Dafne (Jerry) s milionářem Osgoodem Fieldingem. Oceňuji to, že oblečení, které Dafne a Josefina nosí, nejsou „hnusné hadry“, jak tomu občas bývá v jiných uvedeních, ale docela hezké šaty, co bych si dovedla i na nějaké dámě představit. Myslím, že tomu pomáhá právě ta barevná jednoduchost.

Překvapilo mě, že pro takto výpravný titul zvolilo Městské divadlo Brno svoji Činoherní scénu. Určitá intimita menšího sálu byla v tomto případě spíše přínosem – divák je vtažen přímo do centra dění, aniž by tím utrpěl dojem z výpravnosti nebo dynamických choreografií. Potěšila mě také pokora režiséra Stanislava Moši k původní předloze. U komedií občas narážím na potřebu tvůrčího týmu již fungující a osvědčené vtipy ještě různě vylepšovat nebo nastavovat. Zde jsem však tento pocit vůbec neměla.

V klasických starých komiksech nesmí chybět ani pořádní drsní záporáci, kteří jsou v podání brněnského souboru naprosto nezapomenutelní. Především mě nadchl geniální choreografický nápad spočívající v tom, že se mafiáni po scéně pohybují synchronním stepem i mimo hudební čísla. Nejvíce mě mezi nimi zaujal Lukáš Janota, ztvárňující gangstera s extrémně dlouhým vedením. Vzhledem k tomu, že jej obvykle vídám spíše v různých výrazných charakterních rolích, byl tenhle kontrast opravdu neskutečný.

Z Chicaga se ve společnosti dívčí kapely Sladké Sue (Pavla Vitázková) a jejího věčně uštvaného manažera Bienstocka (Jakub Uličník) přesouváme na slunnou Floridu. A právě v tomto ansámblu se setkáváme s titulní hrdinkou.

Musím se přiznat, že jsem si moc přála Dagmar Křížovou, která je filmové Marilyn Monroe typově trochu podobná a byla jsem přesvědčená, že bude jako Sugar dokonalá. Nakonec v této roli vystoupila Barbora Remišová a já toho rozhodně nelituju. Byla naprosto skvělá. Vyzařovala z ní obrovská bezprostřednost a energie. Oproti filmové představitelce mi nepřipadala až tak naivní a její kouzlo a charisma pramenilo právě z té spontánnosti. Pokud bych měla něco vytknout, bude to ta pro Sugar nezbytná blond paruka, v níž na mě Barbora nepůsobí moc přirozeně.

Do role Joea (Josefiny) se i v obnovené verzi vrátil pěvecky i herecky výborný Petr Štěpán, který předvedl dokonalou souhru se svým hereckým partnerem v komediální převlekové lince. V romantické zápletce mezi Joem a Sugar jsem ale postrádala potřebnou jiskru a mladistvý drajv, což v kontrastu s energií Barbory Remišové způsobilo, že milostná linka zůstala poněkud ve stínu té komediální a ztrácela na uvěřitelnosti.

A to nejlepší nakonec. Pokud bych měla vybrat, co bylo v Sugar! vůbec nejlepší, je to Aleš Slanina jako Jerry (Dafne) v kombinaci s Janem Mazákem coby Sirem Osgoodem Fieldingem. Jejich společné scény byly naprostým vrcholem celého večera. Nikdy nezapomenu na jejich společný tanec, v němž navíc skvěle vynikne značný výškový rozdíl, kdy zamilovaný milionář dosahuje Dafne sotva k ramenům a může tedy zabořit hlavu do jejího dekoltu, což ještě podtrhuje absurditu tohoto momentu. U Jana Mazáka musím ocenit především neuvěřitelnou energii, kterou vkládal i do dynamických tanečních scén.

Mým naprostým favoritem se ale stal Aleš Slanina, který se do této role také vrátil z původního nastudování. Aleš je v mých očích herecký chameleon, co zahraje opravdu cokoliv a tentokrát to znovu potvrdil. Jako Dafne byl totiž natolik přesvědčivý, že jsem mu tu ženu v podstatě i věřila. Zkrátka naprosto dokonalý zážitek.

Mám radost, že se Sugar! do Městského divadla Brno po letech vrátila a přinesla tak divákům klasickou muzikálovou komedii plnou svěžích nápadů. Přesto však respektuje původní předlohu a nepřináší zbytečné inovace. Fantastické herecké výkony i rozjeté melodie v rytmu swingu za návštěvu rozhodně stojí.