Muzikál Sweeney Todd: Rozloučení s Toddem

Zcela nečekaně se procházím ostravskými uličkami, podzim se blíží a mlha se pomalu snáší svým běžným tempem… Zlehka nakračuji a jen s obavou uhýbám tajemnému muži v plášti. Přiznám se, jsem trochu blázen a následuji jeho kroky… Postava muže se nenápadně přibližuje k pekařství, z něhož se vine šílený puch. Je trochu zvláštní, že je zde celkem rušno, lidé se baví, pijí, hodují a pochutnávají si na místních výrobcích, ale co onen muž, který kolem prošel jako temný přízrak? Ten kráčí po schodech do nějakého krámu… Když se přiblížím o krok blíže, poznám, že to není krám, ale holičství. A zde náš příběh začíná…

Myslím, že jsem asi poslední z naší party, který tento muzikálový kousek ještě neviděl. Na našem webu si můžete vyhledat již několik krásných recenzí nejen z Ostravy, ale i Plzně. No a já si mohu pořádně oddechnout, protože mám to štěstí vidět jedno z posledních představení v Ostravě. Čas je totiž neúprosný a bohužel se blíží derniéra. Pojďme tedy společně nahlédnout pod pokličku tohoto díla.

Vytahuji z kapsy svůj bloček a píšu si základní informace:

Celý název: Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street
Autor hudby a textů: Stephen Sondheim
Libreto: Hugh Wheeler
Muzikál byl založen na hře: Christophera Bonda
Světová premiéra: 1979
Ceny: Tony za nejlepší muzikál a cena Olivier za nejlepší nový muzikál

Muzikál s velice typickou hudbou od Sondheima nemusí sedět každému. Já sám jsem se k ní taky musel probojovat a dnes nelituji. Teď už vím, že je geniální. Mimo jiné mi k tomu dopomohl především skvělý záznam broadwayské verze z roku 2023 se skvělým Joshem Grobanem a samozřejmě i filmová verze, kde se v Todda proměnil samotný Johnny Depp.

Z pohledu diváka se odkrývá scéna autora Davida Baziky, která je plná kovu. Prakticky celé jeviště zabírá obrovské schodiště a také systém lávek, které se mohou pomalu otáčet, aby nám a naší fantazii dotvořily atmosféru obydlí samotného Todda. Ač scéna působí zcela jednoduše, má to svůj význam. V příběhu se dostaneme především do samotného holičství, jehož prostor je řešen především křeslem, které zde hraje tu nejzásadnější roli. Vždy, když dojde na střet břitvy a chudáka zákazníka, křeslo se tahem páky naklopí a nebožtík sjede pomalu dolů na pás, který ho odveze do sklepení, kde se nachází slavná pec paní Lovettové. V hojné míře se zde používá točna, která naznačuje i jednotlivá patra domu. Též se dostaneme i do centra města či k domu starosty.

Velkou roli zde hraje též osvětlení a kostýmy. Co považuji za to nejlepší, je hudební část. Živý orchestr je prostě živý orchestr. Atypická hudba, která pochází z pera Sondheima, se ke Sweeneymu zkrátka dobře hodí a jen nám umocňuje atmosféru. Už se jen zakousnout do pirohu a doufat, že nebudeme potřebovat oholit.

Opět si vytahuji notýsek a poznamenávám si:

+ skvělá atmosféra
+ vynikající orchestr – nápaditá hudba
+ zajímavá scéna
+ skvělé texty
– trochu mi chyběla krev
– prostory holičství by si zasloužilo více pozornosti po vizuální stránce

Aaaaa, pozor!!!! Na scénu přichází první odvážlivci...

Kdopak to je? Prý si říkají ostravská company. Tu já ale nevidím. Vidím totiž perfektně sehraný celek, v němž každý hraje v příběhu svou část. Většinou se jedná o dav místních lidí, kteří milují klepy, jídlo a chlast. Žijí si svůj život, protože… kdo ví? Budou žít i zítra?

Asi nejvíckrát zde zazní slovo Todd. Ano, Sweeney Todd je hlavní postava tohoto muzikálu, co pro mě byl zcela jiný a nový. V samotného mistra břitvy se proměnil Tomáš Novotný. Poprvé jsem mohl vidět Tomáše coby takto rozporuplnou postavu. Od prvního kroku na jeviště, prvního pohledu i zvednutí ruky, v níž se leskla břitva, bylo hned jasné, že tato role byla obsazena správně. Tomáš prožíval každé gesto, slabiku v textu i krok tak jistě jako samotný Todd. Veliké množství textů a k tomu věčně kamenný výraz v obličeji – to bylo jen třešničkou na pirohu od paní Lovettové.

Když už je řeč o této ženštině, tak právě paní Lovettová se pro mě stala hvězdou večera. Tak trochu jsem si říkal, jestli je tenhle muzikál vůbec správně pojmenovaný. Asi to je tím, že paní Lovettová je značně komická, prdlá, no prostě dokonalá. Je okouzlená láskou a pro Todda by udělala první poslední. V podání Michaely Horké byla prostě geniální. Míša byla neskutečná. Vždy jsem říkal, že její životní rolí je paní Danversová v muzikálu Rebecca. To sice ano, ale paní Lovettová jí snad sedla ještě více. Každé otočení směrem k publiku, komické gesto, grimasa v obličeji, to bylo něco neskutečného. K tomu všemu navíc dokonalý pěvecký projev. Spolu s Tomášem tvořili skvělou dvojku. Tedy tak trochu vražednou…

Další aktér v představení byl Anthony – Tadeáš Hoza. Jedná se sice o vedlejší roli, ovšem velice důležitou. Právě on coby námořník přiveze Sweeneyho Todda zpátky do Londýna. Na první pohled se zamiluje do krásné Johanny, která ho bude provázet po celý příběh. Jeho srdce je tak velké, že se nedá ničím odradit a dokáže si vybojovat své místo. Tadeáš zapůsobil po pěvecké stránce a taktéž se s úplnou lehkostí vžil do role Anthonyho, jenž byl odhodlaný bojovat za svoji Johannu. 

Alžbeta Bartošová se stala Johannou, o které zde píši. Musím se přiznat, že jsem ji sledoval velice pečlivě a vzniklo z toho jen jedno velké wow. Alžbeta předvedla úplně jiný styl zpěvu i herectví, než jaký znám z pražských scén. Má obrovská pochvala patří i jí. Mám radost, že jsem ji tu mohl vidět. Její Johanna byla jemná, křehká dívenka, která se taktéž zamilovala do Anthonyho. Musím říci, že ve společném duetu jim to skvěle ladilo.

V záporných rolích zde vystupují soudce Turpin (Pavel Klečka) a biřic Bamford (Titusz Tóbisz). Jsou to darebáci a oba pánové se díky tomu pořádně vyřádili. Soudce se v minulosti dopustil jistého nepěkného činu a znovu se pokouší o další – zkrátka není to zrovna upřímný a férový soudce, jakým by měl být. Bamford je pak jeho pomocník. V hereckém projevu jsem jim oběma věřil každý pohyb a čin, taktéž i v pěveckém. Ovšem můj osobní problém u těchto figur bylo jejich operní pojetí, které mi do muzikálu nepřipadalo vhodné. Vše bylo sice zazpívané opravdu pěkně, proti tomu nemám nic, bohužel se to ke zbytku nehodilo a to jediné narušovalo celkový povedený dojem.

Tobias (Tomáš Krpec) je další postavou v tomto příběhu. Je to kluk, který se narodil v sirotčinci a později se ho ujal úlisný Pirelli. Tobias nás tak trochu dovede k rozuzlení a zakončení celého děje. Tomáš se naprosto skvěle převtělil do role vystrašeného kluka, který bezpečí našel u paní Lovettové.

Peter Svetlík nám jako Pirelli předvedl vtipnou a komickou figuru jako mazaný holič, který si vzpomene, kdo se skrývá za jménem Todd. V dalších menších rolí se nám ještě představili Veronika Prášil Gidová jako vystrašená žebračka a Jaroslav Rusnák coby Fogg.

Sweeney Todd je představení, které by měl vidět každý muzikálový fanoušek. Po hudební stránce nabízí zajímavé aranžmá, jedinečný styl a především vynikající herectví. Rozbor postav v tomto příběhu by určitě vyšel i na další samotný článek, protože si jistě v divadle budete klást mnoho otázek. Ovšem vše se dá lehce pochopit. Jsem strašně rád, že jsem mohl tento muzikál vidět takzvaně »za pět minut dvanáct«. Budu jenom doufat, že se opět někde objeví a Sweeney tak opráší svou židli a začne znovu provozovat holičství…

Naposledy vytahuji své poznámky a píši si:

– sakra, co jsem to právě viděl
– nemám rád pirohy
– když uvidím břitvu, tak ihned mizím pryč
– smutný příběh
– šťastná láska nakonec

Co, pane Todd,
co, pane Todd,
co to tu zní?
To člověk požírá člověka.
Co naplat, když je to věc odvěká?