Muzikál Tajemství: Pozor, na co chodíte

Přiznám se, že Tajemství uváděné v Divadle Kalich mi bylo dosud úplně utajeno, respektive jsem tématem naprosto nepolíbená a neviděla jsem ani původní uvedení ani záznam, který z něj vznikl. Proto, když jsem slyšela, že se dílo vrátilo a někteří Stateční ho mají moc rádi (například Marťa k němu má silný vztah), rozhodla jsem se nic moc nezjišťovat a na muzikál vyrazit, ale ukázalo se, že to tentokrát nebyl úplně nejlepší nápad. Tímto se dopředu omlouvám, pokud máte Tajemství rádi, nebo se na něj chystáte a nechcete si to kazit, tak si můj článek raději nečtete. Bude tu totiž jen špetka pozitiv a většinou budu spíše negativní.

V tomto představení se setkáváme s lékařkou Eliškou a její kamarádkou, zdravotnicí Kamilou. Společně řeší Eliščin mizerný milostný život a nedávný rozchod a dohodnou se, že společně odjedou na chalupu, aby vše probraly. Přitom došly k názoru, že Eliška měla v životě jen jednu pravou lásku, a to svou dětskou představu o panu Janovi z pověsti o Vlčím vrchu. Ten jí učaroval svou věrnou láskou a oddaností k Anežce, kvůli níž přešel i na křesťanskou víru. Dívky dostanou „skvělý nápad“ se na místo spojené s pověstí podívat (v noci!) a průšvih je na světě…

Příběh mi nesedl, protože jsem se většinu času nudila. Našla jsem tam jenom jeden „aha moment“, který mi měl asi zbytek děje vyvážit, ale bohužel se to podle mého názoru nestalo. Klíčový moment Tajemství, u něhož většina lidí žasne, na mě stejný efekt neměl. Osobně v muzikálech vyhledávám především silné příběhy a jsem ochotná pak překousnout, že jiné složky představení už nejsou tak skvělé. Jindy ale třeba alespoň hudební stránka či výkony vyváží pocit z, pro mě osobně, nepovedené zápletky. Bohužel u tohoto díla si se mnou nesedla ani jedna ze zmíněných věcí. Tajemství je hodně filozofické dílo a je tedy vhodné pro ty diváky, kteří něco takového vyhledávají.

Co se týče výkonů (ať pěveckých či hereckých), tak většina z nich byla v mých očích v podstatě průměrná a neurazily, ale ani nenadchly. Bohužel včetně hlavní hrdinky Elišky (Šárka Vaňková). Zmíním však ty, kteří pro mě nějakým způsobem vyčnívali, ať již v dobrém, nebo špatném slova smyslu. Za mě celý muzikál táhl Soused v podání Jiřího Böhma. Tato role mi připadala zajímavá v tom, že se podle mě jediný choval vlastně logicky, zatímco ostatní na mě působili divně. Už z jeho prvního pohledu jsem nějak vyčetla, že ještě přijde jeho chvíle. Ačkoliv pěveckého prostoru neměl moc, i tak ho vyplnil na sto procent, díky čemuž to pro mě fungovalo, jak mělo.

Příjemným překvapením pro mě byla Patricie Moravcová v roli Anežky, které jsem hodně věřila její silnou a neochvějnou křesťanskou víru a jakousi čistotu a nevinnost. Nemůžu také nezmínit muzikálového matadora Tomáše Trapla, jenž zde ztvárňuje postavu Drzslava. Jako vždy předvedl excelentní výkon a nutno podotknout, že u něj se mi nikdy nestalo, že bych měla špatnou zkušenost.

A teď už bohužel opět na druhou stranu barikády, kterou pro mě představuje Henrich HEŇO Šiška alias Temný. Už podle jména figury bych čekala více mysteriózní pojetí, které by mi mohlo nakonec i napovědět, co je zač. Bohužel mi herecký výkon připadal poměrně civilní a neoslovil mě.

Závěrem se chci trochu ještě vrátit k ději, který je asi v Tajemství nejdůležitějším prvkem, a vysvětlit, jaké pocity ve mně dílo vyvolalo. Celou dobu jsem si říkala, co se to tam sakra děje, a přemýšlela jsem, jestli na to jen nestačí moje mozková kapacita. První půlka byla pro mě opravdu nudná a o pauze jsem pomalu volala SOS ostatním Statečným a tahala z nich informace, jestli se to ještě zlepší, nebo mám jít domů. Bylo mi řečeno, že druhá půlka je určitě lepší, a tak jsem zůstala. Druhá polovina se mi opravdu už líbila o něco víc, protože se mi zdála kompaktnější. Z mého úhlu pohledu se ve chvíli, kdy Eliška začne „vyšetřovat“ a snaží se pochopit, jakou hru vlastně celou dobu hraje, muzikál teprve nabere spád a veškeré dění je pro mě daleko čitelnější oproti první půlce, která je více roztříštěná a jednotlivé scény mi k sobě nepasují.

Nakonec jsem tedy sice ráda, že jsem na toto dílo zašla, ale pochopila jsem, že nejsem jeho cílová skupina, ať už po hudební či dějové stránce. Takže děkuji, jednou stačilo 😊.