Muzikál The Devil Wears Prada: Když se film promění v muzikál…

Hello everyone…

Ano, jsem to já. Váš George. Právě jsem se vrátil z Londýna, plný dojmů, o které se s vámi musím podělit. Samozřejmě i se svou partou 7 statečných, protože i jim jsem svou návštěvu tentokrát utajil. 😊

V poslední době jsem měl štěstí vidět několik zahraničních muzikálů, které byly zpracované podle filmu. Věřte, že je jich čím dál více. Zároveň musím říci, že jsou velice populární. Určitě každý z vás má nějaký oblíbený film, který opravdu miluje. To samé platí i pro producenty a jejich managment. Divadla se musí plnit den co den, a proto se vybírají tituly, které toto vše zaručí. Jako důkaz mohu zmínit nepatrnou část titulů, které se hrají – Pretty Woman, Táta v sukni, Moulin Rouge, Velký Gatsby, Lví král, Ledové království, Beetlejuice a mnoho dalších. Všechny tyto muzikály jsou obrovská lákadla pro nás diváky. Každý je zvědavý, jak si s tím divadlo poradí a co nového nám připraví. Zajímá nás divadelní pojetí, hudba, obsazení a scéna. 

Hmm, než se svěřím se svojí návštěvou, opět mě něco napadlo. Oslovil jsem část 7 statečných se zcela jednoduchou otázkou: Jaký muzikál by ještě mohl vzniknout podle filmu? Zkrátka a dobře, máte ho rádi a malinko doufáte, že by mohl mít úspěch. Tak jdeme na to…

První, kdo se chytil této otázky, byla Džejňulka: „Myslím, že už »zmuzikálováli« naprosto vše, a co ještě ne, to teprve přijde. Co třeba kultovní snímek Sám doma? Bude to chtít vychytané obsazení a chytlavou hudbu, ale bylo by po starostech, co dát příště za kulturu pod vánoční stromeček.“

Annie rychle dopila svoji kávu, zamávala lžičkou a její odpověď zněla takto: „Ze zahraničních titulů by se mi líbila muzikálová adaptace filmu Kate a Leopold. Představuji si, že by zde byl prostor pro romantické duety, vtip a nadsázku i bohatou výpravu, zejména co se týče Leopoldovy éry. Pokud bych měla zůstat v Česku, myslím, že by mohl být zajímavý komorní muzikál Saturnin.“

Little Lotte věděla hned, jen musela odložit kočičku na postel. Její tajné přání by bylo přeměnit na muzikál film Půlnoc v Paříži. Myslí si, že by to mohl být skvělý materiál na zpracování ve stylu Gatsbyho. Též souhlasím.

Podobně rychlou odpověď měla i naše Nikča: „To je jasný. Česká verze Návštěvníků je jasná volba, a pokud mám vybrat něco ze zahraničí, tak to určitě bude film Jumanji.“ 😊

Naše Eponine si dala s odpovědí chvíli na čas. Váhala, které téma zvolit, ale rozhodně vybrala též dobře. Zase něco úplně jiného. Její nápad zněl takto: „Jako dítě mě velmi zasáhl film Smažená zelená rajčata. Děj se odehrává na začátku devadesátých let, ovšem na základě vyprávění staré paní, s níž se hlavní postava náhodně setkala, nás čeká i exkurze do 20. let na americkém venkově. Žena ve středním věku, která žije ve vyhořelém manželství, potkává v domově důchodců paní. Ta jí pak vypráví příběh o přátelství/lásce dvou mladých žen – Idgie a Ruth. Alespoň já z jejich pohledů a různých gest cítím víc než přátelství. Takže romantický příběh, kde nechybí dojetí ani smích. Objeví se tam i témata jako rasismus, domácí násilí, individualita… Vzhledem k tomu, že se to odehrává ve dvou časových rovinách, tak by se mohly podobně jako u The Notebook prolínat na jevišti současně osoby z minulosti i současnosti. Hudbu bych svěřila Ingrid Michaelson.“

Děkuji naší partičce za odpovědi. Myslím, že nápady to jsou velice zajímavé…

Pokud vás zajímá i moje odpověď, tak prozradím ji prostřednictvím novinky, která nedávno vznikla. A tou je…?

Muzikál The Devil Wears Prada… v českém překladu Ďábel nosí Pradu.

Myslím, že není třeba se o tomto filmu dlouze rozepisovat. Přesto, kdyby se snad našel někdo, kdo ho ještě neviděl nebo o něm aspoň neslyšel (uff, snad nikdo takový není😊), tak vám ho ve stručnosti představím.

Film Ďábel nosí Pradu sleduje mladou, ambiciózní Andy, která se navzdory svým původním představám dostane do světa módy. Získává místo asistentky u Mirandy Priestly, obávané šéfredaktorky módního časopisu Runway. Andy se musí adaptovat na náročné a často nezvladatelné požadavky své šéfové, což ji postupně mění nejen profesně, ale i osobně. Andy, která se o módu nikdy nezajímala, se ocitá v prostředí luxusu, tvrdé konkurence a nemilosrdných pravidel.

Film byl natočen podle stejnojmenného románu americké spisovatelky Lauren Weisberger z roku 2003. Kniha se inspirovala autorčinými vlastními zkušenostmi z práce asistentky šéfredaktorky módního časopisu Vogue, Anny Wintour. Postavu Mirandy Priestly, kterou ve filmu ztvárnila úžasná Meryl Streep, je přímo inspirována Annou Wintour, známou pro vliv v módním průmyslu a náročné požadavky. Film nám nabízí pohled do zákulisí módního průmyslu a ukazuje nám obtížnost práce v tomto prostředí.

Jak sami vidíte, námět na muzikálové zpracování je obrovský a pro vznik nového muzikálu naprosto ideální. Takže se můžeme přesunout k tvůrčímu týmu autorů tohoto díla.

Významné jméno spojené s tímto dílem, které jistě všichni známe, je Elton John. Po velice úspěšném uvedení muzikálů The Lion King, Aida a Billy Elliot přichází na řadu s další novinkou, která si už teď získává své místo na výsluní. Jeho hudba je velice nápaditá, originální. Sám Elton John zmiňuje v programu: „Miluji tento film, miluji postavy, děj a módu. Mám rád tyto postavy, pro které mohu psát svoji hudbu. Chtěl jsem napsat něco moderního, chtěl jsem totiž, aby hudba byla aktuální.“ Z mého hlediska se to rozhodně povedlo. Po hudební stránce je tam obsaženo mnoho překvapení, která od Eltona ještě neznáme. Je zde opravdu zapojeno hodně moderní hudby, hlavně při módních přehlídkách, kde bylo slyšet, jak se hudebně vyřádil. Samozřejmě zde slyšíme i prvky jeho oblíbeného klavíru a dalších hudebních nástrojů. Každá postava má zde svůj prostor a styl hudby. Bylo slyšet, že Elton opravdu hudbu psal na dané postavy, na jejich charakteristiku a styl. Představení trvá celkem dvě a půl hodiny a já se ani minutu nenudil. Už nyní se těším, až vyjde soundtrack.

Režisérem a choreografem tohoto velkolepého projektu se stal Jerry Mitchell. Nejprve musím napsat, že se The Devil Wears Prada hraje v londýnském divadle Dominion s kapacitou 2000 sedadel. Je téměř až neuvěřitelné, kolik lidí se ocitne na jednom představení, které se zde navíc hraje hned 8x v týdnu. Jak jistě tušíte, divadlo je opravdu obrovské a obrovské je i jeviště. Jerry Mitchell vytvořil velice nápaditou scénu, která se rychle mění. Příběh začíná u Andy v bytě, kde se nachází celá kuchyň s ložnicí, dále se přesouváme do kanceláří a míst spojených s módou. V druhé polovině děje zavítáme i do Paříže, kde se nám na jevišti objeví i celá Eiffelova věž. Vše je opravdu dokonalé a nápadité. Samozřejmě třpytem celého představení jsou kostýmy. Móda je důležitým bodem příběhu, tudíž zde nacházíme obrovské množství všech módních značek a stylů. K tomu všemu pod taktovkou velice nápadité choreografie. Opravdu jsem si připadal jako na nějaké přehlídce. V kombinaci se světlem, hudbou a scénou bylo vše jak vystřižené z filmu. Plus skvělé obsazení, kde každá z postav perfektně zahrála svoji roli. Padly zde i oblíbené hlášky z filmu, což bylo poznat i díky smíchu z publika.

V hlavní postavu Mirandy Priestly se proměnila úžasná Vanessa Williams. Každé její gesto, mimika a pohyb, vše jako nám předváděla ve filmu Meryl. Ovšem Vanessa zvedla laťku ještě více, a to o zpěv. V červených šatech opravdu působila jako Devil. 😊 Její hlas je silný a čistý, což jí umožnuje snadno dosáhnout vysokých tónů. Navíc dokázala vkládat do zpěvu též emoce a cit.

V jejím těsném závěsu jsou další dvě dámské postavy – Emily a Andy. Emily je zcela oddaná svému snu pracovat v módním průmyslu a je ochotná obětovat téměř vše, aby dosáhla svého cíle. Je posedlá svým postavením v časopise Runway a touží po cestě do Paříže. Zatímco Andy naopak vstupuje do tohoto světa s menšími ambicemi a má větší odstup. Její prioritou je kariéra novinářky a práce v Runway je pro ni jen dočasnou zastávkou. Stručně řečeno, Emily představuje postavu, která je ochotná obětovat vše pro úspěch, zatímco Andy si postupně uvědomuje, co je pro ni v životě důležitější. Můžeme zde spatřit Amy Di Bartolomeo jako Emily a v roli Andy Georgie Buckland.

V celém představení má největší prostor právě Andy. Celý příběh se točí kolem ní, největší prostor má též v písních. Svou křehkostí pro mě vynikla, podobně jako kdysi postava Aidy. Je vidět, že ji Elton psal písně přímo na tělo. V jejích partech je cítit odhodlání, romantiku a především emoce, které jsou také vidět, a to na každém jejím kroku.

V příběhu nechybí ani pánové: Nigel, Nate a Christian. Do hlavní role Nigela byl obsazen Matt Henry, jehož pojetí dodalo této postavě pořádný drive. Nigelova postava je oblíbená pro suchý humor a empatii. Je totiž jednou z mála postav, které projevují Andy laskavost. Matta můžeme znát především z muzikálu Kinky Boots, kde ztvárnil hlavní roli Loly. Takže si určitě dokážete představit jeho styl. Mimochodem, je opravdu úžasný zpěvák.

Myslím, že jsem o této inscenaci řekl vše podstatné. Muzikál měl premiéru v Dominion Theatre na londýnském West Endu v říjnu 2024. Právě díky filmu a zapojení Eltona Johna patří k populárním dílům. Divákům nabízí humor, styl i silná hudební čísla.

Já sám jsem se stal ihned fanouškem. Ovšem najdou se i další a další tituly. Zcela jednoznačně mohu též doporučit Mrs. Doubtfire. Toto představení jsem viděl dokonce již 3x a stále mě neskutečně baví. Vždy žasnu, s jakým nasazením a energií do toho herci jdou. Sám se pak cítím plný energie, že bych ji mohl rozdávat.

To byl opět West End a jeho filmová nabídka. Není nic lepšího než skočit na letadlo a zajet se podívat taky. Přeji příjemnou zábavu… Emily, kde jsi????