Muzikál Tootsie: Když vaše jméno zná jen finanční úřad a maminka

Tootsie (foto: Nikol Wetterová)

Předposledním představením letošního festivalu Dokořán byl muzikál ze Západočeského divadla v Chebu Tootsie, který měl premiéru 5. dubna 2025. Jedná se o muzikál, který byl zpracovaný libretistou Robertem Hornem a hudebníkem Davidem Yazbekem (tvůrce broadwayských hitů jako Donaha! nebo Ženy na pokraji nervového zhroucení) podle scénáře Dona McGuira a Larryho Gelbarta ke stejnojmennému filmu Tootsie z roku 1982. Světová premiéra tohoto muzikálu proběhla v Chicagu v Cadillac Palace Theatre v září 2018, kde byl uváděn po následující dva roky.

Divadlo v Chebu bylo prvním českým divadlem, které tento titul uvedlo v režii a překladu Zdeňka Bartoše s živým doprovodem Big Bandu Karlovy Vary. V hlavní roli herce Michaela Dorseyho a jeho následného alter ega Dorothy Michaelsové, se představil Peter Strenáčik. Ve vedlejších rolích jeho přátel Sandy Lesterové a Jeffa Slatera Pavla Janiššová s Jiřím Švecem. V neposlední řadě taktéž Vivien Machková v roli Julie Nicholsové, Petr Joo v roli režiséra a choreografa Roye Carlsona a Viktor Braunreiter jako umělecký agent Michaela Dorseyho, Stan Fields.

Muzikálová adaptace je podstatně dynamičtější než její filmová předloha. Zmizely vedlejší dějové linie jako milostná zápletka Dorothy a Juliina otce nebo Michaelovo ucházení se o roli v „daily soap“ (v podstatě nekonečný seriál). Libreto a tím pádem i celý muzikál se soustředí okolo jednoho hlavního pojítka, kterým je bezpodmínečná láska k divadlu i přes veškeré jeho těžkosti, které se s touto formou umění pojí. Stále zde jsou ale na pozadí přítomné prvky soap opery, které se dají pozorovat ve spletité dynamice milostných vztahů mezi postavami. Nevýhodou tohoto prvku ale může být dojem, že muzikál působí pocitově delší, než ve skutečnosti je. Dle mého názoru byl určitě prostor pro škrty, avšak jako divák jsem po sérii těžkých témat, jako byl hradišťský Masaryk, brněnský Winton nebo olomoucká Evita, ocenila odlehčení komikou a absurdními situacemi. Muzikál klade důraz zejména na konverzační komiku, stejně jako se nebojí trapného ticha a absurdních situací. Pod touto rouškou zábavnosti, kterou má na svědomí dvojrole Michaela a Dorothy, se ale taktéž nachází kus pravdy. V každém člověku se nachází mužský i ženský princip. Tootsie naznačuje, že právě jejich propojení může vést k většímu pochopení sebe sama i druhých. Zároveň se zde zpřítomňuje i vlastní téma člověka ochotného udělat cokoli pro to, aby si splnil sen, což v tomto krajním případě znamená obléknout šaty a přijít na konkurz s čistým štítem, kompletně zbaven své vlastní identity.

Sbor v tomto muzikálu finguje spíše jako antický chór, který komentuje situaci a konání hlavních postav. Scéna je dynamická, ve své podstatě vlastně jednoduchá, prim hrají zejména rekvizity, které mohou v některých případech být i zdrojem lehké improvizační komiky mezi herci. Tím, že se stále jedná o poměrně komorní muzikál, je souhra hlavních herců vlastně klíčová a dle mého názoru v tomto případě vydařená. Přes co se však nemohu přenést, je způsob práce se zvukem a problémy při neustálém zapínání a vypínaní mikroportů. Činoherní party byly přednášeny bez ozvučení, zatímco pěvecké výstupy byly zpívány na port, což značně komplikovalo zvukařům práci. I přes to ale rozumím, že zájezdy bývají nevyzpytatelné, zejména když není dostatek času a prostoru pořádně doladit všechny technické detaily.

Muzikál Tootsie jako takový je příjemný večerní kus pro diváka, který nehledá vážná témata nebo komplikovaný děj. I přes to se ale pod dávkou komiky nachází témata loajality, vztahů přátelských i toxických, krize identity, pocit frustrace z promrhaného života a závěrečné přehodnocení svých hodnot a životních očekávání. Vnímavější si mohou všimnout barokního narativu „všichni jsme herci na jevišti světa“ nebo divadla na divadle v podobě zkoušení smyšlené hry Juliina kletba během celého muzikálu. Divák, který chce hloubku, si ji v Tootsie najde úplně stejně jako divák, který se přišel pouze pobavit.

Autorka článku: Růžena Marie Štětinová

Foto: Nikol Wetterová