Muzikál Tři v sauně: Oprášená recenze kousku, který se nevzdává

,

Jsou představení, která vám utkví v paměti nejen kvůli tomu, co se děje na jevišti, ale i díky atmosféře místa, kde jste je poprvé viděli. Takovým zážitkem pro mě byl brněnský autorský muzikál Matěje Tauše a Petra Konečného Tři v sauně. Psala jsem o něm už před rokem, ale než text stačil spatřit světlo světa, inscenace přišla o své působiště a na čas utichla. Nyní se ale Sauna vrací, konkrétně se bude hrát v Divadle Barka, a já se proto rozhodla oprášit své tehdejší dojmy – i když už voní nostalgií po prostorech, které dnes vypadají úplně jinak.

Na Tři v sauně jsem se vydala na jaře minulého roku do pro mě dosud neznámých prostor brněnské INDUSTRy a strašně jsem se těšila. Tento komorní muzikálový počin otevírající humornou formou různá aktuální témata mě lákal už v době svého prvního uvedení v Divadle Radost, které jsem bohužel nestihla. Druhou příležitost jsem si již nenechala ujít a vypravila jsem se hned na druhou premiéru. A jsem moc ráda, že jsem ji využila a mohla si tak užít propojení originálního příběhu s unikátními prostory, jež tehdy INDUSTRA nabízela.

INDUSTRA se nachází v mnou zatím neprobádané části Brna – v areálu Nové Zbrojovky v Židenicích. Tam mi to, ač je to od centra opravdu jenom kousek, připadalo, jako bych byla někde „na konci světa“. Bylo zjevné, že v celé této oblasti probíhá výstavba, a místa, co na mě tehdy působila jako opuštěné staveniště, nejspíš za pár let vůbec nepoznám. Každopádně je INDUSTRA zajímavá nejen svými dispozicemi (evidentně se jednalo o nějakou tovární halu nebo sklad), ale právě tím, jak byla situovaná „uprostřed ničeho“. 😊

Celý prostor, ač obrovský, byl řešen velmi minimalisticky. V rámci jedné obří haly dělily kavárnu a kulturní část pouze jednoduché přepážky. Divadelní prostor pojal jen pár desítek diváků. Překvapilo nás však, že na menším jevišti nechyběla například točna, která je ve Třech v sauně hojně využívána. Samotné prostředí ve mně probouzelo podobný dojem jako celý muzikál – bylo originální a své. 😊

Totéž by se dalo říct i o tvůrčím týmu a celkové propagaci tohoto díla, která se zdála být spíše nahodilá. Pokud nesledujete na Instagramu profil Divadla muzikálové alternativy či některého z účinkujících, v podstatě nemáte šanci se o Třech v sauně dozvědět. A to je škoda, jelikož by si tento muzikál více pozornosti zasloužil. Nicméně když už se vám poštěstí se na Saunu vypravit, čeká vás téměř rodinná atmosféra. Té během naší návštěvy přispěl i zasvěcený dramaturgický úvod s jedním z autorů, Matějem Taušem. Přivítal nás v „uniformě“ kapely Tří v sauně, tedy v županu. Vyprávěl nám poutavý příběh, jak si parta nadšenců plní svůj muzikálový sen a vytvořila tohle představení „za pár korun“. Tím do určité míry ospravedlnil absenci programu i případné nedostatky v představení.

Musím však prohlásit, že i přes skromný rozpočet se ve Třech v sauně nešetřilo na ničem důležitém. Nechybí živá hudba, výprava je jednoduchá, ale účelná a ozvučení bylo k mé velké radosti vyladěné do rozumné hlasitosti, kdy byl zpěv v rovnováze s doprovodem. Hudební složka je příjemná na poslech a texty jsou nápadité a vtipné. Dějová zápletka vás zaujme svou jednoduchostí i jedinečností a není zcela předvídatelná. Bavila mě i interakce a zapojení hudebníků do příběhu. Pochvalu musím vyseknout také odvážným a originálním choreografiím (Karolína Bínová), kdy si na své přijdou i milovníci stepu.

A o čem tedy Tři v sauně vlastně jsou? Jednoho dne se Karel, Valerie a Rudolf kvůli chybě recepčního setkají v sauně wellness hotelu. A tak se jejich životy protnou a navzájem ovlivní. Každý z nich před něčím utíká a ostatní mu mohou dopomoci, aby si uvědomil, co vlastně od života chce. Jedná se skutečně o náhodu, nebo za nitky tahá tajemný Pan Chtíč? A co se stane, když do příběhu navíc vstoupí Karlova ex Sofie, která je shodou okolností také Rudolfova dcera? Komorní příběh plný nekorektních vtipů, ale i témat k zamyšlení, může začít. 😊

Jak už se můžete z nastínění dějové zápletky dovtípit, jedná se o muzikál pro pětici herců. A obsazení, které jsem měla možnost vidět na druhé premiéře, bylo pro mě, až na jednu výjimku, zcela neznámé. Nic to však nemění na tom, že mě všichni účinkující zaujali, nadchli i po pěvecké stránce a do svých rolí se hodili, i když jsem si z počátku u některých z nich říkala, že typově bych si představovala pro jejich úlohu někoho trochu jiného.

Tento pocit jsem měla z postavy, již poznáváme ve Třech v sauně hned jako první – Karla. Jakub Nesnídal totiž na první pohled dojem lamače dívčích srdcí příliš nebudí. Působí na mě spíš jako prototyp slušného a sympatického mladíka, jehož by si pro své dcery a vnučky přála nejedna maminka či babička.😊 Navíc vás spolehlivě nadchne po pěvecké stránce. Mně byl také Karel veskrze sympatický. Musela jsem na něj nejprve začít nahlížet trochu jinak. Brala jsem to tak, že jeho přelétavost pramení především z toho, že prozatím zjevně ještě nenašel tu pravou. Když si však začne myslet, že již svou vyvolenou našel, jde do toho po hlavě a zcela bez rozmyslu a jeho zklamání z odmítnutí je o to silnější.

Tou vyvolenou je Sofie, mladá temperamentní dívka se slovenskými kořeny, jejíž počáteční chování mi připadalo poměrně pochopitelné. Pokud by mě moje nová známost po několika dnech vztahu, který ještě ani pořádně nezačal, požádala o ruku, nejspíš by mě to vyděsilo a vzala bych nohy na ramena. Totéž v podstatě udělala Sofie, ta navíc dokázala své odmítnutí Karlovi i nějak vysvětlit. Plusové body u mě tedy Sofie ztrácí až později. Ve chvíli, kdy Karla potřebuje, ozve se mu, jako by se nic nestalo. S naprostou samozřejmostí od něj očekává pomoc. Přiznám se, že toto chování mě skoro až šokovalo. Oceňuji, že Radka Caletková působila jako Sofie tak samozřejmě a přesvědčivě, že bych ji za kamarádku nejspíš nechtěla. Skutečně excelentní výkon. 😊

Problémy ve vztahu řeší také Valerie. Ta sice žádost o ruku již vyslyšela, jenže v den svatby si prakticky v poslední vteřině uvědomuje, že toto není to, po čem touží. Z obřadu utíká, do sauny doráží ještě ve svatebním a hledá zde úkryt před svým zhrzeným snoubencem. Kristýna Selešiová si vás okamžitě spolehlivě získá velmi autentickým a milým projevem i perfektním zpěvem. Údajná hlasová indispozice, zmíněná v závěru, nebyla nijak znát. Nedovedu si ani moc představit, jak skvělé by to mohlo být, pokud by byla zcela zdravá. Líbila se mi znatelná vznikající chemie mezi Karlem a Valerií i zjevné „konkurenční“ napětí mezi Valerií a Sofií.

Pokud bych měla vybrat postavu, jež mě zasáhla ve Třech v sauně nejvíc, bude to Rudolf v podání Jakuba Gabriela Rajnocha. Na první pohled se může zdát, že je v sauně ten „třetí do počtu“, protože jednou z hlavních linek je vyvíjející se vztah Karla s Valerií. Rudolfův příběh je ale natolik silný a emotivní, že vás zaručeně osloví.

Rudolf je voják z povolání. To je nám občas trochu úsměvně naznačeno, například frčkami na županu. 😊 Jeho život se ale právě naprosto zhroutil. Tají před světem svoji sexuální orientaci, musí se vyrovnat s osobní tragédií a utužit vztah se svou dcerou. Zpočátku dokonce pomýšlí na sebevraždu. Setkání v sauně mu však nakonec pomůže, aby se znovu postavil na nohy a čelil novým výzvám. Jakub naprosto dokonale zachytil všechny Rudolfovy proměny a svou interpretací písně Nad strží mě dohnal až k slzám. Zatímco jeho dcera si mé sympatie nezískala, Rudolfa bych jako kamaráda brala naopak všema deseti. 😊

Na závěr si nechávám tajemného Pana Chtíče, takovou šedou eminenci, co tahá za nitky. Jak sám říká, není žádný Mefisto a je na každém z nás, zda jej budeme následovat, či nikoliv. 😊 Přiznám se, že když jsem o Třech v sauně slyšela poprvé, čekala jsem, že Pan Chtíč si už od první chvíle ukradne celé představení pro sebe a asi jsem si i představovala někoho trochu staršího. To se však nestalo a myslím, že je to tak dobře. Hynek Mikuš totiž na první pohled působí jako nenápadný mladíček, ale zdání klame, a když na to přijde, dokáže jako Pan Chtíč překvapit. Dokonce mám za to, že ten moment překvapení mu jen prospěl. Hynek mě v této roli každopádně zaujal. Neuvěřitelně mě bavilo, jak se převtěloval do různých vedlejších postav. Pokaždé byl naprosto skvělý.

Pokud bych tedy měla své dojmy ze Tří v sauně nějak zrekapitulovat, toto dílo si zaslouží jít dál. Je mi sice trochu líto, že spojení s unikátní syrovostí brněnské INDUSTRY je minulostí, ale věřím, že energie tohoto týmu dokáže „vytopit“ jakýkoliv sál, kam zrovna dorazí. Ať už to bude kulturní dům nebo jiná alternativní scéna, dejte Sauně šanci. Nechte se unášet originálním příběhem, který je trochu jiný, než jste v nablýskaných muzikálových divadlech zvyklí. Podle mě to stojí za to. 😊