Muzikál Voda (a krev) nad vodou: Láska a zrada dle dumasovské klasiky

Přestože jsem nikdy nepatřila mezi velké příznivce hit muzikálů, připouštím, že některé se povedly. Z těch zahraničních jednoznačně Mamma Mia! nebo Srdcový král. Nicméně i u původní české tvorby jsem narazila na jeden, který mě skutečně oslovil. A tím byl Osmý světadíl. V divadle Kalich jsem ho viděla několikrát a zejména v obsazení s Tomášem Savkou a Janem Křížem byl pro mě jedinečným zážitkem. Hlavním úskalím většiny hit muzikálů je příběh, jelikož hudba je sázka na jistotu. Je tedy otázka, do jaké míry se autorům podaří vymyslet dostatečně silnou zápletku a přitom zahrnout co největší množství hitů daného interpreta. Přestože se toto u Osmého světadílu povedlo velmi dobře, informace o novém muzikálu s dosud nevyužitými hity skupiny Elán ve mně vyvolávaly trochu protichůdné pocity. Na jedné straně jsem si říkala, že vstupovat podruhé do stejné řeky se nevyplácí. Příkladem toho jsou nevydařená pokračování skvělých filmů, ale i muzikálů, kdy např. filmové pokračování Mamma Mia již rozhodně nepovažuji za tak zdařilé. Ve prospěch muzikálu zase mluvilo velmi silné obsazení, na které se v Divadle Kalich můžu vždy spolehnout, režie Jána Ďurovčíka a v neposlední řadě příběh inspirovaný literární klasikou – Dumasovým Hrabětem Monte Christem, tedy krásným příběhem s obrovským potenciálem pro divadelní ztvárnění. Můj pocit bohužel je, že tento potenciál v plné míře využitý nebyl.

Zápletka je vlastně zajímavá a divák neznalý knihy může být poměrně dlouho udržován v nevědomosti a překvapen dějovými zvraty. V zásadě jde o příběh dvou přátel – Lukáše a Adama. Lukáš působí jako dítě štěstěny, všechno se mu daří, aniž by o to musel nějak zvlášť usilovat. Je inteligentní, mimořádně talentovaný a navíc má krásnou přítelkyni Terezu, která ho miluje, i přes jeho poněkud lehkovážnou povahu. Adam je přesně jeho protipól, působí zodpovědně, spolehlivě a je Lukášovi oporou. V této kombinaci se jim daří úspěšně podnikat a zdá se, že jim vlastně nic nechybí. Náhle však dojde k zásadnímu zvratu, kdy je Lukáš obviněn z vraždy, jež měla proběhnout na večírku, z něhož si nic nepamatuje. Následně tedy příběh rozvíjí otázky viny a neviny, přátelství, lásky, zrady a pomsty. Přestože nápad není špatný, úskalí vidím v určitých nelogičnostech a ve velmi pomalém tempu, kdy se téměř první hodinu nic zásadního neděje kromě toho, že se dozvíme, že Lukáš s Adamem chodí často do baru a Lukáš s Terezou se mají opravdu rádi. Postupně se děj začíná trochu rozjíždět až do druhé půlky, kde se naopak extrémně zrychlí a vše se najednou vysvětlí a vyřeší během necelé půl hodiny. Chápu, že příběh se musel uzpůsobit tak, aby bylo možné začlenit co nejvíc hudebních čísel, ale takto pojatý mi připadá na tři a půl hodiny možná už trochu dlouhý. Je možné, že bych to vnímala trochu jinak, kdybych byla skalním fanouškem skupiny Elán, mně se však od této skupiny vždy líbily hlavně písničky v pomalejším tempu, kterých zde ve srovnání s Osmým světadílem tolik není. Musím nicméně připustit, že finále mě přesto patřičně dojalo a neobešlo se bez slz.

Ráda bych ještě pochválila scénu, která je řešená velmi jednoduše a je efektní při tanečních číslech. Co mi ale opravdu vadilo, byly dlouhé přeměny scény, při kterých se pouštěly reflektory na diváky, což velmi nepříjemně oslňovalo.

Co se týče obsazení, bylo, stejně jako v divadle Kalich vždy, naprosto bezchybné, a to, ať už pěvecky dokonalý Roman Tomeš v roli Lukáše nebo vynikající Tomáš Löbl, který má během představení asi nejvíce prostoru předvést se v různých polohách. Velmi přesvědčivá byla i Michaela Tomešová, jíž jsem věřila každý moment smutku a neštěstí, které jako Tereza prožívala. V dalších rolích nesmím zapomenout zmínit především Richarda Pekárka (Fero), Michala Pleskota (Čaba/obhájce) a Mariku Procházkovou (Godzilla). Ti všichni využili svůj prostor na maximum. Vynikající je však i celá company.

Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v rozmezí 15 let, což je poměrně dlouhá doba, čekala bych nějakou vizuální proměnu kromě změny oblečení, která nicméně neproběhla. Herecky jsou však všichni tak dobří, že i tak je možné si tento detail představit.

Muzikál Voda (a krev) nad vodou tedy nedopadl špatně. Jeho silnou stránkou jsou výborné herecké a pěvecké výkony. Tou slabší je pak pomalý spád celého příběhu a určité nelogičnosti v chování některých hrdinů. Pokud na něj půjdu ještě jednou, bude to proto, že bych ráda viděla alternace ve všech třech hlavních rolích, které určitě budou neméně dobré jako ty, co jsem již měla možnost vidět.