Muzikál Vražedná balada: Káry, srdce, kříže, piky…

Vražedná balada (foto: Tino Kratochvil)

Muzikálový thriller plný vášně, vzpomínek a zrádných citů, tak by se dal popsat muzikál, který dělil první polovinu dvanáctého ročníku festivalu Dokořán v Městském divadle Brno od té druhé. Jedná se o muzikál Vražedná balada chorvatského Národního divadla ve Varaždinu, který byl s českými titulky uveden na prknech Činoherní scény v neděli 14. června 2026. Komorní rockový muzikál v režii Niny Kleflin a překladu Anji Maksić Japundžić měl v Chorvatsku premiéru 10. listopadu 2025. O orchestraci a vokální aranžmá se postaral Justin Levine. V anglickém originále se jedná o muzikál Murder Ballad z pera dramatičky Julie Jordan (libreto a texty) a hudebnice Juliany Nash (hudba a texty). Muzikál premiéroval na podzim 2012 v New Yorku na Off-Broadwayi v Manhattan Theatre Club. Odtud se později Vražedná balada dostala na podzim roku 2016 na londýnský West End do produkce Arts Theatre.

Základní myšlenkou celého muzikálu je nehynoucí téma milostného trojúhelníku, rozpolcených emocí a zoufalé obsese, která nakonec vyústí v tragický konec. Příběh se odehrává v New Yorku, kde se nyní zdánlivě šťastně vdaná Sára (Mateja Majerle) znovu setkává se svým bývalým přítelem Tomem (Lovro Rimac). Sára se jako manželka a matka v rutině každodenního manželského života s Marcem (Robert Španić) začne postupně nudit. Její vnitřní touha po vzrušení ji přivede zpět do Kings Clubu, který vlastní právě její bývalý přítel Tom. Staré city znovu zaplanou, což vede k sérii setkání, ukradených večerů, které se stanou rozbuškou Tomových citů a naděje na druhou šanci se Sárou. Ta ale nakonec lituje svého chování a rozhodne se zůstat s Marcem a jejich dcerou ve víře v jistoty, které spolu vybudovali. Tomova posedlost Sárou nesnese onen fakt, že je vdaná. Jeho hluboký a dychtivý cit se změní v majetnickou obsesi a pokroucenou víru v prvenství, kterou si zdůvodní, proč by Sára měla patřit právě jemu. V závěru Marco přichází konfrontovat Toma do jeho baru a nachází zde Sáru, která přišla jejich románek ukončit. Celá situace vrcholí několika ranami ocelové baseballové pálky, kterými Sára Toma zabije.

V jidášovském duchu muzikálem provází Vypravěčka (Dea Presečki), jedná se o postavu, která pouze komentuje děj. Divák tím způsobem má prostor pro svou vlastní interpretaci, pokud chce. Může být čistě vnímaná jako součást příběhu, vypravěč, komentátor v brechtovském duchu, nebo si ji divák může personalizovat do nějaké podoby osudu. Vražedná balada je celozpívaný muzikál, kde je většina písní o lásce, pocitech a vnitřním napětí v duchu rockové hudby 80. let. Hlavní dějový posun tedy leží na bedrech Vypravěčky, zatím co emocionální působivost zajišťují výkony hercu v rolích Marca, Sáry a Toma. Všichni tři herci Mateja Majerle (Sára), Lovro Rimac (Tom) a Robert Španić (Marco) mají před sebou horskou dráhu emocí s ryzostí rockové hudby, kterou zvládli dle mého názoru zazpívat bravurně. Můžeme tedy říct, že hlavní postavou děje je Sára, ale hlavní postavou muzikálu je právě Vypravěčka. Dea Presečki v roli Vypravěčky mě osobně oslovila nejvíce, nejenom výkonem, ale protože měla zdaleka nejzajímavější texty plné metafor, což dává diváku možnost „šít“ a projektovat si situaci částečně i na sebe. Scénografie muzikálu má nádech undergroundového baru v Brooklynu, neonových barev jako modrá nebo fialová s kouřem, který doplňuje atmosféru. Tomuto prostředí tedy rocková hudba (zejména v roli Toma) velmi konvenuje a společně s rokově-baladickým nádechem (Marco) věrně kopíruje emoční sinusoidu postav. Sára se ve svých výstupech pohybuje na pomezí těchto dvou forem, což jasně vypovídá o její vnitřní rozpolcenosti.

Vražedná balada si nehraje na nic víc, než slibuje na plakátu. Jedná se o muzikál plný lásky, vnitřního rozbroje, emocí a životních rozhodnutí. Jedná se o krásný příklad komorního muzikálu, kde se nachází celkem čtyři herci, které doprovází pětičlenná kapela přítomná přímo na jevišti, což jen podporuje onen barový dojem. V Chorvatsku je tento titul poměrně dobře hodnocen, ale nemusí to být každého šálek kávy. Děj je velmi prostý, milostný trojúhelník, narativ, který se ve filmech, knihách i divadle stále opakuje, což na někoho může působit plytce nebo dokonce nudně. Pokud si ale člověk jde rád do divadla i odpočinout a nehledá těžké téma nebo složitý děj, tak po hudební a vizuální stránce je Vražedná balada vlastně jedním z ideálních kandidátů. Texty dávají prostor pro nějakou hlubší interpretaci a asociaci stejně jako písně klasických rockových autorů, ale není to podmínkou. Tím, že je muzikál bez přestávky, dává divákovi možnost se emočně a ničím nerušeně naladit do příběhu, taktéž jako má divák prostor sledovat vše společně s Vypravěčkou a být „pouze“ svědkem situace. Tuto volbu si však už každý divák činí sám.

Autor: Růžena Marie Štětinová

Foto: Tino Kratochvil