Muzikál West Side Story: Shakespearovská paralela

West Side Story patří beze sporu k muzikálové klasice a ve své době se Stephen Sondheim (text) a Leonard Bernstein (hudba) vydali na opravdu hodně tenký led. Vzali si totiž na paškál téma, které ve své době bylo opravdu hodně žhavým uhlíkem, a to newyorské pouliční gangy. V té době se jednalo o velmi ožehavé téma.

Hudba Leonarda Bernsteina je velmi energická a můžeme v ní najít typické prvky pro hudbu z konce padesátých let. To znamená především hodně žesťů. Dokáže jimi ale krásně vykreslit a zdůraznit horkokrevnost Portorikánců, zvláště pak v části Amerika, která patří k jednomu z vrcholů večera.

Ostravská verze „Westky“ byla pro mě třetí verzí, kterou jsem kdy viděla. Asi nejlepší a pro mě první zhlédnutou verzí vůbec, je samozřejmě filmová verze z roku 1961. Byť se jedná o stejný muzikál, stejné texty, stejnou hudbu… Dle mého názoru je to nejromantičtější a nejjemnější pojetí. Divadelní verze, se mi zdá, vykreslují realitu tehdejších newyorských ulic více skutečně. Možná je to tím, že divadlo vás prostě dokáže vtáhnout do příběhu víc a divák má pocit, že je jedním z protagonistů. Druhou verzí, kterou jsem měla možnost vidět, byla plzeňská verze. A třetí právě ostravská. Sice jsem je navštívila s odstupem asi dvou nebo tří let, ale i tak se neubráníte malému srovnání. Každé uvedení má svoje plusy i mínusy. Ale bohužel musím říct, že o malinký fous u mě vyhrává plzeňské uvedení. Ale opravdu jen o ždibec. Hlavní zásluhu na tom má obsazení herců.

Teď už k samotné ostravské inscenaci.

Hned po příchodu do hlediště mě zaujaly kulisy. Líbilo se mi, jak David Bazika zobrazil basketbalové hřiště uprostřed bloku činžáků, kde se schází parta Tryskáčů – je to takový jejich malý stát uprostřed betonové džungle, který si Tryskáči brání za každou cenu a bojují o každý kousíček asfaltu s jinými gangy a v našem případě především s partou přistěhovalců z Portorika Žraloky.

Už tady můžeme vidět první paralelu se Shakespearovým Romeem a Julií. Tam dva znepřátelené rody, v New Yorku zase dva znepřátelené gangy. U Shakespeara setkání Montéků a Kapuletů na náměstí ve Veroně, v New Yorku dvou gangů na tancovačce, která se konala, aby se dva naprosto odlišné světy „spřátelily“. Není divu, že se to příliš nedaří. Oheň a led se kamarádit nemohou.

Malá naděje svitne, když se potkají Tony a Maria na jednom z těchto „usmiřovacích“ candrbálů. Maria, křehká portorická dívka, střežená bratrem Bernardem, a Tony, jenž cítí, že jeho životem už není gang a pouliční život. Cítí něco „ve vzduchu“. Ví, že se celý jeho život brzy promění. Věří, že k lepšímu. Vidí naději. Mají tihle dva mladí a zamilovaní lidé šanci uhájit svoji lásku? Jděte se sami podívat, nebudete litovat. Je to věčný příběh.

Ve svých „recenzích“ se většinou zastavím téměř u každého protagonisty. Tady ale udělám výjimku. Dotknu se pouze některých.

Určitě nemůžu vynechat hlavní představitele. Začnu dámou.

Maria v podání Marianny Polyákové se hodí na tuto roli určitě vizuálně. Zpočátku jsem měla problém si na ni trochu zvyknout, co se zpěvu týká, ale čím víc jsem se zaposlouchávala, tím víc se mi líbila a říkala jsem si…. „Ano, to je Maria, kterou jsem si představovala.“ Jsem opravdu ráda, že mě přesvědčila. Kupodivu se mi nejvíce líbila v písni s Anitou „Já lásku mám“, než ve společně s Tonym v nesmrtelné „Zní tmou“. A těším se, až Mariannu uvidím v nějaké z dalších rolí.

Bohužel to samé nemohu říct o Tomáši Savkovi, který byl Marianně partnerem. Už když jsem se dozvěděla, že Tomáš bude Tony…No, byla jsem přinejmenším skeptická. Ale protože ho mám opravdu ráda, dala jsem mu šanci. Strašně moc jsem si přála, aby to „klaplo“. Dobře… Tonyho si představuji jinak, ale musím bohužel konstatovat, že ani zpěvem mě tentokrát Tomáš do kolen nedostal. S politováním musím konstatovat, že při každém jeho výstupu jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsem spíše na komedii než na dramatickém kusu. Bylo mi to líto, hlavně kvůli Tomášovi samotnému. Ale tahle role mu prostě úplně nesedla. Škoda…veliká škoda. Až při finální scéně jsem mu snad poprvé Tonyho uvěřila, ale bohužel mu tuto scénu zkazil až příliš hlučný výstřel, jenž u většiny diváku vzbudil spíš úsměv na tváři než slzu v oku.

Naprostý opak musím, k mé velké radosti, napsat o Veronice Prášil Gidové. Role Anity ji neobyčejně sedla. Živelná horkokrevná vášnivá Portorikánka… Veronika byla pro mě asi největším zážitkem a na každý její výstup jsem se opravdu těšila. Svůj slovenský temperament zde zúročila na sto procent. A tmavá paruka jí tedy taky moc slušela. Kdybych podle fermanu nevěděla, že Anitu hraje ona, asi bych ji v tomto přestrojení jen těžko poznávala. O nejlepší momenty na jevišti se postarala právě ona. Zvláště pak v songu „Zabil ti bratra“, kde mě svým zpěvem doslova přišpendlila k sedačce.

Další, kdo mě zaujal, v kladném slova smyslu, byl Jiří Daniel jako Bernardo. Bernardo byla první role, kde jsem měla tohoto výrazného herce a zpěváka vidět. A překvapená jsem byla velice příjemně. A když jsem se v programu dočetla, že účinkoval v mém oblíbeném muzikálu Sweeney Todd, sympatie k němu u mě ještě vzrostly. 😊 Přesně takhle si představuji bratra, který chrání čest své rodiny. Určitě si ho chci najít i v nějakém dalším představení.

K ostatním rolím musím říct jen to, že mě ani nijak významně neoslovily, ale na druhou stranu ani nijak moc nezklamaly.

Koho bych chtěla v ostravském provedení vyzdvihnout, je rozhodně company. Ten, kdo nějaké představení ostravského muzikálového souboru už někdy navštívil, tak ví, že sbor tanečníků a zpěváků muzikálové části divadla je na opravdu hodně vysoké úrovni. A je opravdovou chloubou Národního divadla moravskoslezského. Stejně tak jako orchestr. Smekám před nimi pomyslný klobouk. Říkám si, že pro ostravský orchestr neexistuje žádná hranice – není snad nic, co by nezahráli. Jsou opravdu skvělí.

Ostravská West Side Story určitě patří mezi představení, která stojí za návštěvu. Už kvůli kostýmům, jelikož ty se ve většině případů kostymérce Hance Knotkové velice podařily. Jsou sexy a podtrhují osobnost každé postavy. Menší výhrady jsem snad měla jen ke kostýmu Tonyho ve chvíli, kdy jde na tancovačku. Na můj vkus byl poněkud nudný a fádní.

Určitě chci Ostravu a její West Side Story navštívit minimálně ještě jednou. Ale asi si budu napříště vybírat obsazení, které by mi mohlo více vyhovovat. Pokud bude možnost, vy si dojděte či dojeďte do Ostravy udělat svůj názor sami. Hudba a divadlo jsou subjektivní a každý je vnímáme jinak. Věřím ale, že nebudete odcházet zklamaní.