Muzikál Zlatovláska: Pohádková plavba přes ostrůvky něhy i akce

 „Nes mě, loďko ke břehu… jedu, jedu pro něhu.“ Už víte, kam se tentokrát společně vypravíme? Ano, do pohádky, za krásnou Zlatovláskou. Prosím, nastupte do naší muzikálové loďky, pohodlně se usaďte a dovolte mi, abych se stala vaším průvodcem na této plavbě. Navštívíme dnes hned několik ostrůvků – tím prvním je pohádka Zlatovláska jako taková. Příběh, který nám dělá společnost již od dob Boženy Němcové, už se dočkal řady verzí. V roce 2025 například do kin vstoupila výpravná filmová verze s Jasmínou Houf v titulní roli. Také na divadle se Zlatovlásce moc líbí, a tak byste po republice našli řadu dětských představení s tímto námětem. Na úvod musím podotknout, že verze mému srdci nejbližší byla, je a vždy bude televizní pohádka režisérky Vlasty Janečkové z roku 1973. Jistě tomu napomohlo obsazení Petra Štěpánka a Jorgy Kotrbové do hlavních rolí, především však melodie Angela Michajlova, které ji doprovází. A pak je tu samozřejmě ten fakt, že jsem zkrátka na této pohádce vyrůstala, měla jsem ji na kazetě a pouštěla jsem si ji opravdu hodně často. 😊 Zlí jazykové by vám dokonce řekli, že jsem nedělala nic jiného 😂. Tomu nevěřte, ale ano, zpívala jsem s Jiříkem i Zlatovláskou a tančila po obývacím pokoji. Dnes už sice netančím, ovšem tuhle svoji zamilovanou pohádku si stejně pouštím minimálně jednou do roka.

Ostrůvek Malá scéna

Teď už nás vlny mohou pomalu unášet k další naší zastávce, kterou je verze Hudebního divadla Karlín. Též se jmenuje jednoduše Zlatovláska a hraje se od roku 2024 na Malé scéně. A já jsem ji samozřejmě musela vidět 😂. Lístky na toto představení jsem darovala k Vánocům mamince, a proto jsme na něj v lednu 2026 vyrazily spolu. A teprve na místě nám plně došlo, jak moc DĚTSKÉ PŘEDSTAVENÍ to vlastně je. My jsme s sebou žádné dítko neměly, takže jsme asi trochu vyčnívaly, ale nevadí – řekla bych, že i přesto jsme si to náramně užily. 😊 Co mě do divadla spolehlivě nalákalo a co je podle mě největším lákadlem pro všechny dospělé diváky, především ty, co mají ke Zlatovlásce podobný vztah jako já? 💖 Hudba! Divadelní Zlatovláska je v mnohém jiná než mnou vyzdvihovaná verze, některé věci mají přece jen společné.

Největším pojítkem jsou právě písničky z pera Angela Michajlova, které jsou zde též použity, většinou bez větších zásahů. Martin Blažek, který navíc pár melodií i dopsal a přidal (Jiříkovu píseň při hledání perel), jim dal částečně nový kabát, avšak jsou to změny citlivé, které neruší. Nové písničky pro mě nebyly příliš zapamatovatelné, i když zněly dobře a nerušily. Víc pozornosti jsem ale věnovala těm původním. U nich byl zase někdy malinko poupraven i text Eduarda Krečmara, například v písničce Proč jsem chutnal rybu Jiřík tentokrát nezpívá: „…Já na cestu se dám“, nýbrž: „Já na cestu se dal.“ Jelikož my jako diváci ho už na cestě vidíme. Díky této kosmetické úpravě to v dané scéně dává smysl. Tím pádem s tím absolutně nemám problém a naopak si říkám, že v jedné jiné písničce měla taky podobná úprava nastat a nenastala.

Konkrétně se jedná o písničku zlého krále. Oslovuje zpěvem své milované rybičky a ptá se: „Jestlipak už to znáte, že bude hostina?“ Tím samozřejmě myslí pečínku z kouzelného hada, posléze ještě slibuje: „Pak s vámi řečí rybí budu si povídat.“ V televizní verzi to dává smysl, protože písnička tam krátí divákovi chvíli, zatímco Jiřík hada v kuchyni připravuje. Jenže na divadle se král nejdříve nají a pak teprve dojde na tento song. Bohužel, to za mě nedává moc smysl 😂. Škoda že se to nepovedlo vychytat.

Tím už se v naší plavbě pomalu blížíme k tomu, co bylo v této Zlatovlásce JINAK. 😊 Ostatně jak se dočtete v programu či na webu divadla, scénář upravil Jan Pixa. Ten má na kontě řadu různých dalších pohádkových představení — já například viděla Kapku medu pro Verunku. A je pravda, že Zlatovláska má v něčem trochu podobnou atmosféru – některé repliky jsou představeny v modernějším hávu a také se tu hodně sází na reakce dětských diváků. Jejich zapojení do děje je často velmi spontánní a vtipné. Skvěle to doplňuje celkovou atmosféru. Jenže samozřejmě je to prvek, který nemusí vyhovovat každému. Ne každý chce v divadle poslouchat pronikavé dětské hlásky 😂. Takže to před návštěvou zvažte 😉. Musím však říct, že zatímco zmíněná „Verunka“ mi připadala občas až moc zdlouhavá a komplikovaná, u Zlatovlásky jsem ten pocit neměla. Popravdě mě malinko překvapilo, že došlo i na přestávku, ovšem obě části představení ubíhaly jako voda, příběh se nevlekl, naopak pěkně a bez větších zádrhelů plynul. Celková stopáž činila 2 hodiny, i když na druhou stranu některé scény byly mírně protahované, jiné dokonce přidané kompletně. Máme tu ostatně i dost změn ohledně postav – některé nové figury přibyly (především Šašek coby vypravěč), jindy dostala postava naprosto nové vyznění či upravený charakter. Logicky též došlo k redukci počtu princezen, sester Zlatovlásky. Zatímco televizní král Ladislav Pešek měl 12 mladých dcer, jeho divadelní protějšek, jenž zde dostal jméno Mojmír, jich má „jen“ pět (a zde na to při úpravě písničky nezapomněli), i tak to ale nemá vůbec jednoduché. Jsou to totiž pěkné „čečetky“, jak se dřív říkalo hlučným a energickým holkám (zřejmě podle drobných ptáčků stejného jména 😊) – zkrátka je jich všude plno.

Ostrůvek Změny v ději

Když už jsme společně dopluli na tento ostrůvek ohledně změn v ději, chtěla bych se jim tu věnovat trochu detailněji, ale zároveň nechci, abyste vyskákali z loďky ve strachu, že dál už to nepluje. Je tu silný proud a nechceme žádné utopence. 😊 Pokud si však chcete na moment protáhnout nožky, použijte speciální můstek, který vás dovede k dalšímu ostrůvku Vizuální stránka, kde si vás vyzvednu a poplujeme dál až k pohádkovému zámku s obsazením a na konec naší trasy. Takže pokud se třeba na Zlatovlásku chystáte a nechcete znát všechny podrobnosti předem, případně si nechcete vyspoilovat konec, rovněž v něčem odlišný od televizní verze (překvápko – dopadne to dobře! 😊), přeskočte prosím celý následující úsek a zastavte se u podnadpisu Ostrůvek Vizuální stránka. Těm, kdo se mnou statečně pokračují, děkuji moc 😊. A jdeme na to:

Zmiňovala jsem, že změnou procházejí i některé postavy. Nejvýraznější a nejméně povedená změna je za mě chování kuchaře Jiříka. Což o to, je to sympaťák, má dobrou náladu, ale scénář z něj dělá naprosto nesamostatného a nepokorného tupce, kterého je potřeba celou dobu držet za ručičku a každé rozhodnutí mu předžvýkat. Jeho vlastní originální nápady byste mohli na prstech spočítat a extrémně mě pobavilo, když chtěl problém dvou rybářů a jedné ryby vyřešit tím, že by rybu rozpůlil 😂. Ano, v běžném životě by to fungovalo, jenže obávám se, že v pohádce, kde kouzelné rybky plní přání, by s tím moc nepochodil. Vlastně asi rozumím tomu, proč z Jiříka udělali blbce – zaprvé jsme se mohli coby diváci cítit skvěle, že víme líp než on, co má dělat 😂.

A zadruhé – je třeba udělat hrdinku z jiné postavy. A tou je Muška, která zde dostala větší roli. Jistě si ji pamatujete, protože to byla ona, kdo Jiříkovi pomohl určit, která z dcer maskovaných loktuškami je pravá Zlatovláska. Nebudeme se radši patlat v tom, jak to poznala 😂. Ovšem v této verzi Muška již na začátku nahradila dva ptáčky, co králi a Jiříkovi o Zlatovlásce řekli. Právě její bzučení přiměje Jiříka, aby rozlil víno (ale upřímně, tenhle by to stejně asi rozlil i tak 😂), jenže protože je to hodná muší holka, řekne si, že mu s tím průšvihem pomůže. Stane se jeho průvodkyní na cestě za Zlatovláskou a je to právě ona, kdo mu taky všechno radí. Mušku ztvárňují dětské herečky, takže je jasné, že si tvůrci přáli, aby za hvězdu byla právě ona, jelikož děti se s ní jistě snáze ztotožní. Já to beru, jenže působilo to na mě už trochu jako extrém. Líbilo by se mi, kdyby mu sem tam něco poradila, ale kdyby taky na něco chlapec přišel sám. A hlavně bych daleko radši viděla, jak se z nich postupně stávají přátelé. Místo toho se pošťuchovali hůř než děti v mateřské škole. Muška byla sice malinko přemoudřelá, avšak stejně by měl být Jiřík rád, že ji má. Místo toho si z ní akorát tropil žerty a vůbec si její pomoci nevážil. Naopak ji v jednom kuse od sebe odháněl a dokonce to chvíli vypadalo, že ji nechá sežrat pavoukem. To už byl fakt vrchol! 😂 Já být Muškou, dávno se na něj vykašlu. Asi bych celou tuhle anabázi snášela líp, kdyby pohádka víc ukázala, že se Jiřík nechová úplně dobře. Na konci by se víc času mělo věnovat tomu, že by se Mušce omluvil a poděkoval by jí. Naznačené to tam bylo a dozvěděli jsme se, že je v pořádku, když si člověk nechá poradit, ale… too little too late.

Jinak jsou zde ostatně vykresleni i rybáři. Vyklubou se z nich pěkní šejdíři a vlastně do jisté míry i násilníci. Přiznám se, že to mi bylo trochu líto, ale překousla jsem to. Chápu, že tvůrci měli pocit, že pohádka by měla působit víc akčním dojmem, aby dětské diváky zaujala. Dočkáme se tedy jisté bitky, naštěstí to ale dobře dopadne. Stejně tak Jiříkova pomoc zvířátkům je zde o něco akčnější, takže do posilovny už pak nemusí. Schválně si místo ranní rozcvičky zkuste na jedné straně jeviště hasit mraveniště a zároveň na druhé straně vyhazovat ptáčata do vzduchu, aby se naučila létat 😂. Výsledek působil docela humorně 😊.

Také babičku kořenářku, kterou v televizní verzi nezapomenutelným způsobem ztělesnila Marie Rosůlková, byste tu asi nepoznali. Ona by se taková kouzelná babička asi těžko sháněla, tudíž se z ní zde stává spíše trochu stereotypní ježibaba s výrazným kejhavým hlasem, ovšem na druhou stranu též s jasným cílem. Tato paní má rozhodně od začátku svoji agendu 😂. Už když přinese králi (ten se tu jmenuje Kazisvět) kouzelného hada, chce za odměnu, aby si ji král vzal za ženu. Stejnou věc požaduje i ve chvíli, kdy mu donese růži do speciálního čaje, po jehož konzumaci se zamilujete do první osoby, kterou spatříte. A co myslíte, napotřetí se jí to vyplní, ale jako správná ženská hrdinka si to musí zařídit sama 😂. Využije k tomu moment, který obvykle pro zlého krále bývá konečnou stanicí, tedy když se polije mrtvou vodou. Babka k němu přiskočí, oživí ho a dá mu k pití onen kouzelný čaj, takže bum – král k ní zahoří láskou, vzdává se královské koruny, stěhuje se do chudé chaloupky a slibuje, že se polepší. Hned jsem si říkala, že je škoda, že neřekl přímo: „Já už budu hodný, babičko!“ (Chybělo tam to oslovení! 😊) To by jistě jako narážka na film Já už budu hodný, dědečku! pobavilo nejednoho rodiče v sále. Každopádně v závěru se díky tomu slavily svatby hned dvě – vzali se samozřejmě Zlatovláska s Jiříkem a právě i král s kořenářkou. Zlatovlásčin otec navíc hned taky začal s tím, že by si možná měl někoho najít 😂. Shodou okolností se ptal zrovna mé maminky, jestli náhodou není volná. Bohužel tedy odmítla, tím pádem ještě máte šanci ulovit krále! 😊 Ale bacha, má doma ještě čtyři dcery 😉.

Toto nové pojetí mi vlastně vůbec nevadilo, naopak to bylo docela osvěžující. Stejně kladně hodnotím i fakt, že tentokrát se Zlatovláska při házení plané růžičky do vody neporanila a nepíchla do prstu, naopak její kytička plula po vodě tak, jak měla… a doplula až na místo, kde ji našel Jiřík, který byl tou dobou teprve na cestě na zámek. To bylo roztomilé a skutečně pohádkové 😊.

Ostrůvek Vizuální stránka

Už první pohled na scénu (Petr Hloušek) vás přenese do dětského světa. Malované kulisy pohádkového zámku po stranách, nahoře obloha s duhou a mezi jevištěm a hledištěm falešná vodní hladina. Takže pozor, občas něco i vyplave na povrch 😊. Jednoduché, ale skvěle to funguje. Stejně tak nesmí chybět ani loutky (Jaroslav Milfajt), díky nimž potkáváme mravenečky či ptáčky. Mají originální podobu, avšak o jaké zvířátko jde, rozpoznáte bez obtíží. 😊 Kostýmy Romana Šolce jdou také vlastní cestou a působily na mě velmi dobře, především díky tomu, jak pracují s barvami. Zlý král je v černé, hodný král v bílé, každá z princezen má svou vlastní „signature“ barvu šatů, aby se to nepletlo. A všem to navíc docela slušelo.

Občas byly jen některé rekvizity trochu větší, a to proto, aby byly vidět až do zadních řad. Například lahvičky s mrtvou a živou vodou jsou dost výrazné a skvěle pomalované – černá s pirátskou lebkou versus modrá s rudým srdíčkem 💖 😊. Též Zlatovláska tu neztratila prstýnek, ale náramek. Jediné, čemu jsem se opravdu podivila, bylo královo žezlo. Chvíli jsem nevěřícně zírala a říkala si, jestli to není jen nabarvená záchodová štětka 😂. Nakonec jsem naštěstí došla k tomu, že ne. A tím se dostáváme k další zastávce naší kouzelné plavby, abychom se mohli podívat na další ostrůvek se zámkem, kde na nás čekají samá slavná jména…

Ostrůvek Obsazení

Už jsem zmiňovala, že novou postavou je Šašek. Proto mě překvapilo, že na fermanu nebyl uveden zvlášť, pouze jako součást company. Moc prostoru nemá, ale je to první člověk, který nás uvítá v divadle a později také ohlásí přestávku. V mém případě ho ztvárnil Adam Seidl a povedlo se mu okamžitě upoutat pozornost všech 😊. Dvojici rybářů a navíc i zbrojnošů (jelikož jsou jediní, vojenský pochod My jdem zde nezazní) zahráli Jaromír Hladký a Adam Pichler, přičemž první jmenovaný se zhostil ještě úlohy pavouka. Nejvíc mě pobavilo jeho oznamování, v jaké fázi umírání se nachází 😂.

Mladou generaci zde se ctí zastupují princezny, o nichž už jsem rovněž trochu mluvila. Plavovláska v podání Agáty Tandlerové, Hnědovláska neboli Alisa Gertsovskaya, Rudovláska Petra Smolíková a v neposlední řadě Černovláska v podání Kristýny Synkové působí jako sehraný tým. Když jsou na jevišti spolu, je to dost záhul 😂, takže jejich tatínek má všechny moje sympatie. Holky též občas svoji zlatovlasou sestřičku škádlí a dobírají si ji, ale mají ji rády a přejí jí štěstí. V příběhu se oprávněně ptají, kdy si také nějaký ženich přijde vysloužit jejich ručky. I mě by to zajímalo, tím pádem se zde případně nabízí možnost druhého dílu, kde by byly za hrdinky právě ony 😊.

Kristýna Synková navíc ztvárnila i babku kořenářku, což mi došlo vlastně až na závěr, když Černovláska jako jediná chyběla, protože zůstala „po škole“ 😂. Zde musím smeknout, protože bych ji vážně nepoznala. Pěkně se na ní v maskérně vyřádili, ale navíc dokázala proměnit i hlas či chůzi a prokázala tak velký talent. Snad dostane šanci ho prokázat i v dalších inscenacích.

Velkou část pozornosti si pro sebe ukradla i Anna Dolečková coby Muška. Na jevišti působila přirozeně, bylo jí skvěle rozumět, výborně tančila i zpívala a byla mi sympatická i přesto, že by mohla vyznívat jako pěkná rozumprdka. Další tvář, která by se neměla z divadla ztratit 😊.

Co se týče hlavní dvojice, Jiříka a Zlatovlásky, je asi jasné, že tady mám opravdu vysoké nároky. Nutno však říct, že mě představitelé Šimon Obržálek a Ema Šilarová nezklamali, spíše naopak. Především Šimon byl skvělý Jiřík, kterému nechybělo charisma. Ačkoliv se mi nelíbilo, jak ho scénář vykresloval, jeho představitel to dokázal uhrát tak, že jsem Jiříkovi dál fandila. Emě to zase moc slušelo a povedlo se jí stát se dokonalou pohádkovou princeznou – milou, něžnou a krásnou, přesto ne unylou. Oba pak do svých rolí dali správné množství energie a měli dohromady i velmi pěknou chemii.

Na závěr si ještě nechávám dvojici králů, u nichž jsem už při pohledu na ferman tušila, že mě budou bavit ze všech nejvíc. Bronislav Kotiš coby Zlatovlásčin otec Mojmír je takový lehce komický, ale zároveň mu nechybí určitá královská noblesa a něha vůči dcerám. Můj osobní hrdina byl ale po celou dobu Oldřich Kříž v roli zlého krále Kazisvěta. Jméno má sice z jiné pohádky, jenže nad tím nemám problém přivřít očko, zvlášť když to bylo vtipně začleněno i do textu. Mojmír se totiž v jednu chvíli ptá, o kterého Kazisvěta jde – o toho ze západu, nebo toho z východu. A dodává, že je Kazisvětů ve světě plno. Další politické narážky už se naštěstí neobjevily, tahle však rozhodně padla na úrodnou půdu. 😊

Zpět k panu Křížovi, na němž bylo vidět, že televizní verzi dobře zná. V pěveckých pasážích se totiž poměrně dost hlasově přiblížil originálu a ještě to zvládl s úžasnou lehkostí. Sem tam se díval do prvních řad a navazoval oční kontakt s diváky, skoro jako by na nás pomrkával, že on je sice ten namyšlený král, avšak zas tak zlé to s ním přece jen nebude. Moc mě bavil, a ač to není moje přirozenost, tentokrát jsem štěstí přála i záporákovi 😂. Ovšem nutno dodat, že děti to viděly jinak, a když došlo na lámání chleba, tedy vlastně na výběr té správné lahvičky s živou či mrtvou vodou, jejich ortel byl naprosto neúprosný 😊.

Návrat na souš

Jak je vidět, své si tam najdou jak děti, tak rodiče. A i já coby milovnice Zlatovlásky. Vůbec si od ledna nezpívám všechny písničky pořád dokola, neeee. Popravdě bych si tenhle divadelní zážitek klidně někdy zopakovala, kdyby mě někdo pozval. Na to asi nedojde a vlastní dítě si kvůli tomu pořizovat nechci, takže mi nezbývá nic jiného než si pustit tu svoji nejmilovanější verzi v televizi nebo na YouTube 😂. Moc vám děkuji, že jste mi dnes dělali společnost na této plavbě a že jsem to mohla takto podrobně rozebrat 😊. Snad jste se v těch písmenkách neutopili! Teď už jsme ale zase bezpečně na břehu a já vám přeji pohádkový zbytek dne 😉.