Opereta Mam'zelle Nitouche: Šustivá krinolína za zdí kláštera

Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem je zbytkem republiky z hlediska hudební produkce dost opomíjeno. Možná je jeho regionální poloha a velká dojezdová vzdálenost důvodem menší návštěvnosti (alespoň poslední dobou, což může být také pořád následek covidových opatření), je to však rozhodně škoda. Muzikály, opery či operety si však naštěstí najdou své publikum i zde, na severu poblíž německých hranic.

Operetu Mam’zelle Nitouche jsem poznala již před několika lety v Hudebním divadle Karlín. Pamatovala jsem si ji jako smršť vtipu a luxusní zábavy, a tak jsem na ni vyrazila tentokrát do Ústí, a to rovnou na březnovou premiéru. Hned v úvodu musím říct, že mě představení velice mile překvapilo. Navzdory menšímu jevišti a minimalismu v použití dekorací bylo nesmírně vtipné, půvabné a noblesní zároveň.

Opereta Mam’zelle Nitouche pochází z pera francouzského skladatele Florimonda Hervé, žijícího v 19. století. Za svůj život napsal několik operet, z nichž právě „Nituška“ patří k těm neznámějším a nejpovedenějším. Děj operety začíná v klášteře, poté se přesune do divadla, aby pak náhodou skončil v kasárnách a v závěru opět v klášteře. Již propletení takových nesourodých prostředí dává tušit nepředvídatelný děj a velkou odvahu skladatele v době o dvě století zpět, kdy panoval v Evropě velký konzervatismus, zejména co se týče křesťanství a víry v Boha.

Ústřední postavou příběhu je muž dvou tváří, varhaník kláštera Célestin, jenž se v noci mění na skladatele Floridora působícího v místním divadle. Dívčí ústav „U vlašťoviček“ je vlastně pěvecký sbor, kde zpívá i jedna z chovanek Denisa, která nad ostatními malinko vyčnívá. Není totiž tak poslušná a cnostná, jak si o ní matka představená myslí. Denisa objeví tajemství varhaníka a učitele Célestina a přiměje ho k soukromým hodinám zpěvu. Bratrem matky představené je major de Chateau-Gibus, který přichází za svou sestrou ve snaze dohodit svému podřízenému, poručíkovi Fernandovi de Champlatreux, sňatek s Denisou. Denisa a Fernand se setkávají u paravanu, tudíž se vzájemně nevidí. Fernand předává Denise dopis od jejích rodičů, kteří si přejí, aby odjela ještě téhož večera do Paříže. Célestin je pověřen jako doprovod Denisy na cestu vlakem, jenže ten večer má v divadle premiéru jeho nová opereta. Denisa mu tedy slíbí, že na něj počká v hotelu.

Do Paříže samozřejmě neodjedou, právě naopak – nastane zmatek jak v divadle, tak i v kasárnách. Denisa se náhodou potkává s poručíkem, který netuší, že je to vlastně jeho snoubenka. Denisa se mu představí jako herečka mam’zelle Nitouche. Příběh se zamotává víc a víc, do děje vstupuje subreta Corinna, která demonstrativně odchází z premiéry, a tak Denisa shodou okolností zachraňuje představení. Poté, aby se skryla před majorem, schová se i s Floridorem v kasárnách. Mezitím poručík zjišťuje, že už nemiluje Denisu, ale mam’zelle Nitouche… Závěr operety je již jeden velký zmatek, kdy už nikdo neví, kdo je kdo…

Po hudební stránce je tato opereta velmi veselá, nenáročná na poslech, s jednoduchými, avšak půvabnými melodiemi. Skotačivé takty provázejí většinou flétny a klarinety, něžné pomalé árie jsou za doprovodu smyčců anebo překrásné harfy. Rovněž původní přebásnění Oldřicha Nového je povětšině v jednoduché češtině, nijak nepřekombinované texty se dobře poslouchají a do melodií skvěle zapadnou. Jasný příklad toho, že co jednou bylo dobře zkomponované a napsané, není třeba předělávat.

Mam’zelle Nitouche v podání ústeckého souboru rozhodně stojí za vidění. Inscenace v režii Libora Žídka a pod vedením dirigentů Milana Kaňáka a Pavola Tužinského je roztomilá, vtipná a nekonvenční, zároveň ale velmi dobře zvládnutá i po technické stránce. Představení šlapalo plynule, udržovalo v napětí a ani na chvíli nenudilo. Samozřejmostí byl živý orchestr a celý pěvecký sbor včetně sólistů zpíval bez mikroportů. Ozvučení bylo mnohem lepší než před časem, kdy jsem navštívila ve stejném divadle Čardášovou princeznu a v první řadě bylo zpěv velmi špatně slyšet. Na Nitušce jsem seděla na balkóně a slyšela jsem zřetelně každé slovo.

Scéna byla minimalistická, dekorace představovaly jednotlivá prostředí spíš jen v náznacích. Kostýmy byly vkusné, tradiční, bez moderních inovací. Nenápadná azurová barva u chovanek kláštera se střídala s tmavě modrou barvou vojenských uniforem a výraznými barvami hereček v divadle.

Hlavní dvojrole Célestina-Floridora se ujal dlouholetý člen ústeckého souboru Tomáš Christian Brázda, jenž zaujal publikum hned v začátku svým humorem a čistým silným tenorem. Jeho role je vtipná, jelikož díky svému dvojitému životu musí čelit nepředvídatelným překážkám. Bylo ho plné jeviště, v příběhu nadělal zmatků víc než dost a diváci se s ním skvěle bavili.

Výborně mu sekundovala představitelka Denisy Monika Sommerová, pro níž komediální role také nejsou cizí. Na Monice je pokaždé vidět, jak si ty potrhlé operetní figury užívá a vkládá do nich nejen své umění, ale také srdce. Její zvonivý soprán je navíc potěchou ucha, ať zpívá cokoliv. Ač je její osudovou rolí navěky Christine z Fantoma opery, pro operu a operetu se narodila a vždy dává ze sebe to nejlepší, co umí.

Další, kdo mě na jevišti zaujal, byla Ester Králová v roli Corinny, operetní subrety. Její humorná role v kombinaci s expresivním herectvím bavila diváky, kdykoliv se zjevila. Kaprála Loriota, věčně opilého vojáka, přesvědčivě zahrál Petr Matuszek, jenž byl také vděčným objektem pohledů diváků. Roztomilá opilost s neskutečným proplétáním nohou, co chvíli tahala koutky úst k uším a trhala bránice.

V dalších rolích se představili Jarmila Baxová (představená kláštera), Jaroslav Kovacs (Fernand de Champlatreux), Miloslav Nechyba (major Chateau Gibus) a Radek Krejčí (ředitel divadla). Ostatní role byly spíš menší a nenápadné.

Výlet na sever Čech mě nezklamal. Ústecké divadlo je nejen krásně zrekonstruované v tradičním novobarokním stylu, ale také sází na osvědčené tituly. Navíc připomíná, že klasická opereta v tradičním pojetí je stále živý žánr a do hudebních divadel neodmyslitelně patří.

Krátce po premiéře jsem vyzpovídala představitele dvojrole Célestin/Floridor – Tomáše Christiana Brázdu. (Foto: Marek Russ, zveřejněno s jeho laskavým svolením.)

Tomáš Christian Brázda

Jste operní zpěvák, režisér, herec a také učitel hudby. Již řadu let působíte v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem. Pamatujete si, kolik rolí oper či operet jste za tu dobu nastudoval?

To si opravdu nepamatuji, bylo jich nespočet. Operních, operetních i muzikálových.

Čím se vedení divadla řídí při výběru repertoáru? Narážím zejména na klasické operety a opery, které již z českých regionálních divadel pomalu mizí, podle mě je to však škoda, jelikož jsou to skvosty a patří na jeviště…

Při výběru repertoáru vedení divadla přihlíží k tomu, kdy byl daný titul uveden naposledy, jakou měl návštěvnost a také k výši poplatků za autorská práva. Týká se to všech žánrů včetně baletu. Byli jsme velmi rádi, že jsme mohli uvést operu Richarda Wagnera Tristan a Isolda nebo třeba Libuši s Evou Urbanovou v hlavní roli. Obě opery měly veliký úspěch u publika i u odborné kritiky. Velkou návštěvnost a úspěšnost mají i klasické operety, proto je do repertoáru často zařazujeme. Naše inscenace hrajeme na zájezdech v České republice, ale i v zahraničí.

Tomáš Christian Brázda a Monika Sommerová

Operetu Mam’zelle Nitouche jsem znala z dřívějška, ústecká inscenace mě však uchvátila zejména výkony protagonistů hlavních i vedlejších rolí. Máte v Ústí skvělý soubor. Vám jakožto představiteli hlavní role to úžasně ladilo s představitelkou Denisy Monikou Sommerovou, která je v Ústí taky už jako doma. Jak se vám spolupracuje? Můžeme se těšit i na další inscenace, kde se objevíte spolu na jevišti?

S Monikou Sommerovou spolupracuji již 10 let a je to vždy spolupráce radostná. Velice rád s ní na jevišti partneřím. Jak mi říkal nedávno režisér inscenace Mam’zelle Nitouche, pan Libor Žídek, slyšíme na sebe. Hrajeme spolu často v operetách i v muzikálech. Diváci nás mohou spolu vidět také v představení Čardášová princezna, která bude znovu uvedena teď na jaře, nebo v muzikálu Limonádový Joe, kde Monika ztvárňuje postavu Tornádo Lou a já Horáce Badmana alias Hogo Fogo, za kterého jsem získal nominaci na cenu Thálie.

Které hudební tituly a premiéry se ve vašem divadle chystají v této, případně příští sezóně?

Diváci se mohou těšit na náš nový muzikál My Fair Lady (kde ztvárňuji roli profesora Henryho Higginse), Noc na Karlštejně, Limonádového Joea, Veselou vdovu, Čardášovou princeznu, Nabucca, Aidu, balet Popelku a další. 10. listopadu 2023 bude uvedena premiéra muzikálu Divotvorný hrnec.