Pět let (zpět) 7 statečných muzikálovců: Narozeninová bilance poprvé
Nový rok jsme sice už uvítali, ale i tak máme důvod k oslavám. Rok 2025 je pro nás totiž v mnohém významný. Je to totiž právě »pět let zpět« (že by ten muzikál byl i o nás? 😀), co vznikl náš první blog, z něhož postupně vyrostl náš současný web. 15. ledna 2020 jsme šli s kůží na trh a zveřejnili naše první články. Pak jsme se sotva otočili a první pětiletka je za námi, takže: 7 statečných muzikálovců slaví 5. narozeniny! A my máme přání jediný… abychom vám všem mohli i dál přinášet radost v podobě článků o divadelních představeních, rozhovorů s herci i tvůrci, soutěží apod.
Tento týden jsme si však pro vás (a taky trochu pro sebe 😉) připravili něco trochu jiného. Dnes a zítra si společně zavzpomínáme na společné chvíle a v rámci dvou článků si připomeneme to nejlepší z 5 let naší existence. Ale jak rozhodnout, co si vzpomínku zaslouží a co ne? To je pořádný oříšek, ale členové naší party ho rozlouskli… inu, každý po svém, jak už je naším zvykem.
Kdo nás už nějaký pátek zná, moc dobře ví, že máme každý úplně jiný styl… a jsme na to hrdí! 😊💖 A kdo si ještě nevšiml, asi mu následující řádky leccos odhalí. Každý z nás to pojal trochu po svém, takže držte si klobouky, čeká nás jízda! Nejprve si spolu prohlédneme pár čísel a poté už dojde na slova, nejprve od Eric, Annie a Little Lotte. Zítra se nezapomeňte vrátit pro nášup od dalších Statečných muzikálovců. Nebo bychom se dočasně měli přejmenovat na Nostalgické muzikálovce? 😉
Statistika – nuda? Vůbec ne
Za 5 let jsme společně zveřejnili 629 článků, z toho 74 rozhovorů.
Nejaktivnějším přispěvatelem je Džejňulka se 128 články.
Vůbec nejoblíbenějším textem, k němuž se dodnes rádi vracíte, je zpráva z tiskové konference z jara roku 2023 o přípravách muzikálu Troja.

Tisková konference k muzikálu Troja
Tento muzikál se zjevně těší velké divácké oblibě, protože z recenzí jste si nejvíce oblíbili Georgův článek, věnovaný právě tomuto dílu. Mezi další vaše oblíbence patří tituly Bodyguard, Okno mé lásky, Les Misérables a Judy.
Z rozhovorů je již řadu let jasnou královnou Monika Absolonová, ale baví vás zřejmě i rozhovor se Zbyňkem Fricem. Z těch aktuálnějších je velmi oblíbené povídání s Monikou Sommerovou, která nám poskytla rozhovor v době, kdy odcházela z muzikálu Fantom opery na mateřskou dovolenou. Zaujal vás rozhodně i Richard Pekárek, jenž nám prozradil leccos o svém působení v muzikálu Thrill Me v Šanghaji.
Svůj prostor mají zajisté též naše Rychlodojmy. Z nich vás nejvíce zajímal náš společný názor na muzikály Okno mé lásky a Zapomeňte na Shakespeara!
Naše vzpomínky i highlighty
Pět let zpět …
… to je nejen název jednoho muzikálu, o kterém jsme kdysi psali, ale také motto dnešního článku – našeho muzikálového ohlédnutí, jak to vlastně před pěti lety všechno začalo…
1. Na počátku bylo slovo…
… anebo lépe řečeno – na počátku byl nápad, který nás napadl zcela nenápadně: chtěli jsme zkrátka udělat radost našemu společnému kamarádovi Tomáši Vaňkovi, který nás pozval na premiéru muzikálu Ne/Normální v jeho vlastní produkci. Abychom mu na oplátku pomohli s propagací, narychlo jsme „zbouchali“ blogovou stránku, kterou jsme nazvali „Očima 7“ a napsali 7 recenzí na stejné premiérové představení. A najednou se zrodil nápad: pojďme v tom pokračovat! Během dalších týdnů jsme napsali opět několik článků, jejichž hlavní předností byl vlastní pohled, nezávisle na názoru zbytku party. Zkrátka psaní o tom, jak může jedno představení vnímat 7 lidí úplně odlišně. Dali jsme hlavy dohromady, založili profily na sociálních sítích a začali psát… Ohromně nás to bavilo a baví dodnes. Z jednoho blogu jsme se přesunuli na druhý a nakonec stvořili i krásný web, na který jsme právem pyšní.
2. „Dobrý den, jsme parta divadelních fandů a chtěli bychom s vámi rozhovor…“
Naše odvaha jít s kůží na trh s vlastním blogem se pomalu stupňovala a nabrala slušné obrátky ve chvíli, kdy jsme oslovili Lumíra Olšovského na rozhovor a on souhlasil. To byl další milník, který nám dodal o kus sebevědomí víc. A rozhovory přibývaly, umělci naše pozvání neodmítali a rádi s námi komunikovali (a pořád komunikují) přes internet nebo i osobně. Pro obyčejnou partu divadelních nadšenců to bylo něco jako splněný sen. Když si uvědomíte, že i pár bláznů a jejich web jim stojí za to, sednout k počítači a napsat pár řádků… A jsme opravdu pyšní, že v našem archivu najdete rozhovory s takovými s kapacitami, jako jsou Lucie Bílá, Bára Basiková, Monika Absolonová, několik držitelů Ceny Thálie, mnoho dalších zpěváků, herců, ale také producentů, skladatelů, kostymérů a dalších lidí, kteří se podílejí na úspěchu celého divadelního soukolí, aby vše na jevišti fungovalo. V takových chvílích vám dojde, že i celebrity jsou jen obyčejní lidé, kteří si váží fanoušků, protože vědí, že díky nim mají práci.
3. Obyčejně chodí fanoušek do divadla, ale občas přijde i divadlo za fanouškem…
Článků a rozhovorů bylo najednou jako máku a nás to bavilo čím dál víc, když se dostavil další milník v naší tvorbě – znenadání nám přistálo ve zprávách několik pozvání na tiskové konference přímo od divadelních produkcí. To nás opět ohromně povzbudilo a nakoplo do další práce, jelikož jsme tímto mohli náš web oživit a přinést také žhavé novinky či exkluzivní materiál v podobě rozhovorů nebo videa. Nesmírně si vážíme dobrých vztahů s Divadlem Lucie Bílé, Městským divadlem Brno, DJKT Plzeň, Divadlem Hybernia a mnohými dalšími. Ne vždy je čas zúčastnit se všech akcí (přece jen patříme k pracujícímu lidu a svou roli hraje také vzdálenost), ale všech pozvání si vážíme a rádi přijdeme, pokud čas a okolnosti dovolí. Díky vám jsme poznali, jak může vypadat práce skutečných novinářů a dostali jsme možnost nakouknout do divadelního světa z té druhé strany – za oponu.
4. Čísla, čísla, čísla…
Nejsem milovníkem čísel ani tabulek (na to máme naši Annie), ale když nám náš web hlásí s každým článkem stoupající čtenost, a také sociální sítě vykazují slušný počet sledujících, je to příjemný pocit, když víme, že články nepíšeme pro sebe do šuplíku. Čtenost je ten největší úspěch a my z něj máme radost. Nejsme profesionální novináři, píšeme podle našich vlastních pocitů, ve svém volném čase, a hlavně s radostí. Děkujeme vám všem za přízeň! Těší nás, když se zúčastníte našich bláznivých soutěží, když sdílíte naše články nebo příspěvky na sítích, anebo když nám píšete hezké a povzbudivé zprávy.
5. Pátý a největší milník…
…je naše přátelství, které trvá nepřetržitě již sedmým rokem. Pojí nás nejen web, který je takovým naším společným dítětem, ale hlavně jsme parta velkých kamarádů, kteří se mají rádi a pomůžou si v nouzi, když je potřeba. Hýčkáme si naše internetové miminko a hýčkáme i sami sebe – brouzdáme po divadlech po celé republice i po světě, jezdíme každoročně na společnou dovolenou a sdílíme spolu své radosti i starosti. Jsme lidé z masa a kostí, pro které je psaní zábava a relax. Náš web je naše pýcha, stojí nás nesmírně moc času, peněz i úsilí, ale vymazlili jsme si jej k obrazu svému a s každým dalším úspěchem si říkáme, že to tedy zřejmě neděláme až tak blbě. 😊
Pět let je docela dlouhá doba… když si vzpomenu na začátky našeho blogu, je krásné si uvědomit, co všechno se od té doby událo. Vybavují se mi naše první články a zápal, s jakým jsme se do nich tehdy všichni pustili, i přesto, že někteří jsme s psaním neměli vůbec žádné zkušenosti. Přinejmenším já hledala nějakou jistotu při psaní článků docela dlouho a vlastně ji pořád ještě trochu hledám.😊 Vzpomínám na naše snahy udržet se i v „době covidové“, protože nám prostě bylo líto vzdát něco, s čím jsme sotva začali, a mám radost, že i toto období jsme nakonec úspěšně překonali. A přesto, že to nebylo vždycky úplně jednoduché, jsem pyšná na to, že 7 statečných muzikálovců dotáhlo své společné úsilí až do podoby stávajícího webu.
Za největší sílu naší nesourodé skupinky považuji právě tu různorodost, která se projevuje nejen tím, že každý preferuje trochu jiná představení, ale i v tom, že když už se na nějakém sejdeme, naše názory na něj se mnohdy značně liší (což konec konců můžete posoudit i vy). Přesto dokážeme jeden druhého respektovat, i když to třeba vidíme úplně opačně. Na druhou stranu nám to dává prostor se vzájemně i trochu ovlivnit a obohatit – ukázat si nové obzory a čas od času tak vstoupit do zcela neprobádaných vod. 😊 Jak jinak si třeba vysvětlit skutečnost, že George se dobrovolně vypravil např. na Funny Girl a Zpívání v dešti a já pro změnu třeba na takové tituly jako je American Idiot nebo Hedwig?
A v čem se tedy změnila Annie od doby „před Statečnými“? Myslím, že je o něco méně konzervativní a naopak přístupnější zkoušet něco nového. Určitě získala větší důvěru k tomu, aby za muzikály cestovala. Objevila kouzlo jak společných výprav, tak i toho, naopak čas od času vyrazit někam úplně sama. Už se nebojí sama vypravit i za naše hranice. A především má s kým sdílet své nadšení pro muzikály a divadlo obecně. A to ať už v rámci naší party, nebo i prostřednictvím svých článků. A je za to všechno moc ráda. 😊
TOP 5
1. Můj vlastní článek, který mám nejradši
Pokud mám vybrat svůj vlastní článek, který pro mě má zvláštní význam a jehož psaní mě obzvlášť těšilo, budu váhat mezi třemi. Napadl mě vzpomínkový článek z cyklu muzikálových srdcovek, věnovaný muzikálu Hamlet ještě z doby, kdy byl poprvé uveden v Divadle Kalich a také podobnou nostalgii vyvolávající Jonáš a tingl-tangl, což je představení, které jsem měla možnost zhlédnout v rámci jeho hostování v divadle Semafor. Vítězem v této kategorii se ale nakonec stává titul, který jsem zařadila mezi své srdcovky poměrně nedávno a ráda na něj dodnes vzpomínám i díky svému článku a tím je … Tick, Tick…BOOM!
2. Nejoblíbenější článek někoho jiného
Opět to nebude jen tak a budu volit mezi třemi tituly. Moc ráda se vracím k článku od Coffeerun, věnovanému muzikálu Fun Home. Zvolila v něm úplně jiný styl psaní než obvykle a výsledek mi připadal velmi čtivý a nápaditý. Často se také vracím k článku od Džejňulky, díky kterému jsem se na poslední chvíli rozhodla vypravit do Plzně na Donaha!, což je muzikál, který mě do té doby nijak zvlášť nelákal. Pokaždé, když se ale začtu do jejího článku, zalituju, že jsem tam tehdy nebyla s ní. 😊 Autorem mého nejoblíbenějšího článku se nakonec stává Marťa, a to proto, že mi u představení, které jsem viděla, ale nebyla z něj až tak nadšená, dokázal poskytnout natolik jiný a zapálený pohled, až jsem jej zatoužila znovu vidět. Takže, děkuji Marťovi za krásný článek o muzikálu Vlasy. 😊
3. Nejoblíbenější rozhovor
Těch by se opět našla celá řada. Už jenom proto, že spoustu osobností, které jsme nakonec oslovili, jsem sama navrhovala. Nepochybně mám vřelejší vztah k rozhovorům, na jejichž přípravě jsem se podílela, přepisovala hlasové záznamy atp. Moc mě ale bavilo, když jsme kromě účinkujících umělců začali oslovovat i osobnosti pohybující se „za oponou.“ Můj nejoblíbenější rozhovor tedy nakonec proběhl právě s jednou z nich – Andreou Pavlovičovou.
4. Nejoblíbenější muzikálová odbočka
Opět volím titul, který mě sice lákal od začátku, ale po Džejňulčině článku mě vysloveně zamrzelo, že v divadle už nesedím. A navíc mě potěšilo, že si Džejňulka našla vztah k titulu, který mně osobně vždycky připadal zajímavý, ale jí nikoliv. Takže… Městské divadlo Brno a Velký Gatsby.
5. Nejlepší nápad
Obecně mám ráda, pokud někdo přijde s něčím novým a takový nápad se uchytí. V minulosti takto např. vznikly naše „Rychlodojmy“, v nichž vždy sepíšeme naše bezprostřední dojmy z muzikálových novinek, pokud se nás zrovna v hledišti sejde více. Zajímavé nápady přinesl také Marťa díky způsobu, jaký zvolil pro psaní článků z tiskových konferencí, a v neposlední řadě jsou to hádanky a soutěže. Za covidu se jednalo o počin, kterým jsme si krátili čas všichni, později už to bylo spíš o tom, kdo zrovna dostal nějaký nápad. A k jedněm takovým hádankám, kterými jsme slavili První máj v roce 2022, se dodnes ráda vracím. 😊
Rok se s rokem sešel, ale tento je pro nás v něčem speciální. Právě letos totiž náš společný projekt Očima 7 (přestože je nás ve skutečnosti 9 😊) slaví páté výročí. To, co začalo jako „srdeční záležitost“ a prostor, kde se vypsat z dojmů z představení, které jsme navštívili, postupně nabylo větších a větších rozměrů – přibyly rozhovory, soutěže, tiskové zprávy…
Jedna věc však, troufám si říct, zůstala stejná – pořád je to naše srdeční záležitost a v našich článcích se snažíme najít na všem alespoň něco pozitivního. A protože právě naše Zvídavé otázky jsou jednou z mých oblíbených rubrik, ráda bych při této příležitosti připomněla 5 rozhovorů, na které ráda vzpomínám (v nespecifikovaném pořadí 😊)
1. Tomáš Novotný
V lednu v roce 2021 vyšel rozhovor, který se od těch dob i dodnes pravidelně zmiňuje v diskuzích naší party, protože pořád čekáme na jistou reakci. 😊 Šlo o muzikálového herce, dramaturga a textaře Tomáše Novotného, který je jedním z lidí, které vždy ráda vidím na fermanu. O to větší mi udělalo radost, že právě on byl jedním z prvních lidí, které se nám v našem miniprojektu povedlo „ukecat“.
2. Zuzana Čtveráčková
Dalším z rozhovorů, na které moc ráda vzpomínám, je rozhovor s dvorní překladatelkou Městského divadla Brno, kterou jsme oslovili v rámci nové rubriky Zvídavých otázek „Za oponou“, v rámci níž oslovujeme lidi z profesí, bez kterých by žádná inscenace nebo představení nebylo, i když často ani neznáme jejich obličeje. Vzhledem k tomu, že se překladům sama věnuji (až ty divadelní jsou pro mě „jiná liga“), mě rozhovor moc zaujal a ráda se k němu občas vracím. 😊
3. Ondřej Doubrava
Ondra Doubrava je jedním z lidí, kterým patří (ne)oficiální titul „čestný Statečný“, protože je náš kamarád už téměř od začátku nás podporuje. Považuji ho za člověka s obrovským rozhledem ve světě muzikálu, ať už u nás nebo v zahraničí. Práce divadelního dramaturga je navíc zajímavou oblastí, o které se ne vždy máme možnost dozvědět víc. Proto mě i tento rozhovor potěšil.
4. Lumír Olšovský
Nemůžu nezmínit rozhovor nejen se šéfem souboru muzikálu Divadla J. K. Tyla v Plzni, ale také s hercem Lumírem Olšovským, který celý projekt Zvídavé otázky odstartoval a dodal nám sebevědomí, abychom postupně oslovili i další ochotné umělce.
5. Richard Pekárek
Na závěr bych ráda ještě zmínila jeden z nejnovějších rozhovorů, který sice „oficiálně“ nepatří mezi Zvídavé otázky, ale je to také povídání, co mě velice zaujalo – jedná se o rozhovor s Richardem Pekárkem o jeho působení v produkci muzikálu Thrill Me v Šanghaji.
A co si popřát k pátým narozeninám našeho webu? Hlavně aby nás neopustila kreativní energie a abychom našimi nápady přitáhli pozornost co nejvíce čtenářů. Děkujeme všem, kteří nás sledujete a obzvláště těm z vás, kteří jste s námi od začátku. Věřím, že vás to s námi bude bavit i nadále. 😊
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!