Plzeň a Ostrava vyměnily „manželky“ a v SIX byl někdo navíc: Jak dopadla prosincová představení se záskoky?

Štěstí ve hře, neštěstí v lásce… tak se to nějak říká, ale tohle rčení vůbec nepočítá s tím štěstím, kterým zřejmě oplývám já. A tím je divadelní štěstí 😉. Copak o to, když vyrazí člověk do divadla ve městě, kde žije, nemusí se většinou bát žádných změn. Když se náhodou nehraje, tak divadlo vyhlásí náhradní termín a je vymalováno. Umíte si představit, jaká je to smůla, když jedete například z Prahy do Brna, Ostravy či Plzně jen proto, aby se dané představení muselo kvůli náhlé nemoci v castu zrušit?

Já ale mívám fakt docela cestovatelskou kliku. V prosinci jsem třeba měla vyloženě štěstí v neštěstí. V rámci cestování (nejen) za adventními trhy jsem si nadělila tři divadelní zážitky v Plzni. První večer patřil (už po… nevímkolikáté) Enigmatickým variacím, podruhé jsem opět navštívila »Manderley« díky Rebecce a terčet jsem zakončila pořádnou jízdou s královnami ze SIX. Pokud plzeňské divadlo sledujete, možná už tušíte, kam to moje dnešní povídání spěje. Možná jste už zaznamenali různé zprávy o tom, jak se druhý prosincový týden (nejen) v Plzni odehrál ve znamení změn v obsazení a různých záskoků.

Charlotte Režná měla v tu dobu již dopředu domluvenou »omluvenku«, když vtom ze zdravotních důvodů náhle vypadla ze hry i její alternace z Rebeccy Lucie Pragerová. A ta ještě ke všemu měla hrát zrovna i v SIX, tím pádem se nahonem hledaly různé alternativy. No… mohlo to dopadnout tak, že by se obě představení rušila, což by mě skutečně moc mrzelo, a to i přestože už jsem dané tituly v minulosti viděla. Věděla jsem už, do čeho jdu, a zkrátka jsem si to jela naplno užít. Naštěstí se nade mnou divadelní osud smiloval a v Plzni se podařilo ošemetnou situaci vyřešit opravdu kreativně, takže si troufám říct, že nejen mě, ale i všechny diváky, co na daných reprízách byli se mnou, čekal vskutku jedinečný a krásný zážitek. Já jsem si řekla, že vás o to nemůžu úplně ochudit. Dnes tu tedy, alespoň mýma očima, rovněž nahlédnete na to, jak to tehdy divadlo šikovně »vyšmoulilo«.

Část první: Výměna manželek

Ve středu 10. prosince 2025 se povedlo něco neuvěřitelného. Vzhledem k tomu, že ani jedna plzeňská »Já« nebyla k dispozici, sáhla Plzeň tak trochu do archivu – představení se totiž ještě donedávna hrálo v Ostravě, takže oslovili tamější představitelku – Veroniku Prášil Gidovou. 

„Dnešek je speciální v tom, že máme záskok. Je to moje spolužačka z vysoké školy a dnes se tu poprvé potkáme na profesionálních prknech. Dozvěděla se to včera večer o půl jedenácté a už půl roku to nehrála, viděla to dneska jednou na tabletu a teď si to jde zahrát,“ představil ji na začátku Jozef Hruškoci a poprosil, abychom jí drželi palce od začátku do konce.

A já tedy držela moc! Nervozita na jejím výkonu nebyla nijak zvlášť patrná, naopak Veronika si tu roli navlékla elegantně a jednoduše, jako by to byla rukavička, kterou měla na dně šuplíčku. Sice jsem si v úvodu všimla jedné popletené repliky, ale to je jen tím, že už jsem Rebeccu viděla víckrát než je asi zdrávo. (Konkrétně „Já“ tvrdila, že je Van Hopperová její společnice, i když to mělo být naopak. 😊) A pobavilo mě, že jednou se v první půlce mírně přeřekl i sám představitel Maxima, jako by snad převzal nervozitu kolegyňky na sebe.

Jinak už ale vše šlapalo jako na drátkách, v druhé polovině už jsem si ani žádných chybiček nevšimla. V paruce, která je jiná než v Ostravě, to Veronice neuvěřitelně seklo. Se všemi změnami v představení se popasovala bez problémů a přirozeně. S Hruškocim měli podle mě výbornou chemii, snad i proto, že se už znali z dřívějška 😊.

Všichni na jevišti se moc snažili, jako by jim »nová krev« dodala novou energii. A myslím, že i v hledišti byla výjimečná nálada – podle mě jsme všichni Jozefa poslechli a drželi palce tak silně, jako bychom byli fanoušci fotbalového týmu a seděli zrovna na stadionu. I my jsme totiž věřili, že tím něco ovlivníme. Jen naštěstí jsme nebyli tak hluční a na mexickou vlnu také nakonec nedošlo. 😂 Zato dostala Veronika na konci bezkonkurenčně nejvíc dárečků! To bylo krásné! 💖

Inu… a možná jste zaregistrovali i tu zvláštní náhodu, že jen den poté, co Veronika z Ostravy zaskakovala v Plzni, došlo na podobný fenomén právě i v ostravském Divadle Jiřího Myrona. Tam zase pro změnu neměli nikoho do role císařovny Alžběty v muzikálu Elisabeth. A tak si na oplátku „vypůjčili“ plzeňskou vladařku – Soňu Hanzlíčkovou. Na sociálních sítích této vtipné náhody chytré hlavičky hned využily a informovaly, že proběhla taková malá divadelní „Výměna manželek“. Za mě to bylo geniální a hrozně vtipné 😂.

Je skvělé, že si divadla takto vypomáhají a obě herečky předvedly velkou odvahu, že si na podobnou hurá akci troufly. Já na jejich místě bych se klepala jako ratlík. A povedlo se z nouze udělat ctnost a pravda je, že jsme s kamarádem skoro až zalitovali, že nemůžeme po Rebecce rychle přejet do Plzně a zhlédnout o den později i Soňu v Ostravě, protože bychom měli Výměnu manželek kompletní, nejen poloviční. Takže fungovalo to vyloženě i jako marketingové lákadlo pro věrné muzikálové fanoušky.

Jak říkám, Soňu jsem neviděla, ale věřím, že i ona to zmákla skvěle. Navíc bych řekla, že to měla ještě o něco těžší, protože ve chvíli, kdy nabídku na tento netradiční záskok dostala, už tuhle roli nehrála 2,5 roku. Takže smekám klobouček a klaním se! Prostě – wow!

Část druhá: Six… seven, oh no!

Tentýž večer jako unikátní Elisabeth, ale teď už jinde jsme, je to jiná vesnice… jejda, co to povídám – jsme zpět v Plzni a čeká nás ještě SIX. Pokud dobře počítám, jednalo se o moji čtvrtou návštěvu tohoto kousku (premiéra + jedna repríza v Plzni + jedna v Praze). Zatím mě to vždycky bavilo a pokaždé to bylo jiné. A tentokrát opravdu hodně… jiné! 😂

Kvůli již zmiňované indispozici Lucie Pragerové se totiž do role Kateřiny Parrové ještě na skok vrátila Ivana Korolová. V listopadu se s touto královnou loučila, protože nosí pod srdcem miminko. Ovšem osud tomu chtěl, že v prosinci ji jeviště zavolalo zpět 😂. Ještě před začátkem představení Ivanka tuto situaci vysvětlovala divákům a malinko se omlouvala, že už své bříško neschová a že tedy možná taneční kroky nebudou přesně takové, jaké by být měly. Myslím, že jsme ji ale podpořili jako jeden muž a byli jsme rádi, že se představení nezrušilo. Také této dámě se hluboce klaním a děkuji jí za její odvahu. Výhoda je, že kostým Parrové nepůsobí nijak upnutě (zda je to pravda, ví asi jen herečky samy 😂), takže to snad nebylo velké trápení. Já osobně jsem, ač jsem o těhotenství již dopředu věděla, chvíli přemýšlela, kam herečka to bříško odložila – z první řady jsem při pohledu zepředu prostě nic neviděla 😂, skryly to ty blyštivé flitry. Teprve při pohledu z boku už bylo jasno. Vlastně to ale vůbec nevadilo, nijak nás to nerušilo.

Naopak se tato repríza stala zase naprosto originální a o poznání vtipnější, protože herečky se občas neudržely a občas přidaly nějaký ten žertík na adresu toho, že je na jevišti někdo navíc. Takže se dá říct, že to tentokrát nebylo ani tak SIX, jako spíše SEVEN, tedy sedm. A ano, jsem si vědoma, že jsem teď použila za sebou dvě čísla, co v uplynulém roce (přibližně😂) hýbala světem mladých lidí. A nikdo přesně neví proč.

Každopádně nenarozené mimčo nebyla jediná změna v obsazení tohoto večera. Svou premiéru v roli Jany Seymourové si odbyla Natálie Dvořáková, jindy představující Kateřinu Howardovou. Tento nesnadný úkol zvládla se ctí, herecky se mi moc líbila a pěvecky, až na pár vysokých tónů, které byly za mě až moc „dolované z paty“, vlastně také. Jana Seymourová umí často dojmout až k slzám, já se přiznám, že jsem ještě zatím nikdy slzu neuronila, ale skoro bych řekla, že díky Natálii jsem tomu byla nejblíž. Což je vzhledem k tomu, že je role postavená hlavně na mateřství a k věku interpretky, poměrně fascinující a obdivuhodné 😊.

Co se týče energie, možná už jsem zažila rozjetější SIX než 11. prosince, ale to vůbec nevadí, protože jsem ráda, že jsem mohla být součástí něčeho výjimečného 😊. Ještě jednou a už naposledy děkuji všem zmíněným záskokářkám i plzeňskému DJKT celkově! 😊 Jste borci! Do budoucna přeji co nejvíc štěstí, všem hodně hodně zdraví, a tedy i minimum záskoků. Na druhou stranu už víme, že si kdyžtak poradíte i s nimi 😉.