Pohádka i touha po domově: V Hybernii už se chystá Divotvorný hrnec

Divotvorný hrnec; foto: Divadlo Hybernia

Krátce před prázdninami jsme se vypravili do Divadla Hybernia na první čtenou zkoušku nového nastudování muzikálu Divotvorný hrnec. Termín premiéry se nezadržitelně blíží, a my jsme proto minulý týden využili možnost se do divadla vrátit a podívat se, jak zkoušky tohoto oblíbeného muzikálu pokračují. A samozřejmě si nic z toho nenecháme pro sebe. 😊 

Jako první se na tiskové konferenci ujala slova ředitelka Divadla Hybernia, Eva Homindová. Ta zmínila, že uvedením Divotvorného hrnce divadlo navazuje na úspěch klasického tradičního muzikálu Zpívání v dešti, který prokázal, že je tento typ muzikálů u diváků žádaný.  „Jedná se o muzikál původně americký, ale autorsky upravený Voskovcem a Werichem do českých reálií, takže český divák se v tom určitě najde. Přináší takový jemný humor. Je to laskavý příběh. Jsme přesvědčeni, že v této době to má svůj smysl,“ uzavřela.

Divotvorný hrnec, Eva Homindová, Petra Parvoničová, Roman Šolc a Oldřich Kříž

Následně se ujal slova režisér Oldřich Kříž, který po boku kostýmního výtvarníka Romana Šolce a choreografky Petry Parvoničové uvedl několik ukázek z představení, z nichž jsme pro vás připravili záznam.

Jako první jsme si mohli vychutnat Tam za tou duhou v podání Dagmar Křížové, Roberta Urbana a Petra Rychlého. Následoval výstup Tomáše Kyselky coby vodníka Čochtana a dětské company s písní Jo, jo, jo. Poté se na scénu vrátil Robert Urban, tentokrát v doprovodu Marie Křížové, s písní Ten, kdo má rád. 

Tomáš Kyselka: Pohádková průprava a návrat na jeviště

Jelikož jsme při naší předchozí návštěvě oslovili rovnou dva představitele Woodyho, co si tuto roli zahráli již v původním libereckém uvedení, tentokrát jsme se rozhodli zaměřit na ty z herců, kteří do tohoto projektu nyní vstupují nově.

Naše první otázky proto patřily novému představiteli vodníka Čochtana, Tomáši Kyselkovi. „Já jsem ten muzikál znal hlavně v původní verzi, v originálním Finian’s Rainbow a přiznám se, že jsem tuto verzi od Wericha a Voskovce předtím neviděl. Od kamaráda jsem dostal doporučení a pak mi zavolal režisér Olda Kříž, jestli bych nechtěl roli Čochtana přijmout. Pak jsem si samozřejmě tu hru nakoukal a naposlouchal a hrozně mě to okouzlilo. Ten pohádkový svět je mi hrozně blízký. Odmalička jsme si vždycky s rodinou vyprávěli pohádky. A ještě ke všemu budu hrát Čochtana, to je úplně super! Samozřejmě jsem řekl, že to přijmu. Další důvod byl, že jsem dlouho nebyl na jevišti. Byl jsem často před kamerou v České televizi. A moc jsem se těšil zpátky na to jeviště,“ prozradil tento sympatický herec o své cestě k této ikonické roli.

Zmiňovaným pořadem v České televizi je Planeta YÓ, tedy pořad určený dětským divákům. Chtěli jsme proto vědět, zda je tato zkušenost dobrou průpravou pro pohádkově laděný muzikálový titul: „Určitě ano, a také to, že mí rodiče hrají divadlo pro děti. Se svým loutkovým divadlem často jezdili po školkách v jižních Čechách i po celé České republice. A právě proto k tomu mám strašně blízko a pohádky se mi líbí. Nějaká průprava tam určitě je, protože sice s děckama v televizi moc do styku nepřijdu, jsem z velké rodiny a mám čtyři sestry. Takže si myslím, že mám k dětem blízko.“

Divotvorný hrnec, Petr Jeništa, Martin Polách, Tomáš Kyselka, foto Divadlo Hybernia

Dotkli jsme se i tématu propojení nově obsazených herců s těmi, kteří v původním libereckém nastudování tohoto díla již účinkovali. „Ta spolupráce byla hrozně zajímavá. Hlavně je tady úplně skvělý kolektiv. Samozřejmě spousta věcí musela být jinak udělaných a muselo se to přizpůsobit tomuto divadlu. Ale myslím si, že všichni, co to už hráli, ty změny přijali s nějakým respektem a vlídností, což je super. Vnímám to tak, že pro mě vlastně nebyl vůbec problém to s nimi zkoušet. Nikdo nelpěl na nějaký pozicích, kde mám stát a co mám přesně říkat. Bylo to dost volný, a právě proto se mi to zkoušelo moc hezky,“ prozradil na závěr.

Dagmar Křížová: Kolektiv snů a pohádková paralela

Téma propojení nových herců se zaběhnutým kolektivem z dřívějšího nastudování jsme otevřeli také s Dagmar Křížovou, která v pražském uvedení přijala roli Káči. „Ten kolektiv nebyl úplně zaběhnutý,“ míní talentovaná herečka, již můžeme znát z celé řady inscenací v Městském divadle Brno. „Je pár lidí, kteří v tom už hráli před tím, ale také hodně nových lidí. A musím říct, že jsme se všichni hrozně hezky sešli. Dlouho jsem nezažila takhle fajn partu. Máme se všichni rádi a podle mě to šlape. Je radost přijít na zkoušku, kde jsou všichni rádi a kde se na sebe lidi těší. Takže za mě je to úplně perfektní. Ani jsem si nevysnila, že by to bylo až takhle skvělý.“

Zároveň nám prozradila zajímavou informaci o své cestě k tomuto titulu: „Když jsem byla ještě na konzervatoři v Ostravě, tak jsem dělala předzpívání na Káču do Divotvorného hrnce do Národního divadla moravskoslezského. Nakonec to nevyšlo, ale nechybělo málo. Takže mně se to takhle pěkně spojilo, uzavřel se kruh. Je to hezká paralela.“

Divotvorný hrnec, režisér Oldřich Kříž a obě Káči – Dagmar Křížová a Marie Křížová; foto Divadlo Hybernia

A jaký má Dagmar vlastně k Divotvornému hrnci vztah? „Mně to přijde nejenom jako příběh o lásce, ale hlavně o naději, touze po lepším životě, o hledání, dejme tomu i pohodlí, zázemí, domova. A to je vlastně asi to nejdůležitější v životě i pro mě. Líbí se mi, že je to takový příjemný původní muzikál, Werichovka na základě Finian’s Rainbow. Je to pohádka, jsou tam pohádkové postavy, ale je to trošku i lidové, ty kroje například. A zároveň to má i trošku z té americké kultury. Takže za mě je to takový mišmaš všeho možného dobrého.“ 

Oldřich Kříž: Změny, korektnost a přání na závěr

Na závěr jsme se rozhodli vyzpovídat také režiséra této inscenace, Oldřicha Kříže, kterého navíc můžete v Divotvorném hrnci vidět v roli Šerifa. Zajímalo nás především, jaké změny nás v představení v Divadle Hybernia čekají oproti původnímu libereckému nastudování: „Je tam zásadní dramaturgická změna, protože jsme tři obrazy z první půlky přesunuli do druhé půlky. V Liberci byla ta první půlka hodně dlouhá. Takže první půlka by nyní měla být řádově kolem 1:10 hod a druhá kolem 1:15 hod. Uvidíme, co nám udělají potlesky. Pak tam jsou nějaké úpravy choreografií, nějaké drobnosti vyhozené z textu – to co úplně nefungovalo v Liberci, jsem seřezal. Jsou samozřejmě lepší světla, protože tady je výrazně víc vybavený světelný park oproti Liberci. Scéna je také o něco větší, museli jsme přidělávat kus scény, kdy jeden blok je úplně nový, protože nám to původně vycházelo krátké.“

Velmi pochvalně se vyjádřil také o obsazení: „Jiná je také určitá energie a rychlost dialogů a vyrovnání obsazení. V Liberci bych řekl, že to tak nebylo. Tady má opravdu každá role má svůj charakter a všichni jsou strašně šikovní. Takže tady si myslím, že je to vyrovnaný.“

Zásadní změnou je také nahrazení živé hudby nahrávkou: „My jsme si dělali speciálně pro sebe nahrávku. Dělal to pro nás liberecký orchestr. Myslím si, že ta muzika je velmi dobrá, i když není živá. Není to ale studiová nahrávka v tom smyslu, že by to mělo být na sluchátka. Je to sice ve studiu dělaný, ale udělaný tak, aby to znělo živě.“

Divotvorný hrnec, Robert Urban, Marie Křížová a company, foto Divadlo Hybernia

Divotvorný hrnec patří mezi díla, kde není vyloučeno, že se do budoucna budou možná muset proměnit vzhledem k současnému trendu hyperkorektnosti. Nebojí se snad Oldřich Kříž o budoucnost tohoto slavného muzikálu třeba v souvislosti se zákonným omezením u témat s rasově orientovanou tematikou? „Já se nebojím, protože jsme tento problém samozřejmě řešili. A vzhledem k tomu, že ten muzikál se u nás stejným způsobem dává v Opavě, v Ústí, dávali jsme ho v Liberci a hrál se i na Krumlově, je to vlastně ošetřené licenčně. Ve státech, kde není dostatek tmavší populace, je to povolené. Nehledě na to, že principiálně základ tohoto představení je v tom, že Randall zčerná. Je to prostě běloch, který zčerná a musí se natřít načerno. Takto už to měli v americkém filmu z roku 1968 s Fredem Astairem. Takže si myslím, že v tomto směru je to korektní a je to ošetřeno licenčně a právem.“

A jaké přání by Oldřich Kříž měl, kdyby mohl využít onen pověstný divotovorný (neboli kouzelný) hrnec? „Chtěl bych, aby k sobě lidi po celém světě měli blíž. Aby byla mezi nimi tolerance, která dneska mizí i u nás. Doba je taková, že zloba a negace přebíjí pozitivní myšlení. A to si myslím, že je i v Divotvorném hrnci. Ten muzikál je samozřejmě poplatný své době – 50. létům. Snažili jsme se v tom představení, aby z toho 50. léta byla cítit co nejmíň. Ale ten příběh je především pohádka, která by měla pohladit a neměla by v lidech vyvolávat žádné negativní emoce. Lidi by měli z divadla odcházet, jako když odcházejí z Pyšné princezny.“

A nyní už nezbývá než vás pozvat do Divadla Hybernia, abyste se mohli sami přesvědčit, zda se podařilo tuto pohádkovou vizi v Divotvorném hrnci naplnit. Premiéra nás čeká už v sobotu 27. září 2025.