Prázdninová bilance č. 5: Nejlepší scéna v divadle po vizuální stránce

Ponořte se s námi do té části světa divadelního umění, kde se snoubí cit pro detail s obrovskou kreativitou. V následujících řádcích se zaměříme na (podle nás) to nejlepší, čím k našim zážitkům přispěli tvůrci, jejichž práce se „nedá nevidět“. 😊 Ať už na nás zapůsobily kostýmy, scénografie či jiné složky mající vliv na vizuální vjem, právě těm jsme se pověnovali v odpovědích na dnešní otázku. Než se ale pustíte do čtení našich odpovědí, rádi bychom vás poprosili: nezapomeňte nám napsat i vy… Jaká scéna nebo kostým se líbily nejvíce vám? 😊

Otázka číslo 5: Nejlepší scéna v divadle po vizuální stránce

Eponine: Už při příchodu do hlediště mě uchvátila scéna na Beetlejuice. Něco podobného jsem zažila i na Mojžišovi. Tam mě celkově zaujala ta nadčasovost. Kostýmy napůl historické, napůl moderní… Víc nebudu prozrazovat, aby nově příchozí nepřišli o to kouzlo příběhu. Je to velmi chytře napsané. Nadchla mě též převážně zrcadlová scéna Rock Me Amadeus. To byla hra zrcadel a světel. Z propadla vyjela obří Falcova maska, která se pak otočila a odhalila, že z druhé strany je mozek, v němž čekala na svůj výstup postava Falco alter ego, což byl vlastně Falcův démon. Podobnou symboliku má třeba Smrt v Elisabeth nebo Dívka v Devíti křížích.

Coffeerun: Jesus Christ Superstar v DJKT – je to moderní, což mám ráda. Líbily se mi ty graffiti a také projekce. Pro nás Plzeňáky je bonus v tom, že ta místa z nich známe. Stejně tak se mi líbily ty vizuály, které k tomu byly. To bylo dobrý! 😊

Džejňulka: Jako první mě napadl Beetlejuice, kterého jsem viděla letos v dubnu. Geniální přeměny prostředí, v podstatě jsme viděli celý barák, podsvětí a k tomu ještě v popředí malá »autodráha«. 😊 A vzhledem k tomu, že jsem vodní živel, moc závidím i Čarodějkám z Eastwicku jejich bazének přímo na scéně. 😉

Nikča: Scénou mě v této sezoně vysloveně uhranula inscenace Kinky Boots v Ostravě. A ať už to jsou hravé choreografie či krásné kostýmy, vše je zde pastvou pro oči.

Marťa: Muzikáloví tvůrci prominou, za mě totálně nejlepší scéna, lightdesign a atmosféra prostoru je za uplynulou sezonu rozhodně na půdě Malostranské besedy u činohry Kurt a Sid. Pokud bych měl zmínit muzikál, pomyslnou cenu určitě dostane geniální scénograf Dave Benson za Beetlejuice.

Annie: Napadají mě rovnou dvě inscenace, které mě ohromily především po vizuální stránce. Beetlejuice v Hudebním divadle Karlín mě díky propojení dokonalé scény Davea Bensona, loutek Ivy Zemanové a kostýmů Michaely Horáčkové Hořejší přenesl do světa Tima Burtona, který miluju a nikdy mě nepřestává fascinovat.

Naprosto mě ale ohromilo souznění scény a projekcí Petra Hlouška, loutek Jaroslava Milfajta a kostýmů Andrey Kučerové v Pohádce o živé vodě v této sezoně uvedené Městským divadlem Brno. Zejména finále první půlky, kdy hlavní hrdina, letící na orlovi, bojuje s drakem, asi těžko něco předčí.

Little Lotte: Tento muzikál má už síce technicky po derniére, ale dosť ma oslovila brnenská Matilda. 😊

George: Matně si vzpomínám, že v době, kdy jsem začínal do divadla chodit, byla pro mě velice důležitá scéna a celé zázemí kolem divadla. Dnes už tomu tak není. Famózní představení lze totiž vytvořit i s prázdným prostorem. Důkazem toho je aktuální Sunset Boulevard v Londýně, který posbíral několik cen.

Vizuální část muzikálu je ale pro mnohého diváka velice důležitá. Aktuálně nejlepší scénou u nás se může pyšnit Beetlejuice. Za tu se nemusíme vůbec stydět a mohu ji všude chválit. Pokud někomu stačí pouhá videoprojekce a pár kulis, tak i muzikál Troja vypadá skvěle.

Ale dovolte mi vrátit se ještě do zahraničí. 😊 Hodnotíme aktuální letošní sezonu, takže volím z toho, co jsem v letošní sezoně viděl. Třeba nedávné představení skvělého muzikálu Rock Me Amadeus – Das Falco Musical. Musím přiznat, že ve Vídni umí muzikály dělat moc dobře. I když je pro mě jazyková bariéra drobný problém, právě vizuální stránka mi hodně napomůže k pochopení děje. Též letošní návštěva Broadwaye byla nezapomenutelným zážitkem – Velký Gatsby, Hadestown, Smrt jí sluší, Harry Potter a prokleté dítě nebo Zápisník jedné lásky (The Notebook). V zahraničí mají často tu výhodu, že aktuální muzikál se hraje celou dobu v jednom divadle. Scénografie se tak nemusí měnit a opakovaně rozebírat. Tudíž se mohou tvůrci náležitě vyřádit, přičemž samozřejmě hraje roli i rozpočet.

Speciálně to vnímám u muzikálů, které vznikly na základě filmové předlohy. Zde mají diváci díky filmu představu o každém detailu, a tudíž ho mohou očekávat i v daném představení. Mé nejoblíbenější tituly z tohoto soudku jsou Táta v sukni, Ďábel nosí Pradu a Smrt jí sluší. Vizuál těchto tří muzikálů můžu určitě zařadit mezi ty nejlepší, co jsem za poslední sezonu viděl. Drží se originálu a jsou věrnou kopií filmové předlohy. Navíc si v divadle můžeme všimnout i řady drobných detailů. To ve spojení s živým orchestrem a skvělým obsazením tvoří nezapomenutelný zážitek.