Představení Forman: Hledání svého místa ve světě

Je to už pět let, co nás Letní scéna Musea Kampa seznamuje s osudy významných českých osobností prostřednictvím životopisných divadelních představení. První z nich, Medu, jsem bohužel neviděla, z následného Wericha jsem ale byla naprosto nadšená. A přestože z Marty, kterou jsem měla příležitost vidět minulý rok, jsem si odnášela dojmy spíše smíšené, nemohla jsem se dočkat novinky této sezony – inscenace odkrývající důležité životní milníky režiséra Miloše Formana, pod výmluvným titulem – Forman. 😊 Když jsem poprvé zahlédla reklamy na toto představení, zaujaly mě obě alternace titulní role a dospěla jsem k názoru, že tentokrát vlastně ani nemám žádné preference. Marek Adamczyk mě již několikrát nadchl v činohrách v Divadle na Vinohradech a věřila jsem, že ani tentokrát bych nebyla zklamaná, Patrika Děrgela jsem prozatím znala pouze z televizní obrazovky a lákala mě možnost jej poprvé vidět živě a rovnou v takto velké roli.

Zbytečně jsem se tedy netrápila vybíráním termínu podle obsazení a pořídila si vstupenky na jeden páteční srpnový večer. A přestože počasí nebylo úplně na naší straně, vše nakonec dopadlo dobře a celý večer jsme zvládli bez pláštěnek a mohli si jej užít v plné parádě.

Nutno pro začátek podotknout, že jsem toho (ve srovnání s předešlými inscenacemi) o životě Miloše Formana věděla velmi málo. Samozřejmě jsem znala některé jeho filmy a věděla, že v šedesátých letech emigroval do USA, kde se dokázal úspěšně prosadit. Představení mi však odkrylo i celou řadu informací, které jsou pravděpodobně obecně známé a pouze ke mně se zatím nedostaly.

Místy trochu zdlouhavá první polovina nám rekapitulovala Formanovo dětství a dospívání, které provázelo hned několik tragických událostí, které se beze sporu podepsaly na jeho dalších životních cestách. Ty nám zde otevírají a rozvíjí nejen téma touhy prosadit se a plnit si své sny, ale také otázku hledání svého místa ve světě, nebo, chcete-li, domova. V dětství se Forman seznamuje se dvěma důležitými osobnostmi, které jej jeho životem provázejí i do budoucna – Ivanem Passerem a Václavem Havlem. Postupně se příběh přesouvá do období studií na FAMU a následně k prvním filmovým počinům, ještě na území Československa a coby asistent Alfréda Radoka. Poznáváme Formanovy první manželky, Janu Brejchovou a později Věru Křesadlovou. Sledujeme jejich ne zcela fungující manželství, ovlivněné Formanovou potřebou nezávislosti a neschopností udržovat rodinný život (který sám vlastně nikdy úplně nezažil). Jsme svědky zahraničních úspěchů Lásek jedné plavovlásky, narůstajícího vlivu vládnoucího režimu, vedoucímu k zákazu filmu Hoří, má panenko a k Formanovu rozhodnutí Československo opustit.

Ve druhé polovině mělo představení mnohem větší spád a ani na malou chvíli neztratilo mou pozornost. Formanova cesta míří do USA, ale též zde si musí úspěch a slávu vybojovat. Sledujeme jeho začátky na novém kontinentu, první neúspěchy i triumf v podobě získání Oscara. V samotném závěru jsme pak svědky Formanova návratu do Prahy díky natáčení velkofilmu Amadeus. Přinese mu však tento návrat to, co od cesty domů očekával? A je zde vlastně vůbec „doma“?

Jednoduchá scéna je prakticky prázdná, kromě cca 10 schodů jí dominují také obrazovky, na kterých nám jsou promítány ukázky z filmů či fotografie zobrazující nebo dokreslující to, co se na jevišti právě odehrává. Působivým prvkem, který je hojně využíván, jsou kufry, které podtrhují Formanův život neustále v pohybu. Jeden obří kufr je na scéně umístěn trvale, ovšem ve skutečnosti jde o dveře pod jeviště, může se tedy např. stát, že některá z postav v kufru zmizí a namísto ní se v něm později objeví jiná.

Ačkoliv Formana považuji spíše za činoherní představení, dočkáme se i několika hudebních a tanečních výstupů, nejen díky muzikálu Vlasy. Velmi nevšední číslo, inspirované filmovým Amadeem, nás čeká též v samotném závěru.

Obdobně jako v předchozích inscenacích na Kampě, jsou také tentokrát všechny vedlejší postavy ztvárňovány několika herci ve vícerolích (a že těch rolí bylo tentokrát opravdu požehnaně!), což je prvek, který mě osobně velice baví. Zvlášť, pokud se povede obsazení. A v tomto směru nemám sebemenších výhrad. Když jsem se začetla do fermanu, udělala mi okamžitě radost tři jména, která znám již z jiných divadel a jsou pro mě vždy zárukou, že se můžu těšit na skvělé výkony – Jan Vlas, Kryštof Krhovják a Přemysl Pálek. Všichni tito pánové se umějí dokonale převtělit do svých postav (a být i na malém prostoru naprosto přesvědčiví) a jsou takovými hereckými „chameleony“ 😊, což je u tohoto typu představení ohromné plus. V jejich stínu ale nezůstávali ani mně dosud neznámí Aleš Petráš a Kryštof Bartoš. Skutečně talentovaní byli rovněž zástupci mladší generace, tedy především Nathanael Ruml, představující mladého Formana, Adam Kralovič (nejvíce prostoru měl jako mladý Ivan Passer, vystoupil ovšem také v celé řadě dalších rolí) a Adam a Jan Hruškovi. Zásadní úlohy měly ještě dvě dámy – Stanislava Jachnická, ale především Kristýna Jedličková, která se představila v rolích Formanových manželek a dalších osudových žen a výrazně zaujala i po pěvecké stránce.

A na závěr si nechávám představitele role titulní. Jako charismatického režiséra jsem nakonec viděla Patrika Děrgela, jenž mě ohromil především nesmírnou energií, kterou postava Formana doslova překypuje. Dokáže tuto osobnost vykreslit jako člověka se smyslem pro humor a nadsázku, schopného se pro své vize nadchnout a leccos pro ně obětovat a navíc přenést toto nadšení i na své okolí. Velmi přesvědčivý ale byl též v okamžicích, kdy je Forman na dně, prožívá deprese ze svých neúspěchů a cítí se nedoceněný. Jeho Forman si snadno získá sympatie a porozumění diváků, přes všechny své nedostatky.

Pokud bych měla mnou zhlédnuté inscenace na letní scéně Musea Kampa umístit na pomyslný žebříček, myslím, že Forman by směle mohl obsadit druhou příčku za Werichem. Nálada Wericha mě totiž zcela okouzlila, a je proto těžké tomuto titulu v mých očích konkurovat. Určitě se ovšem vyplatí i na toto představení vypravit. Možná se stejně jako já dozvíte také něco nového z Formanova života. Třeba vás posílí motto muzikálu „Drž se toho snu“ a probudí ve vás touhu a motivaci některé své sny zrealizovat. Případně se necháte okouzlit magickým prostředím pražské Kampy, kde se před desítkami let mohl slavný režisér pohybovat, jelikož nedaleko odtud žil. Především zde budete moci prožít silný příběh v podání celé řady talentovaných interpretů. Uvažuji o tom, že se na Formana za rok vypravím znovu. Věřím, že při druhé návštěvě zaznamenám ještě nějaké detaily, které mi napoprvé unikly. Navíc, pokud se na mě usměje štěstí, budu moci porovnat některé alternace. 😊