Proč bychom se netěšili na Smetanu: Ohrožená premiéra

Zdroj fotografie: YouTube kanál MdB KLUB

Prázdniny jsou v plném proudu a sezona letních scén úspěšně pokračuje. A já miluju atmosféru open-air představení, jelikož mi připadá opravdu mimořádná. Každý rok se proto snažím alespoň jednu inscenaci pod širým nebem zhlédnout a náležitě si ji užít. Nedávno jsem si ale uvědomila, že ač jsem poměrně častým návštěvníkem Městského divadla Brno, jeho letní scéna na Biskupském dvoře mi celé roky uniká. Naštěstí se mi letos konečně podařilo tento nedostatek napravit. Na začátku července jsem totiž podnikla výlet do Brna a na jeden večer tak mohla na Biskupský dvůr zavítat. 😊 A ačkoliv jsem si tentokrát nemohla vybírat, měla pevně dané datum a „musela“ jít na představení, které se v daný den hrálo, myslím, že pro svoji první návštěvu bych těžko zvolila titul vhodnější.

Inscenace Proč bychom se netěšili na Smetanu, která propojuje několik žánrů – především činohru a operu, to vše ale interpretované muzikálovým souborem, přináší totiž uvolněnou náladu, humor a nadsázku v míře skutečně vrchovaté. A myslím, že se nemusíte obávat ani v případě, že opernímu žánru příliš neholdujete. Ani já bych se neoznačila zrovna za milovníka opery. Ač mi operní inscenace nijak nevadí, málokdy se stane, že bych se cíleně rozhodla na nějakou vypravit. Když už ano, jedná se o návštěvy vskutku ojedinělé.

Režisér Igor Ondříček nám sice představí operu Prodaná nevěsta, ale ve spolupráci s Klárou Latzkovou vytvořili inscenaci, která nám ji podává ve zkrácené verzi a zasazenou do rámce příběhu divadelního nadšence, rady Vostrovského, hlavního hrdiny frašky Viléma Černického. Rozvíjí se tak zápletka s divadlem na divadle, která může přinést nejedno překvapení. Přesto je zde též patrný značný respekt k tvorbě Bedřicha Smetany, jehož slavné dílo není nijak degradováno ani parodováno. Shodou okolností je to letos 200 let od narození tohoto hudebního skladatele, a proto si myslím, že je skvělé, že se právě tento rok podařilo oslovit i takové diváky, kteří by se na operu jinak nejspíš nevypravili.

A o čem tedy Proč bychom se netěšili na Smetanu vlastně je? Ocitáme se na konci 19. století na statku Rohlenka poblíž Brna. Jeho majitel, pan rada Vostrovský, velký vlastenec a divadelní nadšenec, si zde zřídil malé divadélko a veškerou svou energii vkládá právě do uvedení Smetanovy Prodané nevěsty. Postupně zde poznáváme jednotlivé účinkující z řad místní honorace a zaměstnanců pana rady, ale i jeho rodinných příslušníků. Ne každý však nadšení pana rady sdílí. Jeho ženě již dochází trpělivost s místními ochotníky, kteří se roztahují po celém hospodářství. Ani dcera Ludmila se nehodlá vrhat na uměleckou dráhu a raději by se provdala za mladého profesora Ctibora. O tom však její otec nechce ani slyšet. Tím spíš, když si pan profesor dovolil o zdaru chystané inscenace zapochybovat. Je právě premiérový den a nastává pohroma! Sólista, jenž měl vystoupit v roli Jeníka, musí nečekaně svoji účast odříct a představení je tím pádem ohroženo. Podaří se na poslední chvíli najít vhodnou náhradu a premiéru zachránit? A co všechno pro to bude muset pan rada obětovat?

Druhou polovinu již tvoří samotná opera, v níž nechybí všechny známé árie, které pravděpodobně většina z vás zná. Je ale podstatně zkrácena a v některých případech byl zpěv nahrazen mluveným slovem. Nutno podotknout, že se jedná o uvedení v té podobě, jak ji ztvárňují ochotníci na statku pana rady. Zůstávají tak zachovány povahové vlastnosti jednotlivých účinkujících a tu a tam se zkrátka nemusí všechno úplně dokonale povést. Komická opera tak získává díky tomuto pojetí ještě úplně jiný rozměr. 😊

V této souvislosti rozhodně musím vyzdvihnout hudební nastudování, kterého se ujal Matěj Voda, jenž též orchestr dirigoval. Vidět na letní scéně představení s živou hudbou vnímám samo o sobě jako bonus. Ovšem úroveň malého orchestru, umístěného na ochozu nad jevištěm, mě tentokrát naprosto ohromila. Hudební doprovod zněl skvěle a budil dojem, že je orchestr mnohem početnější. Opravdu působivě pak vyzněly především všechny sborové scény.

Další složkou představení, na kterou jsem se nedokázala vynadívat, byly kostýmy Romana Šolce. Ať už šlo o ty civilní v první polovině, nebo divadelní v polovině druhé. Móda přelomu 19. a 20. století byla velmi lichotivá, a dobové kostýmy proto slušely skutečně všem. V rámci operní části mají na sobě účinkující lidové kroje, které jsou ozvláštněny působivým prvkem – cibulákovým vzorem. Vše je tedy laděno do modrobílých kombinací a jako celek to vypadá naprosto fantasticky.

V kontrastu s bohatými kostýmy je pak jednoduchá, ale hezká a účelná scéna Jaroslava Milfajta, tvořená převážně květinovou výzdobou a paravány. Zůstává tak poměrně dost prostoru pro výpravnější choreografie (Martin Pacek a Hana Kubinová), zejména v druhé polovině.

Celkově mi na tomto představení byla sympatická značná nadsázka. To, co by mi kdykoliv jindy připadalo už „moc“, zde bylo zkrátka „akorát“ a zapadlo to do doby, ve které se děj odehrával. Dobové vyjadřování, patetické vystupování (nejen) pana rady (a jeho nezapomenutelné vyslovování slova „dcera“ 😊) fungovalo zkrátka geniálně a rozhodně pobavilo. A měla jsem pocit, že stejně tak jako nás, to baví i herce na scéně.

Co se týče obsazení, většina děje se točí kolem postavy rady Vostrovského. Této úlohy se zhostil Robert Jícha a v jeho podání mi byl Vostrovský, i přes řadu nedostatků (na mysli mám především jeho ješitnost a značnou umíněnost) strašně sympatický. Jeho nadšení bylo nakažlivé, a přestože to možná nebylo na první pohled zcela zjevné, bylo jasné, že mu na jeho rodině záleží. V opeře následně vystoupí v roli sedláka Krušiny.

Paní radová Amalie v podání Lucie Bergerové byla kouzelně nespokojená s děním na statku, a i přes frustraci ze všudypřítomných ochotníků i z tvrdohlavosti svého muže, zůstávala oddanou a milující manželkou i matkou, bojující za štěstí své zamilované dcery. V rámci opery jí byly následně svěřeny úlohy rovnou dvě – matka Mařenky i Jeníka – a poradila si s tímto úkolem skutečně znamenitě.

Zamilovanou dvojici, Ludmilu a profesora Ctibora (v Prodané nevěstě pak Mařenku a Jeníka), si zahráli Andrea Zelová a Libor Matouš. Andrea byla coby Ludmila roztomile naivní a především strašně zamilovaná a určitě jí budete přát štěstí. Dovedu si představit, že se budou s prakticky založeným profesorem Ctiborem, který se rozhodl o svou lásku velmi originálním způsobem zabojovat, dobře doplňovat. Profesor Ctibor je navíc role pestrá a poměrně zajímavá, což dává Liboru Matoušovi docela velký prostor diváky pobavit.

Samostatnou kapitolou je pak Baron Jesenický, který v opeře vystupuje jako Kecal. Aleš Slanina byl jako hloupý a sebestředný šlechtic, jehož jedinými zájmy jsou koně a ženy, naprosto excelentní. Myslím, že měl u diváků vůbec největší úspěch.

Dalo by se říct, že baronův sluha Juan má se svým pánem hodně společného. Minimálně to, že o sobě oba mají (navenek) vysoké mínění, i když k tomu nemají sebemenší důvod. Kristian Pekar mě v této roli, stejně tak i v samotné Prodané nevěstě jako Vašek, moc bavil.

V menších rolích mě ještě výrazněji zaujali Marek Hurák (ředitel Koubek / sedlák Mícha), Jan Brožek (sluha Jakub / principál) a Jiří Daniel s Evelínou Studénkovou (Indián a Esmeralda).

Proč bychom se netěšili na Smetanu je představení, které se díky své uvolněné náladě na letní scénu rozhodně hodí. Nepochybuji však, že nastudování opery muzikálovým souborem muselo být výzvou nejen pro účinkující. Dle mého názoru to ale všichni zvládli s naprostým přehledem. Pokud jste tedy letos s návštěvou tohoto kusu otáleli, rozhodně se na něj příští rok vypravte. Věřím, že nebudete litovat. 😊