Představení Spolu a daleko II: Generace hada a lva: Návrat do Bradavic

Foto: archiv Divadelního spolku Posun

Máte rádi Harryho Pottera? Nevynecháte příležitost sledovat znovu a znovu jeho filmovou adaptaci nebo opakovaně číst celou knižní ságu? Zajímají vás různá divadelní zpracování s potterovskou tematikou? Tak pak zde mám pro vás jeden tip, jak se můžete na necelé dvě hodiny přemístit do Bradavic v rámci divadelního představení. 😊

Asi bych se neoznačila vysloveně za skalního fanouška Harryho Pottera, co v potterovském kostýmu nevynechá žádný Potterfest a má domácnost plnou potterovských suvenýrů. Bohužel také, jelikož jsem o něco starší než Harry Potter, jsem neměla to štěstí, abych s tímto hrdinou přímo „vyrůstala.“ Objevila jsem ho už jako dospělá. Nic to ale nemění na tom, že jsem jeho kouzlu poměrně záhy propadla, nelenila stát ve frontě před knihkupectvím, když vycházely nové díly, a brala si dovolenou, abych si je mohla přečíst pokud možno hned. 😊 Bavilo mě na něm, jak se z tak trochu pohádkově laděných prvních knih příběh vyvíjel do dramatické ságy, která byla místy už opravdu mrazivá. A vlastně mě mrzelo, když byl najednou konec…

Vždycky mě tedy potěší, když se příběhům Harryho Pottera můžu nějakým způsobem opět vrátit. A právě proto jsem s nadšením uvítala možnost navštívit divadelní inscenaci Spolu a daleko II: Generace hada a lva, kterou Divadelní spolek Posun uvedl na prknech Divadla Kolowrat. Na tomto autorském představení Adély Víchové (též režisérka této inscenace) a Ondřeje Vaňka je mi sympatické to, že nevymýšlí další osudy hrdinů, ale naopak rozvíjí to, co již bylo v knižní předloze zmíněno, i když třeba pouze okrajově. Ocitáme se tím pádem v Bradavících v době, kdy zde generace Harryho rodičů začíná studovat a vše končí přesně tam, kde knižní sága začíná.

Scéna i kostýmy jsou spíše skromnější, což odpovídá i malým prostorám divadla. Bradavické reálie v plné parádě zde neuvidíte, ale mně osobně to nijak nevadilo. Vlastně mi ta jednoduchost vyhovovala a mohla jsem se tak více koncentrovat na jednotlivé výkony. Zbytek pak už není problém si domyslet. Co se ale povedlo opravdu výborně, bylo obsazení, kde se i typově téměř všichni na své role hodili. Předpokládám, že asi nejsem jediná, kdo si při čtení knihy vytvoří v hlavě nějakou svou vizi, jak by měli jednotliví hrdinové vypadat. A musím říct, že tentokrát se to nějak sešlo a vlastně všechny důležité postavy byly nejen naprosto uvěřitelné, ale navíc i vypadaly téměř tak, jak by podle mých představ měly. 😊

Inscenaci tvoří dvě paralelní dějové linky, které se různě prolínají. A ukazuje nám jednotlivé postavy v takovém světle, aby pro nás jejich jednání a pohnutky byly pochopitelnější a možná trochu ospravedlnitelné i v případě, kdy jejich jednání neschvalujeme. To už nám trochu naznačuje hned úvodní prolog, v němž se nám představí všechny klíčové postavy – každá v ruce drží ceduli popisující nějaký důležitý milník svého života, který si v sobě nese a musí s ním žít. Zde mi bohužel zůstalo utajeno, co bylo napsáno u Luciuse Malfoye, jelikož jsem na něj v daný okamžik neměla dostatečný výhled. Pokud by mi někdo ze souboru toto tajemství odhalil, budu moc ráda. 😊

Ta zábavnější a vtipnější část děje se točí kolem nebelvírských bradavických studentů. Nahlédneme tedy do dětství a vyrůstání čtveřice Pobertů (James Potter, Sirius Black, Remus Lupin, Peter Pettigrew). Vykresluje nám především Jamese a Siriuse tak, že mít je za spolužáky, zařadila bych je do kategorie „namachrovaní blbečci.“ To je ale rozhodně míněno pozitivně. Byli velmi přesvědčiví. 😂 U Jana Kalluse jako Jamese bylo zajímavé sledovat, jak postupně dospívá. Především první rande s Lily (Andrea Kautzká) bylo opravdu kouzelné, a pro Jamese přelomové, protože právě zde si uvědomí, že nejlépe udělá, když bude sám sebou. Díky tomu mi konečně začíná být sympatický. Vlastně mě trochu mrzelo, že zrovna této proměně nemohlo být věnováno prostoru o něco více.

Dominik Roneš se pro mě stal v roli Siriuse naprosto nezapomenutelný. Musím se přiznat, že jsem se na každý Siriusův výstup strašně těšila a neskutečně mě bavil. Dominik navíc stojí za velmi povedenou hudbou k inscenaci a jako bonus nám Sirius v rámci představení zahraje na klavír.

Velmi povedený byl také výkon Jiřího Karase jako outsidera Petera, kterého nikdo nebere vážně a neposlouchá. U této postavy byl jeden silný moment, ukazující, že trocha zájmu o jeho osobu mohla zvrátit nejednu další tragickou událost.

Remus se vždycky řadil mezi mé nejoblíbenější postavy a ten ztvárněný Alešem Petrovkou mě v tomto jedině utvrdil. Zde plnil roli „stmelovače“ celé této party, který dokáže leccos vybalancovat svojí zodpovědností a větším nadhledem.

Mezi další osoby, co můžeme díky Spolu a daleko poznat blíže, patří též Frank Longbottom (Václav Kallus) navazující vztah s Alice (Aneta Růžičková). Tuto sympatickou dvojici si velmi snadno oblíbíte a srdcervoucí finále nechá chladného asi jenom málokoho.  Stejně tak můžeme sledovat rodící se vztah Edwarda Tonkse (Jiří Kůdela) pocházejícího z mudlovské rodiny, s Andromedou Blackovou (Adéla Chmelová), což je pro rodinu Blacků něco naprosto nepřijatelného.

Nemalý prostor je věnován vztahu Lily a Severuse a též rostoucímu nepřátelství mezi Severusem a Jamesem. Upřímně, já se Snapeovi vlastně ani nedivím. Ondřej Vaněk jako uzavřený Severus, který se nedokáže smířit s tím, že ho o Lily připraví zrovna James, ve mně dokázal probudit i lítost. Zrovna v jeho případě jsem rozhodnutí k tomu nechat se zlákat na stranu Voldemorta vlastně i dokázala za daných okolností docela pochopit. Opět se jednalo o další z postav, jež by si podle mě zasloužila prostoru o něco více, jelikož Ondřej mě v této roli rozhodně zaujal. 

Tím se ale už pomalu dostáváme k druhé dějové lince, a to rostoucímu vlivu lorda Voldemorta a získávání jeho příznivců či odpůrců, díky němuž poznáváme řadu absolventů zmijozelské koleje.

Zde je jednou z klíčových postav výborný Karel Venhoda jakožto Lucius Malfoy, od počátku jasně stojící na Voldemortově straně. Hodně času je věnováno také početné rodině Blacků. Vedle sester Andromedy a Narcissy (Eliška Burdová) nejvýrazněji vstupuje do popředí obratná manipulátorka Belatrix, jejíž touha po přijetí Pánem zla je skutečně obdivuhodná, už jen vytrvalostí a ochotou udělat pro to opravdu hodně. Iva Drbohlavová byla v této roli naprosto přesvědčivá a nepřehlédnutelná a její výkon považuji za jeden z těch nejlepších, co jsem ten večer viděla. Vyzdvihnout musím též Jana Tetoura, jehož jednání coby Reguluse Blacka je ovlivněno po Voldemortově rozhodnutí využít jeho domácího skřítka Kráturu (Marek Petrovka). Ráda bych zmínila ještě Václava Bastla, který se představil coby Rodolphus Lestrange, a tuto roli přijal až jako záskok v den představení, což zvládl s naprostým přehledem. 😊

A téměř na závěr si nechám ty, kteří vedou a reprezentují strany „dobra“ a „zla,“ tedy Albuse Brumbála a Toma Riddlea neboli Lorda Voldemorta. Myslím, že se rovněž zde podařilo obsadit dvě zajímavé a výrazné osobnosti s nemalým charismatem, u nichž mi nedělalo problém uvěřit, že by mohly mít řady stoupenců. U Brumbála mě mrzelo jenom jediné – že tam byl málo. 😊 Nicméně i tak byl jeho představitel Martin Bára dostatečně výrazný a zapamatovatelný. Voldemort v podání Martina Brouma měl podstatně více prostoru, aby zaujal. Navíc kombinace chladu, určitého odstupu, ale i charismatu, která z něj jako Voldemorta vyzařovala, byla naprosto vražedná. Osobně si myslím, že pokud by Voldemort skutečně vypadal a působil takhle (na rozdíl třeba od filmového), mohl by mít stoupenců ještě o něco víc. 😊

V menších rolích zde vystoupí i celá řada dalších postav, co známe z knihy. Ale většina z nich již děj nijak výrazně neposouvá. Objeví se zde tak například profesorka McGonagallová (Leona Cahlová), profesor Křiklan (Richard Novák), Barty Skrk jr. (Štěpán Hudecký), Alastor Moody (Jakub Gabriel Rajnoch), Madame Rosmerta (Alžběta Kubištová) nebo Buclatá dáma (Eliška Bláhová). Určitě bylo milé je také na jevišti zahlédnout a myslím si, že přesně to bylo ostatně cílem. Dopřát fanouškům Harryho Pottera vidět na scéně jejich oblíbené hrdiny. Snad jenom na Hagrida nedošlo, což by asi bylo technicky poněkud náročnější. 😊

Musím přiznat, že ač jsem se na Spolu a daleko opravdu moc těšila, realita předčila moje očekávání a potěšilo mě, jak dobře jsou obě dějové linky napsané a především ta vážnější ve mně poměrně dlouho rezonovala.

Prozatím se jednalo o mou druhou návštěvu inscenací tohoto divadelního spolku a v obou případech jsem si to moc užila. Obecně mi jsou sympatická komorní představení, ač mají možná někdy skromnější výpravu či nějaké drobné technické nedostatky. Jejich síla ale tkví v tom, s jakým zápalem a nadšením je nám vše prezentováno, a to bylo v případě Spolu a daleko zcela jednoznačné. Myslím, že se v souboru nenašel člen, který by do hraní nedal kus sebe a tím toto dílo ještě o kousek nepovznesl. 😊 A pokud budete nadšení stejně jako já, nezapomeňte si odnést domů i některý ze suvenýrů, jako třeba záložky s fotkami jednotlivých postav. Případně o přestávce ochutnat speciální lektvar s potterovskou tematikou. 😊 Takže fanoušci Harryho Pottera, je čas nasednout do Bradavického expresu a vzhůru do Kolowratu. 😊