Ptáci, zvířata a moji příbuzní: Když herci přeřvou i zoo

Zdroj fotografie: Webová stránka Vršovického divadla MANA

Miluji literární svět Geralda Durrella, a to především díky televiznímu filmu z roku 2005 s Imeldou Staunton v hlavní roli. Nebude tudíž překvapením, že divadelní adaptace Durrellových románů s názvem Ptáci, zvířata a moji příbuzní, uváděná Vršovickým divadlem MANA, probudila moji zvědavost. S letními měsíci však přináší tato komorní scéna unikátní příležitost zhlédnout tuto inscenaci přímo v prostorách pražské zoo. Takovému propojení mé oblíbené literární předlohy a prostředí, které mám ráda a často navštěvuji, už zkrátka nešlo odolat.

Dokonalá znalost filmové verze, kterou umím prakticky nazpaměť, s sebou logicky přinášela pochybnosti. Dokáže komorní divadlo přenést excentričnost Durrellovy rodiny, břitký britský humor a sluncem zalitou náladu Korfu na otevřenou scénu? Odpověď dává samotné prostředí. Rezervace Bororo, bývalý sloninec Zoo Praha, nabízí divadelní azyl, co funguje okamžitě. Okolní zvuky zvířat dotvářely tu nejlepší možnou kulisu, letní žár spolehlivě roztavil mé počáteční předsudky a já z vteřiny na vteřinu zapomněla na okolní svět.

Inscenace sází na naprostý scénografický minimalismus. Dva závěsy, několik židlí a pár rekvizit. To hercům bohatě stačí k tomu, aby zažehli diváckou fantazii a přenesli nás do řeckého ráje plného roztodivných zvířat. Jejich fyzická absence není podstatná – díky síle okamžiku jsem je na scéně viděla. Když Gerry na fiktivní terase pitvá mořskou želvu, vystačí si jeho představitel s pouhým kyblíkem a několika provázky. Do akce navíc bezostyšně zapojuje i publikum. V tu chvíli moje představivost pracovala na plné obrátky a já v duchu soucítila s paní Durrellovou, která tuhle biologickou katastrofu na terase vzápětí objeví. Excentrická rodina slavného přírodovědce se před námi zhmotnila v celé své síle.

Prostředí zoo nicméně přineslo i několik paradoxů. Největší povyk z okolních voliér totiž nastal hned v úvodu u scén odehrávajících se v Londýně. Vodní ptactvo spustilo v  takové intenzitě, že ho herci museli doslova překřikovat. Oceňuji, že ani v této úsměvné situaci nevypadli z rolí a s obdivuhodným klidem situaci ustáli. Pořádného, byť poněkud předčasného uvítání se tak dočkali i od tamějšího zvířecího obyvatelstva. 😊

Divadelní zpracování navíc zajímavým způsobem přeskládalo mé sympatie k postavám. Zatímco ve filmu pro mě byl nejvýraznější Geraldův starší bratr Larry spolu s matkou, na jevišti si pro sebe celou inscenaci krade Gerry (v programu sice trestuhodně uvedený jako Jerry), jenž příběhem zároveň provází. Antonín Holub se této úlohy zhostil s odzbrojující přirozeností. Fascinovalo mě, s jakým klukovským zápalem se převtělil do malého kluka okouzleného světem. Jeho nadšení bylo nakažlivé a v roli Gerryho si mě okamžitě získal.

Pozadu nezůstali ani ostatní členové excentrického klanu. Z Jitky Smutné v roli maminky vyzařoval potřebný nadhled, klid a noblesa. Skvěle ji doplňoval zbraněmi posedlý Leslie Davida Depty, intelektuálně jízlivý Larry Jakuba Kaliána nebo naivní Margo v podání Terezy Blažkové. Celá rodina fungovala jako sehraný, zdravě bláznivý organismus, kde měl každý rázovitý charakter své pevné místo.

Naprosto obdivuhodný výkon však odvedli Dana Sedláková a Kajetán Písařovic. Ti na scéně obstarali všechny vedlejší role a před našimi zraky se s minimem pomůcek měnili doslova jako chameleoni. Především Kajetán Písařovic, na nějž připadly figurky svérázných obyvatel řeckého ostrova, byl nepřehlédnutelný. Každému svému mikroúkolu dokázal vtisknout takovou dávku karikatury a energie, že spolehlivě strhával pozornost celého amfiteátru.

Přesto mě překvapilo, že z děje zcela vypadla postava Thea – Gerryho klíčového mentora, jenž při něm stál během všech raných objevitelských experimentů. Zpočátku mi tento dramaturgický zásah připadal příliš drastický, avšak Geraldova badatelská osamocenost paradoxně prohloubila celkovou poetiku díla. Z Gerryho se stal absolutní samouk, jehož čisté nadšení pro přírodu díky tomu vystoupilo do popředí s ještě větší intenzitou.

Ptáci, zvířata a moji příbuzní v podání Vršovického divadla MANA jsou představením, které vám spolehlivě vykouzlí úsměv na tváři. Sálá z něj prázdninová bezstarostnost, humor a naivní dětská radost. Specifické prostředí pražské zoo pak tento letní zážitek posouvá o úroveň výš. Za Durrellovými se na Korfu prostřednictvím této inscenace nesmírně ráda kdykoli vrátím.