Romantika, cirkus i manželky Jindřicha VIII.: Není Broadway jako Broadway

O tom, že jednou vyrazím na Broadway, sním už několik let. Dosud jsem měla zkušenosti s Londýnem, Vídní a Hamburkem, kvalita je srovnatelná, ale kdo by nechtěl navštívit místo, kde to všechno začalo?

Už vloni jsem pronesla, že bych si ke svému ne moc lichotivému výročí mohla nadělit životní sen. A právě cestou do Hamburku jsme s kamarádem objevili agenturu USA na míru a můj sen se pomalu, ale jistě začal stávat realitou. Zajistili nám letenky, cestovní pojištění, ubytování na Manhattanu, kousek od Times Square. Sympatická průvodkyně nám ukázala největší památky Manhattanu, vždy dobře poradila i pomohla. Pokud jste někdo na tom s orientačním smyslem a angličtinou tak „bídně“ jako já, vřele doporučuji.

Ve prospěch divadla jsem se vzdala dvou večerních aktivit. Vsadila jsem na novinky. První z nich byl muzikál The Notebook (Zápisník jedné lásky). Dopřála jsem si první řadu. Asi většina lidí zná film s Ryanem Goslingem nebo knihu od Nicholase Sparkse. Nádherný dojemný příběh o lásce Noaha z chudých poměrů k dívce z „lepší“ rodiny jménem Allie. Tento příběh o romantické lásce, která začala ve 40. letech a byla rozdělena válkou a různými majetkovými poměry, aby se po letech opět rozhořela, vypráví v domově důchodců již starý Noah své nemocné ženě, která ho už nepoznává.

The Notebook

Hlavní dvojici hrály hned tři páry a na jevišti se často potkávaly současně. Mladý čerstvě zamilovaný pár hráli John Cardoza a Jordan Tyson, prostřední pár Ryan Vasquez a Joy Woods a nejstarší pár ztvárnili Dorian Harewood a Maryann Plunket. Všechny dvojice mě uchvátily. Mladým jsem věřila jejich první lásku, „déle mladým“ jejich další milostné vzplanutí. Zvláště scéna v dešti byla velice působivá. Diváci v první řadě to pocítili na vlastní kůži a ti krátkozrací i na vlastní brýle. Nejvíc mě ale dojali právě důchodci, kdy starý Noah hleděl na Allie jako na svatý obrázek, ač ho nepoznávala. Romantické duše si jistě přijdou na své, jedno oko nezůstane suché. Na scéně nechybělo ani jezírko, ve kterém dováděl mladý pár. Hudba Ingrid Michaelson zaujala na první poslech.

Samozřejmě nechyběly ani suvenýry, pořídila jsem si magnetku, tričko a koupila si drink kvůli plastovému kelímku s logem muzikálu. Na Broadwayi má totiž každá show svůj kelímek. Místo programu dávají zdarma Playbilly. A kdo nemá podepsaný Playbill od herců, jako by na muzikálu ani nebyl. Žádný Playbill nezůstal bez poskvrny. 😁

Druhý den jsem vyrazila na další novinku s názvem Water For Elephants neboli Voda pro slony. I tady jsem znala příběh díky filmu. Muzikál má 7 nominací na cenu Tony. I v tomto příběhu hraje hlavní roli láska, a to v době hospodářské krize. Jejími hrdiny jsou chudý, nedostudovaný veterinář polského původu Jacob a manželka zlého majitele cirkusu Marlena. Cirkusové prostředí tento muzikál opravdu nezapře, nechybí ani artistická čísla. Kulisy nevyjíždí strojově, jak je u zahraničních muzikálů zvykem, nýbrž si je tahají herci sami. Nevím, jestli je to tím, že to technika divadla neumožňuje, nebo se jedná o úmysl, každopádně je to lahoda pro oko. Herci naskakují do vagónů, které si sami rozpohybují svým tělem. Těžko popsat, to se musí zažít. Hudebně už mě to tak moc nezaujalo, ale nad výkony zůstával rozum stát. Ani The Notebook ani Vodu pro slony si neumím přestavit u nás…. Mám radost, že jsem tyto novinky viděla.

Water For Elephants

Cestou z Vody pro slony jsem procházela kolem stage door Sweeneyho Todda, kde hrál Aaron Tveit. Aarona mám ráda, mrzelo mě, že zrovna hraje v muzikálu, který mi k srdci nepřirostl. Když už jsem šla okolo, rozhodla jsem se proto zkusit své štěstí. Sice mě to málem stálo ušní bubínky, ale podpis mám. 😊 Další den jsme zase náhodně potkali Jareda Leta, který zrovna něco natáčel na Empire State Building. Vyfotili jsme se s ním a asi nás teď pár lidí „nenávidí“ 😁.

Na třetí muzikál jsem si chtěla koupit lístek až na místě. Těšila jsem se na titul Lempicka, bohužel jsem už nesehnala lístek, ač den předem bylo poloprázdné divadlo. Nesehnala jsem ani lístek na The Outsiders, tak jsem se nakonec připojila ke kamarádům, kteří šli na SIX. Přiznávám, že mě ta Lempicka hodně mrzela, ale na druhou stranu jsem už byla hodně unavená. Asi lepší jít na něco kratšího, co znám. Alespoň jsem mohla porovnat Londýn a New York. Na Broadwayi se mi to líbilo o něco víc, možná i díky tomu, že jsem seděla blíž.

SIX

Představitelka Jane Seymour, Jasmine Forsberg, dávala při své sólovce neuvěřitelné výšky. Zaujala také Kateřina Aragonská v podání Khaily Wilcoxon. Pro ty, kteří neví, muzikál pojednává o šesti manželkách Jindřicha VIII., ovšem v podobě dívčí popové kapely. Je to tedy forma popového koncertu, kdy se mezi písničkami dívky dohadují, která na tom byla v manželství s vladařem nejhůř. Nechybí působivé kostýmy, kdy má každá dívka svou barvu šatů, dále světelná show a dokonce komunikace s diváky. Od února se na toto dílo můžeme těšit v Plzni.

Výlet jsme zakončili Broadway muzeem, kde si na své přijde každý muzikálový fanoušek. Jako první nás uvítalo video o vzniku divadel na Broadwayi, přičemž první divadla zde vznikala už v 18. století. Expozice začaly kulisami a různými dokumenty, od prvních muzikálů až po současnost. Nechyběly ani vystavené ceny Tony, kostýmy a kulisy.

Nebyla nouze ani o focení. Například jsme se mohli vyfotit na neonovém nápisu Company, houpačce z Hair, židličce z Cabaretu, za barem West Side Story, na trůnu ze SIX.… Byla jsem ve svém živlu, i slza ukápla. Normální člověk asi nepochopí. 😁 Zkrátka není Broadway jako Broadway.