Rychlodojmy 7 statečných: Rebecca

Sotva jsme se v Ostravě rozloučili s muzikálovou Rebeccou, povstala jako fénix z popela (nebo jako orchidej? 😉) Rebecca nová – a to na druhém konci republiky, v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla. Tento mysteriózní muzikál Sylvestera Levaye a Michaela Kunzeho inspirovaný románem Daphne du Maurier, který je u nás známý pod názvem Mrtvá a živá, si oblíbili snad všichni Stateční. Nového nastudování v režii Lumíra Olšovského, které mělo premiéru 10. května, jsme se proto nemohli dočkat.

Již den po premiéře se na Rebeccu vypravil Marťa ve společnosti někoho mimo naše „Statečné“ řady. Jelikož i jeho doprovod ale divadlo miluje a nebojí se to přiznat, rozhodli jsme se s vámi sdílet i dojmy této „čestné Statečné“, která pro tento účel zvolila přezdívku NoJoooLina. 😊 Mimochodem, také inspirovanou slavným muzikálem. 😉

O týden později jsme podnikli do Plzně druhou (a početnější) výpravu, tentokrát v sestavě Annie, Džejňulka, George a Coffeerun. A ještě na konci května přibyla Nikča! Další výpravy jistě budou brzy následovat.

Jaké jsou tedy naše bezprostřední dojmy z této „nové“ Rebeccy? Kdo byl nadšený a kdo měl naopak i nějaké ty výhrady?

Nikča: Mé první živé setkání s Rebeccou dopadlo božsky. Geniálně promyšlený příběh, úžasní interpreti, bavilo mě prakticky vše. Za hvězdy večera považuji Lucii Pragerovou, Kateřinu Chrenkovou a v neposlední řadě Jozefa Hruškociho. Plzeňská Rebecco, děkuji, neviděli jsme se naposledy!

Coffeerun: Plzeňská Rebecca? Je to jako vracet se domů, kde to důvěrně znáte, a přesto vás tam něco překvapí, pobaví, potěší a zároveň ohromí. Představení tvoří především skvělí herci, zpěváci a hudebníci… a v Plzni tato trojkombinace zafungovala jako vždy na 100 %. Napětí, skvělé pěvecké výkony, zdařilá scéna s projekcemi…

Pohled a hlavně hlas paní Danversové v podání Markéty Peškové vás zmrazí až do 19. řady. Její hlas je nejen silný a emotivní, ale také technicky dokonalý, což dodává její postavě hlubokou autenticitu. Jan Kříž alias Max de Winter svým hlasem ohromil. Jeho pěvecký projev je plný vášnivých emocí, které dokážou diváky vtáhnout do děje a prožít každou chvíli s ním. Jeho schopnost přecházet mezi jemnými, lyrickými pasážemi a silnými, dramatickými momenty je skutečně obdivuhodná.

Přerod „Já“ z dítěte v dospělou dámu byl v podání Lucie Pragerové dokonalý, její výkon byl plný jemnosti a zároveň síly, což dodalo postavě hloubku a uvěřitelnost. Ačkoliv Manderley je ponuré, představení Rebecca rozhodně ponuré není. Barvami ho krásně prozářila paní van Hopperová alias Venuše Zaoralová Dvořáková, jejíž živost a energie dodaly celému představení svěžest a dynamiku.

Džejňulka: Muzikálová Rebecca si oblékla o nějaký ten odstín temnější róbu a přemístila své sídlo Manderley do Plzně. I zde jsme se dočkali skvělých výkonů, ať už v případě Maxima (Jan Kříž), „Já“ (Lucie Pragerová) či paní Danversové (Markéta Pešková). Pana zvukaře bych poprosila, aby příště malinko ubral, hudba i zpěv byly slyšet opravdu hoooodně. Přesto skvělý zážitek a už se těším na příští návštěvu. 😉😊

Marťa: Přiznám se, že mě zdejší uvedení neoslovilo. V první půlce jsem se popravdě nudil. Jinak živá čísla s paní van Hopperovou mi upřímně přišla spíš extrémně trapná než vtipná. Nic proti herečce, chybu vidím spíš v režii. Ta mi ostatně v tomto představení neseděla víckrát. Což mě mrzí, protože Lumír Olšovský byl jeden z mých opravdu oblíbených režisérů. Rád bych z ústřední trojice vypíchl Charlotte Režnou. Byla fantastická. Jan Kříž zahrál svůj dokonalý standard, ale je mi sympatické, že z něj nikde neustupuje ani o píď. Markéta Pešková byla moje oblíbená Elphaba a mám radost, že si opět může zahrát jednu z ikonických rolí světového muzikálu. A ještě výborně! Ale přál bych jí asi trochu jiné vedení, nevím… Občas mi přišlo, že paní Danversové chyběl důraz. Ale možná je chyba ve mně, to nerozporuju. Extra bych pak z vedlejších rolí, kromě fantastické company, chtěl ještě vypíchnout za mě totálně geniálního Jaroslava Panušku. Poprvé v životě jsem litoval, že Favell nemá více prostoru.

Na Rebeccu se určitě vypravím ještě jednou. Kromě Markéty Peškové mám totiž rád i alternaci Felicitu V. Prokešovou a těším se na její podání paní Danversové.

Jen se bojím, že ve mně bude stále znít ten pocit promarněné příležitosti a opravdu táhnoucí se první polovina.

Annie: Mám za to, že novému uvedení Rebeccy nechybí nic z toho, co jsem si na tomhle muzikálu tak zamilovala. Srovnání s Ostravou se asi nedokážu úplně vyhnout. Některé změny byly nepřehlédnutelné, ale jak už to tak bývá, část z nich považuji za změnu k lepšímu, u jiných se mi naopak ostravské pojetí líbilo více. Po vizuální stránce nelze přehlédnout trochu jinak řešenou scénu a především nové projekce Ondřeje Brýny, které přinesly některé zajímavé nápady. Například máme možnost vidět kresby, které „Já“ vytvořila, díky čemuž můžeme více vnímat svět jejíma očima. Jiné projekce zachycující exteriéry působily hodně ponuře a dodávaly tak Rebecce ještě temnější ráz. Nadchla mě také geniálně začleněná stínohra.

Výborně dopadlo obsazení. Celá ústřední trojice (Lucie Pragerová, Jan Kříž a Markéta Pešková) byla zkrátka dokonalá. Chlad paní Danversové byl znatelný i v zadních řadách. Ohromnou sílu mělo Maximovo přiznání, které mě dohnalo až k slzám. Působivá byla i následná proměna jeho ženy, které tato událost dopomohla k tomu najít v sobě ohromnou vnitřní sílu. Musím ale vyzdvihnout ještě jeden skvělý výkon. Pavel Klimenda jako Ben sice nemá až tak moc prostoru, ale každý jeho výstup mě naprosto spolehlivě dojal. Bavila mě také Soňa Hanzlíčková jako energická Beatrice. Zmínit musím ještě excelentní company a jejich krásná sborová čísla. V podstatě jediné, co mi celý zážitek dokázalo zkazit (pokud nepočítám značný počet diváků svítících svými mobily během představení), byl zvuk, který byl místy opravdu až příliš hlasitý. Rozhodně doporučuji trochu ubrat.

NoJoooLina: Byla jsem úplně unešená vizuálně krásným představením. Krásnou scénu a kostýmy ale plnily ještě hezčí výkony. Z výkonu Jana Kříže jsem měla husí kůži. A jelikož jsem neznala původní příběh, jeho doznání mě upřímně šokovalo. Dál bych chtěla zmínit skvělou Ditu Hořínkovou, ale hlavně excelentní Charlotte Režnou a Markétu Peškovou. Ráda bych ocenila i skvělý sbor. Odcházela jsem z divadla opravdu nadšená a dozajista si do Plzně za Rebeccou ještě zajedu.

George: Plamen nad sídlem Manderley nedávno dohořel s velkou slávou v Ostravě. Neuteklo moc času a nový plamen znovu vzplanul o kus dále, a to v DJKT v Plzni. Bouřlivé ovace, potlesk vestoje a nadšení – to vše provázelo tento slavnostní moment v sále. Muzikál Rebecca patří mezi velice povedené kousky. Silný příběh, který nás drží v napětí až do samotného konce, drtí nás v sedačce a jen tak si s námi hraje – to je pravý muzikál. Živý orchestr dává tu pravou šťávu této hudební lahůdce a já s radostí sleduji každičký detail.

Ač se scéna prakticky nezměnila (pouze město), změnilo se obsazení. V mých slovech zazní pouze a jenom chvála. Děkuji za nádherný zážitek všem aktérům na jevišti a mé obrovské díky patří úžasné Paní Danversové Markétě Peškové, Maximovi Janu Křížovi a také, pro mě nové tváři postavy „Já“, Lucii Pragerové. Laťka byla nastavena vysoko a převzata skvěle. A já mám radost, že mohou diváci opět sledovat tajuplný příběh s vánkem moře ve vlasech…