Muzikál Tři v sauně: Rychlodojmy 7 statečných - Sedm statečných muzikálovců

Někdo rád víkend stráví na wellness pobytu a na chvíli si zaplave v bazénu či se zapotí v sauně. Nebyli bychom ale 7 statečných muzikálovců, kdybychom na to nešli trochu »od lesa« a originálně. My jsme si sice minulý víkend také dopřáli relax, ale muzikálový 😂. Do Brna se totiž po delší pauze vrátil titul z pera Matěje Tauše a Petra Konečného s názvem Tři v sauně a my jsme si to nechtěli nechat ujít. V pátek na obnovenou premiéru do prostor brněnské INDUSTRY vyrazil náš Marťa a hned v sobotu se v jeho stopách na první reprízu (či druhou premiéru, chcete-li) vydalo i trio Nikča, Džejňulka a Annie. Stylově ve třech, abychom ladily s názvem muzikálu… Zatímco pro Annie a Džejňulku se jednalo vysloveně o novinku, na kterou byly moc zvědavé, Marťa a Nikča už před časem zhlédli první uvedení, a tak mohli trochu víc srovnávat. Opět jsme tak dali hlavy dohromady a ještě před prvními články o Sauně jsme pro vás připravili rychlodojmy, abychom vás co nejdříve trochu navnadili.

Ale ještě než se do toho pustíme, oslovili jsme pro vás i jednoho z autorů a zároveň i režiséra představení, Matěje Tauše. Měli jsme pro něj pár zvídavých otázek a věříme, že jeho odpovědi zaujmou i vás. V čem se nové uvedení liší od toho původního? A kolik vlastně stálo přivést Tři v sauně k životu?

Muzikál za 70 tisíc

Tři v sauně mají obnovenou premiéru. Měl jsi jako režisér potřebu i nad samotným příběhem přemýšlet jinak?

Rozhodně, jak člověk zraje (jinak řečeno stárne) přemýšlí o věcech jinak. Sauna už není jen definice místa, je to metafora životních situací postav. Celý příběh dostal svižnější tempo, a hlavně tečku. Dost jsem škrtal, ale i připisoval.

Bude vlastně nová Sauna v něčem jiná než ta původní?

Je úplně jiná. Má nové aranže, novou výpravu, nové herce, nové choreografie, novou kapelu a smyčce (kontrabas, viola), vyladěný scénář, nové schody do sklepa, převlékací kabinku…

Zbouchali jsme si to za naprosto směšné peníze (pro divadlo), ale sami a s láskou. Asi 70 tisíc korun, které jsme z části vybrali od malých dárců. Hlavním partnerem inscenace se stala společnost POKART.

Jsi nejen režisér, ale i spoluautor. Která písnička je teď během zkoušení pro tebe TA JEDNA, kterou bys nejradši hned každému pustil?

Je to pořád stejné. Asi není píseň, která by způsobovala větší mrazení než „Lásko“. Nádherná je i nová předehra, vypsal jsem ji z druhé části písně „Potichoučku“, kterou jsme s Petrem napsali jako úplně první. V nové aranži se zatřpytí také Petrův opus magnum „Nad strží“ a provokativní „Milenci a vrazi“.

Z původního castu nezůstalo mnoho lidí. Jak probíhal výběr nových tváří a proč sis ponechal z prvního uvádění zrovna ty, které diváci mohou vidět?

Nezůstalo, důvodů bylo víc, ať už z osobních, či profesních. Ne vždycky si všechno sedne, jak má, a to byl právě případ prvního nastudování Sauny. Dál bych to asi nerozebíral. Nové tváře jsem tentokrát hledal v širším okruhu přátel a bohudík, našel jsem skvělý tým. Je mezi nimi moje bývalá spolužačka Kristýna Selešiová, mí bývalí kolegové z Radosti (Divadlo Radost, pozn. 7 statečných) Pavel J. Riedl a Štěpán Przezwiecki. Připadám si mezi nimi jako na táboře a pokaždé mě bolí loučit se s nimi po zkoušce. Choreografii jsem svěřil Karolíně Bínové, které pomáhala Radka Caletková. Kapelu se mnou vede skvělý pianista Andrej Hrubčo. Mám kolem sebe lidi, kterým mohu důvěřovat a o které se mohu opřít.

Kdybys mohl, kterou roli by sis chtěl sám zahrát?

Byla by to rozhodně role pana Chtíče, baví mě jeho roztěkanost, jeho živelnost a zároveň i jistá úlisnost, kterou jsem jako herec vždycky rád ztvárňoval. Ale baví mě i role muzikanta, protože já obecně vyjadřuju přes hudbu emoce lépe než verbálně.

S jakou postavou by sis nejradši pokecal a zjistil o ní ještě víc, než je napsáno ve scénáři?

O Valerii, rozhodně.

Jízda s Chtíčem

Ale teď už přejděme k našim vlastním ohlasům… Tak jaké to vlastně bylo?

Džejňulka: Zklamaný Casanova, nevěsta na útěku, voják na pokraji sil a Chtíč se sejdou v sauně. To není začátek košilatého vtipu, ale děj muzikálu Tři v sauně. Co se může stát během jednoho odpoledne a večera? To zjistíte v divadle, stejně jako my. Příběh to byl jednoduchý a zároveň uvěřitelný a zajímavý a bavily mě výkony všech přítomných. Postavám jsem fandila! 😊

Hudebně jsem se dočkala některých fajn překvapení, i když bych jednotlivé písničky potřebovala asi slyšet víckrát, abych si je zapamatovala. Kupodivu jsem si užívala choreografie, což je u mě skoro protimluv. A hlavně jsem se kolikrát dobře zasmála, takže moc fajn večer. Klidně bych si dala repete, když by byla příležitost. Ale do Brna daleko, tak bych se nezlobila, kdyby se Sauna vydala i na cesty po dalších divadlech. 😉

Annie: Ač komorní muzikál se skromným rozpočtem, nenapadá mě vůbec nic, co by mi zde chybělo. Nebo vlastně ano. Chtěla bych alespoň nějaký úplně jednoduchý program. 😊 Ale chápu, že to teď asi není priorita…

Základem Tří v sauně je výborná živá hudba. (Speciální pochvalu si zaslouží ozvučení, protože to, že funguje a hudba nepřehlušuje zpěv, nebývá bohužel v divadlech samozřejmostí.) Dále pak také zajímavý příběh, který odlehčenou formou otevírá celou řadu aktuálních témat. Jednoduchá, ale zcela dostačující scéna či originální choreografie, kdy dojde dokonce i na step. Ale především pětice charismatických herců, v rolích, které si snadno oblíbíte. V jejich společnosti vám bude dobře a dvě hodiny utečou jako nic. Své kouzlo dodaly i samotné prostory, kde se představení hraje. INDUSTRA se sice zdá být až někde na samotě „na konci světa“, ale rozhodně se vyplatí tam cestu na Tři v sauně podniknout. 😊

Nikča: Nové uvedení muzikálu Tři v sauně jede! Opět jsme měli možnost strávit večer s Karlem, Valerií, Rudolfem, Sofií a panem Chtíčem a byla to jízda. Musím říct, že jsem se bavila mnohem více než při prvním uvedení. Z obsazení mě nejvíce zaujali Kristýna Selešiová jako Valerie a Jakub Gabriel Rajnoch coby Rudolf.

Marťa: Já se přiznám bez okolků, že Tři v sauně jsou pro mě jedna z obrovských srdcovek. A jsem nesmírně rád, že jsem se shodou šťastných okolností ocitl na první obnovené premiéře a mohl jsem se zamilovat znova. Změny k lepšímu, obrovský posun už od tak dost vymazleného kousku do něčeho, co prostě BYLO. Celou dobu jsem měl pocit, že osudy hlavních hrdinů jsou reálné příběhy kohokoli, třeba člověka, co sedí v hledišti vedle vás. Muzikál je chytře napsaný. Nemá hluchá místa, zato má výborný spád. Humor inscenace nemá potřebu nikoho urážet ani přehnaně karikovat. Oceňuji zapojení živé kapely, která dokonce hraje v bohatším složení.

Z nových tváří mě nesmírně zaujala Adéla Ondrušová v roli Valerie. Z těch starých mi opět ukradl srdce Jakub Gabriel Rajnoch v roli Rudolfa. Jeho sólovka „Nad strží“ je píseň, která mě kdysi při prvním poslechu dost citelně zasáhla a jejíž kouzlo bylo tentokrát jen umocněno. Děkuju autorům, že zároveň dopsali muzikálu poslední scénu. Krásná tečka. Vypravte se. Budete se smát, budete možná brečet, budete fandit a …BUDETE.