Zvídavé otázky 7 statečných: Nina Horáková

Foto: Monika Navrátilová

Nejen na prknech Kalichu či Městských divadel pražských, ale také v dabingovém studiu. Tam všude rozdává energii krásná a talentovaná Nina Horáková, která nás tentokráte poctila zodpovězením našich zvídavých otázek. Nedalo nám to a zabrousili jsme i k aktuálně velmi populárnímu seriálu Emily in Paris, kde v českém znění propůjčuje svůj hlas Mindy. Samozřejmě jsme ale nezapomněli ani na muzikály – jak moc bylo náročné naskočit do muzikálu Srdcový král? V čem je pro Ninu výjimečný Lazarus Davida Bowieho a postavu z které historické éry si pro sebe kdysi vysnila? To a ještě něco navíc odhalí náš dnešní rozhovor.

George: Dobrý den, pro mě osobně jste nová tvář Divadla Kalich. Jsem velice rád za novou a především výbornou zpěvačku v tak skvělém divadle. Naposledy jsem měl to štěstí vás vidět v muzikálu Srdcový král, kde jste si zahrála hlavní postavu Natalie. Tuto postavu mám velice rád, je vtipná, akční a člověk se může s touto postavou totálně uvolnit. Skoro stačí zavřít oči a nechat se vést – takže, co vidíte? 😊 Jak se vám tato role líbila a jaké bylo naskočit do tohoto představení, v němž už většina herců hrála v minulých sezonách? Máte nějakou oblíbenou část v tomto muzikálu? Jinak děkuji za krásný zážitek a přeji mnoho úspěchů a dalších skvělých rolí…

V Divadle Kalich mám tu čest vystupovat již 12 let, takže se za novou tvář úplně nepovažuji. Hned po studiu DAMU jsem tam měla možnost nazkoušet muzikál Pomáda, potom také Vlasy, Biograf Láska a zmiňovaného Srdcového krále – příběh inspirovaný Shakespearem, dívka, která se převléká za muže a zpívá rokenrolovky Elvise Presleyho – to samo o sobě zní dost střeleně a ztřeštěně a přesně taková role Natalie je. Já jsem nejvíc ocenila to, že mám na repertoáru, kdy často hraju docela vážné věci, i nějakou komedii, u které můžu vypnout hlavu, vyblbnout se, odvázat a prostě si to pořádně užít. Což bylo na druhou stranu náročné právě kvůli záskoku, kdy jsem musela naskočit do rozjetého vlaku. Měli jsme na nastudování pouze pár zkoušek, ale i zbytek obsazení to hrál po docela dlouhé pauze, takže jsem v tom nebyla úplně sama a kolegové mi byli velkou oporou. Oblíbená část představení byla pro mě právě ta „převlékací,“ kdy se Natalie převlékne za muže, k čemuž ji dovede touha trávit více času s tulákem, motorkářem a lamačem dívčích srdcí Chadem. Klasicky se pak samozřejmě všechno zamotá. A písně jako Blue Suede Shoes nebo A Little Less Conversation jsem si vyloženě užívala.

Little Lotte: Vídat vás můžeme také v Městských divadlech pražských, například v pohádkovém muzikálu Petr Pan či v činohře Geniální přítelkyně v ABC a v muzikálu Lazarus v Divadle Komedie. Myslím, že každé z nich je něčím výjimečné – čím konkrétně pro vás? A které (nejen) z těchto představení vás baví nejvíce? 

Přesně tak. Každé z těchto představení je výjimečné a nedají se úplně srovnávat. Petr Pan mě baví hlavně proto, že to je rodinné představení a vidět na konci šťastné, rozzářené dětské tváře, plné radosti, to je prostě úžasný pocit.

Lazarus je muzikál s hudbou Davida Bowieho. Já bych spíš použila termín komorní hudební drama, protože to není typický muzikál, který známe u nás. Je to melancholický příběh o samotě, sebedestrukci a potřebě lásky. Písně zůstaly v anglickém originále, což atmosféru představení ještě prohloubí. A už jen to, že se drží na repertoáru šestou sezonu, samo o sobě něco vypovídá. Pro mě je výjimečné hlavně setkáním s úžasnými talenty, jako jsou Erika Stárková, Ondřej Ruml nebo Igor Orozovič.

Čtyřapůlhodinová Geniální přítelkyně je pro mě výjimečná právě tím, že je to takto rozsáhlá inscenace. Je nebývalé moct si na jevišti vyzkoušet postavu o takovéto ploše. Nejde jen o to, jak ji uchopit, protože začíná jako šestiletá dívka z chudých poměrů a končí jako šedesátiletá úspěšná spisovatelka, ale taky o to, jak si rozvrhnout energii a jak vůbec takové představení technicky zvládnout.

Annie: Moc ráda na vás vzpomínám v roli Anity v představení Zítra swing bude zníti všude, které nás zavádí do poválečného Československa. Jaký máte vztah k tomuto představení a obecně hudbě této éry? A je nějaké historické období, které je pro vás obzvlášť zajímavé a lákalo by vás se do něj přenést alespoň v rámci nějaké role? 

Zítra swing bude zníti všude je další srdcovka a určitě patří mezi mé nejoblíbenější. Poprvé jsem zde měla možnost se setkat se zpěvem swingu a za zády mít živý orchestr v podání úžasných Melody Makers. Do té doby jsem měla zkušenost pouze s klasickými muzikály nebo s popovou hudbou, takže to pro mě byla krásná nová příležitost. Swing ale ráda poslouchám. Taky choreografické zkoušky s Janem Kabelkou jsem si nesmírně užívala. Obdivuji všechny skvělé tanečníky, a i když se jim my herci výkonem nemáme šanci vyrovnat, měla jsem radost, že si můžeme ke swingovému tanci alespoň přičichnout.

Ke druhé otázce: I když na jevišti ráda hraju současná konverzační dramata, tak je pravda, že historické hry jsou vděčné především z toho vizuálního hlediska, kdy se výtvarníci můžou vyřádit na kostýmech a scéně. Já žádné takové vysněné období nemám, ale jako mladší jsem si vysnila, že jsem hollywoodská filmová hvězda 40. let. Tak to bych si možná ráda vyzkoušela před kamerou.

Džejňulka: Váš hlas můžeme slýchat také v dabingu, mimo jiné jste propůjčila hlas princezně Jasmíně v hrané verzi Aladina od Disneyho. Ovšem jen v mluvených pasážích, na zpěv byl vybrán někdo jiný. Není to zas tak neobvyklé, třeba i v Ledovém království má Elsa dva české hlasy, ale i přesto… Říkám si, jak jste to tehdy vnímala, nebylo vám líto, že jste nemohla Jasmínu také zpívat? A co se týče dabingu obecně, baví vás tato disciplína? A na jaké své dabingové role nejraději vzpomínáte a proč?

Líto mi to určitě nebylo, dabing Jasmíny jsem si užila, byla to krásná práce na úžasném filmu, který šel do kin. A samozřejmě, dabing mě velmi baví, je to takové zpestření práce v divadle. Ale mám taky blízko k rozhlasovým hrám a načítání audioknih, což jsou naprosto rozdílné disciplíny, ale právě ta pestrost mě na tom baví nejvíc. Nevím, jestli můžu říct, že bych na nějakou dabingovou roli vyloženě vzpomínala. Musím se přiznat, že v tom obrovském množství, které se dnes dabuje, si mnohé role vůbec nepamatuju. Velmi mě bavilo dabovat postavu Kateřiny Veliké v komediálním seriálu Veliká nebo Lady Dianu v seriálu Koruna, teď nově si moc užívám postavu Galadriel v seriálu Pán prstenů: Prsteny moci.

Původní trilogie Pána prstenů mě samozřejmě v dětství neminula, byla jsem velkou fanynkou a některé repliky jsem znala zpaměti, takže když mi režisér zavolal, že by mě chtěl do role Galadriel, skákala jsem radostí do výšky a hned vzápětí si uvědomila, že to bude velmi těžký oříšek a zároveň zodpovědnost tuto postavu převzít po nepřekonatelné Simoně Postlerové.

Marťa: V divadle i v dabingu jste jednou z mých oblíbených hereček. Snadné nemít rád ve Vlasech, Later Never Comes v animáku Vánoční koleda: Muzikál nebo Opona v Biografu Láska, to je jen krátký výčet emotivních a jistě náročných partů, které mám s vaším hlasem spojené. Je pro vás jako herečku rozdíl zpívat takhle emotivní party v divadle a nahrávat je do dabingu? Existuje nějaká skladba, kterou jste měla zpívat a dotkla se vás na první poslech? 😊Mimochodem, doufám, že budete mít možnost si znovu někde zadabovat Billie Lourd (Váš hlas v 10. sérii American Horror Story mi k ní strašně sedí 😊). Máte vlastně herečku, kterou byste si někdy přála nadabovat? 😊

Na jevišti je to určitě jiné v tom, že do písně zpívané v rámci představení, které má nějaký vývoj, oblouk, si herec nebo zpěvák může nabrat emoci a potom ji do té písně vložit. Na dabingu je to vyloženě studiová práce. Tam je ovšem výhoda, že píseň se dá »vymazlit«. Touhu dabovat konkrétní herečku vyloženě nemám. Už se ale stalo, že jsem párkrát dabovala Lily James, například v Panství Downton nebo ve výrazné roli Pamely Anderson v seriálu Pam a Tommy. Výborná britská herečka, stejného věku jako já, jsme si i typově podobné. Takže když se dozvím, že mám dabovat právě ji, tak si říkám: „To je ta »moje« herečka, na to se těším.“

Coffeerun: V úspěšném seriálu Emily in Paris dabujete Ashley Park v roli Mindy. Z Mindy se postupně stává zpěvačka, ve spoustě dílů ji slyšíme zpívat a hrát na nejrůznějších místech, ať už na lodi, na buskingu, v parku… Napadá mě, na jakém nejzajímavějším místě jste zpívala vy? 😊 Jste si s Mindy jako postavou v něčem podobná? A nemáte při dabingu chuť si občas zazpívat společně s ní? 😊

Zřejmě vás bohužel ničím zajímavým nepřekvapím – většinou zpívám na jevišti nebo ve studiu. S buskingem mám minimální zkušenosti. Ale asi největším zážitkem pro mě bylo zpívat v O2 areně v rámci koncertu Pocta Haně Zagorové. S postavou Mindy mám společný minimálně ten zápal pro zpěv a touhu jít si za svým cílem.

Nikča: Vystřídala jste spoustu pestrých úloh. Existuje nějaká herecká poloha, kterou jste ještě neměla možnost si vyzkoušet? Která role pro vás byla zatím tím největším dobrodružstvím, dá-li se to tak vůbec říct? 😊

Měla jsem to štěstí, že už jsem si stihla zahrát opravdu velkou škálu postav. Jsem vděčná, že nejsem zaškatulkovaná jen do jednoho typu role. Mohla jsem si vyzkoušet jak naivky, tak i komické role, charismatické postavy a silné ženy. Na DAMU jsem si v Divadle DISK dokonce zahrála i roli Ďábla v podobě psa. Takže o pestrost opravdu nemám nouzi.

Dobrodružstvím je pro mě každá role, kterou zkouším, jakkoli to může znít jako klišé. Nejraději mám výzvy, takže nejlépe, když se během zkoušení i trochu zapotím a lámu si hlavu s tím, jak roli uchopit. Nechci se smířit s první možnou variantou, aby to šlo jednoduše a po srsti, ale chci hledat způsoby, u té práce se potrápit a s každým dalším zkoušením se posunout profesně dál.