Zvídavé otázky 7 statečných: Pavlína Ďuriačová

Foto: archiv Pavlíny Ďuriačové
Když slyšíme její nezaměnitelný silný hlas, ani nedutáme. Velice často hraje pozitivně naladěné, komické postavy. Jaké je, když může vystoupit z této polohy a zahrát si postavu z trochu jiného ranku? A jaké postavy si touží zahrát? Nejen o vysněných rolích jsme si povídali s představitelkou Barb v Maminách, Heminy v Troje nebo Lisy v Cyranovi. Pozvání ke statečnému stolu tentokrát přijala usměvavá Pavlína Ďuriačová.
Džejňulka: Vaše jméno mám neodmyslitelně spjato s muzikálem Muž se železnou maskou a rolí královny Marie Terezy, kterou ztvárňujete naprosto královsky, a to nejen díky parádnímu pěveckému výkonu. Především je pro mě Marie Tereza jednou z nejzajímavějších postav, už jen tím, že má zdánlivě všechno na světě, ale nedostává se jí toho nejdůležitějšího – lásky. Vždycky mi připadalo, že je trochu škoda, že její dějová linka v muzikálu vyšumí do ztracena a nikdy se vlastně nedozvíme, jestli si s Filipem nakonec »sedla« lépe než s Ludvíkem. Přemýšlíte někdy nad tím, jak to asi bylo dál? A jaký osud byste si vlastně pro tuto postavu přála vy sama? 🙂
Muzikál Muž se železnou maskou se celkem drží v mantinelech, které nastavily dva filmy se stejným názvem. A ten z roku 1977, který je našemu muzikálu určitě podobnější, lehce naznačuje osud Marie Terezy, která si v závěru filmu zatančí na plese s již nahrazeným manželem. A jako správná manželka pozná, že se o Ludvíka nejedná. Těžko říct, zda za to mohou její špehové, ženská intuice, nebo taneční styl, který Filip na rozdíl od svého dvojčete neměl. 😂 Pokud si dobře vzpomínám, tak se s Filipem domluví, že si tajemství výměny nechá pro sebe pod podmínkou, že bude Filip pravidelně navštěvovat její ložnici. Takže dobrá zpráva je, že Marie Tereza nebude úplně zlatokopka. 😂 Ovšem, co si počnu s tou její náruživostí, pokud se udělá pokračování, to fakt nevím. 😂
George: Já léta toužím, aby Pavlína královnou byla. ❤️❤ Energie, která z vás jde, je přímo neskutečná. Pokaždé, když vidím vaše jméno v obsazení, mám obrovskou radost. Muzikál Maminy, kde aktuálně účinkujete, patří též mezi mé oblíbené. Dlouho jsem se během představení takhle nezasmál. Každá postava je zcela originální. Ovšem husťácká je právě ta vaše postava. 🤣 Jak se vám hraje a zpívá? Máte občas problém, abyste se taky nerozesmála na celé divadlo?
Když můj tatínek viděl muzikál Maminy, tak mojí milované Lucce Bílé oznámil, že mi nemuseli dávat scénář. Kdybych prý improvizovala, postava Barb by nebyla jiná. A má pravdu. Ten sarkasmus a ironie, to jsem prostě celá já, miluju to, a každé představení se v tom neskutečně ráda ráchám. 😂 Ta chemie mezi námi na jevišti funguje a jsme schopné se na scéně tzv. „odprdnout“. Ono to není nic těžkého, protože když máte na jevišti takové živly, jako jsou právě Lucka, Kačka Pechová nebo Iva Pazderková, tak je každé představení obrovská jízda plná nenadálých fórů. A já jako neherečka mám obrovský problém udržet vážnou tvář. Když k tomu připočtu nějaké netradiční výbuchy smíchu z publika, tak je se mnou ámen. 😂 Naštěstí diváci většinou taková vybočení vítají a o to více se baví. Já tenhle muzikál zbožňuju a s postavou Barb jsem (kromě teda těch pěti dětí 😂) maximálně ztotožněná. Nikdy Lucce Bílé nezapomenu, že zrovna mně dala tak báječnou příležitost. Zpívání je to relativně náročné, hudba je různorodá, ve většině případů čtyřhlasá… Ale korepetice na začátku zkoušení byly opravdu poctivé a o holky se člověk může perfektně opřít.
Annie: Snad jen s výjimkou Sestry v akci jste zatím vystupovala v původních českých muzikálech. Je nějaký zahraniční muzikálový titul, v němž byste si ráda zahrála? A lákalo by vás někdy zkusit i činohru?
Nutno říct, že já jsem muzikál Sestra v akci nakonec nedělala. Původně jsem měla ztvárnit podstatnou postavu sestry Marie Patrick, která je jako jedna z mála rolí dle předlohy dost při těle. Takových rolí je velmi málo a bylo pro mě velkým zklamáním, že právě tuto charakteristickou postavu se Hudební divadlo Karlín rozhodlo obsadit štíhlými herečkami. Na mě tedy zbylo místo v company, což by mi nevadilo. Přece jen už jsem taneční/pěveckou/hereckou company v Karlíně dělala, a to v muzikálu Bonnie a Clyde (což byl můj první zahraniční muzikál). Nicméně v té době jsem již byla obsazena v Divadle Broadway do role Marie Terezy v muzikálu Muž se železnou maskou a nebylo možné tyto dva projekty zkoušet současně. Takže na spolupráci s Lucií Bílou jsem si ještě pár let musela počkat (v muzikálu Maminy, což je můj druhý zahraniční titul).
Co se týče vysněných rolí, tak mám asi jen jednu, a to je dozorkyně v muzikálu Chicago. Ale kdybych si mohla vybrat charakter, vždy bych uvítala komediální postavu s dobrými songy. V tom se prostě cítím nejlépe. Činohru bych si vyzkoušela moc ráda. Stejně jako třeba kontinuální natáčení seriálu.
Marťa: Ve spoustě vašich rolí naplno vyzní kromě vašeho neuvěřitelného hlasu též váš smysl pro humor. Jsou hlášky, které vaše postavy říkají čistě zásluhou scénáře, nebo jste si s postupem repríz nějaké přidala i vy sama? 🙂 A zatoužila jste si někdy zahrát nějaký čistokrevný muzikálový protiklad ke svým, z velké části veselým, rolím?
Já teda upřímně velmi nerada vybočuji ze scénáře… Ve většině případů říkám repliky doslova. A pokud nějaký fór přidávám, je to buď vlivem nenadálé situace na jevišti, nebo po konzultaci s vedením. Ale jakooooo, výjimky se určitě najdou. 😂 Ale určitě nepatřím k těm, kteří se snaží být vtipní a centrem pozornosti za každou cenu.
Protiklady k humorným postavám už nějaké mám… Určitě to bude Marie Tereza: nechtěná manželka a zoufalá žena. V současné době především Hemina v muzikálu Troja v Divadle Broadway. Je pravda, že na rozdíl od komediálních postav, které jsou mi přirozené, musím nad ztvárněním takových figur mnohem víc přemýšlet – musím se víc nutit, vcítit se. Co bych si ale fakt chtěla vyzkoušet, je vyloženě záporná postava.
Eric: Představila byste nám prosím nějaké své hudební highlighty, které vám zaručeně odeženou chmury a dostanou vás do větší pohody? Jsou mezi nimi i skladby muzikálových autorů?
Tak tohle je otázka, tzv. podpásovka… 😂 Páč já u ničeho nevydržím. Dneska je takových možností a obrovský příval hudby, že se ze mě asi stane hudební schizofrenik. Je fakt, že se dodnes ráda vracím k hudbě, na které jsem vyrostla, a to je country. Asi to dělá ta určitá bezstarostnost a lehkost, která se mi díky ní vybaví. Pak se musím přiznat k poslechu např. Backstreet Boys, které jsem poslouchala jako mladý tele… neměla jsem tehdy ponětí o nějaké angličtině, zpívala jsem si s nimi jakousi pochybnou hatmatilkou a ta mi v lecčems vydržela dodnes. 😂 Jako všeobecně hudba 90. let je pro mě nesmírně důležitá, proto jsem docela vděčná za soudobý trend recyklace hudby… najednou je muzika mého mládí zase in.
V současné době nejvíc poslouchám tvorbu Vojty Drahokoupila a Marpa. Jinak si hrozně ráda zazpívám jen tak, třeba v autě s manželem, synem nebo přáteli… je to takový ten krásný pocit souznění, kdy se uvolníme a prostě si zablbneme. Nu, a nebudu lhát. Muzikál je natolik velká část mého života, že pochopitelně zní na mých cestách neustále.
Coffeerun: V rozhovoru pro Ekonomický magazín jste uvedla, že s manželem a synem žijete v jihočeském městě Písek. Zajímalo by mě, jak se vám daří skloubit rodinný život s prací, která vás táhne především do Prahy, jaké je pro vás dojíždění a hlavně co vám na Písku učarovalo nejvíce? Je nějaké místo, které máte obzvlášť ráda a kam byste pozvala naše čtenáře? 🙂 Moc děkuji za odpověď.
No. Nutno říci, že já už v Písku více než rok nebydlím. Přestěhovali jsme se s rodinou zpět do města Týn nad Vltavou, kde mám rodiče a kde jsem vyrostla. Cestu do Prahy jsem si tím pádem ještě o kus prodloužila. Ale toho rozhodnutí nelituji. Pro mého syna je to tu ideální. Blízko k přírodě i do města, zahrada, babička, děda, dobré školy, krásná čtvrť, klid… Cestování do Prahy je samozřejmě náročné a dlouhé. Nicméně za poslední 2 roky jsem objevila kouzlo vlaku, a pokud to jen trochu jde, tak autem nejezdím. Parkování v Praze je katastrofální, neskutečně drahé a místní chodci jsou sebevrazi bez pudu sebezáchovy. 😂 Navíc ten stres, když zůstanu trčet někde v zácpě či koloně a vím, že mám představení… to je šílený. Prahu mám moc ráda a užívám si ji. Ale zároveň se vždy ráda vracím do ticha a klidu k nám na „ves“, jak já říkám. Na Písek vzpomínám moc ráda. Měla jsem tam svůj první byt a svou první práci, narodil se mi tam syn… je to krásné místo pro žití. Milovala jsem procházky s kočárkem kolem řeky, kde můžete navštívit hospůdku na ostrově, často jsme chodili i na motokárovou dráhu, za zmínku stojí i letní kino, kde se letos adaptoval projekt: Kultura pod hvězdami. Miluji místní náplavku, jak já tomu říkám 😂 (Něco jsem si z té Prahy odnesla, no…), kde můžete každoročně navštívit výstavu soch, které jsou příhodně: z písku. Co se týče Týna nad Vltavou, tady určitě za zmínku stojí otáčivé hlediště, soutok Vltavy s Lužnicí, podzemní chodby či výlety lodí.
Nikča: Spousta umělců své děti v kariéře v kulturních kruzích podporuje, nemalá část zastává opačný postoj. Jak to bude u vás, až syn vyroste? Potěšilo by vás, kdyby se vydal na uměleckou dráhu, nebo byste byla radši, aby se věnoval jinému povolání?
Můj syn Adam je jaksi po mně. 😂 Zpíval dřív, než mluvil. V současné době je mu tři a půl roku a v autě mi zpívá písně z muzikálu Troja. Nechám čistě na něm, jakou se vydá cestou. Důležité bude, aby byl šťastný a samozřejmě ideálně i zaopatřený. Divadelní svět není pro každého, zkoušky jsou neplacené a zároveň náročné, výsledek je nejistý, talentovaných lidí je spousta, konkurence obrovská… Určitě ho budeme s manželem plně podporovat v hudebním rozvoji, a co přinese budoucnost, to uvidíme.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!