Zvídavé otázky 7 statečných: Petr Gazdík

Foto: Nikol Wetterová

Charismatický Edward Lewis z Pretty Woman, ďábelský Darryl z Čarodějek z Eastwicku či tajemný Muž v Pískání po větru. Postavu obětavého galejníka Jeana Valjeana v legendárních Les Misérables ztvárnil jak na domovské scéně v Městském divadle Brno, tak i v pražské GoJa Music Hall. Na druhé zmíněné scéně ho v této roli mohou diváci vídat také aktuálně. Máme velkou radost, že si na nás našel čas a všechny naše zvídavé otázky ochotně zodpověděl šéf muzikálového souboru MdB, režisér, překladatel a držitel Ceny Thálie 2009, Petr Gazdík. Jaké je to pracovat s dětskými herci? A co ho potěšilo při zkoušení muzikálu Devět křížů?

Eric: Divadelní, zejména muzikálová, je celá vaše rodina. Všichni hrajete, zpíváte… umím si představit, že celý váš pracovní život je být na jevišti nebo zahrabaný v nějakém scénáři či textech… Chci vám aspoň takto vyseknout poklonu, protože vyprodukovat takové množství práce v podobě textů, překladů, režie a i samotného hraní a zpívání – vy jste asi přišel na to, jak z 24 hodin udělat 48… (A mimochodem, vše, co děláte, děláte skvěle!) Poprvé jsem vás viděla v brněnském uvedení mého milovaného muzikálu Jekyll & Hyde, který je pro mě opravdovým hudebním skvostem a jednou dobou jsem ho poslouchala v různých verzích z internetu takřka nepřetržitě. Také to tak máte? Stává se vám, že vás nějaké dílo pohltí a nepustí a že vás nějaká písnička pronásleduje v hlavě a nedovolí vám soustředit se na nic jiného?

Tak zaprvé moc děkuji za všechny ty poklony. Neřekl bych, že jsem vynalezl nějaký delší den, jen když vás práce baví, jde zároveň taky „od ruky“… V divadle vše se vším souvisí, tedy vše tvoříte a někdy je to dokonce nutné, tak nějak současně v časové symbióze. Nejsem příliš poslechový typ, mám raději ticho – už od konzervatoře, kde se ze všech učeben linul neustále nějaký zvuk. Když ale na něčem pracuji, zvláště když překládám, vybírám si tu nejlepší danou nahrávku a tu pak slyším opravdu mnohokrát.

George: Petr Gazdík je asi nejznámější jméno, spojené s Městským divadlem v Brně. Na kontě máte obrovské množství krásných muzikálových rolí… Kromě toho se věnujete i jiným složkám divadla, a to překladu a režii. MdB nám pravidelně připravuje úžasné lahůdky v podobě světoznámých muzikálů.  Jaký to je pro vás pocit, když se podaří titul poměrně nový, jako byly třeba Pretty Woman, Next či aktuálně Dear Evan Hansen připravit pro české publikum? Který titul vám tímto přirostl nejvíce k srdci? Děkuji za odpověď a už se budu těšit na další…

Nejznámější jméno, jejda, to jsem netušil, myslím, že by se našlo pár populárnějších jmen mých kolegů. 😂 Je to hezký pocit, ale taky velká odpovědnost, spousta zpytování, kde a co člověk mohl udělat lépe. Když jsou však diváci napojení a potěšení, je to velký pocit zadostiučinění. Nejvíce mi k srdci přirostli asi Ne/Normální, i když na toto místo patří pravdivé klišé, že „všechno jsou to naše děti“… 😊

Little Lotte: Jako překladatel jste spolupracoval na aktuálním titulu Městského divadla Brno Drahý Evane Hansene. Co bylo pro vás v tomto muzikálu takovým největším překladatelským oříškem?

Nedokážu to takhle definovat, snažím se vcítit do toho, co chtěl původní autor textem sdělit – to mě vede, a „oříšků“ si nevšímám.

Marťa: Divadelní svět vás zná nejen jako skvělého interpreta, ale také režiséra. Sváděl jste při práci na nějakém projektu boj sám se sebou, jestli jste v danou chvíli víc režisér, nebo herec? Třeba v Pískání po větru jste sám sebe (v alternaci s Jiřím Machem) režíroval v jedné z dle mého nejrozporuplnějších a svým způsobem asi nejdojemnějších postav, které znám. Jak vy osobně na figuru Muže vzpomínáte? A kdybyste dostal někdy možnost Pískání znovu režírovat, kdo by dle vašich nároků na herce pravděpodobně hrál Muže dnes? 😊 A ještě mi dovolte poslední otázku – jaké vlastně je režírovat autorské dílo svých kolegů, které před vámi ještě nikdo nerežíroval (narážím na fantastických Devět křížů)? 😊

Přiznám se, že se sebou příliš bojů nesvádím. Když režíruji, tak si při přípravě přehrávám všechny postavy ve svých představách, je tedy pro mě potom poměrně snadné vstát a některou zahrát. Postavu Muže jsem si vyloženě zahrát chtěl, i pro mě je Pískání velmi silný a mimořádný příběh. Byl jsem vděčný Jirkovi, s nímž jsem mohl Muže z režisérské stoličky nazkoušet a pak si ji zahrát. Jirka by to klidně mohl zase hrát a Lukáš Janota nebo Dušan Vitázek jistě taky.

K Devíti křížům – je to stejné jako režírovat jakékoliv jiné, obdobně kvalitní dílo. Samozřejmě je to trošku větší tlak, když jsou autoři stále kolem vás a vy vykládáte, jak to mysleli oni – v každé minutě vás mohou usvědčit z toho, že jste se spletli. Kluci byli fajn, ten tlak jsem si vytvářel více sám. Petr Štěpán mi nakonec dokonce řekl, že Kudlu myslel trošku jinak, ale že můj výklad je lepší – to samozřejmě potěší.

Annie: V minulé sezoně mě v Brně nejvíc nadchl muzikál Matilda, v němž jste naprosto úchvatně dokázal přenést na scénu náladu z knížky mého oblíbeného Roalda Dahla. Matilda je muzikál určený i pro dětské publikum, a navíc v něm hraje početné dětské obsazení. V čem je jiná práce s dětskými herci? A čeho si na ní nejvíce ceníte? Je (popř. bylo, když byli mladší) těžší režírovat své vlastní syny oproti ostatním dětským hercům? A baví vás v divadle interakce s dětmi v publiku či jejich bezprostřední a spontánní odezva na představení?

Jéje, Annie, to je ale komplikovaná otázka. Co se týká kluků, oni to měli těžší (!) – jsem na své blízké v práci až moc přísný…

S dětmi je to bezva, strašně je to baví, nikdy nejsou unavené a jsou nešťastné, když zkouška končí. Když jim něco povíte, hned si to zapamatují a poslouchají beze zbytku… Netrpí pnutím nás dospělých, že bychom hned chtěli sami něco vymyslet a udělat, i když nám chybí ještě spousta informací.

Do určitého věku se nestydí, nehodnotí samy sebe ani okolí. Pokud talent mají, je čistý bez nánosů a machy. Je to sice někdy náročné, ale inspirativní, a když jste pak na metr třeba od jedné z holčiček, co zpívá Ztichlé, chce se vám z té opravdovosti plakat – je to krásné!

Džejňulka: Postava Jeana Valjeana z muzikálu Les Misérables neboli Bídníci vás provází v různých uvedeních už řadu let, dokonce jste za jeho ztvárnění získal Thálii. Mění se nějak s přibývajícími roky váš pohled na Valjeana, případně na titul jako takový?

Myslím, že nemění, snad to nebude znít zpupně, ale domnívám se, že jsem ho vždy chápal v celém rozsahu…

Eponine: Není tajemstvím, že vaše rodina je s divadlem neodmyslitelně spjatá. Zároveň nejste jediným umělcem, jehož děti se na jevišti MdB objevují. Přemýšlel jste někdy nad divadelním kouskem, v němž by se potkávali v různých úlohách rodiče se svými dětmi? 😊

Je to spíš náhoda, že přišlo do repertoáru tolik her, v nichž jsou děti potřeba. A ono se to přece děje! Mary Poppins – Ali Antalová a Alenka s Elenkou, Ivanka Vaňková a Joža s Dádou, Pískání – já a kluci, Heidi – režisér Standa Moša a jeho vnučky Karolínka a Gábi, Mary Page – Lucie Bergerová a Anička, Matilda – Ali a Maruška, Ivanka a naši kluci, Devět křížů – Ali a Elenka atd.