Zvídavé otázky 7 statečných: Štěpán Komárek

Foto: Pavel Bulin
Rebelský Enjolras v muzikálu Bídníci, jeden z výjimečných hlasů představení Vzkříšení v Nové Spirále, ale především Gabe, tajemný syn rodiny Goodmanových z muzikálu Ne/Normální, což je role, která mu přinesla i širší nominaci na cenu Thálie. To je Štěpán Komárek, mladý muzikálový herec a hudebník, jenž nám jako první v tomto roce zodpověděl našich už tradičních 7 otázek. Jakou píseň by si sám vybral do projektu Vzkříšení, kdyby měl tu možnost? Kdo ze zahraničních muzikálových umělců mu svým výkonem způsobil »husinu« a proč si neumí užít poslouchání hudby? I to nám prozradil v našem rozhovoru.
Eric: Poprvé jsem vás viděla v muzikálu Ne/Normální, který se řadí spíš k těm alternativním, menšinovým. Zajímalo by mě, která muzikálová díla jsou vám blíž – zda ta mainstreamová, velkolepá, komerční, anebo spíš ta pro menšinového diváka. A proč?
Muzikál se dá pojmout všemi možnými způsoby a i z toho nejpalčivějšího tématu udělat buďto hluboký emoční zážitek nebo obrovskou show, u které bude mít divák pusu otevřenou od začátku do konce. Obojí může být stejně kvalitní dílo, které má svůj smysl a které uspokojuje nejen diváka jakkoli náročného, ale i umělcovu touhu tvořit a být součástí něčeho krásného.
Jsou mi tedy bližší díla vlastně jakákoli, jejichž podstata je přinést divákovi kvalitní propracovaný zážitek, postavený na dobrém příběhu nebo konceptu, který má nápad.
George: Duch Spirály ožil a na svět přivedl nové představení jménem Vzkříšení, jehož jste i vy sám součástí. Představení je plné skvělých čísel a umělců. Jak vy sám vnímáte tento nový projekt? V čem je pro vás jiný od ostatních a které hudební číslo patří mezi vaše oblíbené? Kdyby to šlo a mohl byste si vybrat další píseň, která by v této show zazněla podle vašeho přání, která by to byla? 😊 Děkuji za odpověď a ať se daří…
Vzkříšení je projekt výjimečný, jak říkáš, svým obsazením a také svou svobodou, jelikož se neřídí podle předem psaného příběhu, ale pouze tématem ve svém názvu. Což i svoboda může být v tomto případě sama o sobě zrádná, jelikož se mohou tvořit věci, spolu nijak nesouvisející. Přece jen tento prostor po více než dvaceti letech probouzí svoje ambice, potenciál i energii a pomalu hledá způsob, jak to všechno projevit. Od znovuotevření Spirály nikdo nic nečeká, což unikátnímu prostoru dává unikátní příležitost začít znovu a přistupovat k divadlu jiným způsobem než ostatní pražská muzikálová divadla.
Nejvíce mě baví scéna z Moulin Rouge, kde ztvárňuji roli Argentince. Jedná se o píseň El Tango De Roxanne, kde se klade stejný důraz na činohru i na zpěv, moje oblíbená kombinace. Píseň je vášnivá, má promyšlený vývoj, kde se prudce střídá uvolnění a vypětí i gradace.
Kdybych si mohl vybrat píseň podle svého, zvolil bych The Great Gig in the Sky nebo Comfortably Numb, skladby, které mají svoje malé, ale silné příběhy. Navíc nabízejí prostor pro vizuální tvorbu, čehož by mohla Spirála se svou promítací technikou využít.
Annie: V nejnovějším uvedení muzikálu Bídníci vás můžeme vidět v roli Enjolrase. Jaký vztah máte k tomuto muzikálu? A jaký k jeho aktuálnímu nastudování? Viděl jste Les Misérables i v nějaké zahraniční produkci? A máte v tomto muzikálu nějakou oblíbenou scénu či píseň?
Poprvé jsem slyšel a viděl Bídníky na internetu ze záznamu „Les Misérables in Concert: The 25th Anniversary“ a na pár týdnů jsem tomuto dílu propadnul, byť jsem předtím nikdy neviděl jiné zpracování. Chystáme se ale s přítelkyní na výlet do Londýna, kde se svoji neznalost jiných zpracování Bídníků chystám napravit.
Naše aktuální nastudování Bídníků je na první pohled hezky zpracované, ale v mnoha drobných aspektech buďto odbyté nebo nedodělané. Na druhou stranu je projekt z drtivé většiny obsazený skvělými lidmi jak na jevišti, tak v zákulisí, kteří nepotřebují chodit do divadla ukájet svá ega, ale snaží se dílu sloužit. To je mi na našem nastudování nejsympatičtější – skvělý kolektiv, naše nasazení a odhodlání zhostit se své role se ctí, i když ne za úplně přívětivých podmínek.
Těžko vypíchnout jednu oblíbenou scénu v díle, které je geniální od začátku do konce. Pokud jsem ale z někoho měl opravdovou husinu, byl to Ramin Karimloo – Enjolras z výše zmíněného záznamu, který v závěru scény v ABC Café povzbuzuje své následovníky k odvaze a síle postavit se sociální nespravedlnosti a tyranii tehdejší doby. Jeho energie i vize, kterou měl v očích jasně čitelnou, mi byla obrovskou inspirací.
Marťa: V listopadu tohoto roku se na pár představení vrátí na jeviště Kalichu legendární Vlasy. Budete opět ztvárňovat Woofa? 😊 A když odbočím od muzikálů, jaký interpret nebo autor vás v poslední době nejvíce zaujal natolik, že vás baví poslech jeho věcí?
To se ještě neví, celá situace ohledně obsazení Vlasů je stále v řešení. Já jsem o sobě už vědět dal a zároveň jsem potvrdil svůj zájem se do projektu vrátit. Teď čekám na reakci divadla.
Před pár měsíci jsem objevil kapelu Muse, u níž jsem nechápal, jak se mi mohla tak dlouho vyhýbat. Jejich styl tvorby absolutně zbožňuju a ode dne, kdy jsem objevil desku Drones, je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel obecně. Dlouhodobě se držím stylů jako hard rock, grunge, alternativní rock, ale s přítelkyní taky rád experimentuju v hudební oblasti R&B s prvky synthwave a neo-soulu.
Džejňulka: Jedno z prvních představení, kde jsem vás měla možnost vidět, byly pohádkové Tři oříšky pro Popelku v Kongresovém centru. Bohužel tuto inscenaci provází dost špatná pověst ohledně financí. Jaké jsou tedy vaše vzpomínky na roli v Popelce? Byla to jedna velká noční můra, nebo byste na té zkušenosti našel i nějaký ten kouzelný oříšek? 😊
Jedna velká noční můra se z tohoto projektu stala v momentě, kdy se po hlavním producentovi projektu i všech penězích, které do té doby projekt vydělal, slehla zem. Dostali jsme pouze informaci, že se celý projekt ruší, i když bylo v tu samou dobu v prodeji dalších cca 25 plánovaných představení. Tři čtvrtiny z nás nedostaly zaplaceno za dva měsíce ze tří. Většina kolegů, kteří s tímto producentem měli zkušenost z minulosti, do Popelky nenastoupila. V muzikálovém světě jsem byl ale pořád bažant, a tak jsem tyto výstražné signály nevnímal.
Na druhou stranu mi tento projekt poskytl sice prudkou, ale účinnou lekci nejen herectví, ale taky psychologie, komunikace a sebereflexe. Zkušenosti, ze kterých čerpám vlastně dodnes.
Coffeerun: V minulosti jsme se na sociálních sítích mohli dočíst, že spolu s Filipem Hořejšem plánujete společné koncerty, již delší dobu jsem ale o nich nenašla žádnou další zmínku. Chystáte se k tomuto společnému projektu ještě vrátit? Případně čeká vás nějaký jiný projekt, na který byste rád diváky pozval?
Jedná se o projekt Jokes, což byl ve svý době vůbec nejslavnější boyband na celém… Žižkově. Víme, že o nás hromada lidí slyšela, ale bohužel jen pár nás také vidělo. Zato za sebou máme velice úspěšnou premiérovou Tour–de–Humpolec, kde se nám dostalo uznání od místních podnapilých motorkářů, hráli jsme v galerii, kde jsme byli svědky odhalení nových moderních děl za několik stovek korun, nemůžu ani zapomenout na fesťák v Chuchelně – Dýňobraní for people – zajímavé místo, kde naše diváky a stage dělilo půvabné jezírko, takže jsme byli za vodou.
Nikdy jsme ale o tyhle úspěchy nestáli. Naším hlavním cílem bylo zahrát si ty nejlepší songy, které na světě jsou, a ulovit ty nejkrásnější ženy. A to se nám taky povedlo. 😉
Ne že bychom s projektem sekli, jen si vychutnáváme tiché dozvuky slávy a jakmile se naskytne nová příležitost zazářit, budeme ready!
Little Lotte: Podobně jako Eric, i já jsem vás prvně viděla v muzikálu Ne/Normální a moc ráda na toto představení vzpomínám. 😊 Zajímalo by mě však – posloucháte muzikály i ve volném čase a sledujete i aktuální muzikálovou scénu? Je nějaký z novějších muzikálů, co vás v poslední době zaujal? Který to byl?
Taky na Ne/Normální rád vzpomínám, byl to můj největší zážitek v nejmenším divadle. Každopádně až na pár výjimek, si doma, když mám volno, normálně muzikál nepustím. Až na jednu výjimku, a to je Moulin Rouge (2001). Já i moje přítelkyně ho zbožňujeme a opakovaně se k němu vracíme. Obecně teď ale poslouchám míň hudby kvůli své práci, kde 8 hodin denně, od pondělí do pátku, telefonuju s klienty ohledně jejich energií, čili sluchátka mi posledních pár měsíců navozují pocit, že pracuju. Když to tady tak píšu, asi bude čas na změnu povolání. 😀
V muzikálech velice rád účinkuju, ale doma si už novinky ze světa muzikálů nevyhledávám, čili velký přehled nemám. Nejsem tak zapálený muzikálový fanoušek jako třeba moji přátelé. Chtěl jsem napsat, že mě zaujal muzikál, který mi nedávno pustila moje přítelkyně. Byl to Sweeney Todd, The Demon Barber of Fleet Street v provedení Tima Burtona, a myslel jsem si, že jde o pár let starý muzikál, což akorát potvrdilo moji dezorientaci v muzikálovém světě, když jsem si vyhledal, že tento kus byl napsán již v roce 1979. Přiznám se, že funguju na principu, že se o konkrétní dílo začnu podrobně zajímat až ve chvíli, kdy jsem jeho součástí. Je to taky tím, že si k divadlu obecně stále hledám svoji cestu.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!