Zvídavé otázky 7 statečných: Zuzana Čtveráčková

Foto: Nikol Wetterová

K dnešnímu rozhovoru jsme si opět pozvali někoho, koho možná v divadle běžně nevidíte, přesto je ale nedílnou součástí zejména zahraničních titulů. Viděli jste brněnskou produkci muzikálů Spamalot, Grand Hotel, První rande či aktuální novinku Velká ryba (Big Fish)? Právě tyto i mnohé další inscenace si můžete v českém jazyce poslechnout díky dvorní překladatelce Městského divadla Brno Zuzaně Čtveráčkové, která nám kromě jiného prozradila, co je důležité při překladu písní, který muzikál je její překladatelským snem a jak při zkoušení muzikálu vypadá takové jazykové poradenství. Přejeme příjemné čtení! 🙂

George: Zdravím. 😉 Má otázka je možná už trochu ohraná, ale pro mě přesto důležitá. Vaše profese je autorka uměleckého překladu divadelních her. Jak vlastně probíhá překlad originálu do češtiny? Je v první řadě důležité, aby vše mělo stejný význam jako originál, a pak, aby to mělo nějaký rytmus i v české verzi?  Můžete nám prosím trochu vysvětlit tento proces? 😉 Jinak přeji hodně úspěchů. Budu se těšit někdy v budoucnu na další překlad některé muzikálové novinky. 😉

Děkuji moc za přání, Georgi. 😊 Je to tak, že každý z nás překladatelů přistupuje ke své práci trochu jinak. Já osobně se snažím o něco, čemu říkám „přenos emoce“.

Podle mne nejde převést cizojazyčný text do češtiny tzv. jedna ku jedné. Přesto se snažím docílit toho, aby měl náš divák stejné pocity, zažíval stejné emoce, jako má ten, kdo se na hru dívá ve svém rodném jazyce – v tom, ve kterém byla původně napsána.

Význam by měl, samozřejmě, zůstat stejný. Nicméně, ne vždy lze vše prostě překlopit do češtiny. Náš divák má jiné historicko-kulturní zázemí než anglo-americký divák. Nutně by pak mohlo docházet ke zbytečnému nepochopení situace, vtipu nebo slovní narážky apod. I to je třeba při překladu zohlednit. A případně vymyslet funkční a vhodnou alternativu, která plně respektuje myšlenkovou linii autorů díla.

A hudební složka, ta je v muzikálu zásadní. Je potřeba si uvědomit, že se zpívá podle not, které jsou přesně dané – jsou určené délky, rytmus, frázování. Přeložený text by měl správně „téct“, být v písních jak melodický, tak rytmický, a současně by měl respektovat pravidla českého jazyka – zejména ve smyslu správně umístěných přízvuků a délek u samohlásek. Měl by respektovat hudební frázování a samozřejmě i umístění a systém rýmů originálu.

Řekla bych, že překládání muzikálu je poměrně komplexní proces snahy o propojení mnoha různých a občas zdánlivě nekompatibilních částí/aspektů s cílem vytvořit přirozený a s lehkostí znějící text. Ideální překlad je pro mě tedy ten, kdy si divák ani neuvědomí, že hra byla napsána v jiném jazyce než v češtině, a hru si jen užívá.

S tím souvisí i celkem vtipný postřeh mého německého kolegy překladatele, že pokud je v kritice překladatel zmíněn, bývá mu většinou něco vytýkáno. Pokud je překlad v pořádku, často není zmíněn vůbec.

A já moc děkuji, že vy na nás nezapomínáte nikdy. 😊

Nikča: Říká se, že člověku se v cizím jazyce naprosto mění osobnost. Vy jakožto překladatelka cizí jazyky ovládáte, tudíž má otázka zní: Pozorujete něco takového i u sebe?

Myslím, že při této práci vždy nastane chvíle, kdy se potřebuju v překladu tzv. ztratit – nechat se dílem pohltit. Abych sjednotila styl překladu, nemíchala např. do muzikálu Grand Hotel moderní výrazy a naopak do Prvního rande archaická slova. Například po překladu Spamalotu mě ještě nějakou dobu napadaly neskutečné absurdity.

Ale nemyslím, že bych se nějak zásadně měnila. Maximálně bývám víc roztržitá, protože hodně „žiju ve hře“. A občas si musím třeba uprostřed přípravy večeře nebo během hovoru zapsat rým, který mě zrovna napadne.

Dcery a můj muž by asi mohli vyprávět…

Džejňulka: Vytvořila jste český překlad mimo jiné i k muzikálu Medicus, který je původně španělský. Dočetla jsem se, že vy se specializujete především na angličtinu, němčinu a francouzštinu. V jakém jazyce jste tedy Medica měla k dispozici a z čeho jste při práci vycházela? A jaký vztah máte ke španělštině jako takové? 😊

Se španělštinou jsem se potkala na gymnáziu a přišla mi hrozně legrační. Taková ušišlaná. Mrzí mě, že jsem se jí víc nevěnovala, ale stalo se. Když přišla nabídka překládat muzikál Medicus, tak jsem opravdu zaváhala, jestli to zvládnu. Jedním z mých úplně prvních překladů byla shodou okolností píseň pro změnu z italštiny a dopadla moc hezky, ale celý muzikál… V každém případě jsem měla oficiální svolení od agentury Gallissas, která vlastní práva k muzikálu, překládat toto dílo z německého překladu. Takže jsem měla k dispozici německý scénář, německý „klávírák“, španělský scénář, španělský „klavírák“ a španělskou hudební nahrávku. Postupně jsem naznala, že bude lepší oprášit základy španělštiny, než tahat desetikilovou tašku s materiály. Španělština coby románský jazyk je naštěstí dost blízká francouzštině. Postupně jsem tak zjistila, že jsem schopná se orientovat i v tom španělském scénáři, resp. „klavíráku“. Takže muzikál jsem nakonec skutečně přeložila ze španělského originálu.

Dovolím si v této souvislosti zmínit setkání s autorem překladu muzikálu Medicus do angličtiny. Po premiéře brněnské inscenace mi položil prakticky tutéž otázku. Kterými jazyky mluvím a z jakého jazyka jsem Medica přeložila. Tak jsem mu popravdě odpověděla – viz výše. Ukázalo se, že on sám postupoval naprosto stejně. S tím rozdílem, že místo francouzštiny vládne italštinou.

Annie: Pro MdB jste přeložila celou řadu různorodých titulů. Najdete mezi nimi nějaký, který je pro vás něčím významný, jiný, či nějak důležitý? Zkrátka vaše „srdcovka“?

Asi se budu opakovat, ale výjimečná je pro mě každá z her, kterou jsem měla možnost přeložit. Ke každé jsem si musela najít cestu. Zamilovat si ji. Bez toho to nejde. Zvláštní místo budu ale vždycky mít pro Spamalot, protože to byl takový absolutně nereálný sen, kdysi, dávno před mou překladatelskou kariérou… a pak obrovský strach a velká radost z výsledku.

Ale jak jsem psala – každý titul je pro mě jedinečný. Johnny Blue – úplně první muzikálová příležitost a velká neznámá a radost současně. Pískání po větru – první spolupráce s Petrem Gazdíkem. Titanic, Chaplin – velká škola překládání od tatínka Stanislava Moši, ta nejlepší.  Děsnej pátek a Představ si – dvě těžko srovnatelné a skvělé inscenace a další spolupráce s Petrem Gazdíkem. Můj milovaný Spamalot – první samostatný překlad a první spolupráce se Stano Slovákem. Rent – šílená jízda a první samostatný překlad pro tatínka. Grand Hotel – tak táhlé (a nádherné) písně plné dlouhých slabik snad nikde jinde nejsou. Poslední loď – nečekaná hudební paráda, mimo jiné díky skvělé orchestraci Františka Šterbáka. Nine – nečekaná srdcovka narychlo, kterou se zachraňoval tehdejší akutní problém v dramaturgickém plánu divadla.

Ne/normální – seznámení se super partou z Prahy a první spolupráce s Tomášem Vaňkem a Ondrou Doubravou a pak další radost z naší krásné brněnské inscenace. První rande – covidové překládání parádní konverzační komedie v psychicky brutálně náročné době. Sněhurka a já – nádherná pohádka se skvostnou hudbou, kterou jsme si šéfdirigentem MDB Danem Kalouskem skutečně vymazlili. Medicus – můj první překlad ze španělštiny a podobné délky jako v Grand Hotelu a opět skvělá hudba. Velká ryba – miluju americké country. A pro pořádek – aktuálně žiju s The Addams Family. 😊

Coffeerun: Navážu na otázku Annie. Přeložila jste velké množství muzikálů. A protože sama patříte mezi muzikálové nadšence, zajímá mě, jestli je nějaký muzikál, který by vám bylo ctí přeložit, ale zatím jste neměla tu možnost? O kterém sníte? Bez ohledu na to, jestli už se v češtině hraje, či nikoliv.

Aktuálně mám asi tak tři, čtyři tituly, které bych opravdu ráda přeložila. Uvidíme, třeba se dočkám. Jestli se nepletu, zatím pouze u jednoho z nich nedávno uvolnili práva pro uvádění v Evropě. Ale o které kusy se konkrétně jedná, s dovolením prozrazovat nebudu. Nicméně, je to hezky vyrovnané – drama, pohádka, černá komedie i fantasy. Tak třeba to vyjde. Nebo aspoň něco z toho.

A překladatelský sen mezi již přeloženými díly? Zajímalo by mě, jak bych se popasovala například s Bídníky. Ale to jenom z profesní zvědavosti. Překlad pana Borovce považuju za absolutně skvělý.

Little Lotte: Ve vašem medailonku na stránce Městského divadla Brno se píše, že kromě překladů se věnujete i jazykovému poradenství v angličtině, francouzštině a němčině. Jak takovéto poradenství při přípravě inscenace vypadá?

Asi nejjednodušeji se to dá vysvětlit na příkladu hry Vrabčák a anděl, která je od roku 2015 stále na repertoáru Městského divadla Brno. Hra pojednává o životě a vztahu Édith Piaf a Marlene Dietrich a písně v inscenaci zaznívají v originále – tedy v angličtině, ve francouzštině a v němčině. Přestože máme nesmírně talentované herce a herečky, všechny tyto tři jazyky prostě na potřebné úrovni neovládají. A mým úkolem bylo připravit je tak, aby to nebylo poznat.

Pokud je to potřeba, přepíšu píseň foneticky a procházíme ji s hercem „zvuk od zvuku“. Záměrně nepíšu „slovo od slova“. A herci se ji učí foneticky. Stejné je to i s mluveným textem, například pro zájezdy divadla do zahraničí. Hlídám správnou výslovnost, intonaci, snažím se pomoct hercům tak, aby byly jejich výkony zcela přesvědčivé.

A je třeba dodat, že i přes stále vyšší jazykové vzdělání našich herců, například při přípravě inscenace Horečka sobotní noci, ve které jsou ponechány písně v originále, bylo s ohledem na všechno, na co se musí herci soustředit, lepší, když je někdo na zkouškách „hlídal“. Něco jiného je statické studiové zpívání na mikrofon a něco jiného přesvědčivý projev v rámci celého představení.

Stejně jsou to neskuteční frajeři. Vždycky si říkám, jestli bych já byla schopná naučit se písničku nebo text třeba v dánštině. Nebo japonštině. Ale je poznat, jak mají skvěle vytrénované uši – chytají velmi rychle i ty nejjemnější nuance.

Eric: Někde jsem slyšela, že psaní je dovednost. Dá se to opravdu naučit a nečekat na inspiraci, ale zkrátka jen psát a „ono to půjde”? Nebo je to kachna a bez talentu to prostě nejde? Hodí se taková dovednost i u přebásňování písní, aby to nebyl jen otrocký překlad, ale měl i básnickou hodnotu toho jazyka, do kterého je překládán?

Nedá mi to. I když se často na poli muzikálového překladu mluví o „přebásňování”, nic takového neexistuje. Je to stále překlad – ať už básně či písně. A autor překladu textu písně je stále překladatel, stejně jako autor překladu básně. Nicméně, vzhledem k množství vlastní „autorské” invence, která je v překladu muzikálu, resp. písně, zapotřebí, je správné označení autor uměleckého překladu nebo autor překladu písně. Nebo prostě překladatel. To, že by píseň měla zůstat písní, včetně všech rýmů, a být zpívatelná, se rozumí samo sebou.

A jak na to?

Sama bych ráda věděla, kde se to bere. Někdy si píseň musím „vysedět“, někdy to jde samo. Považuji autorský umělecký překlad do jisté míry za řemeslo. Má svá pravidla a mnoho z nich se dá jistě naučit – všímat si struktury písně, jejího umístění ve hře, rýmů, zvukově výrazných slov a vlastních jmen. Pak samostatná a dlouhá kapitola o umístění přízvuků v češtině, otázka ne/vhodného používání krátkých slabik či jednoslabičných slov na dlouhých tónech atd. Tohle je ta technická stránka překladu.

Ale pak je tam TO něco, co by z toho mělo ještě udělat skutečnou báseň/píseň. Nevěřím tomu, že otrocký překlad je tou správnou cestou. Myslím si, že je zapotřebí mít i svého druhu kuráž text přepsat. Vytvořit něco nového a současně věrného originálu. Mně osobně nejlíp funguje, když jdu po smyslu… vrátím se k první odpovědi… snažím se přenést emoce… u toho poslouchám hudbu a překlad se pak často nabídne sám. Pro mě je tím klíčem hudba. Najednou se to poskládá a já vím, že je to správně. A jindy zase zkouším rým po rýmu a hledám. A občas prostě musím začít znovu a sloku, dvě nebo i celou píseň přepsat. A tak to zkouším, dokud z toho nemám ten absolutně správný pocit.

Takže se bojím, že to je kachna. Ale to je dobře. Aspoň nám hned tak nebude muzikály překládat umělá inteligence… 😊

Děkuji moc za všechny milé a zvídavé otázky a přeji hodně krásných divadelních zážitků, ať už v Městském divadle Brno nebo kdekoli jinde, kde mají rádi muzikál. 😊