Představení The Little Prince: Výlet po planetách

Ač se to může zdát až neuvěřitelné, tak Malý princ se vloni dožil osmdesátky. Nadčasový příběh Antoina de Saint-Exupéryho o malém cestovateli mezi planetami a o hledání hodnot, které jsou v životě skutečně důležité, byl totiž poprvé knižně vydán už v roce 1943. A to je rozhodně důvod k oslavě, například v podobně rozličných divadelních inscenací či tematických výstav. A zatímco například výstava Elišky Podzimkové věnovaná Malému princi mi prozatím uniká, moje pozornost se upnula na divadelní show The Little Prince v produkci Broadway Entertainment Group, kterou bylo možné navštívit v rámci jejího turné v březnu tohoto roku v pražském Kongresovém centru. Vlastně ve chvíli, kdy na mě poprvé bliklo video s ukázkami na sociálních sítích, jsem věděla, že tohle zkrátka musím vidět. U několika výjevů jsem měla totiž pocit, jako by se někdo naboural do mé hlavy a zhmotnil to, jak příběh Malého prince vnímám já. A samozřejmě jsem proto toužila vidět víc.

S divadelním zpracováním Malého prince jsem se setkala již dříve, a to ve Studiu DVA, kde Jan Cina neuvěřitelným způsobem ztvárnil kromě titulní postavy též všechny klíčové postavy, s nimiž se Malý princ na svých cestách setkává. Vystačil si při tom pouze s omezeným počtem rekvizit a minimalistickou scénou. Celkově toto mimořádné představení sázelo hlavně na Honzův nesporný talent a charisma, jedinečnou hudbu Kryštofa Marka, která působila chvílemi až nadpozemsky, a především pak i na divákovu představivost.

The Little Prince na to jde úplně jinak, a vlastně proto není ani možné tyto dvě inscenace úplně srovnávat. Nabízí pestrou show plnou barev a tanečních či akrobatických čísel. Z knižní předlohy se snad na nic nezapomnělo a je nám převyprávěna do nejmenších detailů. Ani zde nechybí hravost a prostor pro rozvíjení divákovy fantazie a představivosti. Hudební složka (Terry Truck) ve mně i tentokrát probouzela pocity něčeho nadpřirozeného, a celá show tím pádem působila doslova snovým dojmem. V tomto případě se však nejedná o muzikál, důraz je kladen především na tanec a akrobatická čísla.

Tomu je uzpůsobena i scéna, která je v podstatě prázdná, a vizuální stránku tím pádem umocňují spíše pestré kostýmy (Peggy Housset) a především úchvatné projekce (Marie Jumelin), díky nimž je nám umožněno cestovat vesmírem, objevovat jednotlivé planety, obdivovat noční oblohu či pobývat spolu s Pilotem (Aurélien Bednarek) na poušti. Působivá je především choreografie (Anne Tournié – též režisérka představení). Nejvíce mě ohromil milostný tanec Růže (Helena De Graeve) a Malého Prince (Dylan Barone), jeho setkání s Lampářem (Marcin Janiak), Domýšlivcem (Roméo Langlois) nebo následně na Zemi pak Balet růží.

Mluvenou či pěveckou část zajišťuje Vypravěčka Chris Mouron (stojí i za adaptací této inscenace a spolurežií), která je přítomná přímo uprostřed dění a jednotlivé výstupy popisuje. Celé představení je odehráno ve francouzštině, což je jazyk, který, ač jej vůbec neovládám, mému uchu velmi lahodí. Připadalo mi proto, že jeho melodičnost dodávala celé inscenaci ještě magičtější ráz. Vůbec nejsilnější bylo v podání Vypravěčky samotné finále, tedy Píseň o Malém princi, která mě dojala až k slzám. Skutečně jedinečný zážitek. Pro porozumění nechyběly ani české titulky, které byly rozmístěny na několika místech tak šikovně, že nebylo nutné kvůli jejich čtení odvracet pozornost od dění na scéně. Přesto mě některé momenty ohromily natolik, že jsem se od titulků odpoutala zcela a nechávala se unášet pouze svými pocity. V tomto směru mě asi nejvíce nadchlo setkání Malého prince s Pijanem, jež bylo po vizuální stránce opravdu jedinečné. Pokud ale příběh Malého prince znáte a máte jej rádi, porozumíte mu zcela bezpečně i bez překladu. Připadalo mi zajímavé, že je ponechán styl vyprávění z pohledu Pilota, tedy tak, jako by setkání s Malým princem popisoval on sám. Ostatně na skutečnost, že jsou některé postavy obsazeny herci opačného pohlaví, než jak je v knižní předloze uvedeno, zde narazíte častěji. Zaujalo mě to především v případě Byznysmena (Justine Gérard) či již zmíněného Pijana (Marie Menuge).

Velmi hezkým prvkem bylo také to, jakým způsobem bylo cestování Malého prince znázorněno. Jak titulní hrdina, tak i ostatní obyvatelé jednotlivých planet, se totiž vždy na jeviště dopravili přímo na „své“ planetě, (tedy rozuměj obří kouli), na níž se po scéně balancováním pohybovali. Moc se mi tento nápad, který navíc působil velmi efektně, líbil. Rovněž i to, jak tím byly jednotlivé zastávky Malého prince od sebe vzájemně rozlišeny.

Výborně dopadlo též ztvárnění zvířecích hrdinů, tedy Hada (Marta Kowalewska) a především Lišky (Morgan Fasulo), a to, ať už jde o skutečně nápadité kostýmy, či jejich pohybovou stylizaci. Ocenila jsem, že nám byl dopřán jeden z mých oblíbených obrazů z knihy – vedle sebe sedící a oblohu sledující Malý princ s Liškou. Tento výjev na mě vždycky působil jako krásná ilustrace velkého přátelství. 😊

Celkově mi čas s Malým princem neskutečně rychle utekl. The Little Prince trvá (i s přestávkou) necelé dvě hodiny a já měla pocit, jako kdybych se ponořila do opravdu krásného snu a bylo mi skoro až líto, že byl tak krátký a musím se z něj už probudit. Pokud máte příběh Malého prince rádi a čas od času se rádi zasníte, rozhodně vám toto představení doporučuju. V Praze jej sice už neuvidíte, ale turné ještě nekončí a například takový Berlín není zase až tak daleko, aby nebylo možné tam v létě vyrazit na krátký výlet. Kdo ví, možná se tam nakonec i potkáme. 😊