Přestože se profesně pohybuji v divadlu velmi vzdáleném světě účtů a čísel, žiji muzikály už více než dvacet let a stále mě neomrzely. Přivedly mě na myšlenku postupně za nimi vycestovat. Nejprve jenom mimo Prahu a později, s podporou 7 statečných, i za naše hranice. Kromě divadelních zážitků mi tedy přinášejí i nové zkušenosti a poznatky i mimo divadlo.
Proč ti muzikály tak přirostly k srdci?
Líbí se mi kombinace příběhu, hudby, tance a zpěvu. A pokud se to povede, můžu na pár hodin opustit realitu a prožívat příběh někoho jiného a současně si užívat i hudební stránku.
Co tě musí zaujmout, podle čeho hodnotíš?
Hodnotím podle toho, jaké emoce ve mně dění na jevišti vyvolá. Potřebuji, abych jednotlivým postavám věřila a vžila se do nich, kladným fandila a záporné neměla ráda. Netrvám na výpravné scéně a drahých kostýmech. Mnohdy stačí jenom dobrý nápad a představivost odvede své. Pokud od představení neodtrhnu oči a myšlenky se mi nezačnou ubírat někam úplně jinam, zjevně se to povedlo :-).
Jaké jsou tvoje muzikálové preference?
Jsem trochu konzervativní a mám radši spíš klasičtější a dlouhodobě úspěšné muzikály, ať už ty starší jako My Fair Lady, Zpívání v dešti nebo West Side Story nebo o něco novější jako např. Fantom opery nebo Kočky, které mám asi vůbec nejradši. Trochu se bráním novinkám, ale často se nechám přesvědčit a nelituji toho. Největším překvapením v tomto směru pro mě byl muzikál Tick, Tick...BOOM!, který byl novinkou přinejmenším v Čechách a velmi silně mě oslovil. Strašně moc mě mrzí, že už skončil.