Hra střepů aneb Charakterová skládanka na jevišti Malé scény HDK

Společnost Pixa-Pro mají pravidelní muzikáloví návštěvníci spojené především s pohádkovými světy, a to ať už s dvoudílným pohádkovým mišmašem Kapka medu pro Verunku a Královna Kapeska, Sněhovou královnou nebo s Alenkou v říši divů, kterou na divadelní prkna převedli pod názvem Alenka v kraji zázraků. Od května 2023 se však pustili do diametrálně odlišných vod. Hra střepů totiž rozhodně není pohádkový příběh. A má takový potenciál, že mě do divadla nalákal už víckrát, ačkoli se nejedná o muzikál v pravém slova smylu. 🙂

Autorka scénáře a režisérka projektu – Kateřina Pixa Průšová sama vytyčila ohledně Hry střepů řadu zajímavých myšlenek a otázek. Já si vypůjčím ty z nich, které mě nalákaly do hlediště Malé scény Hudebního divadla Karlín. První z nich je: „Kdo jsme, a kdo jsou Ti vedle nás?” Buďme upřímní, komu z nás někdy neproběhla hlavou tahle myšlenka. Koho míjíme v nákupním centru? Kdo vedle nás sedí v tramvaji? A přemýšlel takhle někdo o sobě samých? S výše zmíněnou otázkou úzce souvisí další z myšlenek scénáře a jeho autorky. „Každý touží po něčem a každý něco potřebuje. Někdo prášky, někdo lásku a někdo pochopení. Do jakých extrémů může zajít lidská mysl? Jak moc se může roztříštit na střepy?” Těchto pár vět o potřebách, touze, závislostech, následcích a extrémech jsou tak obsáhlé, že mě zajímalo, jak se jich Průšová chopila. A nejen to bych rád okomentoval v některých následujících odstavcích.

Máte rádi spoilery? Já taky ne. 😁 Ale v jednom případě se mu vyhnout nemůžu. Nebojte, upozorním na něj včas. 🙂

PRÁŠKYYY!

Hlavní postavou, se kterou se v příběhu Hry střepů potkáme, je mladík Viktor, kterého ztvárňuje Mikuláš Matoušek. Právě na Viktorově příběhu se nejvíce odráží symboličnost názvu představení. Střepy můžou být fyzické kousky skla, může se jednat o kousky myšlenek a může jít taky jen o útržky vzpomínek. Po všech těchto rovinách (a třeba i pár dalších) se příběh mladého výtvarně nadaného Viktora rozvíjí až mrazivě přesvědčivě. Výkon Mikuláše Matouška text jen umocňuje. Autor hudby, talentovaný Vojtěch Adamčík, Viktorovi navíc uchystal jeden z vrcholů představení. Rockově laděná skladba tomuto charakteru v té fázi příběhu, v níž se písnička nachází, neskutečně sedí a žánr byl jednoznačně trefou do černého.

PRÁŠKYYY!

S Viktorem je nejvíce spojená postava Kláry, kterou ztvárňuje autorka a režisérka Kateřina Pixa Průšová. Klára je správně bláznivá, celkem tvrdohlavá, věří kartám, čajovým lístkům a dalším pomůckám pro věštění. Je to jedna z největších sympaťaček celého příběhu a nerada se vzdává. Jsou pasáže, kdy je Průšová v roli Kláry herecky velmi příjemná. Občas mě mrzelo, že jí rádoby ironicky laděné věty její postavy nevěřím. Scéna, se kterou mám osobně docela problém je… (pokud nemáte rádi spoilery, přeskočte kousek textu k dalšímu odstavci 🙂) …scéna s fackou. Pojem divadelní facka je zřejmý, ale tady je ona „facka“ tak špatná, že naprosto boří nastolenou atmosféru. Tím větší škoda, že písničku, kterou Klára po tomto nepodařeném aktu zpívá, opatřil Dominick Ross velmi pěkným textem. Celá scéna tak působí spíš jako pěst na oko. Přitom by stačilo tak málo, aby scéna byla uvěřitelná.

PRÁŠKYYY!

Roli Viktorova nejlepšího přítele Oty hraje Otto Dušek. V roli onoho nepříliš praktického snílka, který létá z jednoho snu na druhý a neumí si úplně vybrat, je vlastně asi uvěřitelný. Ale ani na jedné z návštěv představení jsem si k této postavě neuměl najít žádný vztah. Celou dobu je neslaný, nemastný. A to se mi stává málokdy, že ve mně, ačkoli velmi sympatický charakter, nenechá do konce představení žádné emoce.

PRÁŠKYYY!

Velice výrazná postava Karolíny, která se naopak praktickou stránkou – a sice uklízením – vyznačuje, byla svěřena Gabriele Urbánkové. Už jen její nástup na scénu je perfektní a vtipný. Gabriela navíc dominuje nádherným hlasem. Její pěvecké výstupy je vždycky radost poslouchat i v jiných kusech a u Hry střepů tomu není jinak. Herecky je výtečná. Karolína může svádět k obrovskému přehrávání a pitvoření. Já myslím, že se Gabriele podařilo Karolínu na uzdě uvěřitelnosti v mnoha scénách udržet. 🙂

PRÁŠKYYY!

O Dívku snů se dělí Viktorie a Agáta Tandlerovy. Sympatická křehká slečna mnohdy dotváří působivou atmosféru. Viktorie navíc stojí i za pohybovou stylizací Hry střepů.

PRÁŠKYYY!

A to nejlepší na konec – Denis a Adéla.

Denis v podání Jakuba Mauera je velice charismatický. V mnoha scénách působí skutečně a opravdově. Především jeho výkon na premiéře byl fantastický! Denis není vyloženě klaďas, ale nelze z něj spustit oči a nevnímat jeho příběh a myšlenkové pochody. Možná proto, že to je spíš antihrdina. Možná proto, že jeho postava je zajímavá sama o sobě. A možná proto, že někoho takového, kdo se k životu snaží stavět tak zpříma čelem, má ve svém okolí hodně z nás.

Terezu Bílkovou jako Adélu jsem zbožňoval od první chvíle, co vylezla na jeviště. Ještě tam neudělá ani první krok a hned víte, co je zač. Každý její výstup jsem sledoval se zatajeným dechem. Škoda, že nemá o trochu víc prostoru.

Postavy Denise a Adély nabízí pro mě osobně nejatraktivnější dějový oblouk. Obě postavy se nachází v určité životní situaci a každá z nich touží po nalezení řešení svízelných situací. Jejich společná scéna před přestávkou je pro mě jedna z nejsilnějších. Oba představitelé jsou přesní a jejich hlasy příjemné na poslech. A já se moc těším, až tyhle dvě postavy uvidím znovu a zase o nich zjistím něco víc.

PRÁŠKYYY!

Těší mě, že Hru střepů můžu zařadit po bok těch příběhů, které se mi zaryly do hlavy. O to větší mám radost, když za ní stojí neokoukaný tvůrčí tým. Rád bych také doplnil, že se aktuálně chystá CD s písničkami z představení. 

Kateřině Pixa Průšové se podařilo v mladém věku napsat opravdu nosný, mnohovrstevnatý příběh, který drží hodně slušně pohromadě. Je v něm spousta charakterů, které mají co říct. Každá postava má spoustu střípků, které v mozaice svých osudů divákům odhalují. Ti s nimi pak můžou hrát a snažit se je složit správně. Ale kdo ví, jestli jsem stihl pochytat všechny. 🙂 Rozhodně i proto někdy v budoucnu vyrazím ještě jednou. A neváhám tenhle příběh doporučit ke zhlédnutí i vám. Ať už jste teenager, nebo dospělý různé kategorie, myslím, že ve Hře střepů každý najdeme někoho, koho nechápeme nebo se ho snažíme pochopit.

Prášky…