Top představení v sezoně 2022/2023 - Sedm statečných muzikálovců

Léto je v plném proudu, školáci si užívají zasloužené volno, pracující bohužel pracují dále a dalších pár šťastlivců si užívá dovolenou. A také tu máme nám dobře známé divadelní prázdniny. Samozřejmě že ne každé divadlo zahálí. Jak jste si jistě všimli, pravidelně vás informujeme na našem Instagramu o různých letních scénách po republice. Co je ale nejdůležitější? Náš web nikdy nespí! Neustále se snažíme přicházet s něčím novým a servírovat vám samé lahůdky v podobě rozhovorů a recenzí naší party. A tentokrát, když už je řeč o těch divadelních prázdninách, nás napadlo se zamyslet i nad předchozí sezonou. Co se takhle otočit a zpětně zhodnotit naše zážitky z ní? Společně se nyní ohlédneme a připomeneme si divadelní rok 2022/2023. V rámci tří článků vám přineseme odpovědi na tři symbolické otázky, které vystihnou uplynulý i nadcházející rok.

První otázka, která se hned nabízí, je: Které představení na nás udělalo největší dojem v sezoně 2022/2023?

Již teď vás ale můžeme nalákat na další články, v tom dalším se dozvíte i pravý opak, tedy druhou otázkou bude: Které představení v této sezoně oslovilo nejméně?

A třetí a poslední: Na které představení se těšíme v další sezoně, ať už se bude jednat vyloženě o novinku, nebo jen o jiné uvedení již staršího představení?

Každý z naší partičky Statečných má jiný vkus a styl, což je jedině dobře. Máme rádi společné chvíle, kde to vše můžeme probrat, pokecat si a zhodnotit to. Takže pokud i vás zajímá náš výběr, tak jdeme na to…

Představení, které na nás udělalo největší dojem

George: Letošní sezona byla pro mě hodně nabitá. Mám pocit, že vlastně každý rok trumfnu svůj cíl v počtu návštěv. Vlastně si říkám, co bylo úplně nejlepší, a mám pocit, že to ani nejde říct. No vlastně to lze říct jednoduše, bohužel to nebude ale jen jedno slovo, nebo jeden název. Před pár lety by to bylo jednoduché, protože to jsem znal pouze divadla v Praze. Nyní už jezdím po celé naší vlasti a létám i do ciziny. Tudíž okruh divadel se značně rozrostl. Pokud se mám vyjádřit k zahraničí, tak musím rozhodně zmínit divadelní Mekku v podobě londýnského West Endu. Mrazivě ledové Frozen, Popelka, či Moulin Rouge, to byly zážitky, na které nikdy nezapomenu. Dále vídeňská mrcha paní Danversová v představení Rebecca či úžasná Aida v Polsku. To jsou představení, co budu mít v paměti napořád.

Pokud se ale jedná o naši produkci, tak i zde se našlo pár krásných představení. Fun Home byl neskutečný zážitek na malé scéně, Biograf Láska a slavné hity Hanky Zagorové, srandovní Zpívání v dešti, smutné, a přesto dokonalé Květiny pro paní Harrisovou, muzikál Ne/Normální. A to nejlepší na závěr – muzikál Devět křížů. Jsem pyšný, dojatý a především šťastný. Od prvního tónu jsem věděl, že toto představení bude moje láska. Nešťastný příběh, který se kdysi stal, ve mně vyvolal pocit klidu a bezpečí. Tento projekt byl pro nás diváky připraven s láskou všech tří autorů. Všichni herci na jevišti byli obsazeni dokonale a předvedli strhující výkony. Bravo, Bravo. Zároveň chci poděkovat všem hercům a zpěvákům za tuto krásnou sezonu a jsem rád, že je covid pryč a divadla mohou opět žít svým životem a být tu pro diváky…

Little Lotte: Priznám sa, že táto sezóna pre mňa účasťou v divadlách nebola príliš silná, no je tu jeden muzikál, ktorý na mňa urobil veľký dojem. Hoci nemal premiéru tento rok, dostala som sa naň až teraz a naozaj stál za to – ide o muzikál První rande (First Date) v produkcii Městského divadla Brno. Je to veľmi príjemná, moderná, vtipná vec, ktorá je „oddychovkou“, no donúti vás aj premýšľať o tom, že prvé dojmy sú často veľmi skreslené a predsudky naozaj nie sú na mieste.

Eponine: V sezoně 2022/2023 mám svoje tři favority Hedwig, Rebecca a Devět křížů. Muzikálová one (wo)man show Hedwig se u nás hraje už nějaký ten pátek, přesněji řečeno tedy většinou neděle nebo pondělí večer. Mně se ale poštěstilo toto dílo zhlédnout až téměř ke konci uplynulé sezony. V první řadě mě zaujala kvalitní rocková muzika, v druhé řadě postava Hedwig a jeho „přítele“ Yitzhaka. Ráda si provádím takový svůj osobní rozbor postav. U Hedwig vím jistě, že bychom kamarádky nebyly. Na jednu stranu arogantní „kosočtverec“, co každého shazuje, zvlášť svého přítele… upřímně se mu divím, proč s ní vlastně je. Na druhou chudák holka/ kluk, co má vlastně problém sama se sebou. Ona za tou arogancí schovává svou zranitelnost a nízké sebevědomí. Yitzhak, ač vůbec nesleze z jeviště, toho moc nenazpívá a nenamluví, ale když už, tak to stojí za to! Přesto to není jednoduchá role, víceméně se projevuje řečí těla a výrazem v obličeji. V hlavních rolích jsem viděla Romana Tomeše a Elis Ochmanovou, oba to hráli i zpívali dokonale! Zvlášť u Romana jsem nepochopila, proč tu Thálii nedostal…

Na Rebeccu jsem se vydala k rakouským sousedům do Vídně. Dílo jsem znala už z Ostravy, ovšem ač je ostravská verze velmi povedená, ve Vídni je to přecejen o level výš. Kvalitní 3D projekce střídají výpravnou scénu s obrovským schodištěm. V tomto díle mám paradoxně nejradši tu největší záporačku paní Danversovou, zvlášť když ji hrála má velká oblíbenkyně Willemijn Verkaik. Na divadle miluji to, že se snažím pochopit i psychopaty. Zatímco některé Statečné mají svého Erica ve Fantomovi opery, já mám svoji Danversovou. 😃 V reálném životě bych samozřejmě před takovou osobou prchala, co mi můj motor na elektrokole stačí. 😃 Fanatická psychopatka, která si nedokáže naplno připustit smrt Rebeccy, do níž je zároveň nešťastně zamilovaná, přičemž Rebecca dokázala milovat maximálně sebe samotnou.

A jako zlatý hřeb si nechávám z mého pohledu od dob Draculy nejlepší český muzikál Devět křížů, který se opírá o moravskou legendu ze 16. století. Ovšem když se nad tím tak člověk zamyslí, tento příběh hluboké lásky, kterému bohužel nepřály tehdejší okolnosti, se mohl odehrát kdekoliv na světě a své poselství si nese i do současnosti. Například ukazuje, jak moc mohou ublížit pomluvy, předsudky a válka. Snad každá postava tam má svou psychologii. Byl by hajný Kudla lepší člověk, nebýt války s Turky, která tolik ovlivnila jeho psychiku? Mezi Eliškou a Lukou to taky mohlo dopadnout lépe, snad jen kdyby Luka poslechl Elišku a tolik nenaléhal na Rychtáře ohledně svatby. Soucítila jsem i s nešťastně zamilovaným Vavřincem. Zasloužil by si dívku, která by jeho lásku opětovala. Zaujala mě i postava Dívky, která se objevila na scéně vždy, když šlo o život. Vnímala jsem ji jako symbol smrti a jistou průvodkyni dějem. Třeba je to právě přízrak, který se údajně zjevuje v blízkosti místa tragédie.

Annie: Kdybych dostala stejnou otázku o pár týdnů dříve, vyhrála by to u mě nejspíš některá z inscenací Městského divadla Brno, kde mě nadchly snad všechny muzikálové premiéry uplynulé sezony, ale nejvíc asi Matilda, která mě okouzlila nejen svou energií, hravostí a barevností, ale i tím, jak skvěle se podařilo přenést náladu knižní předlohy na jeviště. Jenže pak přišel červen a s ním i hostování ostravského představení Jonáš a tingl-tangl v Divadle Semafor. A Tomáš Savka s Jakubem Žídkem zaplavili prostory tohoto divadla vlídným humorem, poetikou a nesmrtelnými hity pánů Suchého a Šlitra a postarali se mi tak o opravdu krásný večer. Tato událost tedy mým pomyslným žebříčkem značně zamávala. Jonáš totiž Matildu předběhl nebo přinejmenším dohnal a oba tyto muzikály tedy stojí na vítězném stupínku společně. 😊

Nikča: Nejvíce mě zaujalo představení Romeo und Julia – Liebe ist alles v Berlíně. Mohlo by se zdát, že důvodem je zahraničí, ale mě především oslovilo nové zpracování klasického příběhu, kde by si člověk mohl říci, že přece již není co hrát. Cením hlavně práci scénografie a garderoby, poněvadž kostýmy a kulisy se opravdu povedly. Dokreslily tak splynutí původní doby a dneška. Samozřejmě také oceňuji nasazení herců, kteří fungovali na tisíc procent.

Coffeerun: Ačkoliv moje letošní divadelní sezona patřila spíše k těm slabším, co se návštěvnosti týká, našlo se pár představení, která se mi vryla pod kůži. A mezi ně rozhodně natrvalo patří plzeňské Fun Home, které se už bohužel pomalu loučí. Tenhle majstrštyk je zajímavý už na první pohled díky scéně jako vystřižené z komiksu, ale následně především svým srdceryvným příběhem a způsobem, jak je divákům podán. Excelentní výkon Pepy Hruškociho v roli Bruce Bechdela je dechberoucí. Ačkoliv jsem se letos s rodinou Bechdelových nesetkala poprvé, stejně se zařadili na pomyslný vrchol pyramidy v mém žebříčku muzikálových a divadelních zážitků vůbec.

Džejňulka: Poslední dobou se stále častěji zamýšlím nad tím, že s množstvím muzikálů, co jsem za život zhlédla, je stále těžší a těžší vybrat jen jeden nejoblíbenější. Vybrat tak jen jeden muzikál z poslední sezony je tedy také malinko kruté, ale tam už jsem si alespoň mohla otevřít své články z poslední doby, projet si ten seznam a počkat si, u kterého z názvů se mi nejvíc rozbuší srdce. Jednoznačným vítězem se stal Doktor Faust, kterého jsem navštívila v jeho „ordinaci“ v Divadle Na Maninách zatím jenom dvakrát, ale pokud to bude možné, ráda se za ním ještě vrátím. A proč vlastně?

No, to by bylo na dlouho, znáte mě. Ale ve zkratce – pestré obsazení, skvělé výkony, úžasná hudba a texty, které jsou krásným důkazem o bohatství našeho českého jazyka. Úvodními tóny Sabatu často začíná můj den, a když se mi hodně nechce žít, vzpomenu si, že prostě musím, protože později Čas už nevrátím. 💖 🙂

Eric: Já se jednoznačně přikláním ke karlínskému Bodyguardovi. Svůj názor na představení jsem už popsala v článku a myslím, že ani s odstupem času nemám k tomuto muzikálu co dodat.

U tohoto díla se však stalo i to, co jsem čekala ještě před jeho zhlédnutím, a sice mnoho kritických ohlasů z různých zdrojů – na různých serverech od kritiků či na sociálních sítích od běžných diváků. Všechny kritické body naprosto chápu – od jazykolamového překladu písní, přes slabou choreografii či režii až po nevhodný výběr herců do jednotlivých rolí. Musím se přiznat, že ačkoli s mnoha názory souhlasím, osobně nic z toho nevnímám tak, že by mi jednotlivé kousky skládačky na představení přímo vadily. Nemám sice v případě Bodyguarda srovnání s žádnou zahraniční produkcí, avšak z přestavení jsem odcházela spokojená, dojatá, plná pozitivních dojmů a šťastná, že mám v hlavě dostatek materiálu na svůj článek.

Uvádění licencovaného díla je vždy tenký led, to asi potvrdí každá muzikálová produkce, která se do podobné práce kdy pustila. A zároveň sto různých diváků bude mít sto různých názorů. Pokud však v divadle neusnu nudou ani mě žádné šílené tóny či pěvecké výkony netahají za uši, obvykle odcházím spokojená. Celkové provedení si umím představit i propracovanější, ale ty složky muzikálu, na které jsem nejnáročnější, má očekávání splnily.

Marťa: Během této sezony se našlo hodně muzikálů, které mě mile překvapily a na které jsem se už stihl i několikrát vrátit. Vznikly dva hit muzikály, které nejsou vůbec špatné. Premiéru si odbylo i několik skvělých a zajímavých původních projektů od mladých autorů – Doktor Faust, Tři v sauně a Hra střepů. Stihl jsem dokonce i dvě zahraniční premiéry. Obě byly výborné, ale disneyovka Der Glöckner von Notre Dame (Zvoník od Matky Boží) s geniální hudbou Alana Menkena a neskutečným castem, která byla uvedena ve vídeňském divadle Ronacher, ve mně doznívá do dneška.

V celé plejádě muzikálových premiér za uplynulou sezonu ale byla jedna, která se mi doslova a do písmene zaryla pod kůži. Devět křížů z Městského divadla Brno je pro mě skutečně událostí sezony. Splňuje vše, co od muzikálu očekávám – má nádherný příběh, texty rozvíjejí postavy i posouvají děj, scéna až na pár momentů funguje a ukazuje, že v jednoduchosti je krása. A hudební stránka, kterou vytvořil Robin Schenk, je něco skutečně nádherného. Nadto je muzikál nesmírně dobře obsazený. Už se těším, až vám o svém vnímání tohoto výjimečného kusu povím víc v nějakém ze svých dalších článků. 🙂