Zvídavé otázky 7 statečných: Radek Melša

Foto: Kateřina Šrámková

Není přehnané, pokud označíme Radka Melšu za všestranně talentovaného mladého umělce a zajímavou osobnost české divadelní scény. Na co sáhne, to se mu zkrátka daří. 😊 Jako nový člen souboru Městských divadel pražských skvěle ztvárnil např. bláznivě zamilovaného Orlanda v představení Jak se vám líbí. V Národním divadle moravskoslezském zaujal svým výkonem v roli Lea Blooma v muzikálu Producenti natolik, že se dostal do širších nominací na cenu Thálie. Je zpěvákem hned několika hudebních uskupení a také na televizních obrazovkách či filmovém plátně rozhodně nechybí. Máme proto velkou radost, že si na nás dokázal najít chvilku a zodpověděl naše zvídavé otázky. 😊 Ty se samozřejmě točily především kolem muzikálů, ale narazili jsme i na celou řadu dalších zajímavých témat. Co nám tedy o sobě a svých zájmech prozradil tento sympatický herec a zpěvák?

George: Zdravím. 😉 Měl jsem to štěstí vás vidět na divadelních prknech, kam se mimo jiné náramně hodíte. Muzikál je moje láska, stejně tak i film. Myslím, že to máme podobně.  K čemu máte aktuálně větší vazbu? Muzikál, divadlo, nebo film? Zároveň přihazuji otázku – jaký je váš oblíbený film a muzikál? 😉

Zdravím taktéž. 😊 Děkuji krásně a ano, muzikál, divadlo a i film jsou i mou rovnocennou láskou, takže nedokážu říci, co je mi bližší. Sice se občas převáží miska na vahách času jedním směrem, takže se něčemu věnují více, vzápětí se však nahrne zase jinam. Snažím se aktivity rovnoměrně vyrovnávat a balancovat, ale není to úplně snadné.

A oblíbených filmů i muzikálů mám nespočet. Nechci to nijak hierarchizovat. Namátkou však vyzdvihnu filmy mistra Sorrentina, Wese Andersona, Scorseseho, Ritchieho, Tarantina, Taiky Waititiho, Vinterberga, Felliniho, Nolana, Svěráka, Formana apod. 

U muzikálů je to taktéž složité, vím však, že miluji Lvího krále nebo třeba Hamiltona. A není možné nevyzdvihnout Andrewa Lloyd Webbera a jeho kontinuální tvůrčí krasojízdu.

Marťa: Vím, že jste se zabýval historickým šermem. Je nějaký muzikálový projekt, kde jste už tuto zálibu mohl využít? Troufl byste si třeba i na vytváření bojové choreografie? 🙂 Zároveň vím, že jste se stal členem souboru Městských divadlech pražských. Čeká vás i zde v následující sezoně nějaký muzikálový titul? 🙂

Svého času jsem šerm využil v inscenaci Romeo a Julie, poselství lásky, která se uváděla v Národním divadle moravskoslezském, bohužel už měla derniéru. Momentálně však šermuji v uvedení shakespearovského díla Jak se vám líbí, jež je k vidění v Městských divadlech pražských. Není to muzikál, ale hudby je tam taky dost. Moc vás na něj zvu.

Nemohu říci, že bych se na vytvoření bojové, resp. šermířské choreografie, podílet nechtěl. Uvidíme, kam mě osud vyšle. Touhu a chuť navrátit se k historickému šermu, který vyžaduje podstatně větší časovou investici, určitě mám. Tak uvidíme.

No a muzikálového titulu v této sezoně nejspíše, bohužel, součástí nebudu. Rýsuje se však spolupráce na sezonu další. O tom však příště. 😊

Annie: Před lety jsme vás mohli vidět v jedné z hlavních rolí v jazzovém muzikálu Colea Portera Děj se co děj. Vzhledem k tomu, že jste působil jako frontman jazzové kapely, předpokládám, že vás účinkování právě v tomto kusu muselo bavit. Máte nějaký oblíbený titul z této éry, v němž byste si přál hrát?

Neskutečně mě to bavilo. Staré klasické muzikály protkané swingem, jazzem a naprosto našlapanou orchestrací, to mám opravdu moc rád. 😊

Ta éra jako taková je známá zásadními tituly. Nejsem asi nikterak vyhraněn. Pakliže je to naplněno nosnou myšlenkou a filozoficky se to nekříží s mou podstatou, pak budu šťastný za každá nová objevování na jevišti, třeba i v titulech z předválečné doby.

Džejňulka: Kromě divadla máte štěstí i na role před kamerou, mohli jsme vás vidět například v pohádce Největší dar, ve filmu Střídavka či v seriálech Co ste hasiči, Specialisté či Anatomie života. Je některý z těchto projektů pro vás v něčem obzvláště výjimečný? Jistě jste při natáčení potkal spoustu zajímavých kolegů – který z nich vás třeba něčím ovlivnil či nejvíce zaujal? 🙂

Ony všechny ty projekty byly něčím výjimečné. Jsem moc rád, že jsem mohl mnohokrát potkat a pozorovat při práci velké matadory nejen českého a slovenského filmu. Je toho opět zase mnohem více. Ale například nesmírně zajímavé pro mě bylo setkání s režisérem Petrem Nikolaevem. To je režisér s velkým R. Jeho oddanost řemeslu a herci, empatie a práce na place jsou výsostně fenomenální. A nádherné a velmi podstatné pro mě bylo i natáčení pohádky Největší dar. Už jsem to několikrát zmiňoval, ovšem setkání s básníkem, muzikantem, skladatelem a obrovskou duší Davidem Stypkou bylo neskutečně krásné. Celá ta pohádková práce byla obláčkem radosti a nádherné souhry a s mnohými kolegy ze zmiňovaného Největšího daru se přátelíme doteď. 😊

Nikča: Působíte dojmem opravdu všestranného člověka, který by se ve světě jen tak neztratil. Nelákala by vás možnost pracovat v zahraničí?

Děkuju za ta slova. 😊

A určitě lákala.

Už jsem měl tu čest se na některých zahraničních projektech podílet. To je obrovská radost. S jazzovou kapelou jsme kupříkladu pravidelně jezdili po Evropě, občas vyjíždíme s divadlem na zájezdy a sem tam přiletí i vlaštovka od zahraničních produkcí. Nechte se však překvapit. Tento rok se pracovně do zahraničí na delší dobu určitě chystám.

Coffeerun: Letos jedete na plný plyn. Několik premiér a zajisté mnoho učení textů. Co ale dělá Radek Melša ve volném čase? Má nějaké koníčky a záliby?

Radek Melša je vášnivým požitkářem, cestovatelem, přírodomilem a taky trochu kavárenským povalečem, radostným darmošlapem s potřebou setkávat se se svými blízkými a velkomilovníkem deskových i počítačových her. 

K tomu rád chodívá běhat, a když se najde čas, tak praktikuje i nějaký ten fotbálek nebo jiný sport. 😊

Little Lotte: Ve vašem medailonku na stránce NDM zmiňujete, že milujete trapné situace, což mě přivádí k otázce – vzpomenete si na nějaký vtipný moment, k němuž došlo během představení? 😁

Je toho více. Nejpodivnější, ale v něčem i zábavné trapno chvíle, které často nutí k rychlé aktivizaci, bývají výpadky textu.

Hráli jsme v divadle Komedie v Praze, jako zájezd, inscenaci Raději zešílet v divočině. Má postava se v jedné scéně připojila k seanci v lese, která zahrnovala i požívání marihuany. Divadelní jazyk zmiňovaného obrazu spočíval v zadržování dechu střídaném s rychlými nádechy a výdechy. V ten den se mi povedlo dostat se do tak silného hyperventilačního dynamického přepjetí, že jsem na pár sekund omdlel. Když jsem se probral, netušil jsem, že jsem v divadle a stále ve stejné scéně. Mumlal jsem nějaké nesmysly a vytvářel podivné kreace. Myslel jsem, že jsem nejspíše doma. Naštěstí se drátky v hlavě propojily, já začal vnímat obrysy a světla a byl jsem zpátky. Což mě vyděsilo, ale následně donutilo se z této chvíle nějak nenápadně dostat. Nevěděl jsem, jak dlouho jsem byl v jiném „vesmíru“. Pauza musela být zřejmá. Když jsem ale zjistil, že si téměř všichni, dle mlčení, patrně myslí, že to do scény patří, bylo to velmi uklidňující. Tedy až na nejdříve překvapeného a následně smích zadržujícího kolegu. 😊