Muzikál The Addams Family: I cesta do hrobu může být plná lásky
Jak poznáte, že máte před sebou skutečně bláznivou fanynku divadla a muzikálů? No třeba tak, že se vydala do Brna na titul, co se přitom donedávna hrál u nás v Praze. Nebo jak by jistě podotkli moji rodiče: „A ona na to musí jet až do Brna!“ 😂 Popravdě mě muzikál The Addams Family nikdy zvlášť nelákal, tím pádem jsem ho v Karlíně nenavštívila. Připadalo mi, že bych se asi trochu nudila, především proto, že ani ve filmech a seriálech Addamsovic rodinku nijak zvlášť nevyhledávám. Něco málo se ke mně dostalo, ale že bych je znala zpaměti, případně podlehla nedávné horečce kolem seriálu Wednesday na Netflixu, se říct nedá. Přesto, když jsem zaslechla, že toto dílko bude uvedeno v Městském divadle Brno, říkala jsem si, že to by za pokus stálo. Zvlášť, když byly do role Morticie obsazeny hned tři energické a krásné dámy. A Wednesday Esther Mertová? To znělo zkrátka slibně.
Nevrhala jsem se ale při prodeji na lístky jako zběsilá, tentokrát za mě rozhodl spíše osud a já nakonec do Brna jela coby náhradník za jednu naši Statečnou, která byla zrovna v indispozici. Odjížděla jsem s tím, že se aspoň projdu po městě a třeba už uvidím nějakou tu vánoční výzdobu (což se mimochodem povedlo, byla to nádhera 😊) a dám titulu šanci. Stejně jsem si ale v duchu pořád myslela, že to nebude pro mě to pravé ořechové. O to větší radost jsem měla, když jsem zjistila, že mě muzikál nesmírně baví. Tentokrát mě ani nenapadají žádná „ale“, která bych tu měla zmínit. Tohle dílko bylo vyšperkované od sklepa až na půdu, obsazení bylo kompletně skvělé a ze všech bylo cítit, že je jejich role baví. A rovnou trochu přeskočím až na konec, protože jsem očividně nebyla jediná, kdo měl tento dojem. Dokázal to potlesk vestoje a nadšené juchání nás všech v sále. Během samotného představení pak mnohonásobné výbuchy smíchu – hrálo se od 14 hodin, a tak bylo obecenstvo namícháno z dospělých i dětí. Bavily se ale všechny věkové skupiny. Každý se smál něčemu jinému, ovšem všichni si tam něco našli.
Humor je ostatně asi nejsilnějším prvkem v The Addams Family. V oficiálních textech se dočteme, že se jedná o hororovou muzikálovou komedii, já bych vypíchla především tu komediální stránku. Rodinka Addamsů je možná na pohled trochu strašidelná, ale ve skutečnosti jsou to správní lidé s velkým srdcem. Milují se až za hrob 😂, jen to dávají najevo trochu zvláštně, občas jeden druhého trochu mučí. Ale koneckonců, to platí do jisté míry i v jiných rodinách. Všichni máme své vrtochy 😊.
Já osobně miluji černý humor, díky čemuž mi některé zvláštní vtipy skvěle padly do noty. Nemůžu zde nezmínit překlad, který si vzala v Brně na starost Zuzana Čtveráčková. Mám pocit, že ji práce na tomto titulu musela opravdu hodně bavit, alespoň to tak znělo z jejích textů.
Rovněž mě nadchlo Tango De Amor Morticie a jejího muže Gomeze. Z každého tónu i z každého pohybu cítíte energii Španělska či Latinské Ameriky a především velkou vášeň. To jsou přesně ty rytmy, co mi dokážou rozproudit krev v celém těle. Vždycky pak začnu litovat, že tanec je něco, co naprosto nezvládám. Každopádně španělské rytmy jsem cítila i z jiných čísel, tím pádem bych se k hudbě z Addamsových mohla pravidelně vracet, pro nějakou tu energetickou nakopávku. A klidně bych do Brna zajela znovu, až budu mít ještě víc naposloucháno 😊.
Co mě ale překvapilo nejvíce, byla hudba, jejímž autorem je Andrew Lippa (libreto a původní texty napsali Marshall Brickman a Rick Elice). První číslo, kde se seznamujeme s rodinkou Addamsových, bylo skvěle rozjeté. Tím to ale neskončilo, hodně jsem si oblíbila i některé další skladby, třeba číslo, v originále nazvané Crazier Than You. U nás v něm Wednesday a Lucas (a později i jeho rodiče) zpívají: „Jsem větší cvok než ty“. Nejenže hudebně to mělo skvělou energii, ale zároveň to skvěle popisovalo i zamilovanost jako takovou. Co jiného to totiž může být, než naprosté šílenství?😊💖
Vášeň a láska jsou základními prvky i v příběhu muzikálu. Ve zkratce jde o to, že Wednesday je zamilovaná a chtěla by se vdávat. Na večeři k Addamsovým tak pozve tajného snoubence Lucase i jeho rodiče a doufá, že se její rodina zvládne jeden večer přetvařovat a tvářit se, že je normální. Vtipné je, že Lucas o to samé žádá své rodiče. Ti jsou pro změnu z Ohia 😂, ať už to znamená cokoliv. Dvě odlišné kultury, nějaké to tajemství, to je recept na pořádnou katastrofu. Zdalipak to všichni ustojí?
Co se týče vizuálních vjemů, neměla jsem jedinou výtku. Scéna Christopha Weyerse nám perfektně představila dům Addamsových, stylem připomínající modernější verzi gotiky. Jako by zkrátka bydleli ve strašidelném zámku z lunaparku, jen tedy ne na Výstavišti u Stromovky v Praze, ale v newyorském Central Parku. Spousta drobných vtipů vznikla už jen díky tomu, že když člověk procházel dveřmi, musel se shrbit, aby se do nich vešel. Morticia to zvládá jako královna, samozřejmě, sluha Lurch zavrčí, apod.
Kostýmy vznikly z dílny Andrey a Adély Kučerových, přičemž v případě hlavní rodinky se držely standardního pojetí, a proto jsme neměli pochybnosti, kdo je kdo. A ačkoliv je oblíbená barva Addamsových černá, vyváží nám to fakt, že Lucasova maminka dorazí v šatech, co září jako sluníčko. A není navíc sama, kdo se snaží přinést do šatníku nějakou tu barvu 😊. Každopádně vypíchnout musím elegantní dlouhé šaty, které oblékla Morticia. Nádherný model, vzhledem k dekoltu, vhodný jen pro odvážné dámy. Rovněž se mi moc líbily ty rukávy. Nevím, zda byly krajkové, nebo byl použit jiný materiál, ale dodávalo to róbě šmrnc.
Možná už je vám to jasné, ale Morticia mě asi v tomto představení zaujala nejvíce. Věřím, že i Andrea Zelová a především Svetlana Janotová budou stejně úžasné, já ale natrefila na Terezu Navrátilovou. Znala jsem ji zatím jen coby Vivian v Pretty Woman, o to víc mě ale její proměna v Morticii praštila do očí. Na jeviště téměř přitančila, každým sebemenším pohybem a gestem dávala najevo jediné: Já jsem zdejší královna! Padněte na kolena a uctívejte mě… Krásná, sexy, elegantní, ale i vtipná, milující. Co víc si přát.
To si uvědomuje především Morticiin muž, Gomez alias Jiří Daniel. Nemám srovnání s dalšími alternacemi, kterými jsou Alan Novotný a Adam Kaňák, ovšem mám dojem, že jsem natrefila právě na svého ideálního Gomeze. Miluju, jak se mu povedlo propašovat Gomezovy španělské manýry i do něčeho tak drobného, jako je otočení hlavou. Ono to chvílemi vypadalo, že Gomez tango tančí celý život, tedy když zrovna nehrozí někomu kordem. Ale i u toho zvládne držet elegantní postoj. Neměla jsem pochybnost – Gomez zkrátka miluje svou ženu nadevšechno, zároveň ale miluje i celou svou rodinu. Bylo roztomilé, jak měl dilema, čí tajemství držet pod pokličkou a kterou z dam svého života podpořit.
Než přejdu k zamilovanému mládí, udělala bych odbočku ke zbytku osazenstva domu Addamsových. Kromě dcery Wednesday mají manželé ještě mladšího syna Pugsleyho (pro mě naprosto otřesné jméno 😂). Ačkoliv není pro příběh stěžejní, přece jen jedním svým činem přispěje k tomu, že se vše ještě víc zamotá. I na malém prostoru Pusgley alias Petr Horký dokáže zaujmout a hlavně rozesmát. Například, když rozverně tančí během mučení. Kouzelné 😊.
Parťačkou pro lumpárny mu je i babička. Zahrála si ji jinak mladá a svěží Marta Matějová (alternací je rovněž mladá Evelína Studénková), byla výborně namaskovaná, ale tak nějak jsem doufala, že jí scénář předepíše nějaké momenty, díky nimž by se Marta mohla předvést coby komediální talent. Popravdě tam ale babička byla spíše do počtu a největší legrace vznikala spíše na její účet, když na scéně nebyla. Znáte to, když se manželé hádají a přijde věta: „A tvoje matkaaaaa…!“ 😂
S podobně neexistujícím prostorem si musí poradit představitelé sluhy jménem Lurch. Ten baví ale už svým vzezřením a náturou à la zombie. Stačí mu se moc nehýbat, zavrčet a my padáme smíchy. Při mé návštěvě ho ztvárnil Ladislav Kolář. Nejenže jsem ho málem ani nepoznala, ale zároveň je pro mě fascinující, že byl ochoten se nechat tímto způsobem „vymaškařit“, když jsem ho dosud vídala spíše v rolích důstojných pánů a mentorů. O to vtipnější to ale celé bylo. Alternací je v tomto případě Igor Ondříček, u něhož jsem si jistá, že Lurche ztvární též parádně a možná si ještě něco málo přidá.
Když se řekne „Addams family“, vybaví se mi samozřejmě na první dobrou i strýček Fester se svou bílou hlavou. V muzikálu se tedy nedočkáme žádné jeho speciální dějové linky (myslím třeba tu filmovou, kdy si nejsme jisti, zda je pravý strýček, nebo jen dvojník), zato zde figuruje v podstatě coby vypravěč a hybatel děje. Jeho hlavním cílem je, aby láska za každou cenu zvítězila. A hodně mě bavil i jeho osobní pohled na tento nevyzpytatelný lidský cit. Místo, aby si hledal ženu a čelil zklamání, zamiloval se totiž do luny na nebi. Vzhledem k tomu, že sám vypadá trochu jako měsíc v úplňku, věřím, že jsou ideálním párem 😂. Jen jim trochu brzdí rozlet citů ta zatracená vzdálenost. Ale s tím si jistě takový frajer, jakým Fester je, poradí.
V mém případě se této role zhostil Oldřich Smysl, přičemž alternací je Tomáš Sagher. Byla bych zvědavá i na něj, možná bude více působit jako podivín, ale Oldřich Smysl byl pro mě ideálním Festerem. Hned jsem si ho zamilovala, působil na mě velmi sympaticky a přitom stále ulítle. A nemohla jsem se ubránit dojmu, že kdyby Městské divadlo Brno v budoucnu uvedlo nějaký kus s tematikou Harryho Pottera (jsem pro, mimochodem 😂), ideálního představitele pro Voldemorta už mají. Ani nemusí shánět jiné maskování.
Teď tedy zpět ke slečně, jejíž tajná láska celé dění v muzikálu odstartuje. Wednesday je dnes již ikonická postava, ale musím říct, že jakmile se Esther Mertová objevila na jevišti, vnímala jsem ji právě už jen jako Wednesday. Pomohly tomu ostatně i její copy a šaty s límečkem. Jen jsem se nedokázala hned smířit s představou, že by se měla Wednesday už vdávat. Její věk snad nebyl celou dobu specifikován a hádám, že jí mohlo být třeba osmnáct. Jenže působila mladší. Možná by nebylo na škodu jí v průběhu představení vlasy rozpustit, aby vypadala o krapet starší. Takto jsem popravdě byla částečně i na straně její matky a říkala jsem si, proč se musí holka hned hnát pod čepec.
Coby její milý Lucas Beineke se představil Adam Gazdík. Pravidelní diváci Městského divadla Brno na něm můžou sledovat, jak čas letí a jak nejrychleji „stárnou“ dětští herci. Já jsem ale přijela nezatížená tím, že bych Adama znala z dětských rolí. Asi tomu pomáhá i fakt, že je hodně vysoký. Působil na mě jako vychovaný mladý muž, kterého by každá maminka chtěla za syna a každá tchyně za zetě. Navíc se k sobě s Esther velmi hodili.
Jeho rodiče Mala a Alice si zahráli Robert Jícha a Lenka Janíková. Dočkají se v příběhu také své zápletky a v závěru jsou si díky tomu snad bližší než kdy dřív. Oba působili skutečně věrohodně, Robert s brýlemi a ve vestičce působil, jako by si na večeři pouze odskočil z kanceláře. Alice nám zpočátku může připomínat Stepfordskou paničku, navíc se zálibou ve veršování. Nakonec ale rovněž vytasí drápky a stojí to za to. Hned vypadá, jako by rozkvetla a možná i o pár let omládla.
To víte, láska je všemocná kouzelnice. O tom ví své i Addamsovi, kteří sice vypadají jako by právě vylezli z hrobu, ale nenechte se mýlit. Srdce mají obrovská a krev jimi pumpuje o sto šest. Rodina je pro ně na prvním místě. A když se občas o někoho rozroste? Tím líp! 😊 Tak si k nim též zajeďte na návštěvu a inspirujte se, protože ačkoliv se zdánlivě těší na smrt, žít umí jedna radost. A po jejich vzoru vám na závěr popřeji: „Hlavně ať se vám nestane nic dobrého!“ 😉
Napište váš komentář
Chcete se zapojit do diskuze?Neváhejte a napište váš příspěvek.