Muzikál The Addams Family: Na návštěvě u crazy rodinky….
Zdravíčko vážení, když už mám psát recenzi na Addamsovu rodinu neboli The Addams Family, tak to přece nemůže bejt normální, ne?
Není to tak dávno, co jsem se vydal na návštěvu k jedné dost podivné rodince, jménem Addamsovi. Měl jsem ten dojem, že jdu do divadla v Brně, ovšem zdání klame a já se objevil úplně někde jinde. Procházel jsem se městským parkem, vlastně ani nevím, jak jsem se náhle ocitl tváří v tvář obrovskému domu. No, byl to spíše zámek a ještě ke všemu strašidelný. Nevím, co mě to napadlo, ale sebral jsem veškerou svoji odvahu a rozhodl se zazvonit na zvonek. Dveře mi otevřel obrovský sluha a jediné, co z něj vypadlo, bylo jeho jméno – Lurch. Usadil mě v hlavním salónku tohoto domu, a to, co následovalo, bylo jako z jiného světa. Po domě běhala dvě děcka. Po delším odposlechu jsem pochopil, že se jedná o dívku Wednesday a chlapce jménem Pugsley. Jejich rodiče Gomez a Morticia zrovna prožívali vášnivý tanec a střelená babička Addamsová a strýček Lester vedli vášnivou debatu o něčem, čemu jsem sotva rozuměl. To, že běhala kolem ruka, už snad ani nekomentuji.
„Ach, ta omamná vůně hřbitova,“ pronesl Gomez a já už tušil, že zažiju něco zajímavého, něco, co si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Jak si tak pohodlně sedím a čekám, co se bude dít, přilezla ke mně ruka a přinesla jakýsi program. Chvíli si ho prohlížím, až dojdu ke zjištění, že tento muzikál stvořilo dokonce trio pánů: Andrew Lippa, Marshall Brickman a Rick Elice. Příběh o strašidelné americké rodince, která vede tak trochu morbidní život, netřeba dlouze představovat. Všichni zcela jistě známe úžasné filmy, seriály a různé komiksy na toto téma. Příběh, který se dostal na muzikálová prkna, je ale trochu jiný. Je fakt, že tato rodinka dokáže stvořit hned několikero příběhů. První, co vás během představení ihned zaujme, je celková režie, scéna a především texty. Podobnou rodinku jsem již viděl v Praze, kde se ještě do nedávna hrála na prknech Hudebního divadla Karlín. Sám osobně jsem se moc těšil a byl jsem neskutečně zvědavý, jak to celé dopadne. Byl jsem natolik unešený, že jsem přemýšlel, jak moc budu tento muzikál porovnávat. Protiklady jsou patrné už od samého začátku.
Musím konstatovat, že scéna je opravdu dokonalá. Christoph Weyers vykouzlil prostředí, které nám dotváří celkovou atmosféru. Většinu jeviště zabírají kulisy zámku, respektive domu Addamsových. Krásná a především realisticky působící scéna v podobě luxusního historického sídla z dávné doby, obrovské schodiště a vstupní hala. Vše působí vizuálně dokonale a využití kulis se také podle potřeb představení proměňuje, různě otáčí apod. V jednu chvíli se ocitáme na hřbitově před domem a poté jsme během několika vteřin opět uvnitř domu. To celé ještě umocňuje krásné nasvícení, kouř a další efekty. Pardon, ruka mi teď ukazuje, že to nejsou efekty, ale je to reálné. Vše spolu dokonale ladí, stejně tak kostýmy (Adéla a Andrea Kučerovy), typické pro jednotlivé postavy tak, jak je známe z televize. Hlavní zásluhu na tom má pan režisér (Stanislav Slovák), právě pod jeho rukou totiž tato vtipně hrůzostrašná komedie ožila. Když už hodnotím toto, musím říci, že to pro mě bylo úplně jiné představení než v Praze, a to především díky českým textům od Zuzany Čtveráčkové. Najednou jsem sledoval jiný, a přesto stejný příběh. Wednesday nebyla Středa, ale jmenovala se Wednesday, atd… Těch krásných vychytávek a drobnůstek v textu udělalo toto dílo ještě bombovějším. Děkuji za krásný zážitek.
Během svého sledování jsem nezpozoroval nic zvláštního. Vlastně možná… by byla na místě hygiena. Poprvé jsem se dozvěděl, že při přípravě pokrmů k večeři jídlo dokonce i uvaří. Také byla ve vzduchu cítit lež. Mám pocit, že tato rodina před sebou skrývá různá tajemství. No, trochu se na ně zaměřím.
Tak pozor: Rozsvěcím lampičku a jdeme na výslech…
První na řadu přichází sám veliký, teda trochu menší Gomez Addams, který tvrdí, že je Jiří Daniel. Trochu se potí, doufám, že to nejsou ležtovice. Svoji roli hrál skutečně skvěle, prožíval každý okamžik na jevišti. Snažil se být věrným a milujícím manželem a zároveň láskyplným otcem svých dětí. Miluje svou rodinu a především historii svého rodu. Jiří Daniel byl opravdovým Addamsem, v hereckém projevu přímo dokonalý a též pěvecky mě dosti bavil. Na jeho bedrech se táhne skoro celé představení a s tím je spojeno i velké množství textu, který je podán bez sebemenšího zaváhání. Spolu s Morticiou tvoří úžasný pár a moc jim to slušelo. Jejich grimasy si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Nebudu ale Gomeze už déle trápit a jeho místo na mučící židli přebírá paní domu Morticia – Tereza Navrátilová. Ach, Morticio, jsi bohyně a hlavně… co se to dozvíme, ty máš nohy?! Ráda hraješ hru na pravdu a dá se ti věřit. Akorát jsi jako tvoje matka. 😊 Tereza se pevně chopila své role a už od jejího prvního příchodu na jeviště působila zcela dokonale. Na její postavu se zcela jistě zaměříte – nesnáší žlutou barvu a miluje kytky bez květu. No, není k sežrání? Je! Její zpěv, hlas, hlášky,… to i vše ostatní mě bavilo po celou dobu. A stejně tak se bavil i celý sál.
Na paškál přichází Wednesday Addamsová – Klára Ondrůšková. Mladá dívka, která v ději prožívá první velkou lásku, ale i trápení s rodinou, zejména se svojí matkou. Klára byla skvěle obsazena, nejen kvůli svému věku, co se pro danou roli skvěle hodil, ale též to byla opravdu Wednesday. Po herecké stránce působila zcela jistě a odhodlaně. Pěvecké party zvládla perfektně. Též je tahounem celého představení a vám nezbývá nic jiného, než jí držet palce, aby se nevzdala svého snu. To její bratr, to je úplně jiná střela. Pugsley Addams – Kryštof Helbich je nejmladší člen rodiny. Mám pocit, že trochu trpí frustrací z osamění. Bojí se, že ho opustí jeho jediný spojenec, kterým je jeho sestra. Tato role je spíše herecká, a to Kryštof zvládl věrohodně. Během příběhu projde jistým procesem, takže úsměv, ať se vám nic nestane. Hlavně bacha na pohár a to, co je v něm.
Babička Addamsová, tak to je jiný level, hmm, teda případ. Vypadá, že by jí mohlo být klidně sto let a vlastně nikdo v rodině neví, čí je to matka. Ale prostě je to jejich babička. Evelína Studénková nám představila svoji crazy babičku, plnou energie a života. Tato role, je též spíše herecká a má prostor se předvést, bez jakýchkoliv rozpaků. To vše Evelína sehrála báječně. Pokud byla babička crazy, tak Strýček Fester je mega crazy. Jeho úmysly jsou občas šílené, přesto s ním soucítíte. Podobu mu propůjčil Oldřich Smysl a byl skvělým průvodcem tohoto představení. Dal této postavě šmrnc a styl. Bavil mě též pěvecky a herecky. Jsem rád, že jsem si tuto roli opět oblíbil, a to díky jeho podání. Ach, toto bude těžká zpověď. Lurch – Igor Ondříček. Brrrr, hrrrr, chrrrrr. Tak to je přesně on. Igor je součástí rodiny a musím říci, že ač nemluví, tak byl skvěle zakomponován do příběhu. Jeho závěrečná píseň, která je krásným zakončením příběhu, prohloubí váš zážitek.
Asi mohu ubrat trochu světla, tato trojice na mě už působila trochu lidštěji. I když pár pochybností taky mám. Mal Beineke – Robert Jícha, otec rodiny. Působí trochu zakřiknutě, jakoby mu něco scházelo k jeho znovuzrození. Myslím, že po návštěvě u Addamsových najde znovu svůj smysl života. Robert Jícha je vždy jistota každé inscenace. Plachého otce sehrál skvěle a o zpěvu ani nemusím mluvit. Vždy je radost ho spatřit na jevišti. Ovšem pro mě novinkou a možná i překvapením večera byla jeho žena Alice Beineke – Lenka Janíková. Musím přiznat, že jsem si tuto dámu ihned zamiloval pro její herecký projev, mluvu i zpěv. Vše působilo přímo dokonale a věrohodně. Svoji postavu prožívala s citem a věrohodností. Jedinou zvláštností Alice bylo, že často mluvila ve verších a nosila žluté oblečení. Mám pocit, že též trpí něčím podobným, jako její manžel. Během představení projdou jistou proměnou a na konci bude patřit veliký potlesk i jim.
Posledním členem této rodiny byl jejich syn Lucas Beineke – Šimon Fikar. Chvíli jsem měl pocit, že po jevišti běhá reálná verze hlavního hrdiny z animáku Hotel Transylvánie, ale ne, byl to prostě Šimon. Má slova chvály budou patřit i jemu. Jeho úděl je těžký, musí obhájit svoje postavení v nové rodině, ale především zůstat milovaným synem. To vše Šimon sehrál úžasně. Mohu dokonce tvrdit, že je novou tváří brněnského divadla a budu doufat, že ho brzo uvidím v další roli. (Co třeba v Dear Evan Hansen? 😉) Po jevišti se též prochází a motají různí předkové Addamsovi, kteří nám jen umocní vymyšlený, teda ehmm… reálný příběh.
Během svého posuzování této rodinky jsem asi omylem vypil pohár pravdy. Aaaa, sakra. Nezbývá než mluvit jen a jen pravdu. Tento kus patří právem na jeviště MdB. Jedná se o rodinné představení, a podobně jako Matilda, tvoří výpravnou show pro celou rodinku. Nechám to na vás, ať už normální, nebo crazy. Takže výhoda, může jít každý.
Já si Addamsovy užil a kápnu božskou: Zase se někdy vrátím!!!
Napište váš komentář
Chcete se zapojit do diskuze?Neváhejte a napište váš příspěvek.