Zvídavé otázky 7 statečných: Honza Bibr

Dnes vám přinášíme další rozhovor ze série „Za oponou“. Tentokrát jsme vyzpovídali Jana Bibra, který si v divadle vyzkoušel i jiné profese, ale momentálně zodpovídá za garderobu u nejrůznějších (nejen) muzikálových představení. Zajímá vás, jak vlastně práce garderobiéra vypadá a co má Honza vždycky po ruce? Rádi byste nahlédli do situace, kdy je na převlek pouhých pár vteřin? Nebo se chcete dozvědět, čím mohou diváci pít krev? Pokud jsou vaše odpovědi kladné, rozhovor níže je přímo pro vás.

Annie: Zodpovídáš za garderobu výpravných představení, jakými beze sporu byl Fantom opery, ale také těch komornějších, jako je např. Doktor Faust v Divadle Na Maninách. Jaká jsou úskalí a výhody těchto protipólů?

Já osobně v tom rozdíl úplně nevidím, ta práce je vždycky stejná. Člověk se stará o kostýmy, o herce… Ale když porovnám Fantoma opery a Doktora Fausta, tak je rozdíl v počtu lidí na jevišti, v počtu kostýmů a převleků. Fantom je opravdu kolosální dílo, ten počet kostýmů je šílený. Garderoba se dělí na pánskou company, pánská sóla, dámskou company a dámská sóla, přičemž já mám na starosti pánskou company. Přestože se starám „jen“ o jednu skupinu z vyjmenovaných, i tak je toho pořád dost. Proto je to náročnější než u Doktora Fausta, kde je převleků málo. Počet garderobiérů se také liší, v Goje nás bylo sedm, na Maninách jsme byli pouze ve dvou.

Když ale srovnám Goju například s Divadlem Na Fidlovačce, kde se hraje muzikál Branický zázrak, tak v Goje je naše práce jednodušší v tom, že se hraje jedno představení třeba celou sezonu. Tím pádem kostýmy zůstávají na jednom místě a nikam se nestěhují. Na Branickém zázraku musíme kostýmy stěhovat, rozbalit, rozvěsit po šatnách, připravit za jeviště… Práce proto následně celkově zabere mnohem více času. 

Džejňulka: Staráš se o garderobu představení Branický zázrak. Popsal bys nám, co všechno tato práce obnáší a jaké problémy, co s kostýmy souvisí, musíš vyřešit právě ty?

Protože jsem se přímo o Branickém zázraku rozpovídal u minulé otázky, tak zde popíšu naši práci jako takovou. 😊 Staráme se o kostýmy, což obnáší praní, žehlení a opravy. Opravy mohou obnášet zašití malých dírek, přišití upadlého knoflíku, dostaneme se ale i k výměně zipu, zkracování či zašívání úplně prasklých kalhot, případně všeho možného, co je právě potřeba. Já mám prioritně na starosti ty větší opravy, protože spousta kolegyň nešije na šicím stroji, takže dokud si s tím vím rady, rád to udělám.

Další součástí naší práce je pomáhání hercům s oblékáním kostýmů a jejich převlékáním. Jsou představení, která mají kostýmy civilní (rifle, sako, mikina…), kde to není třeba, ale jsou kostýmy, které si herec sám oblékat nezvládne. Například v Popelce na ledě měly kostýmy různá fiží, co se zapínají vzadu, vatony (vycpaný tělový overal) a podobně. Jindy jsou zase kostýmy těžké, proto jsem tam vždy po ruce. Dále samozřejmě převleky a rychlopřevleky, které se odehrávají za jevištěm. U Branického zázraku je hodně specifické to vybalování a následné uklízení kostýmů, jak jsem již zmínil. A vlastně moje „nejdůležitější“ role spočívá v takovém našem rituálu, kdy chodím po představení k šatně dámské taneční company, zaťukám a zakřičím: „Pranííííí!“  Následně seberu prádlo a jdu – už se z toho stala taková naše tradice.

Little Lotte: Jaký byl tvůj zatím nejrychlejší převlek? Jak vlastně probíhá situace, kdy je na převlek jen chvilička? A je něco, co máš jako garderobiér vždy po ruce?

Tady začnu od konce – po ruce mám vždy »sichrhajsku«, tedy zavírací špendlík. To je záchrana, která je nad zlato. Zatím se mi nestalo nic, co by zavírací špendlík nezachránil. Jednou se stalo, že tanečnice měla latinky (boty na latinskoamerické tance – pozn. 7 statečných) a utrhl se pásek, který tu botu utahuje.  Už ale musela utíkat na číslo, tak jsme tam rychle vrazili tu sichrhajsku, tanečnice s ní odtančila celou show a až poté se bota odnesla k obuvníkovi. Jednou se také zasekl zip, nechtěl vyjet nahoru, tak se sichrhajskami propnula celá záda, dali jsme jich tam asi pět a drželo to. A posloužila i místo upadlého knoflíku u kalhot, takže za mě určitě nejlepší výbava – je to totiž rychlé a pevné řešení. Samozřejmě se musí kupovat kvalitní, aby se nezlámaly. V určitém tahu se totiž mohou ohnout a vystřelit, což je nemilé. 😁

Můj nejrychlejší převlek je v Czech Cabaret Show, ke konci představení. Přibíhá tanečnice Terezka, má na sobě kombinézu a musí se převléct do jiné. Takže přiletí, já jí rychle rozepnu zip na zádech, ona si sundá boty (kombinézy přes ně nelze přetáhnout) a já už jsem připravený – na každé ruce mám nahrnutou jednu nohavici. Řeknu jí, kterou nohu má nastavit, aby se oblékla správně a nestalo se, že bych třeba otočil nohavice a zip byl vepředu. Po nasazení si rychle nasadí boty, urovná kombinézu a běží. Ale s Terezkou jsme si to už natrénovali a nic nás nepřekvapí.

Ty rychlé převleky probíhají u každého jinak, ale většinou jsou ti lidé nervózní, protože není příjemné, když se převlek musí stihnout jen za pár vteřin. Často máme jedno místo, kam herec přiběhne a rychlopřevlek probíhá tam. Pokud se tam někdo jiný v ten moment mihne a vlastně nám tak trochu překáží, často nám ujedou nervy a okřikneme ho, což nás pak mrzí a omluvíme se, ale i tenhle tlak k té práci patří. Člověk je tak nervózní, aby se převlek stihl včas, že holt někdy kope kolem sebe.

Nikča: Divadlo je živel, ale pohled na něj máme odlišný, když jsme v pozici diváka, a když se staneme součástí představení. Je něco, co tě na téhle práci příjemně překvapilo, případně ti naopak vzalo určité iluze?

Co mě na téhle práci příjemně překvapilo? Rozhodně herci! Poštěstilo se mi totiž pracovat i s velkými jmény. Člověk je zná z internetu, z televize, z bulváru a občas si na ně nechtěně udělá názor, řekne si: „On je takovej, ona je maková…“ a bojí se toho, co nastane, když se s nimi seznámí. Stejně tak, když máte nějakou osobnost rádi a víte, že s ní budete pracovat, máte obavy, že nebude taková, jakou jste si ji představovali, a zkazí vám to iluze.

Mně konkrétně se to stalo s Tomášem Klusem, kdy jsem si původně myslel, že to asi nebude člověk podle mého gusta a nebudeme si rozumět, ale pak jsem zjistil, že je Tomáš úžasný kluk a je s ním sranda. Vždy člověka rozveselí, zasměje se s ním a je to prostě člověk s velkým srdíčkem na správném místě.

Pak třeba u Dany Morávkové můžete mít pocit, že z té televize kouká přísně, ovšem pak ji člověk pozná a zjistí, že je to fajn žena, s níž si báječně popovídá a zasměje se. Vždy jsem měl v oblibě Hanku Křížkovou a říkal si, jaká asi bude. A zjistil jsem, že je s ní legrace a je také neuvěřitelně hodná.

Iluze mi zatím žádná práce nevzala, pouze mi dala určitou pracovní deformaci. I jako divák v divadle si na představení všímám rychlopřevleků, u kostýmů přemýšlím, jak by se šily a tak podobně.

George: Divadlo je pastva pro oči mlsného diváka. Myslím, že zrovna kabaret je toho pravým důkazem. Sexy kostýmy, peří, scéna, šampaňské teče proudem… Sám jsi součástí tohoto týmu v krásném představení Czech Cabaret Show. Jaký je rozdíl v práci mezi tímto druhem představení a muzikálem jako takovým? A jak vnímáš toto uvedení na naší scéně?

Největší rozdíl mezi muzikálem či jakýmkoliv divadelním představením a Czech Cabaret Show je v tom, že divadelní představení má jasně daný scénář a tím se všichni musejí řídit. Má jasný začátek a konec, nic se nemůže přehazovat. U Cabaretu na sebe jednotlivá čísla nenavazují, takže se mohou prohodit, případně i vyškrtnout – máme skvělé artisty, kteří jezdí po celém světě, takže se může stát, že na tři show se nějaké číslo vystřihne a vystupuje někdo jiný. Někdy se ale stane, že máme umělců na jednu show až moc, takže se ubírají a přidávají čísla dle aktuálního stavu.

Další rozdíl spočívá v tom, že s Czech Cabaret Show cestujeme. Byli jsme dvakrát v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech, dále třeba v Teplicích, Českém Krumlově a Solnici. Na cestách je to pokaždé jiná show, protože zákazník, který si nás objedná, určuje, zda chce celou show, nebo jen některá čísla, hodinovou verzi, případně jen akrobaty, nebo jen zpěvačky… Pro mě jako garderobiéra spočívá největší změna v tom, že tím, jak se mění místo konání akce, je jiné i zákulisí, což není vždy úplně pohodlné. Často to bývají dost malé prostory, spíše takové komůrky, kam se musíme všichni nacpat.

Uvedení Czech Cabaret Show na naší scéně vnímám pozitivně. Sice jsem nikdy neviděl celou show v kuse, ale je to barevné, třpytivé, je tam spousta nadaných lidí, zkrátka skvělá podívaná. Pro mě je to rozjetý vlak, od kterého nikdy nevím, co čekat. Vždy zkrátka přijde něco nového. A jestli je tu něčeho opravdu hodně, tak stoprocentně peří a kamínků. Já osobně bych to lehce zredukoval 😊, protože tyto věci často padají a pak je jich ve výsledku málo.

Eponine: V tvém životopise bychom se mohli dočíst i to, že jsi pracoval jako uvaděč v Goja Music Hall, kde se uváděl mimo jiné i muzikál Ples upírů. Jací byli tamní diváci, měli nějaká svá specifika, nebo jsou lidé všude stejní, bez ohledu na divadlo? A čím ti tam nejvíc »pili krev«? 😊

Uvaděče jsem v Goje dělal čtyři roky, tedy poměrně dlouhou dobu. Plesem upírů jsem začínal, pak přišel Fantom opery a následně Čarodějka. Lidé byli vesměs stejní, ale rozdíl spočíval v uváděném díle. Nejmilejší diváci byli při Fantomovi, poněvadž znali příběh, navíc i divák, který se o divadlo nezajímá, Fantoma opery zná. U Čarodějky byl průšvih v tom, že Čaroděje ze země Oz moc lidí v Česku nezná, což bylo vidět. Stávalo se, že diváci byli frustrovaní, nevěděli, co se na jevišti odehrává, a proto během představení odcházeli. U Plesu upírů si hodně lidí myslelo, že je to pohádka. Vzali na představení děti, ale pak přiběhli herci s těmi svými úžasnými maskami a s tesáky, začali strašit, a děti začínaly brečet. Někdy to děti nezvládaly, a tak s nimi dokonce museli rodiče z divadla odejít. I tohle bylo specifické a náročné.

Lidé mi pili krev hodně 😁. Nejčastějším kamenem úrazu byly fronty u šatny – buď je diváci neuměli vytvořit, nebo se předbíhali navzájem, křičeli na sebe a následně i na mě, protože jsem obsloužil někoho, kdo předbíhal. Jenomže pro mě v tu chvíli nebylo podstatné, kdo byl první a kdo poslední, ale chtěl jsem všechny co nejrychleji odbavit. Raději odbavím někoho, kdo mi to číslíčko vrazí do ruky a já mu můžu hned vydat bundu, než abych čekal na lidi, kteří jsou sice na řadě ve frontě, ale nemají to nachystané.

Další problém byla samotná čísla od šatny. V Goje je systém, kdy na každou věc dostanete jedno číslo, tedy když si odložíte do šatny jednu bundu, dostanete jedno číslo, když dvě, dostanete dvě čísla a tak dále. Často se stávalo, že se lidé se mnou dohadovali, že na dvě bundy dostali jen jedno číslo a na svém si trvali i několik minut. Já jim vždy vysvětlil, že to není možné a že museli dostat čísla dvě. Vždy druhé číslo nakonec našli, ale většinou se ani neomluvili a prostě odešli. Vadilo mi, že v sobě neměli tu pokoru a slušnost něco říct.

Marťa: V divadle sis vyzkoušel nejednu profesi. Je nějaká další, které bys rád přišel na kloub? A pro jaký muzikál bys někdy chtěl šít kostýmy, kdybys tu možnost měl? 😊

Tak, kdo by nechtěl stát na jevišti? 😊 Samozřejmě by se mi líbilo, kdybych si mohl zahrát nějakou krásnou roli, ale muzikál by to asi být nemohl. Takhle, já se za svůj zpěv nestydím, ale věřím, že ne každému by to bylo příjemné poslouchat, nepovažuji se za úplně dobrého zpěváka. Kdyby to byla nějaká parodie, třeba Scary movie muzikál, tam bych si klidně zazpíval, protože tam by to tolik nevadilo.

Je zajímavé, že když se řekne garderobiér, tak si spousta lidí myslí, že ty kostýmy i šijeme, což není pravda. Kostýmy šijí švadleny a já nejsem zas tak zdatná švadlena, abych to zvládl. Ušiju si něco na sebe, ale na ostatní si zatím netroufám. Ale kdybych to uměl a měl tu možnost šít nebo navrhovat kostýmy, tak bych rád pracoval na muzikálu Dracula. Inspiroval bych se původní verzí, protože si myslím, že v jednoduchosti je síla a krása. Neříkám, že současné kostýmy v Draculovi nejsou hezké, ale ta jednoduchost byla podle mě lepší. Ze zahraničních muzikálů bych rád oblékl muzikál Anastasia, ale broadwayská verze mě moc neuchvátila kvůli určitým změnám u postav. Kdyby někdo udělal verzi přesně podle filmu, rád bych se v ní angažoval a kostýmy svou barevností víc přiblížil té pohádce. Nejvíc bych se vyřádil na kostýmech pro Rasputina. 😊