Zvídavé otázky 7 statečných: Libor Matouš

Foto: Tino Kratochvil

Pro dnešní rozhovor zavítáme do nedalekého Brna. Svůj čas nám věnoval mladý a velice talentovaný herec a zpěvák Libor Matouš.  Náš obdiv si získal za roli Luky v muzikálovém hitu sezóny Devět křížů.  Proto naše první otázka mířila právě tam. V jaké další hlavní roli ho ještě v Městském divadle Brno můžeme vídat? Pojďte se s námi podívat na rozhovor, kde se mimo jiné dozvíte od všeho něco… Které pohádky má Libor rád od dětství dodnes, kdo je pro něj vzorem a jaké jsou jeho sny a přání… Co říkáte, Libore? Můžeme začít? 😉

George: Zdravím.😉 Pokud někde zazní zkratka MdB, ihned vím, že jde o záruku kvality a příjemné zábavy. Muzikál Devět křížů se pro mě stal událostí sezóny a možná i celkově nejoblíbenějším muzikálem. Jsem moc rád, že jsem roli Luky mohl vidět právě ve vašem podání. Energie z vás přímo sršela a já prožíval každou minutu tohoto díla. Jak vnímáte tuto roli vy osobně? Byla pro vás v něčem jiná než ostatní role? Vnímáte tento muzikál tak trochu jinak, třeba i proto, že se zakládá na skutečném příběhu?

V průběhu svého divadelního života jsem měl tu čest být součástí několika inscenací. Každá je svým způsobem zajímavá a z každé jsem měl možnost si něco odnést. Bavíme-li se však o inscenaci Devět křížů, jedná se o moji srdcovou záležitost. Samotný námět přináší něco nepopsatelného. Jakožto rodilý Brňák jsem odmala slýchával a znal příběh, ze kterého mrazí po zádech.

Co však nutno vyzdvihnout, je práce Petra Štěpána, Robina Schenka a Miroslava Ondry. Jejich dramatizace a pojetí samotného příběhu, který má v „originále“ několik verzí, je něco úžasného. Výborně vystihli charaktery postav, které nejsou čistě dobré, nebo špatné. Celé dílo dává smysl a nevidím v něm jediný moment, který by neměl své opodstatnění. Navíc mému srdci blízké folklórní prostředí jen umocňuje mou radost, že můžu být součástí Devíti křížů.

Nemůžu opomenout režiséra Petra Gazdíka, který na kvalitu textu úžasně navázal svým režijním rukopisem a v průběhu nastudování díla byl hlavním tvůrcem skvělé a tvořivé atmosféry. Celé zkoušení jsem prožíval především s kolegou v alternaci, Ondrou Studénkou, a dovolím si říct, že jsme se vzájemně inspirovali, podporovali a snad budu mluvit za nás oba, když řeknu, že naše spolupráce na roli Luky byla radostí. Všem svým kolegům i autorům Devíti křížů bych touto cestou chtěl poděkovat, protože zkoušení bylo nádherným zážitkem, který bych přál každému.

A abych neutekl od vaší otázky, jak vnímám postavu Luky? Snažil jsem se najít Luku Franeho v sobě. Luka Frane má krásné vlastnosti, jako jsou čest, láska či hrdost (v dobrém slova smyslu). Avšak má i vlastnosti, na kterých by se dalo zapracovat: vztahovačnost, horlivost, horkokrevnost. Myslím, že každý z nás nějakou z těchto vlastností alespoň částečně disponuje, a tak se z nich dá vycházet. A díky výborné zpětné vazbě režie a kolegů se nám (snad) podařilo tyto emoce úměrně vyvážit. 😊

Shrnutí: Je mi ctí a nesmírnou radostí, že můžu být součástí inscenace Devět křížů v Městském divadle Brno.

Coffeerun: Patříte bezesporu mezi nastupující mladou divadelní a muzikálovou generaci. Herci často hovoří o svých vzorech, lidech, kteří je inspirovali. Máte i vy někoho takového? Někoho, kdo ovlivnil nějakým způsobem váš dosavadní profesní život?

Vzorem pro mě byli vždycky lidé, kteří kráčeli pokornou a slušnou cestou za svým cílem. Lidé, kteří více pracovali, než mluvili. Lidé, kteří i přes počáteční nezdary stále věřili svému snu.

Jmenovitý vzor nebo idol jsem nikdy neměl. Nikdy jsem nechtěl být jako někdo. Ale ptáte-li se na osobnosti, k nimž chovám obdiv nebo úctu… dovolím si zmínit pár jmen: Winston Churchill, Wayne Rooney, Ray Charles, Rudolf Hrušínský, Waldemar Matuška.

Džejňulka: Již zmíněný muzikál Devět křížů měl premiéru loni v září, měsíc nato se začal hrát i Medicus, přičemž v obou těchto dílech ztvárňujete hlavní roli. Ani jedna z nich není zrovna lehká, takže by mě zajímalo, jak jste zvládal zkoušet dvě takové úlohy současně? Bylo to tak náročné, jak si to představuji, nebo se třeba podařilo si to nějak časově rozplánovat, aby to nebyl takový stres? A (i když odpověď tuším…) stála ta námaha za to? 😊

Na jaře jsme začali zkoušet muzikál Devět křížů, avšak generální zkoušky a dokončování díla probíhalo začátkem nové sezóny. V období září jsme začali zkoušet také inscenaci Medicus. Naštěstí oficiální zahájení a první korepetice probíhaly už v červnu, takže přes léto byla možnost se alespoň částečně připravit, což bylo zásadní výhodou.

Nejnáročnější období bylo, fyzicky i psychicky, když se projekty opravdu křížily stylem, že dopoledne jsem se věnoval Medicovi a odpoledne (večer) Devíti křížům. Bylo třeba dobře rozkládat síly a snažit se tělu, hlasivkám i psychice dopřávat alespoň chvilky odpočinku.

Co se zpěvu týče, bylo Devět křížů velice kvalitní kvalifikací pro následující projekt. Po pěvecké stránce je pro mě dílo Medicus náročnější, protože požaduje pěveckou přesnost a „dokonalost“. Oproti tomu role v Devíti křížích snese i jistou dávku surovosti, což je mi bližší. Naštěstí je mým pěveckým konzultantem a koučem kolega Daniel Rymeš, který mi umí vždycky správně poradit. Navíc u role Roba v Medicovi byl mým dalším rádcem i kolega ze šatny, Dušan Vitázek. Těmto dvěma vděčím za to, že Rob Cole zpívá od začátku do konce a nepřijde během první poloviny o hlas.😀

Na dotaz, jestli ta námaha za to stála? Mně to za to stálo. Bral jsem to jako výzvu, které jsem se pokusil zhostit nejlépe, jak jsem uměl. Avšak, jestli se to povedlo… to je otázka spíše na diváky. 😊

Annie: V představení Sněhurka a já vás můžeme vidět jako prince Floriána, který se zdá být tak trochu smolař, a myslím si, že je tak většině diváků hodně blízký a o to sympatičtější. 😊 Baví vás podobné modernizace pohádek, jako je právě tato, nebo dáváte přednost spíše pohádkám klasickým? A napadá vás nějaká vaše oblíbená dětská knížka, pohádka či film, které byste si dokázal představit v muzikálové podobě a chtěl byste si třeba v takovém muzikálu zahrát? 😊

Upřímně, nejsem velkým fanouškem tzv. „moderních pohádek“. Mám rád pohádky, kde je dobro, zlo, láska, statečnost a na konci „Žili spolu šťastně až do smrti“. Ale obecně pohádkám fandím a je i pár moderních kusů, na které se rád podívám. Ale jak říkám, jsem spíše klasik.

Mezi své nejoblíbenější řadím: Byl jednou jeden král, Tři veteráni, S čerty nejsou žerty, Princezna ze mlejna a především, má nejoblíbenější, Lotrando a Zubejda. A to je i má odpověď na otázku, jakou pohádku si umím představit na jevištních prknech.

Nikča: Diváci vás mohou vídat na divadelních prknech, zároveň jste se už zvládl „zabydlet “ na poli seriálů (například 1. Mise na Primě či Ulice na Nově – pozn. 7 statečných). Přemýšlel jste někdy o hraní ve filmech, případně i o úplně odlišné profesi?

V pár filmech už jsem měl tu čest si zahrát, a pokud by přišla další nabídka, budu jen rád. Jeviště i filmový/seriálový plac má své kouzlo. Práce před kamerou je krásná odnož herecké profese. Být součástí nějaké hezkého filmového projektu je na mém seznamu přání, takže uvidíme, co osud přinese.

Samozřejmě se někdy člověk zamyslí: „Co by bylo, kdybych…?“ Ale krása hereckého řemesla je ta, že si můžete zkusit alespoň to „pozlátko“ několika různých profesí.

Eric: Když máte volnou chvilku, jaká muzika vám hraje do sluchátek? Baví vás nějaký konkrétní hudební proud víc než ty ostatní? Na jaké muzice jste vyrůstal? Navštěvujete i koncerty svých oblíbených interpretů?

V současné době nejvíce poslouchám Hradišťan, Javory, The High Kings (irská hudba), kapelu Poletíme? a písně z pera Hapka & Horáček.

Mé dospívání ovlivnila asi nejvíc kapela Green Day, dále také Ray Charles, Elvis Presley, Jaromír Nohavica a další…

Jsem fanouškem dobré muziky. Žánrově se nevyhraňuji. Dřív jsem chodil na různé fesťáky, ale v dnešní době chodím tak na jeden koncert ročně, a to většinou spontánně. Nejsem rozhodně z těch fanoušků, co kupují lístky půl roku dopředu.

Eponine: Ve volném čase rád sportujete, máte rád zbraně, bojové sporty a dokonce jste vyrazil pěšky z Brna do Rakouska. Uvažoval jste někdy v dětství o kariéře profesionálního sportovce či vojáka? Prozradíte nám více o vaší „procházce“ do Rakouska? Chystáte další dobrodružnou výpravu? 😊

Jedním z mých snů v životě bylo hrát za Manchester United. Říkal jsem si, že se Cristiano Ronaldo vrátí do Manchesteru a budeme v útoku spolu. Částečně ten plán vyšel, Ronaldo se skutečně na chvíli vrátil, akorát jsem tam teda chyběl já. Takže to byl můj sportovní cíl.

A co se týče mého dětského profesního snu? Tím bylo stát se kriminalistou. „Procházku do Rakouska“ bych nenazýval jako „dobrodružnou“, možná spíš „zážitkovou“. Přece jenom byla to cesta několik desítek kilometrů, s možností se kdykoliv vrátit, nebo alespoň zavolat pomoc. Takže byl bych nerad v kategorii „dobrodruhů“ s opravdovými dobrodruhy.

Každopádně už dlouho bych rád absolvoval cestu do Santiaga de Compostela, pravděpodobně z Porta. Tak uvidíme, jak to letos vyjde časově. Kdyby tomu čas nenahrával, spokojím se i s klasickým čundrem po Česku.