Slunce, seno, jahody či Okno? Představení, které nás nejméně zaujalo

Každý z nás má jistě spousty oblíbených her a představení, ale stejně tak se v tom obrovském množství muzikálů logicky najdou i ty méně oblíbené. Během letošní sezony se vyrojilo několik novinek jak u nás, tak i v zahraničí. Je zcela jasné, že 7 statečných si to nemohlo nechat ujít a hned spoustu z nich i vidělo, ostatně v průběhu roku se na našem webu objevila spousta článků z našich nejrůznějších návštěv divadel. Každé představení má za sebou spoustu práce, úskalí a energie. Ovšem najdou se i slabší tituly, u nichž se přece jenom něco povedlo o trochu méně. Každopádně nedá se vše jen chválit a chválit. Divák je platící zákazník a očekává za to i perfektně odvedenou práci. Pojďme se tedy společně podívat na naši druhou otázku, která zní: Představení, které nás nejméně oslovilo.

Pokaždé, když se společně sejdeme u stolu a vypravíme si zážitky z divadel, padnou i věty typu: „Hm, to nebylo moc dobré… Očekával jsem něco jiného… Jsem smutný, že to takto dopadlo… Tak tohle už nikdy nechci vidět.“ Ano, určitě to i vy máte podobně. Rozhodně si každý z nás může v nepřeberném množství muzikálů vybírat. A proto padla volba i na toto téma. Každopádně, ať už jsme zmínili jakékoliv dílo, stále platí jedna věc – vždy se jedná jen o subjektivní názor jednoho či vícero z nás. A naopak vám se třeba mohlo to samé představení, které nás neoslovilo, zdát parádní. 😊

George: Jak jsem se již zmínil v předešlém článku, letošní rok byl pro mě hodně nabitý. Ať už se jednalo o novinky, nebo resty, které jsem do té doby nestihl. Bylo toho opravdu hodně a je zcela logické, že se tam tedy našlo i představení, které mě nejméně zaujalo. Díky bohu jsem během sezony odcházel z divadla spokojený a šťastný, za což jsem rád. Bohužel se ale našlo jedno představení, z něhož bych nejraději utekl. Toto představení se jmenovalo Slunce, seno, jahody. Myslím, že není třeba víc popisovat tento nesmrtelný filmový fenomén. Zkrátka trilogie, která nás neustále baví a už se stala prostřednictvím těch nejlepších hlášek běžnou součástí našeho života 😊. Musím uznat, že to byl od autora hudby Ondřeje Gregora Brzobohatého odvážný krok vůbec se do něčeho takového pustit. Přece jenom Legenda jménem Holmes, pocházející rovněž z jeho pera, byla naprosto úžasná a troufám si tvrdit, že by se neztratila ani v zahraničí. Takže, kde byl problém? Co se týče obsazení, nemám sebemenší námitku. Obsazení bylo fajn, bohužel ten zbytek už ne. Vtipy a hlášky nepůsobí tak vtipně jako ve filmu a ani hudebně to nebylo to pravé ořechové. Pořád si říkám: Kde se stala chyba? Může za to autor, nebo režisér? Jaký byl vlastně záměr tvůrců? Ve vzduchu je mnoho otázek. Po celou dobu jsem se rozhlížel po divadle a sledoval, jestli se nudím jenom já, nebo i ostatní. Bohužel bych řekl, že i ostatní, a tak mi bylo neskutečně líto herců na jevišti. Snad se příště povede lépe a Anděl Páně bude lepší trefa…

Coffeerun: Myslím, že mohu hovořit o štěstí, že jsem v letošní divadelní sezoně navštívila představení, která mě bavila a spíš se zařadila mezi má oblíbená. Některá zjitřila moje emoce více a některá méně. Proto je velmi těžké a až nespravedlivé dát jedno z nich na pomyslném žebříčku až na poslední příčku. Tak tedy….Okno mé lásky. Hlavním z důvodů, proč si tento jukebox muzikal toto nepopulární místo vysloužil, je právě to, že se jedná o „písničkál“, což je typ muzikálu, co prostě nepatří mezi mé blíbené. A dalším důvodem je, že v Divadle Broadway není živý orchestr, který jakékoliv představení vždy povýší. Ale jak už jsem napsala výše, je to trochu nefér, protože zrovna Okno mé lásky není vůbec špatné. 😉

Eponine: Nejméně mě v poslední sezoně paradoxně oslovil můj jinak oblíbený muzikál Duch v podání Městského divadla v Mostě. Jakmile se činoherní soubor pustí do muzikálu, je potřeba, aby muzikálový fajnšmekr přimhouřil minimálně jedno oko. Alespoň já se k tomu tak snažím přistupovat, ovšem v případě Ducha si mostecké divadlo ukrojilo příliš veliké sousto. Mostecké divadlo si občas pozve na hostování do hlavních rolích zkušené muzikálové herce, kteří dané představení hodně pozvednou. V případě Ducha si pozvali Martina Hubeňáka do role Sama a Kateřinu Herčíkovou do role Ody Mae Brown, bohužel se to stejně příliš nepovedlo. Kateřině není co vytknout, uzpívala to perfektně, bohužel při její sólovce zrovna zlobil zvuk. A pokud si člověk zvykne, že je její Oda Mae oproti jiným verzím včetně té filmové mladší, tak i herecky to zvládla. Přesto bych jí a Karolíně Herzinové, která hraje Molly, ty role já sama spíše prohodila. Dle mého názoru by to oběma dámám prospělo. Karolíny si vážím jako herečky i jako zpěvačky, ovšem Molly jí celkově nesedla, stejně jako nesedl Sam Martinovi Hubeňákovi, ač se mi v plzeňských muzikálech zatím vždy líbil. Navíc jsem postrádala chemii mezi Samem a Molly. Naopak však zazářili herci malých rolí, především Ján Burda coby Duch z metra, ten zastínil všechny hlavní představitele. Zaujal mě také Vít Herzina v roli Willyho Lopeze a Michaela Krausová.

Nikča: Nejméně mě v této divadelní sezoně zaujalo činoherní představení Lovci bobrů (Studio DVA). Vyrazila jsem do divadla na základě kladných zkušenosti z komedie Líbánky na Jadranu, o které jsem již psala článek. Lovci bobrů se ale z mého úhlu pohledu nevydařili v oblasti humoru – vtipy nebyly tak humorné, ale podle mého názoru přímo trapné. Samozřejmě je to otázka osobního vkusu, nicméně jsem se v tomto případě nezasmála ani jednou.

Annie: Myslím si, že už poměrně dokážu odhadnout, které představení by mě mohlo oslovit a které nikoliv. Nestává se mi proto, že by mě někdy návštěva divadla vysloveně zklamala. Přesto se ale i v této sezoně najdou dvě inscenace, které mě oslovily o něco méně než ostatní, ačkoliv se ani v jednom případě nejednalo o špatné představení. Jako první se mi vybavila Alenka v říši divů v Hudebním divadle Karlín, na kterou jsem se z počátku dost těšila, protože mám knižní předlohu moc ráda.

Bohužel ale můj celkový dojem poněkud negativně ovlivnil výkon Kateřiny Průšové v titulní roli. Alenka v jejím podání na mě bohužel působila nepřesvědčivě a nezaujala mě ani po pěvecké stránce. Je to rozhodně škoda, protože tento muzikál nabízí i nejednu složku, která dopadla velmi dobře, včetně několika opravdu výborných hereckých i pěveckých výkonů.

Druhé představení, které se mi v této souvislosti vybavilo, je Okno mé lásky, aktuálně uváděné v Divadle Broadway. V tomto případě je důvod zcela jasný. Zkrátka si myslím, že tento muzikál cílí na výrazně mladší diváky, než jsem já, pro které je jeho téma atraktivní. Mě bohužel až tolik neoslovilo. Přesto se domnívám, že tomuto muzikálu rozhodně nechybí nápad. Navíc skutečnost, že tvůrci jeho prostřednictvím dokázali u mladé generace probudit zájem o hity Olympicu, je rozhodně chvályhodná.

Eric: Nejméně (no, vlastně vůbec) mě bohužel oslovil muzikál z pera Ondřeje Gregora Brzobohatého Slunce, seno, jahody v Hudebním divadle Karlín. Své dojmy jsem dokonce s velkým sebezapřením sepsala i do článku (koneckonců nemůžeme vše jen chválit, to by byl náš web brzy kontraproduktivní). Ačkoli nerada kritizuji a obyčejně si i z ne úplně povedeného kusu odnáším alespoň částečně pozitivní dojmy, z tohoto představení jsem odcházela, mírně řečeno, rozčarovaná a nevěřícně kroutící hlavou.

Především se mi vůbec nelíbila hudba, což je pro mě prvořadá složka. Scénář pouze kopíroval děj známého filmu, avšak uvedením na divadlo nepřinesl žádnou přidanou hodnotu. Scénografie, kostýmy ani režie rovněž nepřinesly nic, kvůli čemu by se vyplatilo toto představení navštívit. Ostatní podrobnosti už nebudu zmiňovat, pouze bych znovu papouškovala své vlastní myšlenky, které jsem již jednou sepsala.

Po tom, co z pera stejného skladatele vyšlo peckovní hudební dílo Legenda jménem Holmes, měla jsem od Slunce, sena a jahod daleko optimističtější očekávání. Zase na druhou stranu jsou diváci, kterým zrovna Slunce, seno učarovalo. Když jsem tenkrát před představením ve foyer potkala kamarádku, řekla mi, že už jde počtvrté a dodala: „Hele, ono to není zas tak úplně blbý.“ No… asi už zavřu klapačku a nechám to bejt.😊

Džejňulka: V první řadě myslím, že uplynulá sezona byla velmi povedená a asi jsem měla ve spoustě případů zkrátka kliku a dobře jsem vybírala jak představení, tak třeba i jejich termíny. Už dlouho jsem se tedy nesetkala s žádným představením, které by ve mně zanechalo nějaký vyloženě nepříjemný pocit či pachuť trapnosti.

Spíše je to o tom, že se často nesetkají očekávání s realitou. Někdy se stává, že o konkrétním představení nejdřív slyšíte z úst někoho, kdo byl naprosto nadšený. Pak je přirozené čekat, že se ve vašem případě stane něco podobného… ale někdy to zkrátka nepřijde a to kouzlo se nestane. Upřímně se mi něco takového stalo v případě Devíti křížů. Proti muzikálu nemůžu říct špatného slova, ale přesto mě nezasáhlo ani zdaleka tak, jak bych čekala. I proto mu ale chci dát ještě jednu šanci. Ani Biograf Láska nesplnil zcela to, v co jsem doufala. Přesto je to krásný hit muzikál, který si našel své příznivce a navíc je poctou zesnulé Haně Zagorové. Do třetice bych zmínila i Branický zázrak, o němž jsem tu již před časem psala. Viděla jsem ho již dvakrát a pořád mám velmi smíšené pocity – hudebně mě popravdě dost zaujal a k některým jeho skladbám se ráda vracím. Nesedli jsme si ale po dějové stránce a já bych si přála tomuto příběhu rozumět lépe a víc do hloubky.

Marťa: Párkrát jsem v uplynulé sezoně odcházel z divadla zklamaný nebo nezaujatý, ať už se jednalo o zavedené pražské scény (nudné Zpívání v dešti, obnovená Alenka v kraji zázraků, nyní již Alenka v říši divů, se změnami k horšímu) nebo o malé mimopražské produkce (až na velmi dobré osvětlení jednoduše kompletně nepovedený Souboj Titánů na Mělníku). Jedno představení ve mně ale zanechalo opravdu velké rozpaky. V plzeňském divadle mi na muzikálech bylo vždycky dobře, třeba na tituly v nadcházející sezoně se docela těším. V té letošní však proběhla v tamním divadle jediná muzikálová premiéra a k mému zklamání ne úplně vydařená. Hudební stránka je sice krásná, vizuální taktéž…

Bohužel Kozí válce chybí příběh. Celou dobu mi připadalo, že sleduji slepenec různých útržků. Spousta scén „děj“ nikam neposunula nebo nedávala smysl – mezi nimi tety u konzumu, povídání o cikánce a především cirkus… Opravdu je k vylití vědra na učitele potřeba cirkusová scéna!? Navíc je divákům postavou dospělého Vaška, který v podání Václava Kopty spíš působí jako nezaujatý komentátor nějaké firemní akce, stále slibovaná ‚ta opravdická válka‘ mezi dvěma partami kluků. Nicméně se jí nedočkáme. 🙂 Tak by se dalo pokračovat dále a dále. Pár zajímavých míst by se našlo, ale tolik, aby vyvážila ta špatná a nevyužitá, jich bohužel není. Snad si v další sezoně spravím chuť. 🙂

Little Lotte: Keďže čo sa týka mojej celkovej prítomnosti v divadlách, bola pomerne slabá, nie som v pozícii sa vyjadrovať ku konkrétnym titulom. Je však jedna vec, ktorá ma dosť trápi, pretože sa dostáva do takého štádia, že niekedy si hovorím, že je to jeden z dôvodov, prečo návštevu divadla čoraz viac zvažujem, a síce divadelná etiketa. Zažila som divákov, ktorí mi po celý čas svietili do tváre svojim mobilom či dokonca telefonovali s hovorom na odposluchu (!!), čo ma však „zdvihlo zo stoličky“, bol nedávny incident z turné muzikálu Bodyguard v Manchestri, ktorý sa skončil predčasným ukončením predstavenia a privolaním polície, a dostal sa do správ po celom svete, vrátane Česka a Slovenska. Jedna z diváčok začala prekrikovať svojim spevom herečku na scéne, čo je už samo o sebe naozaj nevhodné, lebo to ruší nielen divákov, ale aj hercov. Čo ma však zarazilo, bolo, že sa táto správa dostala do sveta vytrhnutá z kontextu a chybu zvalili na „precitlivelú“ produkciu – nie, tá polícia tam nebola privolaná preto, že si spievala, ale preto, že bola pod vplyvom alkoholu a po upozorneniach uvádzačov ich fyzicky napadla. Naozaj je toto po covide, keď sme všetci boli radi, že v nejakom divadle sme, nový „normál“?