Loučení se Sweeneym, Sunsetem a dalšími: Jaké nás čekají plzeňské derniéry?

Něco končí, aby něco nového mohlo začít. Tak to chodí v životě, ale též na divadle. Shodou okolností ale v podobnou dobu končí hned několik titulů na naší oblíbené muzikálové scéně v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Jelikož je nám to poměrně líto (i když se už samozřejmě těšíme na novinky, které budou následovat), rozhodli jsme se těmto plzeňským kouskům ještě jednou…naposledy…zamávat.

Elisabeth – 4.6. 2023

Jako první musíme pár slov věnovat krásnému muzikálu Michaela Kunze a Sylvestera Leavaye Elisabeth, který už měl derniéru na konci minulé sezony, a to 4. června. 

Titul měl na plzeňské scéně premiéru v listopadu 2019. Z naší Statečné party bude Elisabeth asi nejvíc chybět naší Eponine. Jak moc jí příběh o rakouské císařovně Sissi učaroval a proč?

„Bohužel všechny plzeňské derniéry jsou moje srdcovky. S napětím jsem sledovala, jak dopadne Sunset Boulevard, královsky se zasmála při »Shnilotině«, užívala jsem si American Idiot, ideálně z alternativního místa a poplakala si při Billy Elliotovi. Ale když už musím vybrat jen jeden titul, vyhrává to Elisabeth. Snad proto, že mám ráda historii, hudba mě zaujala na první dobrou a jako bonus si po dlouhé době zahrála hlavní roli moje oblíbenkyně Soňa Hanzlíčková, která byla s každým přestavením lepší a lepší. Dodnes jsem se v jejím případě nespokojila jen se širší nominací na Thálii. Navštívila jsem i Sissi Museum ve Vídni a v každé místnosti se mi vybavila nějaká scéna z muzikálu.“

Elisabeth ovšem neuchvátila jen nás, diváky, ale také odbornou veřejnost. Ta si všimla skvělých výkonů obou představitelek titulní role, Michaely Štikové Gemrotové (nominace na Cenu Thálie 2020) i Soni Hanzlíčkové (širší nominace).

Pozadu nezůstala ani nejvýraznější mužská figura muzikálu – Smrt.  Jan Kříž se svým výkonem dostal do širších nominací, ovšem největší potlesk zde náleží Pavlu Režnému. Ten nejenže byl nominován, ale ocenění dokonce i získal.  „Cenu Thálie vnímám jako obrovské ocenění nejen role Smrti, ale celé mé dosavadní kariéry muzikálového herce. Muzikál Elisabeth jsem před naším uvedením neznal. Hned jak jsem se ale dozvěděl, že jej budeme dělat, poslechl jsem si nějaké nahrávky a celý muzikál jsem si okamžitě zamiloval,“ popsal před časem v rozhovoru pro náš web Režný.

Netajil se tím, že se pro něj Elisabeth velmi záhy stala velkou srdcovkou. Koho jiného se tedy při této příležitosti na derniéru Elisabeth zeptat… Pavlovi jsme tentokrát položili dvě následující otázky. Co nám na ně odpověděl?

Stejně jako pár našich Statečných, jste i vy navštívil koncertní verzi Elisabeth na zámku Schönbrunn. Za mě to mělo úžasnou atmosféru a potěšilo mě, jakou odvedl plzeňský soubor skvělou práci, protože výkony rakouské verze byly srovnatelné s výkony té plzeňské. Jen režijní provedení Lucheniho se mi líbilo víc v Rakousku než u nás. Zatímco náš Lucheni mi připadá jako ustrašený blázen, rakouský na mě naopak působí jako charismatický vůdce davu. Jak to vnímáte vy?

„Tohle je strašně těžký posoudit z pozice herce a ještě o to víc, když se to týká mých kolegů. Chápu ale, že pro diváky bylo režijní pojetí Lucheniho v Plzni a ve Vídni naprosto odlišné. Za mě je ten „vídeňský” víc konferenciér, který komentuje děj s jakýmsi odstupem. Tuším, že v Plzni byla vize Lucheniho jiná. Byl to vrah císařovny, který v cele smrti, na pokraji psychického zhroucení, hází vinu za její smrt na někoho jiného. To si myslím, že byl hlavní cíl ztvárnění v Plzni.“

Řada herců si vytváří různé playlisty písní různých interpretů, které mu nějakým způsobem připomínají jejich roli, ač s daným muzikálem přímo nesouvisí. Máte třeba i vy nějaké písně, které máte se Smrťákem spojené a připomínají vám ho třeba energií, textem, apod.? 

„Já jsem vnímal hudebně Smrťáka víc řekněme pop-rockově, ‚moderněji‘, než tak, jak byl údajně původně autory zamýšlen (inspirací měl být David Bowie). Ale že bych si dělal přímo playlist, který by mi něčím Smrťáka připomínal, to ne. Občas jsem si před představením poslechl svoji oblíbenou nahrávku Elisabeth z roku 2012, ale to spíš, když jsme hráli po delší době, abych se do toho zase ‚dostal‘. 😊

Ale například teď, při přípravě na Ježíše, se vracím k hudbě, kterou jsem poslouchal, dejme tomu, na střední. A musím říct, že mě nikdy nepřestane fascinovat 80s rock a severské metalové kapely.😁“

Donaha! – 19.10.2023

Pár slov k tomuto muzikálu, který se hraje od května 2018 a derniéru má za týden, nám věnovala Džejňulka: „Na Donaha! budu vzpomínat moc ráda, už jenom proto, že jsem ho kdysi měla možnost zhlédnout v doprovodu dvou skvělých dam, a to Coffeerun a Nikči. Moc dobře si vzpomínám, jak jsme se celým večerem prosmály – začalo to již před představením. A po něm už jsme vypadaly, jako bychom v sobě měly minimálně láhev vína nebo šampaňského. Tak moc nás dobrou náladou ‚nakazilo‘ toto parádní představení. 🙂 Děkujeme!“

Zdá se, že veselo bývalo nejen v hledišti, ale i na jevišti. Občas totiž vše nedopadlo přesně tak, jak to bylo zamýšleno… O tom něco ví i představitel hlavní role Jerryho Lukovského – Jozef Hruškoci. „Stane se, že osvětlovač to odklikne pozdě a nám je vidět všechno. 😄 Nebo, že během toho závěrečného striptýzu si náhodou někdo… že jo, Tome,… odhodí tu čepici a musí dotančit s rukou na nádobíčku.😀 Nebo se něco odkryje v tom županu, když jdeme na děkovačku. Že jo, Tesáku? 😊 No, prostě, takových historek je spousta, 😃” popsal se smíchem v našem rozhovoru Hruškoci.

Ovšem co je potřeba hned vzápětí dodat, Donaha!, s nímž se v plzeňském DJKT rozloučíme již 19. října (info o posledních lístcích na webu DJKT), nebylo »jen« vtipnou taškařicí, ale oplývalo i hlubokým příběhem, plným emocí. O pořádnou dávku dojetí se nám postaral právě zmíněný Jerry a vztah s jeho synem. Sledovali jsme ale také osud Davea, kterého si zahrál Tomáš Savka. Také jeho jsme před časem pro náš web vyzpovídali a samozřejmě přišla řeč i na Donaha!, přičemž jsme se dozvěděli, že Davea dostal Tomáš v podstatě jako roli „na tělo“.  „Dave je trochu romantik, to jsem já taky, a trochu nadšenec, to jsem já taky, a trochu línej a to jsem já taky,“ popsal jejich společné rysy Tomáš.

„Celé to představení je velmi vzácné, jak obsazením rolí, tak provedením, režií a tím, jak jsme si s klukama sedli,“ zhodnotil tuto inscenaci Savka, mimochodem čerstvý držitel ceny Thálie. Tu si vysloužil výkonem v roli Maxe v ostravském uvedení muzikálu Producenti.

Sunset Boulevard – 17.11.2023

V listopadu se rozloučíme i s napínavým Sunset Boulevardem, a to po necelých dvou letech. Premiéra se totiž odehrála v prosinci 2021. Někteří Stateční tento kousek zhlédli. Určitě na něj nezapomene naše Eric. „Muzikál Sunset Boulevard z pera skladatelského velikána A. L. Webbera je opravdovým hudebním klenotem. Příběh vyhaslé hvězdy němých filmů Normy Desmond a zkrachovalého scenáristy Joea Gillise mohu vidět i slyšet pořád dokola a ani po letech mě neomrzel. Plzeňské nastudování tohoto výjimečného muzikálového díla si rovněž budu pamatovat jako okouzlující a dechberoucí kus, při němž tuhne krev v žilách,“ popsala své pocity.

Zmíněnou hvězdu němých filmů ztvárnila v Plzni Stanislava Topinková-Fořtová. V roce 2022 získala za úlohu Normy Desmond nominaci na Cenu Thálie. Odborná porota ocenila i výkon Pavla Režného alias Joea Gillise, ačkoliv jen v širších nominacích.

Joe Gillis je navíc velmi zvláštní postava, v podstatě by se dalo říci – pěkná „podšívka“. Jak ho ale vnímal jeho představitel? „Joe je úžasně plastická postava a právě ta ‚nevyzpytatelnost‘ mě na něm ohromně baví. Není ‚jen‘ zamilovanej, nebo naštvanej, nebo prospěchářskej, ale naopak je všechno tohle dohromady a ještě mnohem víc,“ popisoval Režný.

A jak ho tato figura bavila? „Za celou dobu slezu z jeviště jen asi 3x, takže ten prostor se vyřádit je fakt enormní. V tomhle směru je Joe při každém představení velká výzva a zároveň zábava. Bude mi fakt chybět…tak choďte, dokud tenhle opus magnum hrajeme! 😊“ vyzval Pavel. Vezmete ho za slovo? Mrkněte, zda jsou ještě lístky…

Něco shnilého! – 17.12.2023

Je něco shnilého ve státě dánském, říká se. Většinou to znamená cosi podezřelého, tajemného, nespravedlivého. Ovšem v případě broadwayského muzikálu Something Rotten! neboli Něco shnilého!, který vytvořili Karey a Wayne Kirkpatrickovi a John O’Farrell, to znamená hlavně jednu velkou zábavu.

Premiéra proběhla na Nové scéně 19.6.2021 a nyní již pomalu ale jistě zatahuje oponu. Poslední představení nás čeká v neděli 17. prosince, tedy přesně týden před Štědrým dnem. Jak je to s lístky, si ale raději zkontrolujte na stránkách divadla.

Stateční muzikálovci si dobrodružství bratrů Prckových (Jozef Hruškoci a Martin Holec) rozhodně nenechali ujít. Pár slov si tentokrát připravili Nikča a George: „Něco shnilého! je představení, které nás neskutečně bavilo. Historický příběh podaný zábavnou formou nám vykouzlil nejen úsměv na tváři, ale padlo i mnoho slz. A jak budeš vzpomínat na toto představení ty sám?“

Představitele mladšího z bratrů Prckových, Martina Holce jsme se zeptali, zda má se svou figurou něco společného…

Postava Nigela Prcka je typická svým talentem pro psaní. Lákalo by vás samotného si také zkusit napsat nějaké menší dílo?

„Myslím, že mám schopnost díla úplně přepsat, než vyloženě napsat 🤣🤣. Třeba když pracuji na nějakém představení v ZUŠce nebo se studenty na konzervatoři, tak kolikrát vymýšlím jiné postavy a zápletky, ať již z časových důvodů, nebo i proto, aby každý člen představení alespoň něco řekl. A zkrátka mi z toho občas vyjde jiný příběh. 😇🤣. Takže snad jen: ‚…Ehm… Až budu starý, napíšu paměti. Pro manželku a taky pro děti‘.“

Výraznou roli Williama Shakespeara v podobě, v jaké jsme ho zatím neznali, zde ztvárnil Dušan Kraus. Už před časem jsme se ho na toto představení ptali v rámci našich Zvídavých otázek. Zmiňoval například, že zkoušky byly opravdu intenzivní, především z hlediska choreografií (Ivanka Hannichová), ale nikoho nešetřil ani režisér Lumír Olšovský. „Pro mě osobně bylo asi nejobtížnější zvládnout číslo Je zlý bejt nejlepší, protože se v něm musí sejít v jeden moment vícero aspektů a všechny musí být načasovány na tu správnou vteřinu. Hlavně jde o točnu, na níž musí ve správný moment naskočit lidi a během mžiku se musí na správné místo položit kulisa, aby všechno fungovalo na vteřinu přesně. A mým úkolem je pak si tohle všechno hlídat, vnímat a do toho zpívat písničku, která má tak miliardu slov a kadenci jako kulomet, 😊“ popisoval nám Dušan náročnou sekvenci.

Ocenil i celé vyznění díla, které místy působí jako parodie muzikálů jako takových. „V průběhu celého zkoušení to byl vtip za vtipem a na spoustě míst jsme si je přidali my sami. Já jsem zastáncem názoru, že pokud si člověk neumí udělat srandu sám ze sebe, neměl by si ji dělat ani z nikoho jiného. A tady to platí na 200 %,“ mínil Kraus, který si především nemohl vynachválit spolupráci s kolegou Pepou Hruškocim. V ději představovali dvojici rivalů, ve skutečnosti byli spíše sehrané duo.

„My dva si podle mého dokážeme opravdu pěkně‚podrážet nohy‘ a neskutečně na sebe slyšíme.  Takže vždy čekám, co na mě ‚vybalí‘. Možná si tak skvěle rozumíme, protože jsme oba ‚východniari‘😁,” smál se.

Další nezapomenutelnou figurkou v muzikálu je i bratr Jeremiáš, s nímž se pojí také jedna zajímavost. Zde se plzeňskému divadlu podařilo proměnit nevýhodu v přednost – když totiž jeden z alternací Jeremiáše (Zbyšek Pantůček) onemocněl, začali se v této roli točit slavní hosté „jako na Orloji“. Tedy pokud zrovna nehrál sám režisér a šéf souboru, Lumír Olšovský. Role se výjimečně ujali například Václav Kopta, Richard Genzer či Václav Svoboda. Ale dokonce i Monika Absolonová.

„Moc mě baví to celé sledovat ze zákulisí, protože každý host to samozřejmě pojme jinak, takže všichni musí být maximálně ve střehu. Díky tomu tam vznikají nádherné neopakovatelné situace, které můžou vzniknout jenom při improvizaci,“ vylíčil tento fenomén zase z druhé strany Dušan Kraus v našem rozhovoru.

Nyní, krátce před derniérou, jsme se rozhodli Dušana Krause znovu oslovit a zeptat se přímo na jeho úlohu v muzikálu. Má s ní snad něco společného i ve skutečnosti?

Vaše postava, William Shakespeare, je tak trochu uličník/ hajzlík… 🤣 neváhá využít každou příležitost.  Jak jinak se stát slavným, že?  Jste v soukromí taky někdy uličníkem? 🤣

„To záleží, co si představujete pod pojmem uličník. 😀 Samozřejmě si s klukama v divadle děláváme různý naschvály. Ale všechny v rámci kamarádství a dobrých vztahů. Jak se říká: ‚Co se škádlívá, to se rádo mívá.‘ Ve mně se holt prostě někdy probudí malý kluk, který potřebuje udělat pár pitomin.

A taky do divadla každý den přijdu s nějakým novým vtipem a myslím, že pomalu ale jistě už tím začínám lidi ‚otravovat‘😀😀. To je takové moje malé divadelní uličnictví… A samozřejmě s mojí Kájou si ze sebe dokážeme někdy taky pěkně utahovat…ale to je potřeba, protože kamarádství je základem každého vztahu. 🙂“

A rodným jazykem Shakespeara bychom mohli říct – last but not least… nebo pokud chcete, tak to nejlepší nakonec. V Něco shnilého! je totiž ještě jedna hvězda silné záře. Tou je věštec Nostradamus, jemuž geniálně propůjčil vzezření (jen tedy hodně změněné líčením, maskou a kostýmem) Lukáš Ondruš. Říkali jsme si, že třeba Lukáš už za ty dva roky něco z jasnovidectví odkoukal… A proto jsme se ho zeptali:

Vaše povolání je věštit budoucnost. 🥰 Derniérou tohoto krásného představení ale nic nekončí… jaká je vaše vize pro DJKT do budoucna? 🤣

„Vidím 4 soubory!
Muzikálový, Nebelvír a samozřejmě Operu…
Místo mluvení jen zpěv, ale ZÁSADNĚ DRAMATICKÝ!

Vidím také 2 vlasaté chlapce,
kteří tráví siestu na kříži.
A všichni jim tleskají vestoje.
Nebo se spíš zvedají na protest?
Uznejte sami – 30 stříbrných za jeden chlebíček!?!“

A my už tedy můžeme dodat jen jediné – No, uznejte sami, není to výborná předpověď? 🤣

Sweeney Todd – 29.12.2023

V tomto případě musíme dát nejdřív slovo naší Coffeerun, která cestu tohoto muzikálového kousku, krásně shrnula:

„Příběh o ďábelském holiči z Fleet Street vtrhl na scénu DJKT již v roce 2018 a nyní se s ním po pěti letech velmi neradi loučíme. Humorný příběh plný nadsázky a hororových scén pohltil diváky hlavně díky vynikajícím výkonům Stáni Topinkové Fořtové coby paní Lovettové, které začne vzkvétat živnost teprve, až když se u ní v obchodě objeví Jozef Hruškoci v titulní roli Sweeneyho. Ten obnoví svoje holičství a pod jeho rukama začnou mizet zákazníci. Pojďme se spolu s nimi naposledy vydat do londýnské Fleet Street.“

Když jsme asi před rokem zpovídali Jozefa Hruškociho, logicky přišla řeč i na roli ďábelského lazebníka. „Tenhle typ muzikálu mám hodně rád, protože mám pocit, že mě jako herce posouvá dál. Díky takovým hrám můžu své dovednosti rozvíjet. Možná k těmhle věcem mám i trochu zdlouhavější proces a potřebuji se během zkoušení nějak ‚emočně zničit‘, aby se mi tyto postavy zažraly pod kůži,“ uvedl.

Není pochyb o tom, že s tím „zažřáním pod kůži“ se mu to povedlo. A jak Pepa přiznal, bylo těžké to mezi zkouškami jen tak odložit a vrátit se zase do normálu. „Omlouvám se všem kolegům, na které jsem občas nepříjemný, když takovéhle věci zkouším. 😀 A samozřejmě se omlouvám hlavně své rodině. 😊,“ smál se Hruškoci, který za Sweeneyho Todda získal i nominaci na Cenu Thálie za sezonu 2018/2019. Stejně tak se do nominací v tomtéž roce probojovala i Stanislava Topinková-Fořtová alias paní Lovettová.

A když už je teď pomalu čas se z holičského křesla zvednout a jít dál, oslovili jsme představitele titulní role znovu a zeptali jsme se, zda se mu bude stýskat…

Do Sweeney Todda jste se mnohokrát doslova metamorfoval.  Sweeneyho „kůže“ vám sedla jako ulitá. Od premiéry k derniéře uběhlo neuvěřitelných 5 let. To už je docela pěkný kousek života. Čím vás Sweeney překvapil a co vám bude nejvíce na společném soužití s ním chybět? Chtěl byste mu něco vzkázat, než se s ním nadobro rozloučíte?

„Sweeney mě překvapil hudební náročností a také tím, jak je postava krásně plastická a díky tomu mě bavil.

Je to chlap, který velmi trpí a stále na něj dopadají vzpomínky z minulosti, ale já jsem to pojal tak, že nachází radost v tom, co dělá. I když nenachází očistu a ukojení. V této postavě se herec může vyblbnout a není to jen ‚trpitel‘, naopak se těší na věci a situace, které přijdou.  Radost mu způsobují alespoň drobnosti jako nové křeslo atd. Mám pocit, že s každým dalším podřezáním krku Sweeney doufá, že se nějak očistí, ale k tomu nedochází.

Tento muzikál mi bude chybět a diváci ho měli rádi. Hráli jsme Sweeneyho dlouho a představení bývala vyprodaná. Ale to je úděl divadla – vše musí jednou skončit. A co bych chtěl vzkázat? Choďte do divadla, nic víc 😊.“

Tak ho vezměte za slovo a vyražte dát plzeňskému Sweeneymu sbohem, snad ještě nějaké to místečko ulovíte! 😊

Případně zalovte i ve vodách jiných představeních, ostatně Plzni se budeme ještě v této sezoně věnovat, jelikož pomalu ale jistě už zatahují oponu také Fun Home, American Idiot i Billy Elliot. Ale o tom až zase příště… Tak co říct závěrem? Co jiného než – „Na muzikál? Do Plzně!“