Muzikál Muž se železnou maskou: Tak bože masku sejmi mou

Muzikály Michala Davida táhnou již několik let pravidelně do Divadla Broadway. Diváci zde rádi navštěvují představení plné známých jmen a vnímají krásné a především dlouhé melodie, které jsou velice příjemné na poslech. Můj vztah k těmto muzikálům trvá již několik let. Mám rád tento typ děl, a to především z toho důvodu, že se Michal David rád inspiruje historickými tituly. Ať už se jedná o Kleopatru, Angeliku, Tři mušketýři či Kata Mydláře. Toto vše zde můžete pravidelně nacházet. Určitě můžete též trochu využít i náš vyhledávač a najít si pár recenzí i od dalších členů 7 statečných.

Přiznám se, že výběrem titulu Muž se železnou maskou mi udělal neskutečnou radost. Už od dětství patřilo toto téma mezi mé oblíbené. Favoritem se stal především díky filmové verzi. Je úplně jedno, jestli se jednalo o starší verzi, či tu novější, v hlavní roli s Leonardem DiCapriem. Obě mají své kouzlo.

Není žádným tajemstvím, že Michal David rád píše své písně speciálně na tělo zpěvákům v obsazení. Na místních prknech, co znamenají svět, můžete pravidelně potkávat jak stálice, tak i nové tváře. Také je pravdou, že po odchodu z divadla si ještě nějakou chvíli broukáte snadno zapamatovatelné melodie, které jste před chvílí slyšeli. Toto vše Michal prostě umí a nikdo mu to neupře. Zásluhu na čitelnosti rukopisu v textech má jeho dvorní textař (Lou Fanánek Hagen). Někomu mohou přijít jeho texty lehce úsměvné, mě naopak baví. Je to zcela jednoduché a prosté, jsou totiž snadno zapamatovatelné. Navíc se skvěle hodí do představení a především umí zcela nenásilně posouvat děj správným směrem.

Příběh Muže se železnou maskou není potřeba dlouho představovat. Už samotný název nám napoví, o co se jedná. Na francouzském dvoře krutě vládne král Ludvík, který myslí pouze a jenom na sebe. Rád se obklopuje krásnými ženami, bohatstvím a plesy. Veškeré peníze utrácí za své milenky a především za stavbu honosného sídla ve Versailles. Ludvík je jedním z mála lidí, co tuší, že má dvojče, které je jeho kopií. Právě proto se nikdo nesmí dozvědět, že existuje. Tento nešťastník nic netuší a pyká ve vězení v železné masce. Ani jeho matka netuší, že je stále naživu. Trápí se a často prosí boha o odpuštění. Jediným štěstím v tomto příběhu jsou opět »Tři mušketýři«. Svá nejlepší léta už sice mají dávno za sebou, ovšem nic jim nebrání znovu tasit kordy a bít se za spravedlnost. Jistěže nastanou zapeklité situace, ovšem nic těžkého, co by tato partička nezvládla.

Jak jsem již zmínil před malou chvílí, autorem celého muzikálu je Michal David. Ovšem v představení jistě každý z nás zaslechne i hudbu, u které si budete říkat: „Hm, tohle není od Davida„. Ano, máte pravdu, tohle není David, to je Bryan Adams. Michal si zapůjčil jeho hit All for Love, který se s námi táhne už od Třech mušketýrů, ale také další jeho píseň (Everything I Do) I Do It For You. Co si budeme povídat, to tomu prostě dodá šťávu.

Co dále dělá představení velice pěkným, jsou samozřejmě kostýmy. Roman Šolc je prostě bůh. Jeho kostýmy jsou vždy příjemné na pohled, praktické a zcela a jistě se hodí do atmosféry daného muzikálového příběhu. No a teď konec chvály, nedá se vše jenom chválit. Musím též zmínit i něco, co se příliš nepovedlo, a tím je scéna a světelná koncepce. Ač je představení krásné, tak téměř celá první polovina představení je vytvořena jakoby v obrazech. Zazní píseň, konec, tma, dlouhá přestavba a přichází další píseň. Trochu si říkám, jak toto mohl někdo dovolit? Přitom toto divadlo má propadla, točnu a další věci. Proč se to nevyužilo? Tolik zatmívaček během představení jsem neviděl snad v žádném jiném představení. Bohužel nejsem sám, kdo toto tvrdí. Znám mnoho lidí, co právě z tohoto důvodu toto dílo lehce zavrhlo. Je to obrovská škoda a věc, co kazí jinak moc pěkné představení. Budu jenom doufat, že se tato chyba už nikdy nebude opakovat v dalším titulu…

Ač působí scéna jednoduše, je zcela využita.  Veliká železná maska tvoří podstatnou část celých kulis. Slouží k umocnění scény ve vězení či ihned v úvodu. Během představení se dále podíváme i do královského paláce nebo do obydlí mušketýrů. Na scéně jsou pouze drobnější rekvizity v podobě stolů a lavic. Jako velice nápaditou scénu hodnotím královský ples, kde má dojít k výměně obou králů. Opravdu jako by se odehrávala na královském dvoře. Též oceňuji pěkné davové scény, v nichž prostému lidu dochází trpělivost kvůli hladu. Součástí inscenace je i menší videoprojekce, která nám dopomáhá nenásilně dotvořit scénu. Díky ní také vše lépe pochopíme během výstupu královny. Dále se zde dočkáme několika soubojů a různých šarvátek. 

V obsazení Muže se železnou maskou se nachází spousta jmen a tváří, na která se vždy moc těšíme. Já měl to štěstí vidět muzikál hned dvakrát. Nejprve chvíli po premiéře a nyní před nedávnem znovu. V roli Ludvíka/Filipa jsem si nemohl přát ani nikoho jiného. Přiznám se, že jsem chtěl vidět pouze tuto tvář, a tou byl Vojtěch Drahokoupil. Vojta prostě není Vojta, ale bez sebemenšího zaváhání nám vystřihne jak zhýčkaného krále Ludvíka, tak i jeho opak, nesmělého Filipa. Zcela jistě uvidíte rozdíl mezi těmito dvěma postavami. Vojta je nejenom skvělý herec, ale především je výborný zpěvák. Jeho zpěv hodnotím vysoko a jsem rád, že dostává hlavní role. V každé z nich se cítí jak ryba ve vodě, za což je patřičně odměněn i potleskem. Bravo. Když Vojta zpívá coby Ludvík píseň Já jsem král, je poznat, že si to užívá, prezentuje se jako král/hajzlík. Opakem je pak Filip v písni Tak bože masku sejmi mou. Tato píseň patří mezi moje nejoblíbenější a hlavně se zde ukáže síla Vojtova hlasu.

Též v roli D’Artagnana jsem viděl dvakrát Mariana Vojtka. Marian je též výborný zpěvák. Jeho hlas je přizpůsoben na dlouhé melodie a v duetu s královnou či v písni s Ludvíkem, je jasné, že patří mezi to nejlepší z celého představení. Bylo vidět, že si vše náležitě užívá. Mariana musím též obdivovat – býval kardinál, Athos a teď D’Artagnan… tolik rolí v jednom dlouhém příběhu…

V roli královny Anny Rakouské jsem viděl hned dvě skvělé zpěvačky – Radku Fišarovou a Helenu Vondráčkovou. Každá z těchto dam pojala královnu po svém, avšak obě dvě měly obrovské srdce a v něm lásku i ztrátu, kterou prodělaly. Jejich prostor je poměrně veliký a mají šanci se nám krásně ukázat. V písni Já můj bože, tebe vzývám se nám otevřou a ukážou, co vše v sobě skrývají – a to je zcela jasně láska…

V roli králova poradce a důvěrníka Fouqueta, se střídají Tomáš Trapl a Martin Šemík. Mezi nimi nebyl znát rozdíl. Oba dva jsou prostě profesionálové a ostřílení borci. Vždy se těším na jejich výstup, který je zárukou dobře odvedené práce.

Žena krále Marie Tereza v podání úžasné Pavlíny Ďuriačové a Leony Černé Stříbrné, to je vždy peckou představení. Při jejich písní Já léta toužím, snad celé divadlo touží vstát a pařit jako na diskotéce. Tato píseň má obrovský náboj energie, kterou dokážou obě zmiňované dámy patřičně prodat. Nemůžu jinak, ale prostě je miluji. Škoda že nemají větší prostor.

Milostná dvojice s nešťastným koncem jsou Raul a Louisa (Peter Pecha, Josef Vágner, Michaela Gemrotová, Marianna Polyáková). Všichni čtyři, které jsem měl možnost zhlédnout, jsou též skvělým výběrem v obsazení. Postava Raula je perfektně napsaná, má prostor se nám ukázat a představit nám svůj potenciál. Ať už hrál Peter, či Pepa, tak z jejich projevu bylo cítit vše, přesně tak, jak mělo. Oddanost a nevole ke králi, láska k překrásné Louise, zklamání. Též po hlasové stránce se skvěle hodili. Stejně tak i křehká Louisa, která se musí smířit se svým osudem a intrikami krále, byla v podání Michaely a Marianny lahůdkou představení. Jejich hlas si jistě zapamatujete a budete se těšit, až je příště zase uvidíte a uslyšíte.

Martin Schreiner byl sice obsazen do role Šaška, ale jinak je to velice nadaný zpěvák, který se dokáže vžít do každé role. Má obrovský talent a potenciál, který rádi uvítáte v každém díle. Roli šaška sehrál, jak se má. Ani zde není co vytknout.

Co by to bylo za představení bez Athose. Athos je v tomto příběhu opět tak trochu potrápen osudem. Musí najít sílu a odhodlaní, které se mu derou do žil. Přesně role pro Bohouše Josefa. Ten zde má dostatek prostoru a opět nám ukáže sílu svého hlasu. Projde několika etapami a musím říci, že Bohouš přesně vystihl charakter své role. Stejně tak i Porthos a Aramis (Bronislav Kotiš, Juraj Bernáth, Jaromír Adamec a Oldřich Kříž). Dohromady jsou správnou partou mušketýrů, která drží při sobě jak v boji, tak samozřejmě i přátelství. Vše doplňuje menší role Cecile, kterou krásně zahrála Berenika Suchánková. Ač na menším prostoru, přesto dokázala zaujmout. Spolu s Porthosem tvoří vtipnou složku příběhu, u které se budete jistě bavit.

Muž se železnou maskou patří mezi muzikály Divadla Broadway z pera Michala Davida. Tudíž pokud hledáte klasiku, něco, co znáte a máte rádi tento styl hudby, tak právě toto představení je tou pravou volbou pro návštěvu. Přijďte se podívat na dvůr krále Ludvíka a spolu s jeho bratrem Filipem prožijte osudy, co si pro ně život připravil. Aneb jak se říká… Jeden za všechny, všichni za jednoho…