Fajn jízda, nové tváře i staří známí: Koncert 10 let s muzikálem pánů Batysty a Adamčíka

Psal se rok 2014 a sešli se dva velmi talentovaní lidé – Jan Batysta a Vojtěch Adamčík. O deset let později se v Divadle Na Maninách konal koncert, který byl jim dvěma a jejich tvorbě věnován. Ale to už víte, protože jsme vás o tom sami informovali. 😊 Možná ale nevíte, že jsme se tam byli také podívat. Annie, Marťa i Džejňulka nejenže děkují za pozvání, ale pokusí se vám všem teď alespoň trochu z té skvělé nálady, která tento březnový večer provázela, zprostředkovat. Pohodlně se usaďte a jdeme na to…

1) Jak dobře znáš dílo pánů Adamčíka a Batysty?

Annie: Před lety se mi dostalo „do rukou“ album Muzikál & já, díky kterému jsem některé z písní ze starších muzikálů již dříve slyšela. Prožitek z muzikálu přímo v divadle je ale vždycky silnější, a tak moji plnou pozornost nakonec získal až Doktor Faust. Každopádně bylo zajímavé udělat si díky koncertu představu i o starší tvorbě, ale i o tom, co nás od této dvojice teprve čeká. 😊

Marťa: Pamatuju si, že moje první setkání se jmény Adamčík-Batysta bylo před lety, když jsem viděl příspěvek týkající se konkurzu, spojený s vizuálem k muzikálu Zaslaná pošta. Nicméně v plejádě různých mých poznámek se tenkrát ztratila. Vojtův Cyrano kolem mě vlastně taky nějak zvláštně proběhl. Až s Doktorem Faustem se moje cesty s touhle autorskou dvojicí potkaly definitivně. Začal jsem si dohledávat i předchozí tvorbu, v čemž mi hodně pomohlo i CDčko Muzikál & já (najdete mimo jiné na Spotify 😊). Koncert pro mě byl strašně hezkým výletem do inscenací, které jsem kvůli svému »nesmyslu pro pořádek« neviděl. A mělo to šťávu a já za to oběma děkuji!

Džejňulka: Skoro už bych si troufla říct, že patřím k fandům jejich muzikálu Doktor Faust (zatím skromné 3 návštěvy, ale je to láska 💖), jejich předešlou tvorbu jsem zatím neznala, a tak, když jsem mrkla do programu, mi bylo jasné, že na „své“ si přijdu ke konci koncertu 😂.

Ale i když jsem si připadala v první půlce občas nepolíbená věděním, moc ráda jsem si rozšířila obzory a našlo se spousta skladeb, které mě něčím zaujaly. A to samé platí i o mnohých interpretech, pro pány Adamčíka a Batystu „staří známí“, pro mě nové tváře. Ale o to zajímavější 😉.

2) Jaké číslo se ti nejvíc zarylo pod kůži?

Annie: Rozhodně nedokážu vybrat jenom jednu věc. Líbila se mi jich celá řada. A vlastně v každém bloku se najde číslo, které prostě musím zmínit. U Údělu osudu to u mě vyhrálo rozjeté Budem‘ si žít v podání obou autorů. V případě Zaslané pošty na mě nejsilnější dojem udělal výstup „záporáka“ Vladimíra Batysty s písní Byznys, ale také Utíkám a charismatický Petr Vořešák. Na řadu přichází Cyrano, u něhož sdílím názor, jenž v průběhu večera několikrát zazněl. Pokud by byl v Praze tento muzikál někdy uveden, rozhodně budu chtít být u toho. 😊 Zde nakonec volím další rozjetý číslo Kocoviny se nedožijem‘ navíc se skvělým stepařským sólem Magdaleny Rosocha Froňkové. A na závěr tu máme Doktora Fausta, dokonale ztvárněného Lukášem Randákem. Vynechat ale nesmím ani „Markétku“ Natálii Grossovou. Málokdy se mi totiž stává, aby mě někdo i na koncertu svým výstupem dohnal až k slzám dojetí. Tentokrát se to ale povedlo.

Marťa: Nejvíc mě zasáhla paradoxně jediná nemuzikálová skladba celého večera. „Ne mnozí, ale mnoho“, tak zní název skladby, kterou oba slavící autoři složili k narozeninám Nikole Ciprové, která ji i zazpívala. Vypráví o jejím pradědovi, pilotu RAF – Milanu Malém. Celý sál opanovala neopakovatelná atmosféra a moment, kdy Nikola v krásné večerní róbě oblékla přes své šaty za asistence maskérky Dominiky Rumlové pradědečkovu uniformu, mi skutečně způsobil mrazení v zádech.

Džejňulka: Miluju příběh o Cyranu z Bergeracu, takže jsem malinko tušila, že písničky právě z muzikálu Cyrano budou zřejmě mým šálkem čaje. A nemýlila jsem se, texty Filipa Šinknera mě rázem přenesly pod hvězdnou oblohu, přímo za naším smutným hrdinou. Ať už to byla píseň Mám, co jsem si přál v podání Lukáše Randáka (tam jsem si chvílemi i myslela, že se dojmu 😊) či skladba Verše mé, kdy si mě Tomáš Vávra rázem získal a stal se v mých očích okamžitě skvělým Cyranem.

Při terčetu Navěky buď, lásko, s námi, kde se na jevišti setkal Tomáš Vávra (Cyrano) též s Jakubem Mauerem (Kristián) a Lucií Pragerovou (Roxanna), jsem se už neuvěřitelně kochala a v hlavě mi poletovala jenom jedna neodbytná myšlenka: „Proč jsem sakra tenhle muzikál ještě neviděla?!“

3) Kdo z doteď neznámých tváří tě překvapil?

Annie: Neznámých tváří jsme v rámci koncertu mohli vidět celou řadu. Nejvýraznější z nich mi připadala trojice: Petr Vořešák, Magdalena Rosocha Froňková a Vladimír Batysta. Každý z nich v průběhu večera vystoupil několikrát a vždycky si okamžitě „ukradl“ moji pozornost. 😊

Marťa: Jednoznačně trio pánů Petr Vořešák, Vladimír Batysta a Tomáš Vávra. Každý něčím jiným a přece všichni vrchovatě. Děkuju, pánové! Doufám, že všechny tři budu mít možnost vidět a slyšet ještě při mnohých dalších příležitostech.

Džejňulka: Dámy snad prominou, tentokrát to mám genderově nevyvážené, protože jak jsem tak na Maninách seděla, měla jsem pocit, že na jevišti se střídají samí zajímaví fešáci, které vůbec neznám. Již jsem zmiňovala Tomáše Vávru jako super Cyrana, ovšem zaujal mě už během skladby Proto se lidé milují z muzikálu Zaslaná pošta. V programu se lze dočíst, že se jedná o part golema, což jsem si samozřejmě předem nepřečetla, takže mě fascinovalo, jak hluboký hlas Tomáš Vávra nasadil. Taky bych fakt přísahala, že během tohoto čísla působil daleko vyšší než po zbytek večera. Jako vysoký strom či právě ten golem, i když toho si představuji přece jen ještě prostorově rozložitějšího. Kdyby do Divadla Kalich hledali do Robina Hooda náhradu za pana Opavu do role Herna, tak tady je! 😊

Zaujal mě i Vladimír Batysta, zároveň se podle mě nedala přehlédnout rodinná podoba 😊. Do třetice nových objevů musím jmenovat také Petra Vořešáka. Bylo vidět, že si vystoupení náramně užívá, zvládl se mezi nimi i trochu proměňovat, jako by se přizpůsoboval dané roli. V jeho podání mě moc bavila rozpustilá píseň Utíkám, charisma se mu nedalo upřít také, když nám oznamoval, že z něj bude Pán světa. Tam se ostatně dá použít jako popis i úryvek z textu této písně – „jednoduše skvělý“. A to platí obecně i o celém večeru.

4) Co bys na koncertě změnil/a? Nebo co prostě nebylo »vončo«?

Annie: Vlastně ani nevím. Protože i kdyby se něco takového našlo, tak celková energie byla taková, že bych na to nejspíš brzy zapomněla. 😊

Marťa: Vlastně mi nikdo z interpretů (i když ne pokaždé se úplně zadařilo) výrazně nevadil. Jen mi moc nesedlo velké množství světel mířících do diváků. Světla byla opravdu intenzivní a docela řezala do očí. Občas jsem se u některých písniček bál, aby mě z jejich poslechu nevytrhl další úder.

Džejňulka: Kdybych řekla, že bych něco malinko vyškrtla, aby byl program o něco kratší a lépe pocitově utíkal, nebylo by to ode mě úplně spravedlivé, protože všem to evidentně dělalo radost, tak co. A já se tu taky pravidelně vykecávám v článcích, delších než je zdrávo, takže bych měla pomlčet 😂. Osobně bych trochu ubrala na světelné výzdobě, protože to svítilo i do diváků a já pak už mžourala jako krtek na sluníčku 😊. Bohužel také v sále bylo od začátku docela horko, takže ke konci už bylo skoro nedýchatelno, což je prostě trochu škoda.

5) Jak hodnotíš celý koncert a je něco, co by sis nejraději dal/a znova?

Annie: Fantastická byla celková atmosféra koncertu, energie a radost. Zjevná byla jak uvolněná a pohodová nálada na scéně, tak i podobně naladěné publikum, z něhož doslova sálalo, že mají oba oslavence moc rádi. 😊 Vždycky mě potěší, když narazím na někoho, koho jeho práce opravdu těší a naplňuje a z Vojtěcha Adamčíka za klavírem mám tento pocit pokaždé. 😊

Marťa: Koncert byl skvělej. Bavila mě spousta skladeb, vyprávění o jejich vzniku… Líbilo se mi, že kdykoli jsem se zaměřil místo interpretů na autory, kterým byl večer věnovaný, byly z nich cítit obrovská radost a zapálení. A to je nejvíc!

Džejňulka: Celý večer se nesl ve slavnostním duchu, přece jenom 10 let, to už si žádá oslavu na úrovni. Odpovídala tomu i vizáž účinkujících, pánové v oblecích, dámy v úchvatných róbách (jedna měla dokonce elegantní rukavičky), vše včetně make-upu bylo zkrátka jako ze žurnálu. Kapela a pánové oslavenci přišli a chvíli to vypadalo, jako by dorazil orchestr. Jejich hudba byla ale všechno, jen ne vážná 😊. Rozjela se totiž velkolepá show plná energie. Fascinovaně jsem hleděla především na Vojtu Adamčíka, který zvládá hrát na klavír, do toho dirigentsky vést zbytek kapely a ještě si to náramně užívat. V jednom čísle dokonce i zazpíval, ačkoliv tvrdil, že na veřejnosti to neprovozuje 😂. Také mimochodem zmiňoval, že není milovníkem fyzických aktivit, ovšem podle mě si ani neuvědomil, že celý večer za klávesami v podstatě tancoval. Tolik elánu a dobré nálady jsem snad ještě neviděla – bylo zkrátka vidět, že je tento večer pro něj vyloženě dárkem.

Zároveň se mi líbilo i různé pošťuchování mezi pány Batystou a Adamčíkem, které zkrátka svědčí o tom, že jsou především velcí přátelé. A tak to má být 😊. Na závěr pak všem účinkujícím rozdali „maturitní“ šerpy pro hvězdy jejich první společné desetiletky. Několikrát padlo i přání, aby se tu všichni zase jednou sešli, třeba za delších deset let. Můžu říct, že bych to klukům také moc přála – aby se nevytratili z divadelního rybníčku a ani z života jeden druhému. Možná se poštěstí i nám, Statečným, že se za deset let zase sejdeme na jejich koncertě, budeme vzpomínat, smát se a plakat 😊. A třeba už tou dobou budu znát písniček z jejich repertoáru mnohem a mnohem víc! 💖