Muzikál Drahý Evane Hansene: Nikdy není pozdě začít znovu

Zdroj fotografie: FB stránka MdB

Dalo by se říct, že Drahý Evane Hansene je muzikál, o kterém jsem toho sice hodně slyšela, ale přesto mi celé roky stále nějak unikal. Největší podíl na tom, aby se Evan Hansen alespoň trochu zavrtal do mého povědomí, má jednoznačně naše Little Lotte. 😊 Pro ni je totiž Dear Evan Hansen doslova srdeční záležitostí a neváhá za ním vycestovat, kdykoliv se jí taková příležitost naskytne. Samozřejmě se nás více či méně úspěšně snažila naladit na stejnou vlnu a skutečně se našla videa, která mi připadala zajímavá. Stejně tak i motto muzikálu „You Will Be Found“ (Nejsi v tom sám) mi bylo sympatické. Kdykoliv se nám ale snažila přiblížit dějovou zápletku, zdála se mi natolik komplikovaná a těžko pochopitelná, až jsem se v ní ztratila. A i to byl důvod, proč jsem si na toto dílo nikdy netroufla vyrazit v originále a rozhodla se raději čekat, zda se někdy nedostane k nám do Česka, což se letos i stalo. 😊 Evan Hansen úspěšně překročil naše hranice a zabydlel se na prknech Městského divadla Brno, kde se divákům prozatím představil v rámci několika předpremiér.

Bylo tedy jasné, že se do Brna musíme vypravit stůj co stůj a konečně tak s tímto muzikálem seznámit i tu část naší party, pro kterou byl Drahý Evane Hansene prozatím spíše titul opředený tajemstvím. Jela jsem do Brna, v podstatě pouze vybavená informací, že se jedná o titul řešící nejedno aktuální téma, a byla jsem připravená, že tentokrát nepůjde zrovna o oddychovou záležitost, byť i zde narazíte na scény vtipné, nebo přinejmenším úsměvné. Co mě ale překvapilo, bylo to, jak snadno, jednoduše a přehledně je nám celý příběh prezentován, uvědomím-li si, jak strašně těžké je jeho obsah převyprávět. Když jsem začala psát tento článek, přistihla jsem se totiž, že se zamotávám do všech dějových odboček tak nešťastně, že se výsledek prakticky nedal číst.

A proto jsem se rozhodla vše uchopit trochu jinak, než mám obvykle ve zvyku. Prozradím vám prozatím tedy pouze tolik, že Drahý Evane Hansene je příběh středoškoláka, který hledá sám sebe. Jeho chování ovlivní sled událostí souvisejících se sebevraždou spolužáka Connora Murphyho. Celý příběh je však velmi mnohovrstevnatý a skoro mi připadalo, jako kdybych loupala hodně velkou cibuli a stále se nemohla dostat až úplně dovnitř. Pokaždé, když jsem měla pocit, že už do sebe všechno začíná zapadat, vyběhlo na povrch nějaké další nové téma, které jsem dosud vnímala pouze okrajově, a děj začal opět nabírat úplně nových rozměrů. Myslím si, že to je také největší sílou tohoto díla. Nabízí natolik širokou škálu témat, že pravděpodobně neexistuje divák, kterého by alespoň jedno z nich neoslovilo. To vše je umocněno výbornou hudbou Benj Paseka a Justina Paula, povedeným českým překladem (Zuzana Čtveráčková a Petr Gazdík) a především fantastickými pěveckými a hereckými výkony.

Ve mně, jakožto introvertovi, asi nejvíce rezonovalo téma „neviditelnosti,“ které musí Evan řešit. Velmi dobře znám pocity ze školních let, kdy jsem strašně toužila někam zapadnout, ale na druhou stranu jsem nedokázala udělat krok a k něčemu takovému se přiblížit. Nebo jsem dokonce některé události přibarvovala nebo zveličovala, abych byla alespoň jednou něčím pro ostatní zajímavá. Evan Hansen beze sporu tyto moje pocity zná. V určitém momentu mi ale začalo docházet, že zdaleka nejen on. Connor, ač by se dalo říct, že bych ho měla zařadit spíš na druhou stranu barikády, má s Evanem společného víc, než se na první pohled zdá. Oba totiž touží po tom samém – nebýt neviditelní. Touží po tom, aby si jich ostatní všímali a především, aby na nich někomu záleželo. A právě představitelé Evana i Connora odvedli natolik přesvědčivé výkony, že jsem se na malou chvíli skutečně přenesla o hodně let zpátky a dokázala jsem se spolu s nimi ponořit do vzpomínek na školní éru, které nebyly vždy úplně šťastné.

Jana Brožka jsem prozatím viděla pouze jako barmana v Prvním rande a jeho přeměna v uzavřeného středoškoláka byla naprosto neskutečná. Chápu, že Evan udělal spoustu chyb, ale Jan mi ukázal Evana v takovém světle, že jsem ho většinou dokázala pochopit a trochu ho i omlouvala. Vlastně jsem Evanovi celou dobu držela palce a v určitém momentu se o něj začala už i bát. Naprosto srdcervoucí bylo pak finále první půlky představení, v němž Evan do svého projevu shrnul všechna svá přání a touhy i vizi skutečného přátelství.

Jak jsem už psala v našich Rychlodojmech, Daniel Rymeš, kterého jsem zatím měla spíše spojeného s poněkud upjatějšími rolemi (První rande, Velká ryba), ale zde se coby Connor předvedl v jiných polohách, mi tímto kontrastem naprosto vyrazil dech. Nejenže byl téměř k nepoznání, ale ač jako drsňák Connor z počátku budil spíše respekt, postupně mi začal být i sympatický.

Moc ráda jsem viděla též Libora Matouše jako spolužáka Jareda Kleinmana, který mi připadal jako naprosté ztělesnění bezstarostnosti a nezodpovědnosti. Právě jeho zásluhou se dařilo příběh místy trochu odlehčit.

Druhé velmi silné téma, které Drahý Evane Hansene přináší, jsou rodinné vztahy. Evan žije sám se svojí věčně přepracovanou matkou, která nemá příliš času se mu věnovat. Po Connorově sebevraždě se ale Evan dostává do rodiny Murphyových, která mylně věří, že byli Evan a Connor nejlepší přátelé. Evanovi se tak dostává pozornosti a zájmu, což celý život postrádá. Murphyovi zase v Evanovi vidí nenaplněné sny, které vkládali do svého syna. Evan je navíc zamilovaný do Connorovy sestry Zoe. Ta se s Evanem sblíží mimo jiné i proto, že jí dokáže bratra, s nímž neměla žádný vřelý vztah, ukázat v lepším světle, než jak ho doposud mohla ona sama vidět. Vše se zdá být téměř až idylické. Ale jak dlouho může vydržet idyla založená na lžích?

Zde musím rozhodně začít Dagmar Křížovou v roli Zoe, která se spolu s Janem Brožkem jednoznačně stala hvězdou celého představení a pro mě osobně asi nejsympatičtější postavou vůbec. Tato role je zajímavá herecky i pěvecky a v podání Dagmar bylo skutečně silné jak postupné rozvíjení vztahu s Evanem, tak i Zoeino postupné vnitřní smíření s bratrem.

Působiví byli rovněž Lukáš Janota a Lucie Bergerová coby Connorovi a Zoeini rodiče. Murphyovi byli rodina držící pohromadě spíše ze setrvačnosti. Nedokázali se shodnout prakticky na ničem, především co se týče výchovy dětí. Teprve s příchodem Evana začíná jejich rodina nacházet nový impuls a smysl. A nám se tím postarali o nemalou nálož dojetí. 😊

Méně je někdy více. To jsem si chvílemi říkala u Aleny Antalové, ztvárňující Evanovu matku. Chápu, že Evan to s ní neměl jednoduché, ale její chování mi připadalo už trochu moc patetické a ztrácelo tím na věrohodnosti. Těžko říct, zda se jednalo o režijní záměr, či nikoliv.

Poslední téma, které jsem se rozhodla zde zmínit, v mých očích už tak trochu hraničilo s hororem. Připadalo mi skoro až neuvěřitelné, ale na druhou stranu se bohužel obávám, že nebude nereálné. Jaká je síla sociálních sítí a kam až jsme ochotni zajít, abychom se na nich zviditelnili? Na scénu vstupuje Evanova spolužačka Alana Beck s přáním zanechat po Connorovi nějakou památku, a vzniká proto dobročinný „projekt Connor.“ Zdánlivě hezká myšlenka má však mnoho „ale“ a dokazuje, že hranice mezi dobrými úmysly, vlastním prospěchem a důvěrou může být někdy hodně tenká.

Též Eliška Skálová ve mně jako Alana zanechala velmi silný dojem, a ač mi tato postava byla spíše nesympatická (chvíli mě z ní až mrazilo), je i u ní krásně vidět, že opět touží pouze po zájmu a pozornosti.

A tím se vlastně dostáváme k samotnému závěru. Ač jsem původně rozvinula tři hlavní témata, která se muzikálem prolínají, ve finále jsem dospěla k tomu, že nosné téma, co je všechny spojuje, je jenom jedno. Samota. Dalo by se říct, že všichni hrdinové Drahý Evane Hansene touží pouze po jediném – nebýt sami. Na to, zda se jim to splní, nebo ne, si budete muset zajít do divadla. 😊 Mě osobně samotný závěr překvapil pozitivním vyzněním a myšlenkou, že nikdy není pozdě na to začít znovu a lépe. A to rozhodně není málo. 😊