Naše rozloučení s muzikálem Galileo: Stopy tvý dál zůstanou

„Jenom jeden život mám a žízeň věčnou…“ zpívá se v písni Nikdy to nevzdám, která je neodmyslitelně spjatá s muzikálem Galileo. A právě s ním se nyní naposled díváme ke hvězdám, jelikož v neděli 5. května si tento titul Janka Ledeckého odbyl svou derniéru v Divadle Hybernia.

Historie tohoto představení je zajímavá v tom, že se započala již v roce 2003 v Divadle Kalich. Muzikál se uváděl dva roky a v sezoně 2007/2008 se tam ještě vrátil. Následovala pauza až do roku 2019, kdy se Galileo dočkal své renesance právě na prknech Hybernie. Navíc obsazení se vlastně ani moc nelišilo, a tak byli spokojeni i fanoušci původního uvedení.

Muzikál se opírá o skutečné historické události a příběh italského astronoma a filozofa jménem Galileo Galilei. V našich znalostech se tato osobnost v podstatě smrskla na okřídlenou větu: „A přece se točí.“ V ději ovšem sledujeme Galileův vzestup i pád a řešíme i taková témata jako jsou – bezmocnost mocných či pokrytectví církve. Je možné, aby věda šla ruku v ruce s náboženstvím a vírou, nebo musí vždy zvítězit jen jedna strana mince?

O titulní roli se s autorem muzikálu Jankem Ledeckým podělil Tomáš Novotný, jeho lásku Miu ztvárňovaly především Dasha a Sabina Laurinová, prostor ale dostaly také Bibiána Surovčíková či Adriana Bajtková. Coby otec Inchofer hlavnímu hrdinovi zatápěli (doslova! 😊) Pepa Vojtek a Tomáš Trapl, svůdnou manipulátorkou Gianou byly Ivana Chýlková a Elin Špidlová, věrnou služebnou Galilea zase Jana Feriová a Athina Langoska.

Celým příběhem nás pak provázel Giordano Bruno neboli Petr Kolář či Bohouš Josef. Druhý jmenovaný nám dokonce před časem v rozhovoru prozradil, že úvodní prolog Galilea byl pro něj kdysi velkou výzvou. „Z toho jsem měl obrovský strach, protože nemám žádnou jevištní průpravu k tomu, abych si poradil s divadelní prózou. Po premiéře za mnou přišla Eva Holubová a řekla, že mi věřila každé slovo. V první chvíli jsem si myslel, že žertuje. Když mě ubezpečila, že ne, byl jsem neskutečně šťastný,“ odtajnil Bohouš, který se netajil ani tím, že má historické muzikály rád.

Jdeme do finále

Přímo na derniéru se bohužel nikdo z naší Statečné party nemohl vypravit, přesto jsme nechtěli nechat Galilea odletět bez rozloučení, a tak Džejňulka a Nikča nakonec nevydržely a navštívily toto představení těsně před dnem D, tedy v sobotu 4. května. Nejen Řím je na jaře krásný, začátek května se vydařil rozhodně i v Hybernii.

V hlavních rolích se představili Tomáš Novotný, Dasha, Bohouš Josef, Tomáš Trapl a Elin Špidlová. Papeže ztvárnil Dušan Kollár a jako kardinálové řádili Mojmír Maděrič a L.W. Frenk. Marii ztvárnila Jana Feriová, role Cosima se ujal Jaromír Holub. Ovšem loučení už přece jenom bylo trochu ve vzduchu cítit, a to především ke konci představení. Když v závěru všichni herci společně zpívali již zmíněnou píseň Nikdy to nevzdám, leckdo byl naměkko.

Také z množství různých dárečků na děkovačce bylo poznat, že fanoušci chtějí ještě naposledy svým oblíbeným tvářím udělat radost. Tomáš Novotný dostal kromě dárkové taštičky ještě plechovku piva a především mu slečna či paní uvaděčka vlepila i pusu. Ať už to byla přímo její iniciativa, nebo jen předávala něčí vzkaz, Tomášovi to vykouzlilo na tváři velký úsměv. 😊

Přímo na samotné derniéře, která proběhla v neděli 5. května, bylo malinko pozměněné obsazení – s muzikálem se rozloučili i Janek Ledecký a Sabina Laurinová. Věříme, že to také jistě bylo výjimečné představení a kdo ví, kdo všechno uronil slzu…

A jaké byly naše nejsilnější dojmy z této poslední reprízy před derniérou a kdo nás celkově nejvíce zaujal?

Džejňulka: Je těžké vybrat jen někoho, ale pro mě je Galileo nejvíc spjatý právě s Tomášem Novotným. Viděla jsem ho v tomto představení již poněkolikáté a připadalo mi, že si tentokrát moc dobře uvědomoval, že končí jedna éra. Do hereckého i pěveckého výkonu dával vše a snad ještě trochu víc 😊. A jako obvykle mě nadchl také Bohouš Josef jako Giordano a především coby náš vypravěč a průvodce dějem. Přiznám se, že na konci jsem si trochu poplakala, takže spokojenost 😊.

Nikča: Nejsilnější dojem na mě udělala dvojice Galileo – Mia, tedy Tomáš Novotný a Dasha. Dříve jsem viděla jinou alternaci, která za mě neměla tolik chemie. Celkově mě nejvíce zaujal Tomáš Trapl v roli otce Inchofera, jehož úžasné výkony mi zůstaly v paměti již z první návštěvy. Antihrdinové zkrátka vládnou světu. 😂

Naše stopy po Galileovi

Pár slov by tomuto dílu rádi věnovali ale i další ze Statečných, a tak se alespoň prostřednictvím tohoto článku k Nikče a Džejňulce připojují ještě Marťa a Annie. Jak budou na Galilea vzpomínat?

Jaké bylo vaše první setkání s tímto muzikálem?

Annie: Moje první setkání proběhlo už před neuvěřitelnými 20 lety, když byl tento kus poprvé uveden, tehdy ještě v Divadle Kalich. Prakticky okamžitě mě nadchnul. 😊 Dodnes ho vnímám jako představení, kterému nechybí vtip a určitý ironický nadhled. Dojde v něm ale samozřejmě i na lásku a dramatickou zápletku vycházející z reálného historického základu. Obsahuje zkrátka vše, co od muzikálu očekávám. 😊

Džejňulka: Možná úplně první by bylo v dětství, kdy jsem na zastávce autobusu vídávala plakáty s nápisem Galileo, ovšem tím to pak na dlouhou dobu taky skončilo 😂. Doopravdy jsem se s muzikálem seznámila právě až v Divadle Hybernia. Poprvé mě na něj vytáhli právě Stateční, a i když jsem tehdy seděla někde strašně vzadu, zážitek to byl mega silný. Zamilovala jsem se natolik, že jsem se pak ještě sama několikrát vracela. Jsem ráda, že jsem se nyní mohla s Galileem hezky rozloučit a budu doufat, že jednou se zase na naše muzikálové nebe vrátí, třeba zase na jinou scénu, s jiným obsazením, ale i tak to jistě bude stát za to 😉.

Nikča: Poprvé jsem se s muzikalem Galileo setkala až na prknech Divadla Hybernia v roce 2019, kdy mne popravdě moc nezaujal. Proto jsem velice ráda, že si nyní u mě tak trochu „napravil“ reputaci.

Marťa: Muzikál Galileo jsem tehdy v Kalichu nestihl. Zato tehdejší záznam byl jeden z prvních, které jsem viděl na DVD. Příběh o, pro mě do té doby ne úplně známém astronomovi a vědci, mě natolik zaujal, že jsem si o něm později zjišťoval i nějaké další informace. Když se před lety ohlásil návrat kalichovského nastudování Galilea, i když na jeviště Hybernie, nemohl jsem se nepřijít podívat.

Zůstanou ve vás po Galileovi nějaké „stopy“? 😊 Jaká vzpomínka na něj pro vás bude takovou nejjasnější hvězdou?

Annie: Určitě ve mně zůstane určitá nostalgie, vzhledem k tomu, že muzikál Galileo pro mě symbolizuje dobu, kdy jsem neměla příležitost chodit do divadla až tak často jako nyní a muzikály jsem teprve poznávala. 😊 Galileo v Hybernii pro mě zase představuje dobu počátku vzniku 7 statečných muzikálovců a tehdejší společné návštěvy divadel.

Ze samotného muzikálu pak určitě nezapomenu krásný duet Hvězdy v očích, rozjetou píseň hospodyně Marie Nejsou prachy a především pak dojemné Stopy, které mi v hlavě asi navždy budou znít v nezaměnitelném podání Petra Muka. Kromě něj ale budu mít asi navždy tento kus spojený s těmi osobnostmi, které zůstaly Galileovi věrné celých 20 let, především Sabinou Laurinovou, Tomášem Traplem, Josefem Vojtkem, Bohoušem Josefem a především Jankem Ledeckým.

Džejňulka: V tomto titulu je řada krásných písní, ať již divočejší Jsem jenom žena či Zpověď, melancholická Loď pluje dál, nebo i Víra, v níž se skrývá mnoho moudrosti. Nejjasnější hvězdou ale jednoznačně zůstává Nikdy se nevzdám, což je song, který mě uchvátil možná i proto, že se sice zdánlivě vzdávám docela často, ale ve skutečnosti pořád bojuji jako lev a snažím se, seč můžu 😊.

Vzpomínám si, jak jsem tuto písničku náhodou poslouchala zrovna ve chvíli, kdy se poprvé u nás objevily restrikce spojené s koronavirem. Nejenže se zavírala divadla, ale především to byla situace, jakou jsme dosud nikdy nezažili. Nikdo nevěděl, co bude následovat, a tak se zdálo, že všude vládne strach a někdo nám trochu přistřihl křidélka. Ale v uších mi znělo: „…dokud se točí Země, křídla nesložím.“ A tak jsem najednou měla takovou vlastní hymnu, která mě poháněla a dodávala mi naději. Za to moc děkuji 💖.

Nikča: Nejsilnější stopu ve mně zanechá samotný námět díla. Příběh o dobách, kdy místo vědy hrála ve společnosti prim církev, je zde geniálně zpracovaný. 

Marťa: Asi nemám nejjasnější vzpomínku jako takovou. Byl jsem strašně rád, že jsem jako Miu viděl Adrianu Bajtkovou v den její premiéry v té roli. V roli Giordana Bruna pak tou dobou také zaskakujícího, skvělého Petra Kutheila.

Ale nejsilnější stopa, kterou ve mně podle mě nejzdařilejší Ledeckého počin zanechal, je právě text k písničce Stopy. Jasně, skladby jako jsou Víra, Zpověď, Loď pluje dál nebo Hop – nějak to dopadne, jsou na mém běžném playlistu taky . Ale v písni Stopy Janek Ledecký poměrně nebývale vystihl přízračné „kdo nezažije, nepochopí“. Nicméně, v tomhle případě bych vám moc přál, abyste nepochopili a nezažili.