Statečný rok 2023 v Londýně i v sauně: Parta muzikálovců opět bilancuje

Co to budeme dlouze opisovat… Těsně před koncem roku vzpomínáme na všechny letošní zážitky. Za co je vděčná Nikča a jaký byl nejsilnější zážitek George? Dejte si kávu, něco dobrého a dovolte nám, abychom vám to vše vyložili a strávili s vámi letos naposledy nějaký ten čas.

Eric: A opět máme konec roku! Nesmírně rychle vše utíká, ale naše devítková parta se činí, píšeme jako diví a čím dál víc nás to baví. Užíváme si společné chvíle a těšíme se z každého článku nebo rozhovoru, který vydáme, a také z přízně vás všech, co nás čtete. Pojďme tedy bilancovat. 😊

Já jsem začala v lednu brněnskou Matildou a Prvním rande, a pak se vše jen tak sypalo. Další zastávkou bylo divadlo v Ústí nad Labem a premiéra Mam’zelle Nitouche, pak karlínský Bodyguard, a udělali jsme také hromadný nájezd na Okno mé lásky. Pak přišla lahůdka v podobě Hedwig, na kterou jsem se již dlouho těšila. Přišlo rovněž pozvání od Městského divadla Brno na tiskovou konferenci a představení dramaturgického plánu.

Začátkem června jsem se vydala do Olomouce na úžasný koncert muzikálových hitů v podání Kristýny Daňhelové, Radima Schwaba, Oldřicha Smysla a dalších zpěváků za doprovodu Komorního sboru Lenky Dohnalové. V září jsem si dopřála premiéru Srdeční záležitosti v Divadle Lucie Bílé, v říjnu ostravského Olivera, v listopadu bratislavských Bedárov a v prosinci plzeňského Ježíše a také Branický zázrak v Divadle na Fidlovačce.

Vzhledem k mým pracovním povinnostem nebylo na divadlo tolik času jako po jiné roky, letos jsem však měla štěstí na tituly a z každého představení jsem odcházela spokojená, ne-li nadšená. Přeji naší partě, ať nám nadšení pro divadlo a psaní vydrží ještě dlouhá léta a ať se u nás (či v nedalekém zahraničí) hrají samé skvělé věci, ať máme o čem psát.

Annie: Rok 2023 byl pro mě v řadě ohledů velmi náročný a mít možnost najít útočiště v divadle, hodit všechny starosti za hlavu a chvíli prožívat příběhy někoho jiného, bylo pro mě mnohem důležitější než kdykoliv před tím. A myslím si, že i přesto, že bych toho ráda podnikla o něco víc, stihla jsem toho i tak poměrně hodně.

Asi nejsilnější dojmy jsem si letos odnesla z Brna, kde jsem si užila nejen fantastickou Matildu, ale měla také možnost vidět muzikálovou adaptaci mého oblíbeného filmu – Velkou rybu. Neméně nadšená jsem ale byla i z Producentů v Ostravě. Za vrchol ostravských inscenací ale považuji hostování představení Jonáš a tingl-tangl přímo v divadle Semafor.

Nesmím vynechat ani Plzeň a sváteční představení Kozí války, na které jsem se shodou okolností vypravila zrovna v době, kdy celé město doslova žilo oslavami osvobození. Zadruhé působivé dílo Edith – vrabčák z předměstí, ve kterém se neuvěřitelným způsobem podařilo propojit muzikál s baletem. A především nemohu zapomenout na neuvěřitelnou atmosféru na derniéře Něco shnilého!, u které jsem do poslední chvíle nevěděla, zda mi zdraví dovolí na ni vyrazit. Fakt, že to vyšlo, byl pro mě téměř splněným snem.

Za splněný sen považuji i podzimní zahraniční výlet, kdy jsem konečně vyrazila na vídeňskou Rebeccu a na bratislavské Les Misérables (Bedári). Zmínku si ale zaslouží také můj první výlet na Kladno a tamější uvedení Na skle malované či návrat Zpívání v dešti do Divadla Hybernia. Tento rok pro mě ale znamenal také častější výpravy na činohry, které jsem dosud ve srovnání s muzikály trochu zanedbávala. 😊

Rok 2023 přinesl splnění jednoho obrovského snu i 7 statečným muzikálovcům. Po letech příprav se nám konečně podařilo vytvořit vlastní webové stránky, z nichž mám neuvěřitelnou radost. Připadá mi, že právě nový web dodal mnohým z nás nový elán, energii a chuť se pustit do psaní a vymýšlet nové a nové projekty.

Pokud bych měla vybrat některý z článků, na který jsem obzvlášť pyšná, vypíchla bych náš společný projekt věnovaný plzeňským derniérám (který bude mít příští rok ještě pokračování), Marťovy články o francouzských muzikálech (jehož zásluhou jsem si některé ze záznamu i pustila) a akrobatickém muzikálu Nebesa nebo Džejňulčino dojemné vyprávění o Vánoční koledě. Mám radost ale i z celé řady rozhovorů s velmi zajímavými osobnostmi, které jsou s muzikály spjaté svými výkony před či za oponou. Velmi si vážím jejich vstřícnosti a ochoty i toho, kolik zajímavých myšlenek nám svými odpověďmi přinesly.

Nikča: Rok 2023 byl pro nás „muzikálovce“ opět výživný. Já osobně jsem vděčná hlavně za své výjezdy do zahraničí, kde jsem měla možnost zhlédnout například Romea a Julii v Berlíně nebo The Six v Londýně, což už bylo dlouho mým snem. Doufám, že o druhém ze zmíněných titulů zvládnu napsat i článek, protože se jedná o úžasné představení. Stihla jsem se též rozloučit s nejvtipnějším muzikálem na světě (Něco shnilého!).

Jsem ráda také za to, že stále držíme jako parta a zažíváme spolu další a další okamžiky, i když jsme každý jiný (jak jste se mohli dozvědět například v našich letních speciálech).

Eponine: První letošní půlrok jsem měla bohužel jiné starosti než chodit do divadla, a tak pak těch 10 krásných muzikálů v Londýně i Frozen v Hamburku bylo vlastně za odměnu. V Londýně mě nejvíc zaujal muzikál Heathers, o němž jsem do té doby věděla jen to, že existuje. Ale od prvního tónu mě to začalo bavit. Dokonce jsem i s mou „very well English“ dobře pochopila děj.

Dále jsem si v jeden den splnila hned dva muzikálové sny, a to Moulin Rouge, kdy jsem si už při vstupu do hlediště připadala jako v kabaretu. Večer následovalo We Will Rock You s hity mé oblíbené skupiny Queen. Za zmínku stojí také muzikál Tina či Bídníci s luxusním obsazením. Bídníky jsem už jednou v Londýně viděla, ale podruhé mě bavili nějak víc. Trošku jsem záviděla Georgeovi jeho druhou návštěvu Arendellu, ovšem Tinu jsem si nemohla nechat ujít, zvlášť když už jsem ji jednou odložila. A dobře jsem udělala! Na letišti jsem se totiž dozvěděla o Frozen v Hamburku s Willemijn Verkaik a Ablou Alaoui v hlavních rolích.

Dřív, než jsem se „propadla do Západního Německa“, jsem zhlédla nádherný příběh Jane Eyrové v Brně. Derniéra tohoto díla se stala současně mou premiérou. Krásnější derniéru jsem nezažila, plakalo se na jevišti i v hledišti. V říjnu jsem se vydala do hamburského Arendellu, i když po příjezdu do Hamburku jsem si připadala spíš jako v Moulin Rouge. Ovšem divadlo Theater an der Elbe se nacházelo na druhém břehu Labe, kam dopravuje buď loďka Lvího krále nebo Frozen. Od řeky byla dost velká zima, takže si člověk připadal opravdu jako v Elsině království. A já si tak mohla užít ze třetí řady Ablu i Willemijn, za kterou bych šla světa kraj, ač po tom vždycky nastydnu. 😊

I když vzhledem k lokalitě, kde jsme bydleli, můžu být ráda jenom za rýmičku. Jsem zvědavá, kam za Willemijn vyrazím příště. Byla bych jí vděčná za Berlín nebo za Drážďany, případně opět za Vídeň. 😊

George: Rok se s rokem sešel a George si dovolí trochu zavzpomínat na své divadelní zážitky a vzpomínky z této sezony. Myslím, že jsem si letos užil muzikálového nadšení maximálně. Troufám si říci, že každý další rok je zajímavější a zajímavější. Na svých cestách jsem často kroužil po celé naší vlasti a několikrát jsem si odskočil i do zahraničí. Především již zmiňované zahraničí se stalo pro mě tím největším zážitkem letošního roku. Don‘t worry, také u nás se našlo něco, co mě hodně zaujalo. Co to bylo? Pojďme to tedy zjistit.

Pokud by se někdo ptal, jaký byl můj nejsilnější zážitek? Tak to vím zcela jednoznačně. Zcela jistě to bude právě tato čtveřice londýnských představení: Sunset Boulevard, Mrs. Doubtfire, Two Strangers a The Little Big Things. První zmiňované představení jistě znáte. Možná ho někdo z vás viděl v Ostravě či v Plzni (doporučím zapátrat na našem webu). Já sám ho viděl v Plzni a velice se mi tam líbilo, díky čemuž jsem věděl co očekávat. Jenže to by nebyl Londýn, aby mě něčím nepřekvapil. Pod taktovkou skvělého režiséra udělal z tohoto představení úplný klenot. Sunset Boulevard pojal bez sebemenších kulis, pouze holá scéna, žádné složité převleky a scény. Nic, pouze moderní pojetí a práce s kamerou. Určitě si říkáte: ‚Pane bože, to muselo vypadat!‘ Ano, stejný názor jsem měl původně i já. Ale to, co jsem viděl, mě vytáhlo ze židle a opět do ní zarazilo. Bylo to neskutečný, tolik energie a obrovské profesionality jsem dlouho neviděl. Hlavní hvězdou večera byla Nicole Scherzinger a právem si zasloužila i několik nominací na divadelní ceny.

Mrs. Doubtfire byl pravý opak. Film, který většina z nás určitě viděla v telce. Tudíž si říkáte, že to musí být náročný na vytvoření. Dokonalé masky, skvělá scéna a kostýmy. Vynikající obsazení a nádherná hudba. Táta v sukni je prostě skvělá zábava, kterou musíte nutně vidět. Pokud budete mít štěstí na publikum jako já, bude to zážitek oboustranný. Věřte, budete hodně brečet smíchy….

Two Strangers bylo představení, které je zcela jiné. Hrají v něm pouze dva herci. Příběh vám úplně nechci prozrazovat, ovšem musím zmínit, že naše česká scéna něco takového potřebuje. Snad by nemuselo být tak těžké – vymyslet skvělý příběh, který bude bavit od první do poslední minuty. Lehkost, pravda, láska, trpělivost a poznání, plus skvělé herectví a geniální hudba. Nenáročná scéna a skvělý orchestr. Jojo, také toto představení si získalo mé srdce během chvíle.

Pokud vyhledáváte příběhy podle pravdy, tak právě jeden takový se aktuálně hraje v Londýně. The Little Big Things je muzikál podle skutečné události. Příběh mladého kluka, který se ocitne v nešťastnou chvíli na blbém místě a osud krutě zavládne. Mladý klučina odjede s partou kamarádů k moři, kde si při běžném blbnutí v moři přivodí těžký úraz. Ochrne na celé tělo. Musí se smířit se svým osudem a jít dál. Poznat lásku, zmírnit trápení rodičů a znovu najít víru v přátelství. To vše se skrývá v tomto příběhu.

Já vím, často zde píšu o Londýně. Je to lehké, nejde jen o precizní kvalitu každého díla, které můžete spatřit na jevišti. Často jde ale o téma a danou kombinaci příběhu, co umí zkrátka zaujmout. Mám radost, že některá díla si pomalu nachází cestu i do naší zemičky. Ovšem, jestli vše vždy dopadne dobře, to ukáže čas.
Z čeho mám však radost, jsou díla, která jsem spatřil letos. Určitě se jedná o tituly Oliver!, The Addams Family, Ne/Normální, Matilda, Maminy, Funny Girl, Zpívání v dešti. Tato díla mě velice zaujala a příjemně překvapila. Budu rád, když je zase znovu uvidím. Nečekaně mě zaujalo i představení Okno mé lásky, ač moc nemusím písně od skupiny Olympic, tak toto dílo mě velice bavilo. Věřím, že to bylo i daným obsazením.

Určitě ale tento rok (ani žádný jiný) nebylo zdaleka všechno fajn, určitě se zde najdou, pro mě i trochu černé ovce. Myslím, že tou největší bylo dílo známého autora Janka Ledeckého, Zapomeňte na Shakespeara! Ano, opravdu musím zapomenout. Nic horšího jsem neviděl. Mrzí mě to, ale toto se fakt nepovedlo. Nápad na příběh je zajímavý a věřím, že mohl zaujmout o něco více, ovšem jeho výsledek padl někam do neznáma. Doufám, že se ještě někdy dočkáme něčeho podobného, jako byla díla Hamlet, Galileo či Iago. Též budu asi jeden z mála, ale ani Anděl Páně se u mě nestal favoritem. Jeho sláva těží z naší nejkrásnější pohádky, která vyniká skvělým obsazením, nadhledem a originalitou. Ano, v divadle je též pěkné obsazení, skvělá scéna, atd. Bohužel po mém oblíbeném »Sherlockovi« přišel Ondřej Gregor Brzobohatý se Slunce, senem a ani Andělem si u mě nenapravil reputaci. Bůh, který má sluneční brýle a lesklé tenisky, příchod jedné postavy na scénu ve stylu Daniela Nekonečného a další věci – to zkrátka není to pravé, co chci v tomto příběhu vidět.

I tak si myslím, že letošní rok byl velice povedený a nádherný. Velice oceňuji práci všech aktérů na jevišti a celého zázemí. Budu se moc těšit na další lahůdky, která různé scény uvedou následující rok. Ať už se bude jednat o Troju, Kinky Boots, Dear Evan Hansen, obnovené Tajemství či novinku Company.

Doufám, že i váš rok byl tak bohatý jako ten můj a budu se těšit, když se třeba o vaše zážitky z divadel s námi trochu podělíte, ať již v komentářích či e-mailem.
Moc vám všem přeji do nového roku 2024 hodně zdravíčka, štěstíčka, lásky a bezva přátel kolem sebe. A samozřejmě i mraky divadelních zážitků.

Little Lotte: Ako sa tak pozerám na náš spoločný muzikálový kalendár, aj tento rok mám tak trochu pocit, že som to tak trochu „flákala“, ale o to intenzívnejšiu radosť som mala, keď som sa do divadla konečne zase raz dostala 😊.

Keď sa obzriem za minulým rokom, nedá mi nespomenúť naozaj výnimočnú produkciu Next To Normal v Londýne, kam sa tento muzikál konečne dostal po 15 rokoch a po tom, čo som mala možnosť vidieť, musím povedať, že to čakanie za to naozaj stálo. A aby som nevynechala ani domácu scénu, musím vyzdvihnúť muzikál První rande v Mestskom divadle Brno.

Tak, ako minulý rok, som aj tento som našla jednu novú muzikálovú srdcovku (a opäť to bolo len nedávno na jednej spontánnej londýnskej rýchloakcii) – je ňou muzikál The Little Big Things (do marca 2024 ho môžete vidieť v londýnskom Sohoplace), spracúvajúci príbeh ilustrátora Henryho Frasera, ktorému sa v 17 rokoch otočil celý život hore nohami, keď si pri skoku do vody poškodil krčný stavec a od pliec dolu ochrnul. Možno si hovoríte, že je to zvláštny námet na muzikál – ostatne, týmito slovami sa samotné predstavenie aj začína, no tých 2 a pol hodiny plných neskutočnej energie, emócií a humoru naozaj stojí za to aspoň raz zažiť (na linku v názve muzikálu posielam hudobnú ukážku 😊.

A čo náš blog? Teším sa hlavne z toho, že sa nám po dlhej dobe plánovania konečne podarilo oslobodiť sa od rôznych platforiem, ktoré si na nás vymýšľali nespočetné komplikácie a konečne sme sami sebe šéfmi na vlastnej webstránke. Z našich príspevkov ma ako prekladateľku asi najviac potešil rozhovor s muzikálovou prekladateľkou Zuzkou Čtveráčkovou a zaujala ma tiež Georgeova séria článkov Toulky po Londýně 😊.

Na záver vám len prajem všetko dobré do nového roku, veľa energie, inšpirácie a aby ste si aj vy našli tie svoje nové muzikálové srdcovky, ktoré vám pripomenú, prečo ste sa do divadla zamilovali 😊.

Džejňulka: Člověk se jen otočí a rok mezitím uteče jako voda. Jaký byl rok 2023? Řekla bych rozporuplný – přinesl radosti i starosti, veselé i smutné chvíle. Chvílemi mám dojem, že jsem skoro nic nestihla a nic extra se nezměnilo, ale když se podívám třeba na fotoknihu letošních zážitků a hlavně na megalomanský počet jejích stránek, dochází mi, že jsem se rozhodně „jen“ nepovalovala 😊. Mezi největší zážitky rozhodně počítám výpravu na Fantoma opery do italského Terstu 😊.

Vzápětí jsem se stavila ještě v Salcburku (tam už bez divadla) a cestou domů mě „ofouklo“ z klimatizace, takže jsem pak marodila, ale víte co? Stálo to za to!😊 💖. A nebyla to má jediná letošní cesta, jako obvykle jsem se párkrát zastavila v Brně i v Ostravě a nezapomněla jsem ani na Plzeň. Ovšem trochu jsem rozšířila své divadelní vody a díky tomu jsem třeba poznala krásy Pardubic a zhlédla i skvělý a jedinečný muzikál Makropulos. Podívala jsem se ale třeba i do Mělníka a na činohru Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em) jsem si zajela na otočné hlediště v Českém Krumlově. Rodiče si ze mě občas dělají legraci, že byt v Praze je pro mě zbytečnost, když pořád někde trajdám 😂, ovšem ani naši metropoli jsem nezanedbávala 😊. Zazpívala jsem si v dešti v Divadle Hybernia, využila jsem služeb Bodyguarda v Hudebním divadle Karlín, kouzlila se Saxanou ve Studiu DVA, v Divadle Broadway jsem otevřela Okno mé lásky (ostatně na Broadway by se nějaké to okno hodilo 😂), ale nahlédla jsem třeba i do Žižkovského divadla Járy Cimrmana a vrátila se díky němu v čase o sto let zpátky. Ochutnala jsem i muzikálové novinky Zapomeňte na Shakespeara! či Anděl Páně. Navštívila jsem i nějaký ten koncert, například narozeninový koncert Tomáše Vaňka.

A samozřejmě i já mám radost, že už máme svůj vlastní web a také, že jsme ho celých dvanáct měsíců opět plnili novými články 😊. Věřte, že je za tím vším docela dost práce, a i když se nám asi zdaleka všechno nepovedlo tak, jak bychom si bývali přáli, nesmutníme 😊. Naopak, máme radost i z menších úspěchů a doufáme, že se nám bude dařit i do budoucna. Děkuji proto vám, tedy čtenářům, za přízeň. A především děkuji i ostatním Statečným – za jejich nápady a články, za společné zážitky a hlavně za jejich přátelství, kterého si stále cením nejvíce. Ano, daleko radši Statečné vídám osobně a povídám si s nimi, než čtu jejich texty, přiznávám bez mučení 😂. Ovšem ať to nevypadá, že si přihřívám jen svou polívčičku, vzpomenu zde krátce i na jejich články, které mě nejvíce zaujaly a uchvátily. Annie mě rozhodně navnadila svým pohledem na muzikál Líp se loučí v neděli, a tak doufám, že budu mít též ještě možnost na něj do Ostravy zajet. Mám radost, že Little Lotte si splnila sen a milovaný Next zhlédla v Londýně. Také výsledný článek rozhodně stál za to a perfektně zachytil atmosféru představení.

Atmosféru nikdy neopomíjí ani náš George, který se vždy v článcích snaží o nějakou tu inovaci 😊. Už jste s ním navštívili sídlo Addamsových? Je to sranda 😊. 

Vím, že Nikča hodně žila muzikálem Romeo und Julia – Liebe ist alles, co viděla v Berlíně. Písničky z něj poslouchá doteď 😂. Pro Marťovy texty mám obzvlášť slabost, a tak není snadné vybrat jen jeden článek, ovšem asi nejvíc mě zaujal jeho pohled na představení Hra střepů: Mise splněna, Džejňulka nalákaná.

V případě Eric mám asi nejvíc v paměti její nejnovější článek, co se věnuje plzeňskému Jesusovi. Hned bych se jela přesvědčit, jestli to uvidím podobně, nebo ne. 😊

A také jsem moc ráda, že jsme s Coffeerun stihly navštívit muzikál Sunset Boulevard v plzeňském DJKT těsně před derniérou. Obě jsme odcházely nadšené a zadumané 😊.

Marťa: Rok 2023 zanedlouho vystřídá rok se čtyřkou na konci a po čtyřech letech tu zas budeme mít přestupný rok. Tím pádem o jeden večer navíc, který by šlo strávit v divadle. 😊

Letošní kalendářní rok přinesl spoustu návštěv divadla, ať už z jakékoli strany opony. 😊 Jako divák rád vzpomínám na Tři v sauně, po kterých se mi občas celkem zasteskne, a proto doufám, že během příštího roku přijde nějaký impulz, který tuhle muzikálovou saunu pořádně roztopí znovu. Matěj Tauš napsal strašně zajímavý kus a bylo by škoda, kdyby se po něm slehla zem. 😊

V dalším roce se těším na to, až konečně uvidím poprvé v životě LIVE francouzský muzikál. Molière z dílny mého oblíbeného autora jménem Dove Attia na moje uši útočí už strašně dlouho a já se jen těším, až si ho pustím v lednu i do srdce. 😊 A na co se v dalším roce po muzikálové stránce těšíte vy? 😊

P.S.: Šťastný nový rok vám všem! Uvidíme se »napřesrok«.