Jonáš a tingl-tangl: Zpátky v Semaforu

Zdroj fotografie: facebooková stránka Národního divadla moravskoslezského
Asi bych se jenom těžko mohla označit za pravidelného návštěvníka Divadla Semafor, a to ani přesto, že jsem zde již několik představení viděla a pokaždé jsem byla nadmíru spokojená. Důvodem není nezájem, ale spíš to, že se mi nedaří vše sladit tak, abych mohla navštěvovat všechny hry tak často, jak bych chtěla. Humor i poetika písní Jiřího Suchého jsou mi ale blízké a z každé návštěvy v Semaforu mám vždy velkou radost. Navíc mám toto divadlo spojené se svým dětstvím, což se mi naplno vybavilo teprve nedávno, po zhlédnutí představení Národního divadla moravskoslezského Jonáš a tingl-tangl v rámci jeho hostování v Praze. Teprve v divadle se mi totiž začalo vybavovat, že tuto inscenaci vlastně už celé roky znám a řadu vtipů, co v něm zazní, jsem už dříve slyšela. Vyjevil se mi díky tomu obrázek (a trochu mě i dojal) asi pětileté Annie, která doma, byť spíše jako pasivní posluchač, slýchá z gramofonu záznam právě z Jonáše. 😊
O ostravského Jonáše jsem měla zájem vlastně hned, jak jsem se o jeho uvedení dozvěděla, především proto, že jsem byla přesvědčená, že Tomáš Savka je naprosto ideální volbou pro titulní roli. Také proto jsem se ho v rámci našich Zvídavých otázek ptala právě na tento titul, a po jeho odpovědi moje touha Jonáše vidět ještě stoupla. Nakonec jsem se přece jen dočkala, a to právě díky tomu, že Ostrava nám vyrazila s Jonášem naproti a nabídla možnost vidět toto jinak naprosto beznadějně vyprodané ostravské představení též v Praze. A co víc, přímo v Semaforu, kam podle mě Jonáš zkrátka patří. Neváhala jsem ani minutu a vstupenku si pořídila. Taková příležitost se již znova naskytnout nemusí. A rozhodně to stálo za to.
Jonáš a tingl-tangl je v podstatě komorním kabaretem, nebo chcete-li, pásmem písní Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (z těch nejznámějších mě napadá např. Tulipán, Klementajn či Honky tonky blues), proloženým komickými výstupy dvojice umělců a atraktivní mladé slečny, která často bývá tématem jejich rozhovorů.😊 Po větší část představení pánové hrají sami sebe, ale zároveň vzpomínají na fiktivního komika Jonáše a rekapitulují jeho uměleckou dráhu. Původně měl tento titul premiéru v roce 1962 a jedná se o první dílo, kde společně vystoupili Jiří Suchý a Jiří Šlitr, díky čemuž vznikla slavná komická dvojice. Jeho ostravské nastudování v režii Jiřího Nekvasila vzniklo o 60 let později a můžeme v něm vidět již zmíněného Tomáše Savku, který ztvárňuje postavu Jiřího Suchého, a hudebního ředitele souboru muzikálu NDM Jakuba Žídka, jenž převzal úlohu Jiřího Šlitra. V roli dívky pak vystoupila Valentýna Wojtovičová. Hudební doprovod spolu s Jakubem Žídkem zajišťují ještě Vladimír Matušínský (bicí) a Antonín Jančár (kontrabas).
Mám za to, že také v Ostravě se podařilo vytvořit výbornou komickou dvojici, která je skvěle sehraná a doplňuje se. Na Tomáše Savku se v divadle pokaždé těším. Je to nejen výborný zpěvák, kterému je navíc hudba této éry evidentně blízká, ale také skvělý herec i komik, který si dokázal udržet po celou dobu moji pozornost. Tomáš ve výše zmíněném rozhovoru prohlásil, že je u tohoto titulu třeba vzít text „za svůj“ a pana Suchého neparodovat. Jsem přesvědčená, že to se mu zcela jednoznačně podařilo. Jeho výkon byl totiž ve všech směrech naprosto přesvědčivý. Zkrátka Jonášem BYL.
Překvapením pro mě ale byl Jakub Žídek, jehož jsem prozatím na jevišti viděla pouze jednou, a to v menší roli v muzikálovém monodramatu Líp se loučí v neděli, v němž přece jenom příliš mnoho prostoru nedostal. V Jonášovi byl každopádně dokonalým protipólem extrovertnějšího Tomáše Savky a výborně ho doplňoval svým úsporným projevem a trefnými hláškami. Jakubovi patřila především úvodní část druhé půlky představení, když byl vyzván zahrát písničku Šla Nanynka do zelí v takové úpravě, jako kdyby byla napsána předními světovými skladateli. A tohoto úkolu se zhostil opravdu skvěle a sklidil ohromný aplaus.
Celkový dojem skvěle dokreslují kostýmy Lucie Loosové, které sice ctí původní inscenaci, ale ani v tomto případě nejsou stejné.
A právě i tato vizuální stránka přesně podtrhuje to, co jsem si z ostravského Jonáše odnesla. Ač se nesnaží kopírovat původní dílo (a už vůbec ne původní interprety), jedná se o inscenaci, která přináší stejnou radost, okouzlení, poetiku a především fantastickou atmosféru. Zároveň ale ctí individualitu pánů Savky a Žídka, kteří dávají do představení kus sebe, a jejich výkon je proto skutečně nezapomenutelný. Jonáš a tingl-tangl se tak beze sporu stal jedním z nejsilnějších kulturních zážitků, které jsem v uplynulé sezoně měla příležitost prožít. Jsem přesvědčená, že jeho krátký „návrat“ do Semaforu tento zážitek ještě umocnil. Takže co ještě dodat? Třeba: „Vyvěste fangle na tingl-tangle…“
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!