Muzikál Sweeney Todd v Ostravě: Pomsta jako životní cíl

Není to zas tak dávno, co jsem se spolu s dalšími Statečnými vypravila na muzikál Stephena Sondheima (hudba a texty písní) a Hugha Wheelera (libreto) Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street do plzeňského Divadla J. K. Tyla. A ač se nejedná přímo o muzikál, který by mi byl hudebně blízký, výkony všech aktérů i prostředí plzeňské komorní scény způsobily, že se pro mě toto představení stalo nezapomenutelným zážitkem.

Ve chvíli, kdy jsem se proto dozvěděla, že stejný titul bude v režii Juraje Čiernika uveden i v ostravském Divadle Jiřího Myrona, navíc s velmi zajímavým obsazením hlavních rolí, probudilo to ve mně pochopitelně zvědavost a bylo jenom otázkou času, kdy se na Sweeneyho do Ostravy vypravím. Což se nakonec v květnu tohoto roku skutečně stalo (následovala jsem tak Džejňulku, která se zde s vámi o svůj pohled na toto představení již dříve podělila).😊

Vzhledem k tomu, že jsem se zde tomuto kusu podrobněji věnovala již ve svém článku věnovaném plzeňské inscenaci, nebudu se již do detailu zabývat dějovou zápletkou.

Sweeney Tood je příběh zasazený do viktoriánské Anglie o velké pomstě titulního hrdiny, který přičiněním soudce Turpina přichází úplně o vše – svoji ženu, dceru i vlastní svobodu. Když se po 15 letech do Londýna vrací, je z něj už úplně jiný člověk, a právě pomsta se stává jeho jediným hnacím motorem a smyslem života. K jejímu naplnění mu dopomáhá pragmatická bytná (a především majitelka obchodu s masovými bochánky), paní Lovettová, která je do Sweeneyho zamilovaná. Vymyslí proto originální řešení, jak se zbavit Sweeneyho obětí a zároveň zajistit prosperitu svému obchodu.😊 Najde Sweeney Todd své štěstí ve chvíli, kdy pomstu dokoná? A jak jeho jednání ovlivní osudy dalších postav?

Mrazivou atmosféru střídají scény plné černého humoru a jako celek to funguje naprosto geniálně. Tomu nepochybně dopomohl i výborný překlad Hany Novákové, který byl použit již v Plzni a nadšeně jsem uvítala zjištění, že byl ponechán i pro ostravskou inscenaci. O to víc jsem ale měla tendenci plzeňské a ostravské uvedení Sweeneyho porovnávat, ačkoliv se v řadě věcí jednalo o porovnání neporovnatelného, jelikož každé divadlo přineslo úplně jiný pohled na stejný titul a je asi spíš otázkou osobních preferencí, co vás osloví víc. 😊

Zatímco plzeňská scéna je komorní a divák se cítí být téměř součástí dění, což má rozhodně své kouzlo, v Ostravě je Sweeney Todd upraven pro velké jeviště. Je to skutečně výpravné představení s početným orchestrem, přičemž právě sborové scény byly tím, co mi v Ostravě téměř vyrazilo dech. V některých momentech byly opravdu strhující. Stejně tak samotné pojetí příběhu se značně liší. V Plzni je děj zasazen do prostředí blázince, jehož obyvatelé nám o Sweeneyho osudech vyprávějí. V kombinaci s velmi výrazným líčením tak zůstáváme vlastně celou dobu v nejistotě, zda se jedná o skutečnost, nebo jakousi halucinaci chovanců ústavu. Ostrava oproti tomu vsadila na klasičtější pojetí, což se projevuje i na střízlivějším líčení a kostýmech. Děj je zasazen do Londýna a početná company tvoří londýnské obyvatelstvo. Divák tedy není na pochybách o tom, zda jde o reálný příběh, či nikoliv. Zajímavý vizuální prvek, na který jsem narazila v Ostravě, bylo natření bílé barvy na tvář těm z postav, co se stanou Toddovými oběťmi. Dokonce i později se totiž v představení objevují.

Co se obsazení týče, v Ostravě se v titulní roli alternují Tomáš Novotný a Lukáš Vlček, přičemž já jsem během své návštěvy viděla druhého jmenovaného. Lukášovou silnou stránkou je jeho jedinečná barva hlasu, která mi zněla skvěle i v poněkud „rozladěných“ Sondheimových hudebních motivech. V tomto směru měl Lukáš Vlček v mých očích jednoznačně navrch, navíc mu to v dobovém kostýmu a v tmavé paruce s dlouhými vlasy moc slušelo. 😊 Jako nešťastný muž zcela zaslepený touhou po pomstě do takové míry, že už vlastně zapomíná žít, na mě působil uvěřitelně. Ovšem na druhou stranu se ale pocity z Plzně, kdy jsem se v některých okamžicích už bála téměř i pohnout, tentokrát nedostavily. Je možné, že v tomto ohledu sehrála svou roli i plzeňská komornější atmosféra, která některé prožitky prohloubila.

Jako paní Lovettová se představila Michaela Horká a bylo pro mě velmi zajímavé vidět ji ve zcela jiném typu role, než jsme u ní obvykle zvyklí. Michaele ale sluší skutečně cokoliv a nejinak tomu bylo i v případě tmavé paruky a kostýmu paní Lovettové. 😊 Především si ale myslím, že v této roli měla jedinečnou příležitost ukázat nejen nesporné herecké a pěvecké kvality, ale hlavně velký komediální talent. Jako paní Lovettová byla zkrátka ve všech ohledech jedinečná.

Zamilovanou mladou dvojici – Johannu a Anthonyho ztvárnili Patricia Janečková a Tadeáš Hoza. Oba působili nezkušeně a naivně a byla mezi nimi cítit dostatečná chemie. Především Johanniny party jsou pěvecky opravdu náročné a Patricia je zvládla s naprostým přehledem.

Pravděpodobně nejrozporuplnější dojmy jsem měla z obsazení obou záporáků, soudce Turpina a biřice Bamforda, operními pěvci Gustavem Beláčkem a Titem Tóbiszem. Po herecké stránce na mě bohužel nepůsobili dostatečně přesvědčivě a v mluvené části jim mnohdy nebylo ani příliš rozumět. U těchto dvou postav plzeňský soubor jednoznačně vede. Zmíněné pány jsem v tamějším uvedení opravdu nesnášela, v Ostravě na mě bohužel nezapůsobili vůbec.

Naopak výraznější dojem nežli v Plzni ve mně zanechal Toddův profesní rival Pirelli v podání Tomáše Savky. Řekla bych, že nás již několikrát v podobném typu role přesvědčil, že mu velmi sedí. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Vypočítavého lazebníka, který jako první odhalí Toddovo tajemství, zvládl ztvárnit naprosto skvěle herecky i pěvecky.

Výborně dopadlo i obsazení mladíčka Tobiase Tomášem Krpcem. Tobias, který původně pracoval pro Pirelliho a později jej vezme pod svá ochranná křídla paní Lovettová, sehraje v samotném závěru příběhu zásadní roli. Mně osobně ostravské pojetí připadalo v tomto ohledu o něco uvěřitelnější. Spokojená jsem byla i s obsazením Veroniky Prášil Gidové do zdánlivě nedůležité role žebračky, jež se ale také později ukáže být ve Sweeneyho příběhu klíčová.

V pomyslném „souboji“ mezi Ostravou a Plzní si tedy Ostrava nevedla vůbec špatně. Nabídla zcela jiné výpravnější pojetí Sweeneyho Todda a ukázala, že mu sluší i početnější orchestr a velká scéna. Navíc i obsazení dopadlo velmi dobře a vidět Michaelu Horkou jako paní Lovettovou, byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Přesto se na mě v plzeňské komornější atmosféře přenesla lépe celková nálada představení a jednotlivé postavy ve mně probouzely silnější emoce. Myslím si ale, že jde o otázku osobních preferencí. Obě inscenace přinášejí svůj originální pohled a věřím, že ani skalní plzeňští fanoušci nebudou v Ostravě zklamáni. 😊