Muzikál Troja: Příběh lásky, který se zapsal do dějin historie

Lehký vítr si pomalu hraje s pouštním pískem, který vede menší souboj s mohutnými hradbami města Troji. Kdysi to bylo slavné město, o jehož lesku a slávě se vypráví po celá staletí. Mocní bohové se tak trochu nudí, a proto se chystají rozehrát hru osudu, která zůstane navždy všem v paměti. O této události se bude vyprávět z generace na generaci.

Tento starodávný příběh se nám aktuálně rozhodlo představit Divadlo Broadway. Musím se přiznat, že do tohoto divadla chodím už od svého dětství. Tituly jako Kleopatra, Angelika, Tři mušketýři, Muž se železnou maskou patří mezi mé oblíbené. Tato témata jsou velice známá a populární. Není třeba dlouze přemýšlet a tápat, co se dozvíme. Každý určitě tuto báji zná, a tudíž se může plně soustředit na hudbu a texty v představení. Po delší odmlce, kdy v Divadle Broadway kraloval hit muzikál (Okno mé lásky, Láska nebeská, Mýdlový princ), se opět vrací k odvětví historického muzikálu. Musím se přiznat, že téma Troji působí velice lákavě, ovšem zvládlo tento obrovský příběh divadlo ukočírovat? Pojďme se podívat blíže…

Tak jako kdysi městskými branami Troji prošlo denně neskutečné množství lidí, tak bylo na tento titul povoláno stejně velké množství autorů hudby. Myslím, že se jedná o zcela mimořádný projekt, na kterém se podílelo hned několik účastníků. Upřímně si nepamatuji žádné jiné dílo, kde by bylo tolik autorů hudby. Představení trvá zhruba tři hodiny a zazní v něm obrovské množství písniček, které si mezi sebe patřičně rozdělili tito autoři: Zdeněk Hrubý, Marcus Tran, Bohouš Josef, David Deyl, Michal Penk a Reinhard Mey. Každý z těchto pánů si může připsat zásluhu na tomto projektu, ale zároveň musím vyzdvidnout pouze tři jména a hned vám řeknu proč. Jedná se o trojici autorů (Hrubý, Tran a Josef), právě od těchto pánů uslyšíme převážnou většinu všech písní. Jejich rukopis v hudbě je tak trochu rozpoznatelný i s ohledem na jejich předešlá díla, což vůbec nevnímám jako špatnou věc.

Zdeněk Hrubý umí skvěle navodit pocit dávné historie. Jeho cit a smysl ve výběru hudby jsou velice příjemné na poslech. Při zavření oči máte dokonce pocit, že se opravdu ocitáte v dané době. Marcus Tran též skvěle navázal vlákna hudby a zcela jistě podtrhl hádky, boje, ale i též energické tóny. Veškeré hudební aranže nesou jeho osobní styl, z něhož se odvíjí příběh bájné Troji. Bohouš Josef doplnil předešlé autory o svižné party. To Michal Penk věnoval svoji titulní píseň O bláznech, která zde zazní hned dvakrát, ovšem s jiným textem. David Deyl přispěl dvěma písněmi, které složil pro tento muzikál, a Reinhard Mey zapůjčil svoji píseň (Nein, meine Söhne geb‘ ich nicht), která zazní závěrem představení v českém překladu Své syny nenechám si vzít a krásnou píseň o loučení. Asi si teď říkáte, co to je za chaos a proč vlastně slyšet něco, co už někde zaznělo. Mohu vás uklidnit, v zahraničí je zcela běžné využít něčí hit a použít ho v daném díle. Ve zbytku inscenace určitě zažijete široký výběr a žánr písní, které se spojí v jeden celek. Kdo byl dříve v Divadle Broadway zvyklý na styl hudby Michala Davida, tak ten zde opravdu nečekejte.

V Troje můžeme najít obrovské množství postav, jejichž zapojením musel vzniknout na autory určitý tlak. Každý v tomto představení má svůj prostor a často zde zpívá i větší množství lidí najednou (mimochodem, zní to opravdu skvěle). Také jsem velice rád za zapojení company. Novinkou pro Divadlo Broadway bylo i obsazení nového textaře, kterým není nikdo jiný než Václav Kopta. Václav pro nás připravil texty, které jsou opravdu jiné, než které známe od Lou Fanánka Hagena. Jsou sice náročnější na první poslech, nejsou tak lehce zapamatovatelné, ale dávají větší prostor k vyjádření děje. Určitě si je oblíbíte. Troja je opravdu veliký příběh a veliké sousto pro tvůrce.

Jak ho správně zpracovat a představit na divadelní scéně, aby vše vyznělo přirozeně a s citem? Právě s tím si poradil režisér Libor Vaculík, spolu s pomocí choreografií Anet Antošové. V mých očích se klenotem muzikálu staly choreografie bojů a tanečních scén, spolu s nádhernými projekcemi. Scéna je totiž tvořena řadou videoprojekcí Petra Hlouška, která nám dokáže blíže navodit atmosféru. V tomto díle je opravdu zdařilá a je na ní vidět obrovské množství práce. Každý detail, od foukání větru, z něhož se lehce vlní závěsy, přes oheň, bojové scény až po věhlasné paláce plné přepychu. Opravdu pecka. Mnohdy jsou videoprojekce překážkou představení, nebo se tam nehodí. Zde mají ale náležité využití a spolu s kulisami tvoří celkový koncept. Zobrazovány jsou především na třech hlavních panelech, které jsou v podstatě zakomponované do kulis, což vizuálně naznačuje kupříkladu výhled z paláce apod., tudíž nenesou žádné rušivé prvky.

Další stránkou celkového vjemu tvoří kostýmy. Ty jsou již tradičně připravené rukou známého umělce Romana Šolce. Roman opět vytvořil velice krásné historické kostýmy, na které je radost pohledět. Především v dámském provedení se značně vyřádil a využil pestrou paletu barev a různé střihy, které trochu komplikují pohyb hercům, tedy především herečkám. Jejich dlouhé šaty občas někdo přišlápne a vy máte trochu strach, aby nikdo nespadl. Herci jsou samozřejmě určitě v pozoru a občas se asi pěkně zapotí. 😊 Též bojové scény jsou vydařené a působí značně věrohodně, jejich bojový styl, dupot a celkové pojetí bitev, jsou důkazem delších příprav. Společně s videoprojekcí a krásnou hudbou, to vše působí jako opravdová bitva o Troju.

Scéna muzikálu Troja

„Jsem Zeus, mocný vládce světa,“ zní celým divadlem povědomý hlas. Hlas, který už všichni dobře známe z Kleopatry. Jan Kanyza se i tentokrát stane jako Zeus průvodcem celým dějem. V okamžiku se ocitneme na oslavě uzavření míru mezi Spartou a Trojou. Trojští princové Paris a Hektor vyjednávají s Menelaem o smíru, když do místnosti vkráčí ten největší poklad, a tím je nádherná Helena. Tato čtveřice si ihned získá pozornost nás diváků, protože příběh o dávné Troje, začíná právě v tomto bodě… Tak jdeme na věc.

Hm, máte trochu chaos ve jménech, že? Dáme menší taháček? Okej, uděláme rychlokurz dějin během několika minut. 😊

• Paris a Hektor jsou synové Trojského krále Priama
• Helena je žena Menelaa a budoucí láska Parida
• Priamos je trojský král a otec Parida a Hektora
• Agamemnon je bratr Menelaa a společně povedou válku proti Troje
• Odysseus je věrný služebník Menelaa a Agamemnona, to on dojde pro Achilla
• Achilles je ten nejznámější bojovník, kterého nikdo nemůže porazit (Nemůže? Přece jen má jednu slabinu)
• Andromache je milující žena Hektora
• Hemina je věrná služebnice a chůva, která slouží Andromache (v inscenaci její představitelka navíc ztvárňuje více postav)
• Briseovna je láska Achilla, která ho bezmezně miluje
• Patrokles je věrný přítel a především bratranec Achilla

Do role krásného prince Parida byl jasnou volbou Milan Peroutka. Tato postava působí na první pohled zcela obyčejně, ovšem když se trochu zamyslíte, má na svých bedrech celou zápletku. Je to vlastně on, kdo rozpoutá boj o bájnou Troju. Nakonec, kdyby nebylo jeho, tak Troja nikdy nebude Trojou, jakou známe. Milan zcela vystihl charakter dané postavy. Ač se chová lehce neurvale, přesto ví, co chce –  získat lásku svého srdce. Je mu jedno, že ohrozí celou svoji rodinu, přesto doufá, že mu osud nebude házet klacky pod nohy. Cesta to nebude jednoduchá. Zajímavé by bylo, jak by tento příběh pokračoval dále. Ovšem teď se zaměříme na aktuální děj. Milan je rozený zpěvák i herec, to vše zde využil. Mám rád jeho barvu hlasu, která se sem velice hodila. Umí si pohrát s každým slůvkem v textu a tak jeho písně vyzní velice přesvědčivě. Samozřejmě jsou to především milostné písně plné vyznání lásky i soucitu. Dohromady Paris s Helenou tvoří krásný pár a velice jim to spolu ladí. K menším komplikacím dojde mezi ním a jeho bratrem, ale to už je život. Z Milanova herectví jistě zaznamenáte bláznivého klučinu, kterého poblázní láska. Bude to však on, kdo ukončí veškeré boje?

O jakou postavu ale jde v tomto ději nejvíce? No přece o překrásnou Helenu, jejíž krása poblázní nejednoho muže. S jiskrou v očích ji hraje Felicita Prokešová. Krásné šaty, perfektní vzhled, erotické dusno. To vše přijde, když na scénu vkročí Helena. Felicita opět předvedla svůj talent. Krásným tancem v úvodu díla zcela zapadla do doby, v níž se děj odehrává. Její zpěv je vždy lahůdkou představení, protože ona je obrovský profesionál. Spolu s Paridem mají z větší části duety, které působí, jako by jim byly ušity přímo na tělo.

V jejich rivaly se proměnili pánové Bohouš Josef a Tomáš Trapl. Menelaos a Agamemnon vás ihned upoutají svým odhodláním a lstí. Jejich role vám zajisté trochu připomenou někdejší role kardinálů z Tří mušketýrů. Jsou totiž stejně mazaní a také pěkní hajzlíci. Jejich písně jsou velice dravé, úderné a plné víry v jejich bratrskou oddanost. Společně zpívají text písně Bratra v tobě mám… což značí jejich úsilí o poražení Troji. Po pěvecké stránce to jsou prostě profíci a je radostí pro nás diváky, že je můžeme na jevišti sledovat.

To Petr Vondráček jako Odysseus se ocitl na straně protivníků, ovšem také dokázal přispět. On jen poslouchal rozkazy, díky čemuž můžeme vidět na scéně i ikonického Trojského koně. Tato role Petrovi skvěle sedla a bylo na něm vidět, že si ji užívá.

Co se týče prostoru v tomto muzikálu, v hojné míře ho má Achilles, prochází v podstatě celým příběhem. Ondřej Bábor se svou figurou skvěle hodil na udatného Achilla. Jak se říká, byl samý sval a šlacha, čímž zajisté dokázal očarovat dámské publikum v sále. Mou menší výtkou k němu by byla jeho přespříliš častá úprava vlasů během představení. To u mě vyvolalo pochyby, zda jde o roli bojovníka, či spíše místního playboye. 😊 Ondra je jinak obrovský talent a dal do role vše, co mohl. Z jeho úst zazní již zmiňovaná píseň od Michala Penka. Troufám si říci, že to je těžký oříšek, protože nám všem dobře známá píseň, která se rázem proměnila v muzikálovou, je náročná pro divákovo přijetí. Ovšem svým textem zcela zaujme a vy si budete jen příjemně užívat tento moment.

Jeho bratranec Patrokles (Petr Cemper), který se snaží dokázat svůj talent a získat zkušenosti v soubojích, je věrným žákem Achilla. Achilles ho postupně připravuje, ovšem netuší, že jeden osudný boj ho teprve čeká. Petr Cemper je pro mě nováček a v tomto představení bylo vidět, že si své výstupy náležitě užívá. Spolu s Achillem tvořil nerozlučnou dvojku a bavil mě jejich společný duet s názvem Lež, v němž si užívají radost a energii z výcviku.

Úlohu hodného krále Priama vzal na svá bedra Oldřich Kříž, kterému tato role opravdu sedla. Stačilo, aby promluvil, hned z něj vyzařovaly respekt a porozumění. V jeho podání byla píseň o předání těla mrtvého syna velice dojemná. Tento text a rozhovor mezi ním a Achillem považuji za velice zdařilý. Oldřich si byl v pojetí své postavy zcela jistý.

Do role Priamova syna Hektora byl obsazen Martin Šemík. Nevím, jak to jinak říci, ale Martin je prostě bůh. Je obrovský talent a není snad žádná role, se kterou by si neporadil. Jsem velice rád, že zde dostal větší prostor. Jeho oddanou ženou je Andromache, s níž přivítali na světě prvorozeného syna. Díky tomu vzniklo několik vtipných situací. Martin coby Hektor dokázal diváky rozesmát, např. tím, že porovnával sebe a svého synka, tedy že syn vypadá úplně stejně (pozn. bez vlasů 😊) a dokonce i slintá jako on. 😊 Společný duet Hektora a Andromache je píseň Loučení, kterou považuji za tu nejlepší část muzikálu. Ještě dnes mi v uších zní Amnéoooooo, přičemž též velice děkuji zvukaři, který jeho hlas vytáhl do takových výšek, že dunělo celé divadlo. Skvěle si vedl též v nelítostném souboji s Achillem. Bravo, Martine.

Bez povšimnutí nezůstala ani Markéta Schimmerová Procházková jako Hektorova žena Andromache. Markéta předvedla nádherný výkon. Její porozumění coby matky a manželky v tomto příběhu bylo zcela herecky přesné. Láska a cit, kterými nás diváky vtáhla do svého náručí, si budeme jistě pamatovat, stejně tak jako její pěvecký výkon. Její sólová píseň v druhé půlce nás jen přesvědčí o kvalitě a síle jejího hlasu.

Další ženou v tomto představení byla Karolína Tothová (Briseovna), kterou jsem též poznal až díky Troje. Má nádhernou barvu hlasu, kterou si ihned oblíbíte. Její herecké výstupy patří také mezi ty, na které se vždy těšíte. Snažila se zajistit klid a mír, ovšem ne vždy to jde tak, jak si člověk přeje. Byla jedinou láskou Achilla a tou zůstala až do jeho soudného dne. Karolína mě velice zaujala a už teď se budu těšit, až ji někdy zase uvidím.

Poslední jméno, co si nechávám schválně nakonec, je postava, kterou prostě žeru. Její hlas je hlasem bohyně. Bože, tato žena má obrovský hlasový rozsah a potenciál. Jmenuje se Pavlína Ďuriačová. V Troje ji uvidíte jako Heminu, což je služebnice, ovšem dále ji zde potkáte i coby zlatou rybku (tato píseň je velice chytlavá a prostor zde má i company). Každý její výstup na jevišti je vždy lahůdkou. Mít v ruce ovladač, tak si budu její výstupy pouštět pořád a pořád dokola. 😊

Taktéž jsem velice rád, že celý muzikál nestojí jenom na hlavních postavách (kterých je zde opravdu hodně). Svůj prostor zde má právě i company. Omlouvám se, ale nebudu zde jmenovat každého jejího člena. Budete si jejich výkon ovšem rozhodně užívat, a to nejen díky živému zpěvu a sehraným choreografiím (bojové scény, scény rybářů atd.) V čele této sestavy stojí Petr Šudoma jako Dimitris, který zde má několik sólových výstupů, které si náležitě užívá. Petra znám již delší dobu a je to taktéž profík.

Toto dílo je počinem několika autorů různých stylů hudby a plné nových textů. Velice zajímavé pro vás budou sborové písně, kterých je zde povícero. Působí velice svižně a originálně. Vzájemně propojují příběh bájné Troji. Myslím, že bylo velice dobře vybráno i obsazení a už teď se těším, až uvidím další zajímavé alternace. Tomuto představení vládnou zcela jistě ženy, respektive čtveřice žen. Protože bez nich by muži nevykonali všechny činy, které byly vykonány. Činy, o nichž můžeme mluvit ještě dnes.

Prý zachtělo se krve našim pánům, své syny nenechám si vzít. NE, NENECHÁM SI VZÍT…